Knihy, literatura, média

Zlín jako Baťův americký sen

„Zlín díky odkazu Tomáše Bati vždy ztělesňoval českou variantu amerického snu o úspěchu. Moderní podoba města vznikla díky Baťovi na rýsovacích prknech nejlepších architektů a urbanistů své doby,“ říká primátor města Zlína Jiří Korec. Jak dodal, „Zlín je město postavené na zdánlivě utopistické myšlence, že může existovat místo, kde jsou práce a život v souladu. Jak se to povedlo realizovat, můžete posoudit na vlastní oči z vyhlídky 21. budovy takzvaného Baťova mrakodrapu. Z terasy nakouknete nejen do celého továrního areálu a centra města, ale jistě vás zaujme i pohled na typické cihlové baťovské domky rozeseté v zeleni po stráních.“

„Mezi dominanty Zlína patří obnovený Památník T. Bati, architektonický skvost mezinárodního významu, v původní Vile Tomáše Bati se koná řada zajímavých akcí. Jsem rád, že jsme součástí projektu, který turistům představí všechna baťovská místa na jedné platformě,“ dodal primátor.

Přehledné propojení míst s baťovskou tematikou

„Nejdůležitějším přínosem projektu je skutečnost, že se vůbec poprvé potkali zástupci všech organizací, které se baťovskému tématu věnují. Už první společné aktivity projektu Baťův region představují veřejnosti téma uceleně a atraktivní formou,“ říká Jana Tkadlecová, manažerka destinace Zlínsko a Luhačovicko. Turisté a výletníci už nebudou muset hledat informace na různých místech, ale budou je mít přehledně seřazené a aktualizované v jednom on-line rozcestníku. Právě tady bude představena i nová vizuální identita Baťova regionu.

Partnery projektu jsou nejen provozovatelé turistických cílů, ale také ti, kterým je baťovské myšlení a podnikání vlastní. Mezi nimi najdete například Univerzitu Tomáše Bati s Informačním centrem Baťa, Zlínský architektonický manuál, který mapuje architektonické a umělecké objekty, soubory staveb a veřejných prostranství vzniklých v letech 1894–2018 na Zlínsku.

Nedílnou součástí projektu, který se snaží propojit veřejný a soukromý sektor, jsou také firmy nesoucí Baťův odkaz. Mezi ně patří Obchodní dům Zlín, hotel Tomášov a Interhotel Zlín, provozovatelé kaváren, bister a výrobních podniků sídlících v baťovských budovách.

Baťovská místa na webu i v tištěném průvodci

Baťův region v nejbližších dnech představí nejen nový web, ale také papírového průvodce po baťovských místech. Brožura bude k dispozici v informačních centrech i na recepcích hotelů. Tiskovina prezentuje nejen město Zlín, ale také unikátní plavební vodní cestu Baťův kanál, satelity obuvnického impéria Otrokovice a Napajedla i město Luhačovice, kam jezdil Tomáš Baťa s rodinou do lázní.

„V první fázi jsme napřeli síly k mapování našich lokálních cílů a atraktivit, které může turista obsáhnout při návštěvě Zlínského kraje. Protože dobře víme, že Baťův region nemá hranic, v dalších krocích chceme doporučit výletníkům návštěvu také takzvaných malých Zlínů, baťovských enkláv, které vznikaly po celém světě po zlínském vzoru,“ doplňuje manažerka projektu Žaneta Kögler.

Zpracovatelem projektu Baťův region se stala destinační společnost Zlínsko a Luhačovicko, pod jejíž taktovkou celý projekt vzniká. Společně s ní se do projektu finančně zapojilo město Zlín, Centrála cestovního ruchu Východní Moravy a Zlínský kraj. Mezi spolupracující partnery projektu patří Nadace Tomáše Bati, Památník Tomáše Bati, 14|15 BAŤŮV INSTITUT, Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně, Univerzita Tomáše Bati, spolek aArchitektura a řada dalších subjektů, kterým je baťovský odkaz blízký.

batuvregion.cz

Černá a bílá, svázanost a volnost

Na více než stovce černobílých fotografií ze 70., 80 a částečně i 90. let 20. století, představených ve velkých zvětšeninách na zdech i v několika projekcích, hrají vedle lidí důležitou roli i kulisy a atmosféra tehdejší černobílé doby. Ty nabídly Birgusově hledáčku mnohdy překvapivé a absurdní výjevy.

