pondělí
27. září 2021
svátek slaví Jonáš

Knihy, literatura, média

Knihy, literatura, média

Multižánrový projekt Ewy Żurakowské Home Beyond the Borders? bude mít českou premiéru v Undergroundovém klubu Eden v Broumově

BROUMOV: Polská performerka Ewa Żurakowská vytvořila svůj projekt podle knihy Denní dům, noční dům držitelky Nobelovy ceny Olgy Tokarczuk. Inscenace Home Beyond the Borders? vezme diváky do světa snů, surrealistické a vizionářské reality v pátek 20. srpna v prostředí proslulého Undergroundového klubu Eden v Broumově v české premiéře.

20.08.2021
19:00
Autor článku: 
Pavla Haluzová

Multižánrová inscenace Home Beyond the Borders? je založena na tématech z románu Denní dům, noční dům nositelky Nobelovy ceny Olgy Tokarczuk. Monodrama plné video projekcí, poetických obrazů a oneirických textů nás zavede do světa snů, surrealistické a vizionářské reality inspirované vizemi z románu polské spisovatelky. Inscenace také čerpá z místních legend a příběhů z regionů Kladska a Nowa Ruda přítomných v románu.

Ewa Żurakowska, autorka konceptu, scénáře a také jediná performerka v inscenaci, knihu četla poprvé před dvaceti lety. Ale použít ji jako inspiraci pro divadelní inscenaci ji napadlo až mnohem později. "Před dvěma lety jsem se rozhodla vytvořit monodrama, které by odkazovalo na můj osobní zážitek, kdy jsem žila v prostředí česko-polských hranic. Od té doby mě fascinuje téma identity, život “doma” a život v “cizí zemi”.  

V době, kdy Żurakowska žila v Praze, zároveň pracovala v polském Paláci Gorzanow v oblasti Kladska. “Myšlenka překračování hranic, kterou jsem chtěla v inscenaci prozkoumat, se mísí s místním koloritem knihy, kterou Olga Tokarczuk napsala v malé polské vesnici vedle českých hranic,” popisuje performerka. 

Home Beyond the Borders? zkoumá téma domova jako prostoru identity, domova jako těla a těla jako domova. Zkoumá také otázky o překračování hranic mezi lidmi a světy, sny a realitou, komunitou a intimitou. Představuje proces zakořenění v pohraničí v polsko-českých horách, kde byla napsána knižní předloha a kde byla inscenace uvedena v polské premiéře na konci července. 

Velký důraz je kladen na otázky identity, zakořenění, vykořenění a návratu, zejména proto, že příběhy z knihy i inscenace se odehrávají na „znovuzískaných územích“, v oblasti s polskými, českými a německými kořeny.

Żurakowska vybrala části knihy, ke kterým měla nejblíž a scénář vytvořila společně s polským režisérem Maciejem Gorczyńskim, s nímž dříve spolupracovala na inscenacích Requiem a Bieguni

Důležitou složkou inscenace je hudba, kterou živě interpretuje Żurakowska a polští hudebníci Paweł Kopeć and Katarzyna Kolczyńska – Niemierowska. Choreografii vytvořila francouzská tanečnice a performerka Cécile Da Costa a scénografii a video projekci Iwona Bandzarewicz. 

Po polské premiéře v Paláci Gorzanow bude nyní inscenace uvedena v české site-specific premiéře v Underground clubu Eden v českém Broumově. Poté se vrátí zpět do Polska, a to do Teatru Zdrojowy ve městě Kudowa-Zdrój. Pražská premiéra ji čeká v Invalidovně 5. září.

V Broumově bude představení předcházet performativní čtení českého performera Jaromíra Typlta s fragmenty knihy Olgy Tokarczuk jako krátký úvod. 

 

 

Termíny:

„Home Beyond the Borders?”

20. srpna 2021, 19:00, Undergroundový klub Eden Broumov – česká premiéra

Vstupné zdarma s registrací na e-mailu production@profitart.cz

 

22. srpna 2021, 20.00, Kudowa Zdrój – Teatr Zdrojowy

Vstupné zdarma, rezervace na  rezerwacja.wydarzenie@gmail.com

 

5. září 2021, Invalidovna – pražská premiéra

 

Kredity:

Scénář, koncept, účinkuje: Ewa Żurakowska
Režie: Maciej Gorczyński

Choreografie: Cécile Da Costa

Scénografie, video: Iwona Bandzarewicz

Hudba: Ewa Żurakowska, Paweł Kopeć, Katarzyna Kolczyńska - Niemierowska

Světla: Damian Kuleta 

Zvuk: Marek Dejerling

Producent: Przestrzeń Wyobraźni

Koproducent: ProFitArt, Fundacja Pałac Gorzanów

Partneři: Stowarzyszenie Kudowa, Underground klub Eden Broumov, Tibo Sound

Za podpory: Mezinárodní visegrádský fond, Hlavní město Praha, Ministerstvo kultury ČR, Státní fond kultury ČR

 

MICHAL PROKOP: Pracuji intuitivně. Generic interview

ČR: Skvělé recenze, vřelé přijetí ze strany posluchačů i návštěvníků koncertů – to je ve zkratce nové album Michala Prokopa & Framus Five Mohlo by to bejt nebe. Očekávaná novinka, která vyšla 28. května, necelých devět let od předchozí řadovky Sto roků na cestě a Prokop se s ní vrací pod křídla vydavatelství Supraphon, je tak logicky hlavním tématem našeho rozhovoru. Ten slouží zároveň jako připomínka blížících se 75. narozenin Michala Prokopa, jež připadají na tento pátek 13. srpna, kdy Prokop společně se svými hosty album slavnostně pokřtí na festivalu Krásný ztráty Live ve Všeticích na Benešovsku. Více info o programu festivalu, vystupujících i předprodeji vstupenek najdete zde: www.krasnyztratyvsetice.cz

 

13.08.2021
Autor článku: 
Lukáš Kadeřábek

O tom, že chystáte nové album jste začal mluvit zhruba před dvěma lety. Co vás k tomu tehdy přivedlo?

Já mám mezi alby obvykle docela velkou pauzu. Souvisí to s tím, že už mi není dvacet a že se člověk hůř odhodlává k nějaké práci, má spoustu obav, aby se po všech těch letech neopakoval, i z toho, jestli z něj vůbec ještě něco kloudného vypadne. Takže vždycky potřebuju nějaký vnější impuls. V tomto případě to byl jeden konkrétní text. O mně se ví, že převážně pracuju na hotové texty a spousta lidí mi něco posílá a mně se štosují v počítači. Za těch devět let od minulého alba jsem jich dostal spoustu. A najednou mi jeden přišel Tomáše Rorečka, kterého jsem předtím vůbec neznal, a bylo to takové dada. Jmenuje se Věnování. To odstartovalo, že jsem se začal „hrabat“ i v ostatních textech, což odstartovalo práci na celém albu.

 

Z těch dvou let příprav byl jeden rok poznamenaný pandemií. Ve světě je zavedený termín „covidové album“, který označuje nahrávky, které vznikly trochu jinak, než je standard. Je i vaše novinka „covidovým albem“?

Jen částečně. Práce začala už dřív. Ale z hlediska technologie výroby určitě covidovým albem je, protože zčásti vznikalo „salámovou metodou“ v různých domácích studiích. Pracovali jsme hodně online.

 

Album hodně ovlivnila skutečnost, že se nahrávání nezúčastnil váš dlouholetý kolega Luboš Andršt. Co se stalo?

V listopadu, kdy už jsme měli natočené základy, byla připravena aranžmá a já měl dokonce skoro všechno nazpíváno, Luboše postihla vážná zdravotní indispozice, která ho prakticky vyřadila ze hry. Podílí se na albu autorsky a ještě více aranžérsky, nicméně ve chvíli, kdy onemocněl, měl nahránu jen jednu věc: akustickou kytaru na prvním singlu Má vlast. V dalších písních už ho musel zastoupit náš dlouholetý zvukař a výborný kytarista Pavel Marcel. Jen v další Lubošově autorské věci jsem vyloženě chtěl, aby hostoval někdo, kdo je podobný „guitar hero“ jako Luboš. To znamená kytarista, který nezpívá, ale přitom umí udělat vlastní projekt a lidé chodí právě na něho. A takoví byli u nás vždycky jen tři: Radim Hladík, Luboš a Michal Pavlíček. A tak jsem oslovil Michala Pavlíčka, který svoji účast pojal vysloveně jako poctu staršímu kolegovi.

 

Pavel Marcel je i novým členem koncertní sestavy Framusu Five?

Zatím to tak vypadá. Na desce ho uvádíme zatím jako hosta. Ale jak to bude celé dál, tím jsem se ještě nezabýval. Jestli to třeba nebude tak jako u Rolling Stones s basistou Darrylem Jonesem coby stálým hostem, zatím nevím. Prostě říkám, že Pavel Luboše zastupuje, nikoli nahrazuje.

