pondělí
27. září 2021
svátek slaví Jonáš
Petr Rudolf Manoušek se zvonem upevněným na jeřáb
© Dana Ehlová



Třetí pokračovatel výroby zvonů v rodině Manoušků

PŘEPYCHY: Setkání s mistry ve svém oboru patří vždy mezi výjimečné okamžiky a takovým se stalo i to s Petrem Rudolfem Manouškem, třetím pokračovatelem výroby zvonů v rodině. Sledovat tohoto zvonaře při zavěšování zvonu sv. Jiří v Přepychách bylo opravdovým zážitkem – na zemi s fortelem upevnil téměř šestisetkilový kus na hák na konci ramena jeřábu, symbolicky zvon pohladil a pak už spěchal nahoru do věže kostela sv. Prokopa, aby ho tam „přivítal“ a bezpečně zavěsil na místo určení. Stejné mistrovství však prokázal i během následujícího rozhovoru, kdy se projevil jako skvělý vypravěč a znalec zvonařské historie.

Autor článku: 
Dana Ehlová

V Přepychách jste navázal na odkaz svého rodu, neboť původní zvon zrekvírovaný za války vyrobil váš děd. Stává se to často?

Pokud máte na mysli formu, kdy se nahrazuje původní zvon, tak to je většinou vina válečné rekvizice z r. 1942 nebo 1917. Nový zvon vlastně symbolizuje návrat dědova zvonu, který odlil před II. světovou válkou. S tím samozřejmě souviselo dát do pořádku staré zvony tak, aby jim nadále bylo lépe.

Například vloni jsme také dělali dva nové zvony pro Lomnici nad Popelkou, kde neměli zvony sto let. Mají tam doloženo, že 17. listopadu 1917 přišli o dva zvony, takže se pořizovaly nové k tomuto výročí. V tomto případě nedělal původní zvony můj děd, ale na jiných místech se s tím setkáváme. Někde je to pouze pravděpodobné - nemáme doklady, protože po znárodnění se nezachoval kompletní archiv.    

 

Ve věži kostela sv. Prokopa jsou dva zvony staré půl tisíciletí…

 Je pozoruhodné, že zvony jsou z 16. století a přežily všechny rekvizice, všechny války a dožily se - na rozdíl od dědova zvonu - dnešní doby. To je zázrak. Přestože se všude tvrdí, že Němci cenné zvony ponechávali, není to tak docela pravda. Máme důkazy podle fotografií, že románské zvony, gotické zvony, renesanční zvony byly na shromaždišti v Praze na Maninách a odtud je odvezli do Německa.

Těžko soudit, proč právě zvony v Přepychách unikly ničení. Mám doklady, že někde vyvážili vlastní zvon váhou zvonoviny, tzn. že snesli zvony z ostatních vesnic jenom proto, aby Němcům dali váhu zvonoviny a oni jim ten jejich nechali. Netuším, zda se to dělo i tady, ale jedna z variant to je. Menší zvony třeba lidé sundávali před armádou a topili je do rybníka, do stohu, zakopali do země. Na to jsou doklady, ale to už byl trošku větší manévr. Větší přepyšský zvon má ale víc jak tunu - 1051 kg - těžko by ho jen tak svépomocí snesli nepozorovaně v noci z věže.

 

Přežije svatý Jiří při správném používání také několik století?

Věřím, že bude sloužit stovky a stovky let. Podstatná údržba by měla nastat za sto padesát let. Je pravděpodobné, že pokud bude sloužit denně, dojde k zeslabení stěny zvonu v místě, do kterého  bude tlouct srdce. Když zeslabení přesáhne určitou mez, mohl by zvon puknout, a proto je pak třeba ho pootočit, aby srdce tlouklo na novou část.

Jinak běžná údržba spočívá v kontrole šroubů na dřevěné hlavici, protože dřevo vyrovnává vlhkost podle prostředí - občas je tedy třeba dotáhnout šrouby na hlavici, zkontrolovat ložiska, promazat zvonicí stroj. To vše se dělá spíš v rámci prevence, aby se nic vážnějšího nestalo. Doporučujeme servisní kontrolu provést jednou ročně.      

 

Dneškem tedy vaše práce v Přepychách končí?