„Na výstavě Černá a bílá bude vedle už známých snímků i řada fotografií, které existovaly jenom v negativech v mém archivu a nebyly dosud nikde publikovány,“ uvádí Vladimír Birgus. Fotografie z normalizace v husákovském Československu a dalších totalitních státech zde stojí v protikladu se snímky ze západních zemí, kde se lidem žilo mnohem svobodněji.

„Část výstavy bude věnována i reportážním portrétům fotografů, s nimiž jsem se setkal a přátelil, jako jsou Dana Kyndrová, Jindřich Štreit, Jaroslav Kučera, Václav Podestát a další. Ale i těm, s nimiž jsem se potkal jen krátce. Byli to třeba William Klein, Arnold Newman nebo Jevgenij Chalděj, autor ikonické inscenované fotografie vztyčování sovětské vlajky nad berlínským Reichstagem v květnu 1945. Ten v osmdesátých letech přes veškerou slávu žil velmi skromně v malinké moskevské garsonce,“ vypráví Birgus. Součástí výstavy v Czech Photo Centre bude také ozvučená projekce s dobovou hudbou a úryvky rozhlasových projevů.

 

Když barvy mluví: Červená a modrá

Na Birgusových fotografiích fascinuje jejich tajemnost a zároveň přímočarost; spontánnost okamžiku, podtržená perfektní výtvarnou kompozicí a jemným humorem. „Vystavené snímky i zde staví do jisté míry na kontrastu protikladných barev: tentokrát teplé červené a studené modré. Jde o barvy života, ale i klidu, volnosti a svobody, kterou symbolizuje třeba právě voda či nekonečné moře. Některé fotky jsou bez lidí a lidskou přítomnost tu jen tušíme. Mám rád, když si pak každý dovypráví příběh sám,“ říká Birgus o výstavě Červená a modrá v Leica Gallery Prague.

Několik takových snímků autor pořídil i letos. „Červená barva je extrovertní, přitahuje pozornost a vzbuzuje emoce. Modrá zase znamená klid a meditaci,“ dodává fotograf, který už od začátku 80. let vytvářel barevné subjektivní dokumenty – třeba v nečekaném souzvuku žluté a černé.

Černobílé fotografie později poputují i do Uherského Hradiště, kde se rámci Letní filmové školy od 26. července představí ve Slováckém muzeu: výstava tu pak potrvá až do října tohoto roku. Barevné fotografie uvidí v září návštěvníci Centra současného umění Photon ve slovinské Lublani. V listopadu a prosinci pak Birgusova kolekce v červené a modré zavítá i do Českého domu v Bratislavě, kde se stane součástí 34. mezinárodního festivalu Měsíc fotografie.

www.czechphoto.org

www.lgp.cz

www.birgus.com

 

Výstava Černá a bílá: 10. 4. – 8. 5. 2024, Czech Photo Centre, Seydlerova 2835/4, Praha 5, u stanice metra Nové Butovice, otevřeno úterý až pátek 11-18 hod., v sobotu a neděli 10-18 hod. Vstupné: základní 100, snížené 50 korun.

Výstava Červená a modrá: 18. 4. – 9. 6. 2024, Leica Gallery Prague, Školská 28, Praha 1, otevřeno v pondělí až pátek 10-20 hod., sobota, neděle a svátky 11-18 hod. Vstupné: základní 70 Kč, studenti, snížené 40 Kč, rodinné (2 dospělí a dvě děti) 140 Kč. Studenti uměleckých škol a školní skupiny nad 10 osob s doprovodem 30 Kč, děti do 12 let, novináři a hendikepovaní mají vstup zdarma.

 

Víte, že…

rozsahem i zpracováním výjimečná publikace Vladimíra Birguse Česká fotografická avantgarda 1918 -1948 vyšla nejenom v pražském KANTu a ve stuttgartském nakladatelství Arnoldsche, ale vydala ji i jedna z nejlepších vysokých škol na světě – Massachusetts Institute of Technology?

Publikace, které taková škola vydá, se pak dostanou do významných univerzitních a veřejných knihoven po celém světě. „Nedávno jsem něco hledal na internetu a našel jsem tuto knihu nejenom v desítkách knihoven v Evropě nebo USA, ale i v Austrálii, na Novém Zélandu, v Japonsku nebo Singapuru,“ vypráví Birgus.