 

Píseň Má vlast byla jako první singl vybrána proto, že se na ní hráčsky podílí Luboš Andršt?

Ne, to je náhoda a jsem rád, že to tak vyšlo. Hlavní důvod byl v tom, že text té písně je tak aktuální, až mě to překvapilo. Nejvíc mě šokovalo, když mi autor textu Jiří Žáček řekl, že ho napsal už asi před deseti lety – a on to zní, jako by ho psal na současnou dobu. Navíc si myslím, že se mi ta písnička skladatelsky docela povedla, Luboš ji krásně zaranžoval, hezky tam hraje i Honza Hrubý. Prostě je to něco, čím jsem se chtěl prezentovat. I když celé album je samozřejmě hodně různorodé, nedá se říct, že by pro něj byla Má vlast vysloveně typická.

 

Jiří Žáček je jedním z řady lidí, se kterými jste dřív spolupracoval a ke kterým se nyní na novém albu „vracíte“. To byl od začátku záměr?

To určitě ne, já většinou pracuji intuitivně a žádné koncepty nevymýšlím. Ale když jsem se začal probírat staršími věcmi, narazil jsem na starší Šrutův text, na jednu Skoumalovu písničku, která byla připravena už na minulé album, ale tehdy jsme si s ní nějak nevěděli rady. A stejně tak jsem našel i titulní Mohlo by to bejt nebe. To jsem vymyslel už před pár lety víceméně pro sebe, když jsem dostal text od Milana Šaška.

 

Závěrečným bonusem je vlastně taky takový pohled zpátky. Můžeme mu říct „remake coververze“, protože Svět naruby Ježka, Voskovce a Wericha jste nazpíval už v 60. letech.

K tomu mě inspiroval hudební publicista Pepa Vlček. Bavili jsme se před časem o tom, že připravuju novou desku a on mi navrhl, abych znovu nazpíval Svět naruby, protože začíná být zase aktuální. My tu písničku nahráli na jaře 1969, když nastupovala husákovská normalizace, všichni jsme se k tomu zoufalství chtěli vyjádřit. A je to moje vůbec první česky zpívaná věc, předtím jsem zpíval výhradně anglicky. Byla nahrána pro poslední rozhlasovou Houpačku Jirky Černého, kterou pak zakázali – ne kvůli mojí písničce, ale kvůli protestsongu Jaromíra Vomáčky Běž domů, Ivane. A moji nahrávku v rozhlase smazali, zachovala se jen velmi nekvalitní amatérská nahrávka, kterou mi poslal jeden posluchač a já ji mám v archivu. Tak jsem teď poprosil Luboše Andršta, aby Svět naruby znovu zaranžoval. A musím říct, že jestli je na téhle desce něco jako skvělá vizitka Luboše Andršta, je to právě tohle aranžmá, možná víc, než ty dvě písničky, které složil. Náladou mi hodně připomíná Noc je můj den, vůbec první písničku, kterou koncem 60. let Luboš přinesl do Framusu a máme ji v repertoáru dodnes. Tu považuji za vůbec nejkrásnější věc, kterou Luboš složil.

 

Albem Mohlo by to bejt nebe jste se vrátil pod křídla Supraphonu. Proč zrovna v době, kdy je trend osamostatňovat se od velkých vydavatelství?

Do jisté míry je to skutečně návrat ztraceného syna, protože v Supraphonu jsem začínal. Ale na druhou stranu s ním spolupracuji vlastně neustále, protože průběžně vycházely různé reedice, na které měl Supraphon práva. Nicméně i tento návrat je možná důsledek covidové situace. S manažerem Davidem Gaydečkou, s nímž spolupracuji už patnáct let a společně jsme vydali předchozí album Sto roků na cestě, jsme se dohodli, že zkusíme oslovit Karla Deniše a Supraphon. Okamžitě jsme se dohodli. Musím přiznat, že se nám ulevilo, protože to bylo ve značně nejisté době, kdy nikdo nevěděl, jak to finančně a nákladově bude. A musím dodat, že jsem s tou spoluprací spokojen a cítím se u Supraphonu dobře.

 

Je dobrým zvykem album pokřtít. Jaký je plán?

Už v době lockdownu jsme se s Davidem Gaydečkou rozhodli, že rozjedeme přípravy festivalu Krásný ztráty Live, který už několik let pořádáme ve Všeticích na Benešovsku. I Supraphon souhlasil, že to bude dobrá platforma pro křest, navzdory tomu, že album vyšlo už koncem května. Takže 13. srpna se ve Všeticích na všechny těšíme!