Po zavěšení a zprovoznění nového zvonu přijedu ještě jednou, protože v okně, kterým jsme dopravovali zvon do zvonice, bude zavěšen třetí, zrestaurovaný. Je ale třeba ddělat bednění v okně. Dnes tedy zavěsíme a zprovozníme nový zvon a po dokončení bednění, přijedeme zavěsit třetí zvon. Ten zůstane na ruční zvonění, stejně jako ten velký historický, aby zvonění na ně byla vzácnost. Denní službu, pravidelné zvonění, obslouží nejmladší zvon.        

 

Zvony nyní odléváte v Holandsku. Kde všude zvoní vaše zvony?

Dalo by se říci, že na všech kontinentech. Vytvořili jsme mnoho zvonů na lodě, a tak vždycky říkám, že nejdál, jsou ty na lodích. Před mnoha lety jsem například dostával pohlednice ze soukromých jachet, na které jsme dělali zvon - třeba od mysu Horn nebo z Japonska. Lidé jeli na lodi a vzpomněli si na nás, protože údajně někde v mlze zvonili. Když pak dojeli do přístavu, vhodili pohlednici a poslali pozdrav, což mě vždycky potěšilo. Mám je schované. Takové zvony asi cestují nejdál.

Kdysi jsem dělal i pro československou námořní plavbu - měli jsme 14 námořních lodí a já jsem tehdy dělal třicet lodních zvonů. Panu řediteli jsem je dopravil a ptal se ho, proč chce třicet zvonů, když máme čtrnáct lodí. Říkal: To je velmi jednoduché. Loď se vrátí po plavbě do přístavu v Hamburku, námořníci nemají peníze, tak jdou a prodají "do frcu" zvon. Jelikož loď nesmí bez zvonu vyplout, protože to je součást vybavení, tak musíme mít v záloze nový     

 

A v našem regionu?

Například v Černčicích, ty jsou nedaleko. Také jsme restaurovali před šestnácti lety šestitunový zvon Kryštof v Rychnově nad Kněžnou. Museli jsme ho celý sundat a otočit, dávala se mu částečně nová hlavice, kování a srdce. Byl jsem se tam podívat i na zvon u sv. Havla, který bude potřebovat totéž. V Týništi nad Orlicí jsou naše čtyři zvony ještě ze Zbraslavi z r. 1970, další najdete třeba ve Slavoňově, Jaroměři, Hradci Králové nebo v Chocni.

Jeden z našich nejstarších zvonů z roku 1914 je v Neratově - je to zvon z náhradní slitiny a objevil jsem ho tam v době, kdy byl ještě kostel bez střechy. Tenkrát jsem ho chtěl odkoupit, ale nedali mi ho. Dnes jsem rád, protože je vidět, že si zvonu váží. Pro mě to je poklad, jeden z nejstarších dědových dochovaných zvonů, je skutečně datovaný do r. 1914, takže má za sebou víc než sto let.

 

Co zajímavého právě děláte?

V současné době pracujeme na zvonohře pro Sbor kněze Ambrože v Hradci Králové. Letos dokončíme posledních pět zvonů, pětačtyřicet už jich je vystavených v kostele. Zřejmě příští rok je budeme montovat - jedná se o unikátní soubor padesáti zvonů. Bude to vůbec první koncertní zvonohra na věži v České republice.

 

Máte přehled, kolik zvonů jste vyrobili?

S otcem, dokud byl naživu, jsme dělali statistiku. V roce 1991 jsme měli výstavu k devadesáti letům založení dílny a tenkrát jsme dávali statistiku, kolik zvonů se vůbec odlilo. Přesahovalo to dva tisíce tun ve zvonech. Každoročně odlijeme 12 až 13 tun. Samozřejmě ne všechny zvony existují, podepsaly se na tom války - první šly do rekvizice vždy nejmladší zvony, stejně jako v Přepychách, kde se nejnovější zdržel deset let, od roku 1931 do r. 1942.

 

Zmínil jste opravu zvonů. Je složitá?

Dřív, když zvon puknul, tak se použil na odlití nového. S opravami začal teprve můj děda za první republiky. Nějaké pokusy jsou doložené už před první světovou válkou, ale hlavně po ní. Spousta zvonů se našla zničených - on je začal opravovat a v r. 1921 na to dostal patent - od té doby se opravují. Jiná věc je, že náklady na opravu poškozeného zvonu mohou přesáhnout cenu srovnatelně velkého nového zvonu. U historických originálů ale to je jediná cesta k záchraně. Dnes se dá opravit zvon, který je rozpadlý na kusy nebo z něj kus chybí.                  