Birgusova přednáška o české fotografii v roce 1989 na sympoziu v Polsku natolik zaujala Reinholda Misselbecka, tehdejšího kurátora fotografické sbírky Muzea Ludwig v Kolíně nad Rýnem, že autora spolu s Miroslavem Vojtěchovským pozval, aby pro jeho muzeum připravili velkou výstavu Československá fotografie současnosti?

Výstava se tehdy dočkala repríz v osmi evropských a dvou amerických městech. „Bylo to v době, kdy po pádu Berlínské zdi bylo umění ze střední a východní Evropy krátce v centru celosvětového zájmu. Dnes už by to asi bylo nemyslitelné. Mám ale radost, že se i později občas podařilo – hlavně ve spolupráci s Uměleckoprůmyslovým museem v Praze a kurátorem jeho fotografické sbírky Janem Mlčochem – představit díla českých fotografů v důležitých výstavních institucích v zahraničí. Šlo například o výstavy Akt v české fotografii, Česká fotografie 20. století, Avantgardní fotograf Jaromír Funke nebo Intimní svět Josefa Sudka,“ dodává Birgus.

 

Kdo je Vladimír Birgus?

Vladimír Birgus (nar. 1954) je mezinárodně uznávaný český fotograf, pedagog, teoretik, kurátor, publicista a vysokoškolský profesor. V letech 1978-2005 učil na Katedře fotografie pražské FAMU, od roku 1990 stojí v čele Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě. Ten se pod jeho vedením vyšvihl mezi nejlepší, největší a také nejvyhledávanější vysoké školy ve střední Evropě, věnující se výuce fotografie. Je autorem nebo spoluautorem mnoha zásadních fotografických publikací, sestavil desítky expozic pro české a zahraniční galerie. A je také kritikem, teoretikem a velmi pracovitým organizátorem, který jako magnet spojuje lidi různých věků i národností pro společnou práci.

Zůstává však stále i nadšeným fotografem: jeho snímky byly představeny na 85 autorských výstavách u nás i v zahraničí. Jeho práce jsou nedílnou součástí mnoha sbírek po celém světě od Prahy přes Kolín nad Rýnem, Paříž, Odense, San Francisco, Houston, New York, Tokio až po Jokohamu. Jeho fotografie najdeme například v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze, v Muzeu umění Olomouc, v Moravské galerii v Brně, ve Slovenské národní galerii v Bratislavě, ve Slezském muzeu v Katovicích, v Národní knihovně a Evropském domě fotografie v Paříži, v Muzeu Réattu v Arles, v Muzeu výtvarných umění v Houstonu, v Muzeu fotografického umění v Tokiu, v Jokohamském muzeu umění a dalších institucích.

Byl kurátorem a spolukurátorem mnoha výstav v řadě muzeí a galerií např. Hořká léta: Evropa 1939 – 1947 očima českých fotografů (Praha, Ostrava, Edinburk, Londýn a Berlín, 1995 – 1998), Moderní krása: Česká fotografická avantgarda 1918-1948 (Barcelona, Paříž, Lausanne, Praha a Mnichov, 1998-1999), Akt v české fotografii (Praha, Olomouc, Moskva, Paříž, Cáchy, Poznaň, Vratislav, Opava, Bratislava, Atény a Varšava, 2000-2009), Tenkrát na Východě. Češi očima fotografů 1948-1989 (Praha, 2009), Česká fotografie 20. století (Praha, 2005, Bonn, 2009), Intimní svět Josefa Sudka (Paříž a Ottawa, 2016-2017), Avantgardní fotograf Jaromír Funke (Praha, Paříž, Frankfurt nad Mohanem a Olomouc, 2017, Václav Podestát: Daleko i blízko (Praha, 2022) nebo Michał Szalast: Albíni (Praha, Ostrava, Opava a Opolí, 2022-23).

 

„Výstava je unikátní nejen v novém pohledu na meziválečnou éru Československa, ale i svým rozsahem a skladbou děl. Úplně poprvé se vedle sebe v tomto rozsahu potkávají realistické malby a fotografie, ale i film, sochy a reklama z tohoto období,” vysvětlují kurátoři Anna Habánová, Ivo Habán a Helena Musilová. Na výstavě s díly od více než 100 autorů a autorek pracovali společně přes dva roky. Výstava navazuje na výzkum, který trval od roku 2016 a jehož součástí je i kniha z roku 2020 Nové realismy.

