Čerstvě pokřtěná autobiografie Jiřího Brůny dává nahlédnout do srdce i duše básnického solitéra

O tom, jak potkal svoji ženu. Jak vzpomíná na svou babičku a dědečka z východoslovenského městečka. Nebo jaké tiskařské stroje měl jako dlouholetý odborník v odvětví polygrafie pod palcem. Několik zařazených ukázek životopisné knihy věrně demonstrovalo pestrou škálu nálad dýchající na publikum. Místy až technicistní popis profesní stránky života ukázkově kontrastoval se vzletnými obraty použitými zejména ve spojení se svými nejbližšími, v nichž oblíbený básník z Petřin nezapřel své poetické založení. Střídání atmosféry je typické i pro celou knihu. Autentické zachycení vrtkavosti osudu tak přináší hřejivost i mráz, nefalšovanou radost i skličující úzkost, povzdechy nad děním minulým i doslova dětské těšení se na chvíle budoucí.

Také zajímavých témat se sešlo v životopisné knize s názvem ´Já vím, anebo život básnického solitéra´ vícero. Právě motivy nezávislosti, svobodomyslnosti, politického nezaprodání se stojí za vyzdvihnutí nejen v kontextu doby, v níž stále všemožní převlékači kabátů ne a ne vyjít z módy. Přítomen je ovšem také praktický rozměr, kdy se čtenáři dozvědí, v čem konkrétně a v jakých situacích se do života promítají klaustrofobie a agorafobie. Zejména však autobiografie básnického solitéra Jiřího Brůny ukazuje, že i přes komplikovanost povah lidských bytostí a různost jejich úmyslů, stejně tak jako tíži okolností, které ani při nejlepší vůli nedokážeme zvrátit, si lze uchovat optimistický pohled na svět kolem nás a lidi v něm. S čím vším se musel známý básník ve svém životě vyrovnat? Jaké zážitky ho pojí s významnými postavami literární scény, například Otou Pavlem či Ladislavem Fuksem? Jakým způsobem ho nejen oni ovlivnili v jeho vlastní pozdější tvorbě? Co dělá básníkovi největší radost a z čeho čerpá tak potřebnou životní energii, když jsou mu některé dobíjecí radovánky jako třeba pobyt u moře či na horách vzhledem k omezením plynoucím z daných fobií reálně zapovězeny?

Nejen to se dozvíte ze zbrusu nové knihy Jiřího Brůny, jejíž „začátek nás zavádí do padesátých let minulého století, do atmosféry poválečné Prahy, do rodiny uznávaného českého spisovatele Otakara Brůny. Sledujeme Jiříkovo dětství a dospívání, plné radostí ale i nepříjemných úzkostí, jež se později stanou básníkovým celoživotním handicapem… avšak díky svým veršům přeci jen dokáže promlouvat k mnoha lidem a být s nimi ve zvláštním magickém poutu“, jak praví autor úvodního slova k ní, spisovatel a kamarád Jiřího Brůny vystupující v umělecké branži pod pseudonymem Saša Gr., v jehož nakladatelství kniha vyšla. Přítomní účastníci si ji za zvýhodněnou cenu mohli zakoupit na samotné akci a nutno říci, že její zásoby z krabice rychle mizely.

Sluší se také dodat, že podvečerem věnovanému novému počinu jmenovaného protagonisty s příslovečnou lehkostí provázela Petra Čiháková, literární influencerka a spoluautorka dvou předchozích básnických sbírek, jež Jiřímu Brůnovi vyšly. O hudební doprovod se taktéž postarala osvědčená značka, jmenovitě multifunkční umělec Bohumír Bob Hochman, jenž si přizval na pomoc mladého talentovaného muzikanta Jana Komárka. Dorazilo i několik speciálních hostů, mezi nimi například malířka Mirka Mádrová, jejíž díla jsou vysoce ceněna pro svou originalitu, svéráznost a specifické pojetí komična, nebo bývalá vrcholová sportovkyně a dnes paní učitelka na prvním stupni Martina Čepelková, která se ochotně ujala čtení jednoho z úryvků prezentované knihy. Zástupci prakticky všech generací byli i mezi diváky, kteří na akci dorazili. Ostatně, v pamětech básnického solitéra si nepochybně přijdou na své dříve i později narození!