 

Změnila se v něčem zásadním výroba zvonu?

Principiálně zůstává technologie výroby zvonu stejná více než tisíc let. Práci nám usnadňují jiné formovací materiály, máme třeba elektrické kladkostroje - dřív se zvony tahaly rukama. Tavicí pece jsou dnes na elektřinu, kdežto dříve museli topit a starat se o oheň, takže všechno trvalo delší dobu. Potřebovali mnohem víc lidí, mnohem víc prostoru, mnohem víc času, a přesto často dokázali víc než my dnes.     

 

 

Mohlo by vás také zajímat...

HRADEC KRÁLOVÉ-ZAHRANIČÍ: Maňásková inscenace Divadla Drak Šípková Růženka se v druhé polovině září představí dětskému publiku na dvou mezinárodních festivalech.  První zastávkou bude The International Puppet Theatre Festival – PIF v Chorvatské Záhřebu. Zde inscenaci diváci uvidí 22. 9. 2021. Ze Záhřebu se vydá Divadlo Drak do Srbské Subotice, kde uvede Šípkovou Růženku 24. 9. v rámci 28th International Children´s Theater Festival in Subotica.

Královéhradecký kraj, zahraničí
Divadlo a tanec, Soutěže a festivaly
Co se děje
20.09.2021

ČR: Oprava kostela sv. Jana Křtitele, rekonstrukce kostela sv. Václava a proměna ruiny bývalých jeslí, to jsou vítězové letošní soutěže veřejných sbírek MÁME VYBRÁNO. Cenu redakce PROPAMÁTKY získala obnova Boromejské zahrady, finančně nejúspěšnější sbírka se zrodila v Čisté u Litomyšle.

Celá ČR
Instituce a kulturní zařízení, Památky, Soutěže a festivaly
Co se děje
17.09.2021

ČR-BELGIE: Její jméno vůbec nenapovídá, že by šlo o Češku. Jen koncovka – ová, kterou celoživotně používá, prozrazuje, že má jeho nositelka s Českem nějaké vazby. Křestním jménem by dobře zapadla do ruského prostředí, které měla možnost poznat v dobách studia ruštiny a angličtiny ve Volgogradu. Německy znějící příjmení vyvdala od manžela George, Američana, s nímž ale žije – další překvapení – v Belgii. Jenže Olga je jednou z nejryzejších Češek, jaké znám. Křestní jméno zdědila po mamince, která je dostala po Masarykově dceři. Česko a češtinu miluje nade vše, a také češtinu cizince v Belgii učí. Kromě toho se už pěkných pár let s veškerou energií věnuje vedení Českého krajanského spolku Beseda. Všechno její konání prozrazuje, že se jí povolání učitelky stalo posláním. Umí to s dětmi i s dospělými, ostatně s mužem vychovali čtyři potomky.

Známe se už od roku 2004, když jsem na pozvání Besedy – a tedy Olžino – přijela do Bruselu na oslavu 100. výročí založení spolku. Od té doby jsme ve stálém kontaktu přátelském i pracovním, a tak celkem logicky došlo i k Olžině účasti v dokumentu České kořeny v Lucembursku a Belgii, který jsme s kolegy natáčeli v roce 2017. A už tehdy svou pestrou životní cestu popisovala jako jednu velkou náhodu, a také lingvisticky a kulturně velmi zajímavou pouť. Vydejme se na ni společně.

Celá ČR, zahraničí
Instituce a kulturní zařízení, Ostatní, Menšiny a cizinci
Články a komentáře
15.09.2021

HRADEC KRÁLOVÉ: Sedm muzeí a galerií v Hradci Králové k Festivalu muzejních nocí 2021, který se po loňské vynucené přestávce letos uskutečni v rozmezí od 18. června až 19. září 2021 po celé České republice. Pro společnou Královéhradeckou muzejní noc, která je již 14. ročníkem, byl zvolen pátek 17. září 2021. Každá ze zapojených institucí chystá vlastní poutavý program a pro návštěvníky bude přístupná zdarma.


 

Královéhradecký kraj
Instituce a kulturní zařízení, Památky, Soutěže a festivaly
Co se děje
15.09.2021