Moderní realistická díla meziválečného Československa reagují na společenský úspěch nově se etablující střední třídy a zároveň si všímají sociálních problémů ekonomicky rozdělené společnosti. Odráží proměny běžného života poháněné rozvojem technologií, možnostmi cestování, komunikace a zábavy. Zajímají se o město, současně se snaží o reflexi každodenní reality i na venkově a v příhraničních či horských regionech.

Na začátku expozice představí návštěvníkovi časová osa vybrané mezníky z historie meziválečného Československa v kontextu kulturního a výtvarného dění. „Geopolitické pozadí našeho území bylo neuvěřitelně složité. V jednom státě žilo několik etnik a národností,” vysvětlují kurátoři. Poté expozice návštěvníky zavede do patnácti tematických místností, z nichž každá přináší na umění této doby jiný úhel pohledu. 

 

Ženská emancipace, životní styl a reklama

Námětem jedné z místností se stala proměna životního stylu, kterou lze sledovat na vyobrazení ženy. Dvacátá léta minulého století jsou v očích publika často idylkou, která zhmotňuje to, co už dnes není běžné. „Například v té době bylo moderní, když ženy kouřily. Šlo o určitou eleganci a pokrokovost. To zachycují i portréty, které tu máme,” popisují kurátoři. Na vystavených dílech jsou ženy, které samy popíjí v kavárnách a salonech. Návštěvník může obdivovat jejich účesy, oblečení, detaily líčení, ale i sebevědomí, které z nich sálá. To doplňuje i sestřih z filmu zapůjčeného z Národního filmového archivu Ze soboty na neděli režiséra Gustava Machatého z roku 1931. V něm dvě mladé dívky hledají únik z monotónní kancelářské práce a o sobotním večeru vyráží do večerních podniků svádět muže.

Pokojové rostliny jako gumovník, tchynin jazyk, amarylis či různé druhy kaktusů patřily k dobově frekventovaným námětům, které lze spojit se zachycením atmosféry obývacích pokojů střední třídy. To se odráží i na stránkách dobových časopisů pro ženy, doprovázených bohatou fotografickou dokumentací, často i od známých fotografů, jako byli Alexander Hackenschmied či Josef Sudek. Rostliny s oblibou fotografoval i vášnivý amatérský fotograf a milovník kaktusů Karel Čapek. Jedním z výrazných děl na výstavě je i Zátiší s kaktusy malířky židovského původu Ilony Singer. Autorce se povedlo zachytit rostliny tak nadčasovým způsobem, že by snadno zapadly i do dnešních domácností.

K tomu jsou k dispozici dobové časopisy Eva a Pestrý svět, které si oproti běžným výstavám mohou návštěvníci volně prohlížet. Nahlédnout tak mohou i na dobovou reklamu a reklamní fotografii. Tvorba s propagací spojená rychle přijala „praktické“ aspekty nové fotografie, tedy ostrost, novost pohledu a soustředění na předmět. Slavné jsou snímky nápojových servisů Ladislava Sutnara od Josefa Sudka. 

 

Práce a odvrácená strana zlaté doby

Další z místností představuje práci a obyčejnou denní rutinu i dřinu s ní spojenou. Výstava v této části ukazuje soubor reliéfů předního představitele dekorativismu Jaroslava Horejce. „Je velmi zajímavé, že přesto, že v té době všichni pracovali a museli společnými silami po válce nastartovat ekonomiku, díla zachycují také, jak se bavili. Zábava a odpočinek získaly samostatnou místnost s názvem Žitá realita, která ukazuje díla spojená s nočním životem ve městech,” říkají kurátoři. Do jednoho z děl mohou ostatně návštěvníci sami vstoupit a zažít tehdejší atmosféru na vlastní kůži. Obraz Milady Marešové Pražská kavárna je totiž ve zvětšené podobě natištěný na stěnách ve vestibulu Městské knihovny a lidé se tak mohou posadit přímo do roku 1924, kdy byl namalován.

