JIHLAVA: Třiadvacátá Ji.hlava je za dveřmi. Mezinárodní festival dokumentárních filmů letos nabídne premiéry českých snímků, přehlídku ukrajinského režiséra Felixe Soboleva, filmy žen o ženách i dosud nezveřejněné záběry z posledních let Václava Havla. Filmů bude letos v Ji.hlavě celkem 277. Z toho 91 ve světové premiéře, 47 v premiéře mezinárodní a 17 premiér evropských. Přihlášených filmů bylo celkem 3700.
Ji.hlavský festival letos pobídne k symbolickému usmíření východní a západní Evropy. „Dlouhodobě sledujeme dvě protichůdné tendence. Jednou je uzavírání se mnohých západoevropských institucí do sebe a druhou východoevropský pocit, že uznání lze dobýt pouze na západě. Ji.hlava nikdy toto myšlení nesdílela, vždycky nám šlo o objevování a propojování originálních tvůrců napříč zeměmi a regiony,“ říká ředitel festivalu Marek Hovorka. „Zatímco v minulém roce jsme uvedli velkou retrospektivu direct-cinema-verité, která propojila kinematografie Spojených států, Kanady a Francie, letos dáváme významný prostor východoevropským tvůrcům. Autorem letošní festivalové znělky i režisérem, kterému věnujeme kompletní retrospektivu, je kazachstánský režisér Sergej Dvorcevoj. Doslova mezinárodním objevem je pak představení díla Ukrajince Felixe Soboleva. Jeho profil doplní unikátní přehlídka ukrajinského filmového experimentu 60. až 90. let,“ doplňuje Hovorka.
Další důležitou programovou linií letošního ročníku budou „Proměny ženy“; téma ostatně předznamenává i festivalová znělka. Ta letos nabízí jediný záběr: pohled na tvář herečky Samal Yeslamové. „Její tvář zachytil režisér Dvorcevoj náhodou, mimo scénář, bokem natáčení svého posledního hraného filmu Ayka. Zatímco za svou roli v tomto snímku získala Yeslamová na loňském festivalu v Cannes cenu pro nejlepší herečku, na nástupišti metra je ‚jen‘ sama sebou,“ vysvětluje Hovorka. a pokračuje: „V posledních letech pozice žen ve společnosti sílí, a nejen ve společnosti, i v dokumentárním filmu.“ Podle Hovorky filmy režírované ženami upoutají sugestivním odkrýváním bolestných témat, jsou formálně inovativní a empaticky naslouchají druhému. Ať jde o zkoumání ženské identity ve filmové eseji německé režisérky Pii Hellenthal (Pátrání po Evě), o téma znásilnění, které otvírá Francouzka Alexe Poukine (Bez postihu), nebo o světoznámou kauzu Harveyho Weinsteina britské režisérky Ursuly Macfarlane (Nedotknutelný). „Smutnou součástí této ženské linie v programu bude i pocta tvorbě talentované slovenské režisérky Márie Rumanové, která tragicky zemřela na sklonku letošního léta.“
Celou Tiskovou zprávu si stáhněte zde.
PRAHA: 30. dubna bude Karlovo náměstí patřit jazzu i dalším hudebním žánrům. Pod taktovkou festivalu Mladí ladí jazz proběhne na největším náměstí v Praze velkolepá oslava Mezinárodního dne jazzu. Na zdarma přístupném Open airu vystoupí berlínští Jazzanova, belgická free jazzová formace Don Kapot nebo německá fusion kapela Searching for Home. Festivalovým highlightem bude vystoupení legendární skupiny Prago Union s frontmanem Katem doplněné o dechovou sekci v podobě čtveřice Krotitelé Dechů.
POLICE NAD METUJÍ: Mladý a dynamický symfonický orchestr Police Symphony Orchestra ve svém čtrnáctém roce existence sestoupí na okamžik z hudebních pódií na filmová plátna. Dokumentární film s názvem Velký finále mapuje tři roky života mladých lidí amatérského orchestru, jejich radosti i strasti, úspěchy i vyčerpání, ale hlavně odhodlání jít si za svými sny. Ty si nadále plní také v roce 2024, během kterého se postaví na stage festivalu Rock for People nebo pódium českého hudebního chrámu, pražského Rudolfina. Události pod taktovkou nadšenců z Police nad Metují slibují zážitky, dojetí, skvělou hudbu a energii.
HRADEC KRÁLOVÉ: V čele dětského pěveckého sboru Jitro stojí už od roku 1977 sbormistr Jiří Skopal, který své svěřence dovedl k mnoha domácím i mezinárodním oceněním. V podcastu Místní kultury vypravuje o práci sboru a jeho přípravných oddělení, o zážitcích ze zájezdů po Evropě, Americe a Asii i o zkušenostech s publikem, které jsou někdy opravdu překvapivé. Zatímco návštěvníci koncertů ve Francii nebo v USA neskrývají nadšení, mnohokrát sbor odmění potleskem ve stoje a vyžadují přídavky, v Dánsku není zvykem moc tleskat. Ani Japonci si nepotrpí na přehnané ovace, ale o vystoupení projevují až nezvykle hluboký zájem, dokonce přicházejí do sálu o hodinu dřív a pečlivě studují program. Jak se děti učí zpívat v japonštině nebo v mandarínské čínštině, s jakým repertoárem vystupují a kdo je kmenovým skladatelem sboru, to všechno se dozvíte z rozhovoru s profesorem Jiřím Skopalem. A co je základem toho, aby byl sbor úspěšný? "Hlavní je to, že jsme dobrá parta, že se ve sboru všichni cítíme dobře. A pak máme takové krédo: zazpívat v domově důchodců anebo vyhrát na světové soutěži je stejně důležité."