 

Opět po roce se koná Dobročinný večer pro Broumovsko

BROUMOV: V broumovském klášteře se v pátek 13. srpna uskuteční Dobročinný večer pro Broumovsko. Tradiční společenská akce, jejíž výtěžek putuje na podporu projektů na Broumovsku, začne v 18 hodin v Opatských sálech.

13.08.2021
18:00
Autor článku: 
Kateřina Ostradecká

Dobročinný večer pro Broumovsko je společenskou akcí, na které se setkávají pozitivně naladění lidé, vnímající zodpovědnost za rozvoj regionu. Každoročně se koná v předvečer veřejné ochutnávky vín Vinum et Cetera.

Hosté mohou v průběhu večera, který je doprovázen ochutnávkou vybraných vín, vynikajícím jídlem a příjemnou hudbou, projevit filantropii a účastnit se dražby uměleckých předmětů, obrazů, fotografií nebo rukodělných výrobků v tiché aukci a později se zapojit do veřejné aukce vín. Výtěžek z celého večera putuje do grantového programu "Máme rádi Broumovsko" na podporu místních projektů a také na podporu vybraných projektů Agentury pro rozvoj Broumovska. 

O hudební program celého večera se postará dívčí kapela VESNA. Vstupné je 500 Kč, v ceně je zahrnuta ochutnávka vín, raut i hudební program. Výtěžek ze vstupného bude zahrnut do výnosu večera. Zájemci se mohou registrovat na emailu: dobrocinny.vecer@broumovsko.cz.

 

 

21. Filmový festival Litoměřice „Barvy, sny a fantazie”

LITOMĚŘICE: Litoměřice budou na konci srpna prožívat tři dny ve znamení filmu. 27. – 29. 8. 2021 se uskuteční již 21. Filmový festival Litoměřice, letos s tématem „Barvy, sny a fantazie“. Slavnostní zahájení se odehraje v pátek 27. 8. od 18:00 v Kině Máj, na kterém v předpremiéře uvedeme film Marťanské lodě režiséra Jana Foukala. Na projekci bude osobně přítomný režisér a další hosté z řad tvůrců filmu. Ve stejný den zveme do foyer kina Máj na vernisáž výstavy Jarmil in India grafika a umělce Marka Rubce, který z Litoměřic pochází, a jemuž vyšla v letošním roce nová komiksová kniha s postavou opičáka Jarmila v hlavní roli.

od 27.08.2021 do 29.08.2021
Autor článku: 
Hana Galiová

Na programu festivalu budou dále takové snímky, které nelze běžně spatřit na velkém plátně. Starý dům uprostřed Madridu Carlose Saury, Běda mi! Jeana-Luc Godarda, Poslední večery na zemi ve formátu 3D či Černá kočka, bílý kocour Emira Kusturici. Během festivalu přivítáme i celou řadu hostů. Festival otevře projekce nového filmu Jana Bubeníčka a Denisy Grimmové Myši patří do nebe, který osobně přijedou jeho tvůrci do Litoměřic představit. Jeho distribuční premiéra je naplánována až na začátek října 2021, proto mají diváci příležitost spatřit tento snímek s předstihem. První festivalový večer bude v letním kině patřit krátkým filmům studentů FAMU, z nichž některé přijedou představit sami tvůrci, v sobotu 28. 8. 2021 uvedeme v kině Máj vítěze několika ocenění – dokument Nová šichta. Po jeho projekci bude následovat diskuze s jeho tvůrci – režisérem Jindřichem Andršem a střihačem Lukášem Janičíkem, který je zároveň dramaturgem Filmového festivalu Litoměřice.

Myslíme i na hudební složku, v letním kině na Střeleckém ostrově zahraje v sobotu 28. 8. Prago Union s kapelou. Festival zakončí unikátní projekce snímku Na křídlech slávy režiséra Otakara Votočka, který film přijede do Litoměřic také osobně uvést. Na programu je mnoho dalších snímků – celovečerních filmů, dokumentů, animovaných a krátkých filmů rezonujících s tématem festivalu, které promítneme na několika projekčních místech: v Kině Máj, divadélku Minimax, knihovně K. H. Máchy a v Letním kině na Střeleckém ostrově. Nebudou tradičně chybět diskuze s hosty, doprovodné besedy, ani projekce z 35 mm pásu.