Že meziválečné období nebylo jen plné technologického optimismu a moderních výdobytků, ukazuje další místnost s podtitulem Odvrácená strana idyly. Zde jsou k vidění díla zachycující témata z opačného pólu společnosti: chudoba, nevěstince, sociální problémy. Výrazným dílem je zde obraz Cypriána Majerníka Milenci na periferii. Ten možná nečekaně zachycuje vraždu mladé ženy. „V Československu se s takto extrémní kritikou společenské situace zprostředkovanou výtvarným uměním setkáváme jen ojediněle. Proto může na návštěvníka tato místnost působit trochu překvapivě,” vysvětlují kurátoři.

 

Umělci známí i neznámí

Pohled do každodenního života skrze objektiv nabízí i místnost věnovaná Dášeňce Karla Čapka. Návštěvníci si na výstavě mohou prohlédnout první fotografie ze zpracovaného archivu Karla Čapka. Spisovatel se představuje jako amatérský fotograf a propagátor fotografie, jehož kniha Dášeňka čili život štěněte patřila k zásadním fotografickým publikacím začátku třicátých let.  

Vedle Josefa Sudka či Karla Čapka se návštěvníci setkají i s díly od dalších umělců známých jmen, jako jsou Jan Zrzavý, Otto Gutfreund či František Muzika. Jedinečnost výstavy Nové realismy spočívá v představení česky, slovensky, německy a maďarsky hovořících umělců a umělkyň v rámci jednoho výstavního prostoru. Přestože je mezi sebou dělil jazyk a stovky kilometrů, jejich paralelní reagování na každodenní podněty a jejich vidění byly podobné. Návštěvníci tak rovněž uvidí díla slezského malíře Paula Gebauera, v Košicích činných Sándora Bortnyika a Gejzu Schillera, fotografky Ireny Blühové, studentky Otto Dixe Eriky Streit a mnohé další.

Výstava Nové realismy je v GHMP k vidění od 27. března do 25. srpna 2024. V říjnu tohoto roku a v únoru 2025 bude projekt uveden v upravené verzi na dvojvýstavě ve Východoslovenské galerii v Košicích a v Liptovské galerii Petra Michala Bohúňa v Liptovském Mikuláši. 

NOVÉ REALISMY

MODERNÍ REALISTICKÉ PŘÍSTUPY NA ČESKOSLOVENSKÉ VÝTVARNÉ SCÉNĚ 1918–1945

27. 3. – 25. 8. 2024

Galerie hlavního města Prahy

Městská knihovna, 2. patro

Mariánské náměstí 1, Praha 1

út–st, pá–ne 10–18 h, čt 10–20 h

Kurátorský tým, koncepce výstavy: Anna Habánová, Ivo Habán, Helena Musilová

Architektonické řešení: Richard Loskot

Grafické řešení: Jan Havel

Výstava se koná pod záštitou Mgr. Martina Baxy, ministra kultury České republiky, a JUDr. Jiřího Pospíšila, náměstka primátora hl. města Prahy pro oblast kultury, cestovního ruchu, památkové péče, výstavnictví a péče o zvířata.

Výstavní program Galerie hlavního města Prahy je podporován Ministerstvem kultury České republiky.

Mediální partneři: Art&Antiques, ArtMap, Artalk, Flash Art, A2larm, Artikl

Vstupné: 200 Kč plné (dospělí) / 90 Kč snížené (studenti a senioři)

Další informace:

www.ghmp.cz

www.facebook.com/ghmp.cz

www.instagram.com/ghmp.cz

 

 

 

LICKLIP je umělec s velkým talentem i ambicemi, který získal plné stipendium na Berklee Collage of Music. Ve své tvorbě si zatím zamýšlí pohrávat s jazykem, v jakém zpívá. První dva songy byly v angličtině, nyní cítil touhu zkusit svou mateřštinu. Píseň Pusu a Pa nabízí trapové beaty a dynamičnost doplněnou kytarovým umem Zdeňka Kaplana, s nímž tvoří tvůrčí hudební tandem. „Hned po nahrání jsem si říkal, že mě song baví, přestože je v češtině, což pro mě obvykle nebývá zvykem. Zároveň text mísí češtinu a angličtinu, čímž vzniká zajímavá fúze,“ uvádí ke vzniku LICKLIP, který stojí zároveň za většinou melodických linek i samotným textem.

