PRACHATICE/PLZEŇ: Odpověď zní: architektonický skvost, ovlivněný odkazem originality geniálního ducha architekta Adolfa Loose. Po publikování článku o spolku Živá vila a o jeho velkém nasazení v boji za zachování jedné z nejvýznamnějších funkcionalistických staveb v Jižních Čechách - rodinného domu Johanna Nepomuka Krale v Prachaticích, díla významného architekta židovského původu Fritze Reichla přišla velká vlna ohlasů od čtenářů, kteří se o zajímali nejen o činnost spolku, ale také o vývoj celé kauzy, zejména podání návrhu na Ministerstvo kultury ČR na vyhlášení této stavby za nemovitou kulturní památku.
ŽIVÁ VILA A PRACHATICE – pár informací pro oživení paměti : Stavba byla realizována v letech 1931 – 32 a je jedinečnou ukázkou vlivu umírněné funkcionalistické moderny a architekta Adolfa Loose. Funkcionalistická vila nacházející se v Nádražní ulici stojí v cestě vybudování plánované dopravní přeložky silnice II/141 v úseku Prachatice-Těšovice. A tak se město, jakožto vlastník vily rozhodlo pro její zbourání. Projekt by však nemusel splňovat současné právně zakotvené normy a požadavky, které plynou ze zákona - vzhledem k jeho zastaralosti (zárodek plánu přeložky pochází z roku 1976). V současnosti do děje vstupuje iniciativa Živá vila, která svou činností dělá vše pro to, aby ke zbourání vily nedošlo; počínaje podáním návrhu na Ministerstvo kultury ČR, přes činnost iniciativy až po provozní záležitosti objektu. Návrh je jednoznačně podpořen krajským pracovištěm Národního památkového ústavu v Českých Budějovicích. Snahu iniciativy Živá vila, z.s. (jejích členek Barbory Staňkové, Pavly Zelenkové a Kateřiny Wagnerové) podporují nejen jejich přátelé, ale především za nimi stojí také spousta důležitých osobností z oboru architektury, kulturní historie a majoritní část obyvatel města Prachatice. Ti všichni si plně uvědomují význam vily nejenom v kulturně-historickém kontextu, ale též z hlediska architektonické koncepce reflektující invenčním přístupem podněty puristicko-funkcionalistické avantgardy, jež svou prostorovou dispozicí a vybavením interiéru prezentuje určitý životní styl. Pouze zastupitelé v radě města jsou jedinými, kdo si vážnost situace ještě plně neuvědomují a zarputile odmítají návrh na kompromis.
VILA V DOMĚ – ADOLF LOOS A PLZEŇ
Podobná situace nedávno nastala také v Plzni, hlavním městě kultury 2015, kde Adolf Loos a jeho žáci provedli několik realizací rodinných domů pro investory z řad židovských lékařů, právníků a obchodníků. Největší pozornost je věnována domu manželů Semlerových (návrh domu pochází z roku 1931), kde Adolf Loos mohl zasáhnout i do stávající dispozice domu. Na vile manželů Semlerových tak nakonec byl v přízemí uplatněn princip tzv. Raumplanu a v interiéru došlo k aplikaci konceptu, který vychází z odnože tradičních anglických domů a ke kombinaci detailů další funkcionalistické vily v Brně – vily Fritéze a Grety Tugendhatových. Jenom pro upřesnění bych na tomto místě podotkla, že s naprosto stejnými principy se setkáme také v rodinném domě Johanna Nepomuka Krale v Prachaticích. Této devízy domu manželů Semlerových si je plně uvědom Plzeňský kraj – zřizovatel Západočeské galerie v Plzni. Poté co se v roce 2012 stal jeho vlastníkem, započal ro na to s kompletní rehabilitací interiéru, který po Loosově smrti dokončil jeden z jeho nejtalentovanějších žáků Heinrich Kulka. V prostorách domu tak v dohledné době vzniknou badatelna, expoziční prostory - mobiliář čítající na 200 výkresů od architekta Kulky a samozřejmě také bude vyhrazeno místo, jenž by plnilo funkci oddychu a setkání s přáteli po návštěvě jedné z komentovaných prohlídek či výstav - kavárna.
Plzeňský kraj plánuje všechny tyto vize uvést v realitu nejpozději do roku 2020. Tak to je naprosto ideální stav, kdy se město stará o jednu ze svých nejdůležitějších památek a stejně tak by tomu mohlo být v případě Prachatic, kde se Kralova vila v současné době díky svépomoci a neutuchajícímu entuzianizmu jejích zastánců nachází v provozuschopném stavu. Pořádají se zde vernisáže, koncerty, komentované prohlídky, setkání pamětníků a odborné přednášky. Pokud by se nakonec vyplnilo přání ve které doufají nejen členové iniciativy Živá vila a rodinný dům Johanna Nepomuka Krale, a bude prohlášen kulturní památkou, pak by všechny zainteresované naplnil velký pocit štěstí a satisfakce. A budoucí generace by tak mohly převzít zodpovědnost za tuto památku, jejíž hodnotu snad čísly ani nelze vyjádřit. Konečný soud nad osudem vily zůstane ovšem záležitostí Ministerstva kultury, neboť právě to se návrhem na prohlášení tohoto jedinečného objektu by se mělo zabývat již zkraje roku 2016.