Festival je pořádán Kinoklubem Ostrov za podpory Ministerstva kultury, Ústeckého kraje, města Litoměřice a firmy TRCZ, jeho partnery jsou Městská kulturní zařízení Litoměřice, Velvyslanectví USA v Praze, Velvyslanectví Španělska v Praze, Goethe Institut v Praze a další partneři či instituce, kteří na festivalu spolupracují již řadu let. Podrobný program, anotace k filmům i další informace naleznete na www.fifeli.czhttps://www.facebook.com/filmfestlitomerice/.

Divadlo Drak se představí s inscenací Poslední trik Georgese Mélièse na festivalu A-hoj! 2021 v japonském Tokiu

HRADEC KRÁLOVÉ-TOKIO: Od 10. do 14. srpna 2021 proběhne v Tokiu Festival A-hoj!. Na festivalu vystoupí celkem 19 domácích japonských souborů a k vidění bude také dalších 9 divadelních představení ze sedmi zemí světa vysílaných on-line, včetně tří českých zástupců. Těmi jsou Divadlo Alfa, Divadlo Drak a Radim Vizváry. Divadlo Drak na festivalu uvede záznam inscenace Poslední trik Georgese Mélièse.

od 10.08.2021 do 14.08.2021
Autor článku: 
Divadlo Drak

Pětidenní festival je věnovaný nejrůznějším formám divadelního umění, především loutkovému divadlu, pantomimě a dalším žánrům. Na programu jsou také přednášky o historii a současnosti českého loutkového divadla, workshopy a mnoho dalšího.

„Divadlo Drak přizval ke spolupráci ředitel plzeňského Divadla Alfa Jakub Hora, kterému bych tímto chtěl poděkovat za příležitost. Jakub Hora se podílel na programové dramaturgii k prezentaci českého loutkářství v Japonsku a zároveň zde bude mít spolu s bývalým ředitelem Českého centra Tokio Petrem Holým přednášku na téma “České loutky 1945-2021“, uvedl ředitel Divadla Drak Tomáš Jarkovský.

Poslední trik Georgese Mélièse mohou zájemci zhlédnout na festivalu v pátek 13. 8. v 18.30. Následujících 14 dnů pak bude zařazen do zpoplatněné videotéky festivalu.

Inscenace Poslední trik Georgese Mélièse v režii Jiřího Havelky a scénografii Marka Zákosteleckého je poctou světu kouzel, filmu a imaginace. Premiéru měla v Divadle Drak v roce 2013 a ihned zaznamenala výrazný úspěch jak u divácké i odborné veřejnosti u nás i v zahraničí a stala se divadelní událostí sezóny v kategorii loutkového a výtvarného divadla, o čemž svědčí i řada získaných ocenění. Japonskému publiku bude odvysílán divadelní záznam z produkce České televize v režii Jiřího Havelky.

https://a-hoj.puk.jp/divadlodrak/

Nová kniha odhaluje odkaz baroka v krajině východních Čech

KUKS: V pátek 31. 7.  byla v hospitálu Kuks slavnostně pokřtěna odborná publikace Krajina v rukou barokního člověka, lidé 16.–18. století na východě Čech, kterou vydal Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Josefově s finanční podporou Královéhradeckého kraje. Obsáhlá kolektivní monografie mapuje dvě století, během nichž majitelé východočeských panství ruku v ruce s umělci a architekty měnili krajinu v regionu. Sborník Krajina v rukou barokního člověka napsal kolektiv autorů pod vedením Evy Chodějovské a téměř pětisetstránková kniha vznikala tři roky.

Autor článku: 
Lukáš Vaníček

„V roce 2017 zvolil Národní památkový ústav svým hlavním prezentačním tématem krajinu a její kulturní i přírodní dědictví. Rozhodli jsme se toho využít pro šíření znalostí o životě barokního šlechtice a jeho působení na krajinu mezi širokou veřejností. Na základě velmi kladného ohlasu desetidílného přednáškového cyklu jsme se rozhodli téma dopracovat a doplnit. Chceme čtenáři představit barokního šlechtice jako člověka, který podle svého naturelu, postavení a charakteru svých panství volil způsob, jakým s krajinou pracoval a jaký otisk v ní podle toho mohl zanechat,“ sdělil ředitel územního odborného pracoviště NPÚ Jiří Balský.

Autoři se při zkoumání zaměřili na východní Čechy, nicméně okraje tohoto území nelze přesně vyznačit čárou na mapě. Popisovaný region obsahuje kulturní krajinu v mnoha podobách, a to od měst, přes hustě osídlené oblasti v nížinách a podhůří, až po řídce osídlené horské oblasti.