Hudebně singl ladil se zmíněným kytaristou a producentem Zdeňkem Kaplanem. O závěrečnou produkci se pak postaral Sam Palan. „Zkoušeli jsme různé druhy mikrofonů, abychom získali, co nejlepší sound,“ uzavírá LICKLIP.

Novinku najdete na všech streamovacích službách a kanále YouTube

„Děkuji všem divákům, kteří se těšili na původně ohlášenou lednovou premiéru druhé řady Stínů v mlze a měli pochopení pro odložení jejího startu. Celou naší zemí koncem loňska otřásla brutální vražda otce a jeho novorozené dcerky v Klánovickém lese a stejně nepochopitelný masakr na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Česká televize proto posunula pokračování tohoto seriálu o čtyři měsíce. Míra empatie, kterou většina veřejnosti při oznámení tohoto rozhodnutí projevila, byla mimořádná,“ uvádí programový ředitel ČT Milan Fridrich.

Za úvodní řadu získali kreativní producentka Kateřina Ondřejková a režisér Radim Špaček loni nominaci na výroční cenu České filmové a televizní akademie, a to v kategorii Nejlepší seriál. „Jsem si jistý, že druhá řada Stínů v mlze je ještě lepší než ta první. Struktura scénářů je mimořádně propracovaná a obsahují hned několik překvapení pro diváky. Například antagonista nebude známý hned od začátku. A dvojice vyšetřovatelů, tedy Magda Malá a Martin Černý, bude ještě sehranější a zábavnější,“ naznačuje režisér Radim Špaček. „Samotné kriminální případy nabídnou vhled do různých prostředí a sociálních vrstev. Více než z podsvětí máme pro diváky spíše připraveny příběhy obyčejných lidí, kterým se v životě něco pokazilo nebo se zkrátka ocitli ve špatný čas na špatném místě,“ dodává producentka Kateřina Ondřejková.

Natáčení dalších dvanácti epizod Stínů v mlze zabralo filmařům sto třicet dní. Scenárista Zdeněk Zapletal pro herce a štáb připravil 784 stran textů: „Dohromady jsem pro tento seriál sepsal čtyřiadvacet kriminálních příběhů, proto pro mě bylo ve druhé řadě zajímavější víc rozpracovat životní osudy hlavních postav či vedlejší dějové linky, které tentokrát dostávají větší prostor.“ Scenáristova slova potvrzují i oba představitelé klíčových kriminalistů. „Moje Magda Malá je tentokrát trošku otevřenější. Prožívá jisté bezčasí v ženském životě, řeší krizi svého manželství. Jedním z jejích důležitých témat, a vlastně i čím dál aktuálnějším také ve společnosti, je volba mezi prací a rodinou. Tlak, kterému čelí od svých blízkých, ji staví do situací, ve kterých musí vybírat, co je její priorita,“ naznačuje Petra Špalková. A její kolega Jiří Vyorálek doplňuje: „Hrát akční scény v krimisérii, na to si člověk zvykne. O to zajímavější je mít mezi nimi rozehranou právě i nějakou vedlejší linii. Jednou z těch zásadních, která formuje mou postavu Martina Černého v pokračování Stínů v mlze, je jeho vztah k synovi.“

Další herecké obsazení z úvodní řady, tedy například Jaroslava Plesla, Petra Panzenbergera, Tomáše Mrvíka či Andělu Tichou, nově doplní Jana Plodková, David Švehlík či Barbora Bočková. Vedle tisícovky komparsistů se před kamerou objeví i tři desítky skutečných policistů a dvacítka kaskadérů.

 

námět a scénář: Zdeněk Zapletal // režie: Radim Špaček // kamera: Martin Štěpánek // střih: Olina Kaufmanová, Kateřina Krutská Vrbová // hudba: Jakub Kudláč // dramaturgie: Kateřina Ondřejková, Martin Novosad // výkonná producentka: Jarmila Hoznauerová // kreativní producentka: Kateřina Ondřejková // hrají: Petra Špalková, Jiří Vyorálek, Petr Panzenberger, David Švehlík, Pavla Beretová, Pavel Batěk, Jaroslav Plesl, Anděla Tichá, Tomáš Mrvík, Barbora Bočková, Jana Plodková, Marek Němec, Vlastina Svátková a další

 

Co se týče tématu, nechali pořadatelé pro letošní 24. ročník účastníkům na výběr z několika možností. V Pardubicích se inspirovali Andersenovou pohádkou Sněhová královna, která byla poprvé publikována v roce 1844, a slavila tedy 180 let. Pražský tým oslovilo blížící se 100. výročí narození Eduarda Petišky. Zahráli si s dětmi na jeho nesmrtelné dílko Staré řecké báje a pověsti.