V této souvislosti nemohu nevzpomenout optimistické prognózy většiny čtenářů a jménem iniciativy ŽIVÁ VILA V PRACHATICÍCH si dovoluji vyřídit velké díky za podporu a projevený zájem.
Článek bych zakončila vše vypovídající, téměř zázračnou formulí, jejíž poslání je ukryto ve vzkazu, který členové spolku Kralova vila posílají všem kdo chtějí naslouchat prostřednicím natočeného videa s pozvánkou na speciální předvánoční koncert skupiny PLEASE THE TREES, který se konal 19. 12. 2015. V pozvánce zazněla z úst Báry Staňkové tato kouzelná věta: „.Nechceme bojovat proti městu, chceme být jeho součástí, přijďte a svou účastí dokažte, že to má smysl“….
ČR: Nejnovější kniha Pavla Šuby se zabývá stále dosud ne úplně probádanou událostí z června 1945 – Hladovým pochodem tří tisíc sudetských Němců z Krnova do Králík. V rámci divokého odsunu byli staří lidé, ženy a děti nesmyslně hnáni přes celé Jeseníky. Každý desátý člověk tento stodvacetikilometrový pochod nepřežil. Autor opět bádal v archivech, pátral po vzpomínkách v německých materiálech, vyslechl vyprávění posledních pamětníků.
Pavel Šuba ale nezůstal u prostého popisu tohoto traumatu. Příběh beletrizoval a vypráví ho v současnosti prostřednictvím fiktivního bruntálského rodáka Josefa Böhmische (nechodící encyklopedie). Díky tomu se kniha stává zároveň jakýmsi sarkastickým průvodcem Bruntálu (Bruntál je druhé největší město okresu Bruntál).
Například historik Jiří Glonek po přečtení románu napsal: „Prolnutí historických reálií s poněkud absurdním bojem jednoho zapomenutého “dědka” o zdánlivě bezvýznamnou lavičku dodává celé knize velice silný náboj, který čtenáře nutí přemýšlet nad naší minulostí i současností.“
Knihu, kterou podpořil Česko-německý fond budoucnosti, vydává autor samonákladem.
ČR: Muzikál roztančený v rytmu disco-opery zamíří v červenci do měst napříč Českem. V dechberoucích kulisách zámeckých nádvoří, zahrad či obrazáren přenesou herci pražského souboru Geisslers Hofcomoedianten diváky do doby fantastických počátků barokního divadla v Čechách. „Barvitá encyklopedie divadla psaná zpěvem, tancem, a hlavně vyzrálým komediálním herectvím i pěvectvím,“ popsal divadelní kritik Vladimír Just.
PLZEŇ: V dubnu letošního roku několik desítek plzeňských architektek a architektů zveřejnilo otevřený dopis hejtmanovi a zastupitelům Plzeňského kraje, v němž podepsaní apelovali na vedení kraje, aby přehodnotilo rozhodnutí nevypsat soutěž na návrh adaptace budovy někdejších městských lázní pro účely Západočeské galerie v Plzni a dalších institucí a v celé věci postupovalo maximálně transparentně. Během následujících týdnů pak téměř 60 signatářů podpořila jak Česká komora architektů (ČKA), tak Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (ČKAIT).
PARDUBICKÝ KRAJ – ČR: Pavel Svoboda (*1987) toho už stihl hodně: vystudoval hru na varhany a také ji vyučoval, věnoval se záchraně historických varhan, založil Mezinárodní hudební festival F. L. Věka v Dobrušce, stal se ředitelem Komorní filharmonie Pardubice a pilně koncertoval v mnoha zemích světa. V podcastu Místní kultury hovoří o tom, jaká byla jeho cesta od hudby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a čemu se jako poslanec nejvíce věnuje. Zamýšlí se také nad současnou situací českých kulturních institucí a jejich financováním. „Jedna věc je rozdělovat podle nějakého klíče peníze, které se vyberou z daní nás všech, druhá věc je umožnit lidem, aby o využití části svých daní sami rozhodli. To je mi daleko bližší, ale v současném volebním období se to asi nepodaří prosadit,“ říká. V podcastu se dotkneme i chystaného zákona o veřejné kulturní instituci a připomeneme Rok české hudby 2024, který by mohl pomoci k propagaci české kultury ve světě.