pondělí
27. září 2021
svátek slaví Jonáš
Plakát
© Archiv pořadatele



Výstava Pevnost 1980 Jiřího Sozanského v Památníku Terezín

TEREZÍN: Na IV. dvoře areálu Malé pevnosti Památníku Terezín je až do 31. října 2021 k vidění výstava českého sochaře, malíře a tvůrce multimediálních a environmentálních projektů Jiřího Sozanského, spolu s Ivanem Bukovským, Petrem Kovářem, Zdeňkem Beranem, Lubomírem Janečkou, Oldřichem Kulhánkem a Ivanem Dolejškem.

od 15.04.2021 do 31.10.2021
Autor článku: 
Zdroj: www.mkcr.cz

Tato ústřední událost letošní výstavní sezóny Památníku Terezín je připomínkou unikátního environmentálního projektu, který se podařilo autorům s pomocí tehdejšího vedení Památníku Terezín realizovat ve stejných prostorách Malé pevnosti v roce 1980. „Výstava od nás dostala mimořádný prostor a nadstandardní dobu, po kterou bude k vidění pro návštěvníky, neboť si dobře uvědomujeme vzhledem ke společenským podmínkám, ve kterých byla realizována, její naprostou unikátnost, a to nejen v historii Památníku Terezín, ale troufám si tvrdit, i v historii tehdejšího Československa,“ uvedl ředitel Památníku Terezín Jan Roubínek.  

V rámci znovuotevření Památníku Terezín, ke kterému došlo 12. května 2021, se návštěvníkům neotevírají pouze jeho stálé expozice, ale také 3 výstavy dočasné. Jedná se o výstavu koláží Vladimíra Noska pod názvem Fragmenty, kterou lze vidět v prostorách předsálí kina Malé pevnosti, dále pak o výstavu amerického malíře Marka Podwala Kadiš pro Dabrowu Bialostockou, ta je k vidění ve foyeru kina Muzea ghetta v Terezíně. Obě výstavy budou k vidění pouze do konce května, délku jejich trvání silně zasáhla pandemie onemocnění Covid-19 a s ní související uzávěra objektů Památníku Terezín. Třetí výstavou v pořadí je výstava českého sochaře a malíře Jiřího Sozanského a jeho dalších 6 kolegů umělců. Výstava je umístěna ve dvou velkých celách IV. dvora Malé pevnosti i v přilehlých samotkách.

Výstava Jiřího Sozanského a kol. nese jméno Pevnost 1980. V roce 1980 se v prostorách  Malé pevnosti v Terezíně podařilo zrealizovat rozsáhlý environmentální projekt s názvem Pevnost. Projekt se shledal s pochopením a podporou tehdejšího vedení Památníku Terezín, reprezentované ředitelem Václavem Novákem, nemalou měrou k tomu přispěl garant celé akce - ředitel Národní galerie v Praze profesor Jiří Kotalík. Vernisáž výstavy, která byla v rámci tohoto projektu na závěr uspořádaná, byla shrnutím výsledků tříměsíčního tvůrčího sympozia, kterého se umělci zúčastnili, a kdy, slovy Jiřího Sozanského, „Malou pevnost prakticky neopustili. Každodenní práce na objektech (včetně sobot a nedělí) byla velkým fyzickým i psychickým vypětím, které bylo třeba zvládnout. Byla to škola života, kterou jsme všichni prošli se ctí.“ Již v průběhu sympozia instalovali umělci do cel jednotlivé artefakty. Projekt si kladl za cíl reflektovat nejen minulost, ale vyjadřovat se k povaze totalitních režimů v širších souvislostech. Tím se cítil komunistický režim dotčen a z pochopitelných důvodů to nemohl přejít. Padala slova o ideologické diverzi a byly silné tlaky vernisáž výstavy zakázat. Jiřímu Sozanskému se nakonec podařilo vernisáž spolu s výstavou prosadit, když varoval tehdejší vedoucí odboru kultury při OV KSČ v Litoměřicích, že případný zákaz výtvarného projektu na půdě Památníku Terezín povede ke kritice v zahraničním tisku a k pro komunisty nechtěné publicitě celé akce. Vernisáž nakonec proběhla, nicméně za asistence příslušníků tehdejší Veřejné bezpečnosti se psy. Z lokální úrovně se problém přenesl na úroveň Ministerstva kultury a ÚV KSČ a účastnící sympozia se dostali do hledáčku StB. Jak k tomu dodává Jiří Sozanský, „důležité bylo, že se ve sporu s ideology stranického aparátu na naši stranu postavili bývalí vězni nacistických lágrů, které náš zájem o období druhé světové války a nacismu těšil“. Tlak na vedení Památníku Terezín nakonec vedl k tomu, že byla výstava na IV. dvoře ukončena a artefakty rozmetány. 

