Veselé chvíle svým Triomphez v Trojském zámku zachycují barokní esenci

Předně vám chci pogratulovat k působivému představení, které znamenitě propojuje složku hudební s divadelní i výtvarnou. Na začátku jsem si podle minimalistických paruk a jedné obrovské, která vypadala jako chobotnice, a igelitů na jako by nedodělaných kostýmech myslela, že půjdete cestou jakési veselé parodie barokní estetiky, ale opak byl pravdou… Vážné i znevažující v jednom. Jak byste Triomphez charakterizovali? Jakou myšlenku divákům předáváte? Proč Triomphez – Já jsem a žádný jiný není!? Chtěli byste žít v době baroka?

Triomphez je večerem zachycujícím barokní esenci. V našem inscenovaném koncertu se zabýváme tématy jako moc, sebestřednost, touha vyniknout a zbožšťování člověka. „Já jsem a žádný jiný není!“ odkazuje na potřebu jednotlivce vyniknout a urvat si veškerou pozornost pro sebe. Věta vychází z biblického textu Starého zákona. Všechny zmínky o Hospodinu jsme vyškrtli a text vztáhli k člověku samotnému.

V době baroka bychom žili kvůli hudbě a umění, ale z pohledu dnešní doby, jinak ne.

Zdá se, že doba barokní dnes inspiruje nejen vás. Zmíním např. komediální Geisslers Hofcomoedianten nebo na letošním festivalu queer divadelního umění WILD! Beautiful Confusion Collective. Proč jste se rozhodli po předchozích dvou zcela jiných projektech sáhnout právě po baroku? Čím vás barokní opera nebo barokní estetika obecně okouzlila, v čem vám přijde aktuální?

Hlavním důvodem výběru byla barokní hudba, která nás již delší dobu lákala. Naše skupina se nezabývá pouze jedním druhem hudby, s každým projektem se věnujeme něčemu jinému. Vždy se však jedná o zkoumání vztahů, které člověka obklopují a které navazuje. V prvním projektu nás zajímaly lidové rituály, v druhém spiritualita a vztah k Bohu, v Triomphez zase vztah člověka a moci.

Barokní estetika nás okouzlila svými kontrasty, barokní operní gestikou a opulencí. Paralelu k dnešní době nacházíme mimo jiné ve vizuální stránce, kdy se používalo výrazné líčení a extravagantní oděv bez ohledu na gender.

Sbor tehdy v roce 2019 ještě bezejmenný, dnes Veselé chvíle, z.s., vznikl na Divadelní fakultě AMU v Praze s cílem posouvat hranice sborového zpěvu. Jak tomu rozumět? Můžete sami sebe představit, vaše umělecké vedení? Kolik máte aktuálně členů? Rozeznala jsem tváře známé z Malé inventury, My kluci, co spolu chodíme…

Sbor se skládá primárně z členů, kteří mají herecké vzdělání, ale sami prošli klasickým sborovým zpěvem. Automaticky tedy vyplynulo, že jeho umělecké směřování se bude snažit hledat hranice mezi divadlem a sborovým zpěvem. Umělecké vedení se skládá z absolventky Katedry alternativního a loutkového divadla Anny Datiashvili a absolventky Hudební výchovy a sbormistrovství Veroniky Holcové. Aktuálně máme 30 členů zapojujících se průběžně v inscenačním procesu. Jsou mezi námi herci a herečky, kteří působí v jiných již profesionálních skupinách či organizacích. Sbor není jenom umělecká skupina, ale komunita kladoucí důraz na pospolitost a dobré vztahy.

Jak inscenace vznikala? Bylo to přímo pro Trojský zámek? Co bylo na její přípravě nejtěžší? Co vás na ní nejvíce baví?

Souběžně s hudební dramaturgií vznikala i ta divadelní. Začali jsme nastudováním jednotlivých skladeb, učili jsme se baroknímu pohybu a reáliím. Společně jsme tvořili scénář. A poté jsme vše umístili do prostoru. Inscenace byla vytvořena na míru Císařského sálu Trojského zámku, který nás oslovil svou výmalbou a přirozenou scénografií.

Nejtěžší bylo najít autenticitu a svou vlastní přirozenost v tak stylizovaném umění, jako je barokní opera či estetika. Zároveň nás právě toto nejvíce bavilo objevovat.

Jste především sbor a základem představení jsou skvěle přednesené sborové party ze závěrů barokních oper mistrů (Carissimi, Caccini, Händel, Purcell). Nejednoho diváka ale překvapí, že ho nikdo neřídí, chybí viditelný sbormistr, na rozdíl od kapelníka barokního orchestru…

Tím, že je sbor tvořen herci a herečkami, jsou zvyklí na jevišti fungovat samostatně a nacítit se na prostor a lidi kolem. Proto je pro ně jednodušší a přirozenější fungovat bez dirigenta/sbormistra.

Když odmyslíme dobu covidovou, uvedli jste každý rok nový projekt – v roce 2021 měla premiéru vaše první inscenace Veselé chvíle v životě lidu (českého). Odsud i váš současný název. O rok později meditativní inscenovaný koncert s názvem Beracha (modlitba za dobrý odpočinek), ve kterém tematizujete židovský den odpočinku šabat. Letos jste zpomalili. Znamená to, že chystáte opět něco nového? Jakou dobu, její hodnoty, tradice, estetiku, hudební kulturu si osvojíte tentokrát?

Na příští rok samozřejmě chystáme nový projekt, který je zatím ve fázi vývoje. Už nyní ale víme, že se hodláme tentokrát zabývat spojením sborového zpěvu a elektronické hudby. Budeme pracovat se zcela autorskou hudbou. Naším novým tématem je vztah člověka a přírody. Diváci se mohou těšit na premiéru na jaře 2025.

Sympatické především pro čtenáře Místní kultury je, že s Triomphez také cestujete po regionech. Představili jste se např. v kostele sv. Mikuláše v Žíželevsi v rámci festivalu Theatrum Kuks. Náš článek vychází 11. 9. Je možné projekt ještě v této sezoně do konce roku vidět?

Ano, čekají nás čtyři podzimní reprízy Triomphez – 22. a 23. září a 13. a 14. října v Zámku Troja, kam všechny moc zveme. Těšíme se na viděnou!

https://www.veselechvile.cz/