Putování za příběhy olympských bohů začalo povídáním v knihovně Informačního centra rodičů a přátel sluchově postižených ve Stodůlkách. Poté si děti vytvořily řecká roucha a pustily se do her. Bojovaly proti obru Prokrustovi, s devítihlavou Hydrou, snažily se nepohlédnout na Medusu (Jen jediný statečný bojovník odolal a nezkameněl!), z labyrintu utíkaly před Minotaurem, a přelstily Kyklopa. Bůh moří Poseidon je vzal do mořské říše, ve kterou se při této příležitosti proměnila tamtamovská terapeutická místnost pro snoezelen. Malí hrdinové také zkoušeli psát řeckou abecedou a vyrobili si placky na památku. Zábavou a smíchem naplněný večer zakončili promítáním filmu o Herkulovi a pak už šli na kutě.

V Pardubicích navzdory jarnímu období kralovala Sněhová královna. Po přečtení zkrácené verze pohádky se děti věnovaly práci s textem a hře na zrcadlo a na sochy, pantomimicky ztvárňovaly postavy z příběhu a nechyběla ani koulovaná. Došlo také na noční dobrodružnou cestu, „kino“ před spaním a individuální práci podporující čtení a porozumění psanému textu.

V sobotu v poledne napsalo každé dítko všem svým spolunocležníkům krátký vzkaz, co se mu na něm líbilo či za co by jej pochválil. Z pardubické Noci si tak všichni odnášeli domů kromě zážitků a vlastnoručně vyrobeného komiksu ještě motivační lístek od kamarádů.

Během sobotního programu se obě skupinky také krátce propojily a pozdravily – samozřejmě online. Těšíme se na viděnou zase za rok!

Noc s Andersenem proběhla ve spolupráci Centra pro dětský sluch Tamtam s Informačním centrem rodičů a přátel sluchově postižených.

Lucie Křesťanová, Centrum pro dětský sluch Tamtam, www.tamtam.cz, www.idetskysluch.cz

 

ČR: Z aktuálního čísla se např. dozvíte, jak to vypadalo na jižní Moravě v roce 1866, kdy tudy táhlo pruské vojsko, a co se tenkrát přihodilo šestnáctiletému Tomáši Masarykovi, pozdějšímu čsl. prezidentovi. Následuje milostný příběh, který toho má hodně společného s Poštornou a který by mohl posloužit coby předloha pro málo uvěřitelnou telenovelu. Také o jedné dezinformaci (termínu dnes tolik „populárnímu“) z počátku minulého století se dočtete v tomto vydání – týká se kopce Komínky v Chřibech. Rozsáhlá stať se věnuje novokřtěncům na Břeclavsku; z úplně jiného soudku je pak medailon uherskohradišťského pedagoga, publicisty a národopisného sběratele Karla Jaroslav Obrátila. Další pozoruhodnou osobností byl svého času věhlasný iluzionista Karl Breu alias Tom Jack. Narodil se v Dubňanech, leč vše jej táhlo do světa a s blížícím se stářím na Šumavu. Stěží uvěřitelným 90. dílem pokračuje seriál Výrobci krojů na Slovácku – tentokrát představíme tvůrkyni modrotisku Gabrielu Bartoškovou ze Strážnice. Uvidíte ale také snímky ze Slovácka ze 40. let 20. století od renomovaného fotografa Fráni Humla, přečtete si rozhovor se sběratelem lidových písní, etnografem Pavlem Popelkou a pomyslně se můžete plavit po dolním úseku řeky Moravy.

Komu by obsah březnového vydání Malovaného kraje ani tak nestačil, najde v něm ještě dalších více než dvacet delších nebo kratších článků a celou řádku pozoruhodných fotografií.

Více o obsahu dvouměsíčníku zjistíte na www.malovanykraj.cz či přímo při četbě aktuálního výtisku.