„Komponovaná barokní krajina, ač se plně do dnešní doby nedochovala, stálé přináší velký prožitek, řád, soulad i pokoru. Jsem ráda, že vnímáme kulturní krajinu i jako formu uměleckého díla, které nám i dnes přináší pocit harmonie a radosti. Díky nové knize nám poznání původních konceptů krajiny a záměrů jejich tvůrců pomůže i k její částečné obnově. Královéhradecký kraj v současné době připravuje obnovu Mariánské zahrady Františka Josefa Šlika na Jičínsku a areál zámku v Kopidlně,“ doplnila náměstkyně pro kulturu Martina Berdychová. 

Pozemky v oblasti východních Čech měly v průběhu historie mnoho vlastníků. Zejména po třicetileté válce se výrazně změnili. Krkonošská panství například získali Morzinové a Harrachové, Náchodsko připadlo rodu Piccolomini a rozsáhlé opočenské panství sahající až po úpatí Orlických hor ovládli Colloredové.

Čím déle rod území vlastnil, tím více se na tváři krajiny podepisoval, a to například kácením lesů, otevíráním dolů či jen zakládáním nových osad nebo stavbou kostelů, případně šlechtických sídel. Příkladem za všechny může být právě hospitál Kuks, kde hrabě František Antonín Špork vytvořil luxusní lázeňský resort kombinovaný s hospitálem pro vysloužilé vojáky, čímž kompletně přetvořil údolí Labe poblíž Jaroměře. Právě Kuksu, blízké jezuitské Žirči a tématu barokních poutí se v nové publikaci důkladně věnuje Jindřich Kolda.

Vyhlášení otevřených výzev k předkládání žádostí o grant se zaměřením na inovativní využití a oživení českého kulturního dědictví a Výzvy se zaměřením na současné umění

PRAHA-ČR: Dne 2. 8. 2021 vyhlásilo Ministerstvo financí ve spolupráci s Ministerstvem kultury, Norwegian Directorate for Cultural Heritage a Icelandic Centre for Research otevřenou výzvu k předkládání žádostí o grant na financování projektů zaměřených na inovativní využití a oživení českého kulturního dědictví. Žádosti mohou být předkládány průběžně až do 1. 11. 2021 do 12,00 hodin. Bližší informace a všechny relevantní dokumenty jsou přístupné na https://www.eeagrants.cz/cs/programy/kultura/vyzvy/2021/inovativni-vyuziti-moviteho-a-nemoviteho-3337.

Autor článku: 
MK/Alena Kubištová

Seminář pro žadatele proběhne online formou dne 2.9.2021. Bližší informace budou brzy zveřejněny na https://www.eeagrants.cz/cs/programy/kultura/aktuality. Zároveň připomínáme, že dne 21. 5. 2021 vyhlásilo Ministerstvo financí ve spolupráci s Ministerstvem kultury, Arts Council Norway a Icelandic Centre for Research  2. otevřenou výzvu k předkládání žádostí o grant na financování projektů se zaměřením na současné umění. Uzávěrka pro předkládání žádostí o grant se zaměřením na současné umění je 31. 8. 2021 do 12:00 hod. Bližší informace včetně všech dokumentů naleznete na stránkách https://www.eeagrants.cz/cs/programy/kultura/aktuality/2021/soucasne-umeni-2-vyzva-k-predkladani-za-3278

Jindřich Štreit – Brána naděje – vernisáž výstavy

ZAŠOVÁ: V neděli 5. září od 14 hodin se v Zašové uskuteční vernisáž výstavy cyklu fotografií Brána naděje prof. Jindřicha Štreita. Vernisáž proběhne v kostele Navštívení P. Marie a k slavnostní atmosféře vernisáže přispějí kromě pana Jindřicha Štreita jeho dcera Monika Štreit-Duarte, světově uznávaná flétnistka, se synem Danielem a cimbálová muzika Polajka.

05.09.2021
14:00
Autor článku: 
Kristýna Kubrická

Letos Jindřich Štreit, fotograf světového formátu, slaví 75 let a vernisáž v Zašové se koná přesně v den jeho narození. Výstava pak potrvá do konce září.

Fotografie z cyklu Brána naděje zakoupila Obec Zašová se záměrem vytvořit v budoucnosti stálou expozici Jindřicha Štreita v klášteře, jehož rekonstrukce se připravuje.