Protože se instalace a jednotlivé artefakty z roku 1980 fyzicky nezachovaly, museli nyní tvůrci výstavy pracovat s fotodokumentací. Záměrem pro výstavu bylo vytvořit v prostředí IV. dvora multimediální projekt v identickém prostoru jako v roce 1980 tak, aby byl divák vtažen do děje stejně jako jeho účastník.

Památník Terezín plánoval realizovat výstavu, která by 40. výročí tohoto jedinečného projektu připomněla, již v loňském roce, nicméně epidemiologické podmínky nám to neumožnily. Dohodli jsme se proto s autory na jejím přesunutí na letošní rok“, vysvětluje Stanislav Lada, mluvčí Památníku Terezín.

Výstava bude k vidění v Malé pevnosti do 31. října 2021, termín slavnostní vernisáže ještě nebyl s tvůrci dohodnutý, nicméně se rýsuje na začátek října“, dodal Lada.

Mohlo by vás také zajímat...

ČR-PRAHA: Pětaosmdesátý ročník Mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha otevře ve středu 22. září svým koncertem houslista Václav Hudeček. Mezi hosty slavnostního večera na Nové scéně Národního divadla budou Hudečkovi mladší kolegové Jan Mráček a Josef Špaček, mezzosopranistka Štěpánka Pučálková a hornista a dirigent Radek Baborák. V průběhu festivalu uvidí návštěvníci v premiéře dokumenty Štace Miloně Čepelky, My tancujem swing, Můj život s Bohuslavem Martinů a taneční film Nehoda.

Celá ČR, Hl. m. Praha
Instituce a kulturní zařízení
Co se děje
20.09.2021

ČR: Oprava kostela sv. Jana Křtitele, rekonstrukce kostela sv. Václava a proměna ruiny bývalých jeslí, to jsou vítězové letošní soutěže veřejných sbírek MÁME VYBRÁNO. Cenu redakce PROPAMÁTKY získala obnova Boromejské zahrady, finančně nejúspěšnější sbírka se zrodila v Čisté u Litomyšle.

Celá ČR
Instituce a kulturní zařízení, Památky, Soutěže a festivaly
Co se děje
17.09.2021

ČR: V roce 2018 „debutoval“ Pavel Taussig ve svých téměř pětaosmdesáti letech v češtině se svými vzpomínkami na to, co prožil jako jedenáctiletý chlapec v Osvětimi, Mauthausenu a dalších koncentračních táborech. Jeho kniha Chlapec, který přežil pochod smrti s podtitulem … a natruc jsem neumřel! se stala bestsellerem a vysloužila si dokonce nominaci na cenu Kniha roku. Nyní v nakladatelství Cosmopolis, součásti Nakladatelského domu GRADA, vychází jeho román V kolektivu oblíbená. Ten vyšel původně ve slovenštině v roce 2012 a byl nominován na cenu Anasoft Litera, slovenskou obdobu Magnesie Litery.

Celá ČR
Instituce a kulturní zařízení, Knihy, literatura, média
Co se děje
21.09.2021

ČR-BELGIE: Její jméno vůbec nenapovídá, že by šlo o Češku. Jen koncovka – ová, kterou celoživotně používá, prozrazuje, že má jeho nositelka s Českem nějaké vazby. Křestním jménem by dobře zapadla do ruského prostředí, které měla možnost poznat v dobách studia ruštiny a angličtiny ve Volgogradu. Německy znějící příjmení vyvdala od manžela George, Američana, s nímž ale žije – další překvapení – v Belgii. Jenže Olga je jednou z nejryzejších Češek, jaké znám. Křestní jméno zdědila po mamince, která je dostala po Masarykově dceři. Česko a češtinu miluje nade vše, a také češtinu cizince v Belgii učí. Kromě toho se už pěkných pár let s veškerou energií věnuje vedení Českého krajanského spolku Beseda. Všechno její konání prozrazuje, že se jí povolání učitelky stalo posláním. Umí to s dětmi i s dospělými, ostatně s mužem vychovali čtyři potomky.

Známe se už od roku 2004, když jsem na pozvání Besedy – a tedy Olžino – přijela do Bruselu na oslavu 100. výročí založení spolku. Od té doby jsme ve stálém kontaktu přátelském i pracovním, a tak celkem logicky došlo i k Olžině účasti v dokumentu České kořeny v Lucembursku a Belgii, který jsme s kolegy natáčeli v roce 2017. A už tehdy svou pestrou životní cestu popisovala jako jednu velkou náhodu, a také lingvisticky a kulturně velmi zajímavou pouť. Vydejme se na ni společně.

Celá ČR, zahraničí
Instituce a kulturní zařízení, Ostatní, Menšiny a cizinci
Články a komentáře
15.09.2021