Bývalý klášter trinitářů tvoří komplex budov situovaných vedle Kostela Navštívení Panny Marie. Stavba kláštera byla zahájena v roce 1725 a svému původnímu účelu sloužil až do roku 1783. Poté byla v areálu například Schatlauerova gobelínová manufaktura, škola nebo domov důchodců, později Ústav sociální péče pro mentálně postiženou mládež. Současným majitelem je obec Zašová, která chce areál kláštera v budoucnu rekonstruovat a vybudovat v něm například ubytování pro turisty, výstavní prostory a sály pro pořádání kulturních a společenských událostí. Prvními počinem obce byla rekonstrukce bývalé školy, v níž vznikl Komunitní dům s 10 byty pro seniory. V klášterní zahradě pak Matice zašovská vybudovala křížovou cestu.

Jindřich Štreit, český dokumentární fotograf, vysokoškolský pedagog, kurátor a organizátor kulturního života, se narodil 5. 9. 1964  ve Vsetíně, své dětství prožil v nedaleké Stříteži nad Bečvou.  Zaměřuje se na dokumentování života na venkově a obyvatele českých vesnic, věnoval se tématu zemědělství, potom také těžké práci v továrnách (knihy Lidé třineckých železáren, Vítkovice, Ocelový svět). V poslední době se věnuje mnoha sociálním tématům o drogově závislých, handicapovaných, nevidomých, vězních, starých lidech, pracovnících ve zdravotnictví, cizincích, kuřácích nebo lidech bez domova. 

Dobrodružná kniha Mucošci a tajemství alchymie hledá fanoušky!

Autor článku: 
Talentovaní Umělci

ČR: Kniha Mucošci a tajemství alchymie zavede své čtenářky a čtenáře do období husitské války, kde parta dětí ze současnosti rozplétá záhadu starého pergamenu, tajemných sošek Mucošků a podivné mapy. Na své dobrodružné cestě se snaží nalézt skrytá poselství starých alchymistů a odhalit pradávný šepot stínů. Tento dobrodružný příběh je plný nejen zábavy, ale i historických faktů. Autorka Pavla Pavlíčková Kovaříková zasadila děj knihy do malebné oblasti Mladé Boleslavi a přilehlého okolí.

Značná část příběhu se odehrává u romantické zříceniny hradu Michalovice a na mladoboleslavském hradu, kde se nyní nachází muzeum. Nechybí ani Chrám sv. Víta, Karlův most, Anežský klášter či zaniklý klášter Hradiště. „Autorka je velkou milovnicí jak historie, tak dětského světa. Hrdinky a hrdinové její nové knihy si musí poradit bez pomoci moderních technologií a spolehnout se na hodnoty, které připomínají důležitost přátelství, oddanosti a čestnosti,“ upřesnila Tereza Kvapil Pokorná, zakladatelka skupiny Talentovaní Umělci, která spisovatelku podporuje. Zajímavostí také je, že autorka během tvorby knihy spolupracovala s testovací skupinou čtrnácti dětí, které jí poskytovaly zpětné vazby na příběh i názvy knižních kapitol.

Předprodej knihy Mucošci a tajemství alchymie, který potrvá ještě do 2. září letošního roku, probíhá prostřednictvím crowdfundingové kampaně online nakladatelství Pointa. Ta umožňuje, aby se veřejnost podílela na skupinovém financování a sama tím přispěla k vytvoření knihy. Vedle výhodné koupě knihy láká autorka své fanoušky i na řadu zajímavých odměn v podobě dárků s knižními postavičkami, vstupenek na strašidelné prohlídky historického podzemí Prahy nebo na ubytování v Jizerském penzionu. Nechybí ani možnost podpory dobročinnosti. Autorka totiž plánuje zaslat knihy dětem z oblasti zasažené tornádem na Moravě. K pomáhajícím aktivitám má sama blízko, působí jako dobrovolnice v domově seniorů. „Pavla Pavlíčková Kovaříková je důkazem toho, že talent zraje s věkem. Během začátků své literární tvorby se nebála čelit problémům s dyslexií, což nadané často odrazuje. Ještě před zahájením kampaně projevily zájem o nákup knihy i základní školy a kulturní instituce. Myslím, že o autorce ještě hodně uslyšíme,“ dodala Tereza Kvapil Pokorná.

„Tohle není film, ale zážitek.“ Unikátní dokument Gunda uvidí čeští diváci v kinech od 12. srpna

ČR: Film, který okouzlil Joaquina Phoenixe i Paula Thomase Andersona. Pohlcující audiovizuální epos. Dílo, které posouvá hranice toho, co dovede kinematografie zprostředkovat. Takto kritici a tvůrci hovoří o snímku Gunda, který se vzápětí po své loňské premiéře na festivalu Berlinale stal jednou z nejdiskutovanějších filmových událostí poslední doby. Snímek vizionáře Viktora Kossakovského (Akvarela) z unikátní perspektivy sleduje život hospodářských zvířat na farmě. Černobílá kamera s technickou bravurou a z neuvěřitelné blízkosti pozoruje prasnici Gundu a její roztomilá selátka, jednonohou slepici a stádo krav. Celý snímek se obejde zcela beze slov a lidské přítomnosti a umožňuje nebývale intenzivní napojení na jeho protagonisty, o jejichž bohatém vnitřním životě nemůže být pochyb. V českých kinech si diváci film budou moci užít od 12. srpna.

12.08.2021
Autor článku: 
Alžběta Dlouhá

Představujeme vám trailer k filmu: https://youtu.be/L5-zByET9fE

Meryl Streep mezi prasaty

Sen natočit film o životě hospodářských zvířat v sobě Viktor Kossakovský nesl desítky let. „Od té doby, co jsem se stal filmařem, jsem chtěl natočit film o tvorech, s nimiž sdílíme planetu, film o zvířatech jako o živoucích bytostech s vlastními svébytnými pocity. Chtěl jsem natočit film, který by se nad ně nepovyšoval, nepolidšťoval je, bez sentimentality a veganské propagandy,“ říká režisér. Sehnat financování projektu, který se nezabýval konvenčně roztomilými nebo exotickými zvířaty ale bylo náročné a zdlouhavé. Nakonec uspěl u norské producentky Anity Rehoff Larsen, následně film finančně podpořil i Joaquin Phoenix, který je známým bojovníkem za práva zvířat. Sehnat protagonistku filmu se mu pak podařilo nečekaně rychle, když na norské venkově potkal prasnici Gundu. „Otevřel jsem dveře do vepřína, přišla ke mně a já jsem hned věděl: ‚Tohle je naše Meryl Streep.‘“ nechal se slyšet Kossakovský. 

 

Ukazovat, ne vyprávět

Gunda přináší divákovi naprosto unikátní kinematografický zážitek, který nemá srovnání. Tvůrci při natáčení použili ty nejmodernější technologie – postavili například maketu chlívku s vyjímatelnými panely, což umožnilo snímat zvířata ze všech úhlů a z nebývalé blízkosti. Snímek se obejde bez jakéhokoliv doprovodného komentáře, zato vyniká precizním zvukem, který divákovi ještě intenzivněji přibližuje perspektivu protagonistů filmu. „Hlavní hrdinka Gunda je neuvěřitelně silná postava – nepotřebujete nikoho, kdo by vám tlumočil její emoce a zážitky. Proto jsem se rozhodl udělat film bez jakýchkoli titulků, mluveného komentáře nebo hudby. Musíte se jen dívat a nechat to na sebe působit. Pro mě je esencí filmařiny ukazovat, ne vyprávět. Když chci divákům něco říct, netočím filmy, netoužím publiku vnucovat nějaký názor. Filmy točím, když mám lidem co ukázat, aby si mohli udělat vlastní závěry,“ dodává Kossakovský.

 

Gunda

Norsko/USA  / 2020 / 93 minut / premiéra: 12. srpna 2021

 

žánr dokumentární

režie, scénář a střih Viktor Kossakovsky kamera Egil Håskjold Larsen a Viktor Kossakovsky

stránka filmu  https://www.aerofilms.cz/gunda  

trailer: https://youtu.be/L5-zByET9fE

synopse

Snímek Gunda vizionáře Viktora Kossakovského (Aquarela) nechává diváka z unikátní perspektivy nahlédnout život hospodářských zvířat na farmě. S technickou bravurou natočené záběry prasnice Gundy a jejích roztomilých potomků, jednonohé slepice a stáda krav se obejdou beze slov a lidské přítomnosti – o to silněji ale umožňují napojení na protagonisty snímku, o jejichž bohatém vnitřním světě nemůže být pochyb. Film Gunda přináší zcela nový, vizuálně a zvukově pohlcující zážitek a posouvá hranice toho, co dokáže kinematografie zprostředkovat. Jedna z nejdiskutovanějších filmových událostí poslední doby si získala srdce Joaquina Phoenixe i Paula Thomase Andersona a hlavní hrdince Gundě díky jejímu strhujícímu výkonu vynesla přezdívku „Meryl Streep mezi prasaty“.

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Knihy, literatura, média