Georg Friedrich Händel své nejznámější dílo složil za neuvěřitelných čtrnáct dní. Mesiáš měl premiéru v roce 1742 v Dublinu. Na obrazovkách ČT art diváci uvidí inscenaci operního souboru Jihočeského divadla v režii Tomáše Ondřeje Pilaře a Ondřeje Havelky, v hudebním nastudování Davida Švece. V zámeckých zahradách v Českém Krumlově měl jejich Mesiáš premiéru loni v srpnu.

„Televizní záznam oratoria vznikl ve spolupráci České televize se společností UNITEL a koprodukčně se připojila i japonská veřejnoprávní televize NHK. UNITEL pak zařadil Mesiáše do svého katalogu, kde zastává důstojné místo vedle prestižních inscenací či koncertů, které se objevily v programech festivalů v Salzburgu, Benátkách nebo na BBC Proms,“ uvedl kreativní producent Jiří Hubač.

„Fotografie z českokrumlovského Mesiáše byla letos navíc grafickým leitmotivem největšího mezinárodního veletrhu hudebních a tanečních pořadů Avant Premiére v Berlíně, což podtrhuje úspěch a kvalitu tohoto ztvárnění,“ dodává ředitel ČT art Tomáš Motl. Ten pro Boží hod velikonoční vybral uvedení Řeckých pašijí, tragické opery Bohuslava Martinů. Vídeňští filharmonikové vedeni dirigentem Maximem Pascalem interpretovali dílo jednoho z nejznámější českých hudebních skladatelů v režii Simona Stonea.

„Řecké pašije Bohuslava Martinů měly premiéru loni v srpnu na Salzburgském festivalu, který je mnohými odborníky považován za nejvýznamnější festival klasické hudby a divadelního umění na světě. A pokud se na něm objeví český interpret či autor, jako v tomto případě Bohuslav Martinů, tak to má velký mezinárodní význam a dopad,“ líčí ředitel ČT art Tomáš Motl.

 

 

„Nemám Dalího genialitu. Takže můj film je ve vší skromnosti pokusem vzdát mu co nejbláznivější a nejsvobodnější poctu,“ říká režisér Quentin Dupieux, který svěřil postavu Salvadora Dalího hned pětici herců (Gilles Lellouche, Edouard Baer, Jonathan Cohen, Pio Marmaï, Didier Flamand). Divácký zážitek umocňuje hudba elektronického hudebníka Thomase Bangaltera (Daft Punk). Snímek měl premiéru v loňském roce na Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách. „Daaaaaalí! mě nadchnul od prvního záběru. Fascinuje mě Dupieuxova hravost, smysl pro absurditu, ale i obratnost, s níž splétá příběh hned v několika rovinách, podobně jako to dělá například Christopher Nolan,” dodává dramaturg festivalu Šimon Šafránek. Pražskou projekci doplní diskuse filmového publicisty Aleše Stuchlého z cyklu Mentální hygiena a v Brně bude po filmu následovat přednáška, která odkryjte fascinující svět surrealistického génia. Film Daaaaaalí! distribuuje společnost Film Europe a festival jej uvádí v české předpremiéře.

Festival Dny evropského filmu v letošním roce nabízí vesměs v české premiéře na tři desítky snímků předních evropských režisérů i objevné debuty nastupující filmařské generace. Novinky ověnčené cenami z festivalů v Cannes, Benátkách či v Karlových Varech. I v letošním roce je pro návštěvníky festivalu připraven bohatý doprovodný program, který nabízí nejrůznější diskuze, projekce pro seniory a pro školy, semináře pro filmové profesionály i dílny pro děti. Hlavní část Dnů evropského filmu proběhne od 4. do 9. dubna v Praze v kinech Světozor, Edison Filmhub a kině Přítomnost, brněnském kině Art a ostravském Minikině, poté se akce přesune do desítky dalších kin v České republice. Slavnostní vyhlášení vítězů soutěžních sekcí se uskuteční 9. dubna. Vstupenky a program jsou k dispozici na www.eurofilmfest.cz.

Mladí filmaři boří staré pořádky

Hlavní soutěž Dnů evropského filmu je letos vyhrazena silným debutovým snímkům mladých tvůrců. V sekci Poprvé nabídne šestici filmů. Od režisérky Miky Gustafson ze Švédska představí festival film Ráj v plamenech (Paradise is Burning), v němž se dospívající Laura pečující o dvě mladší sestry střetne s autoritou ústavu sociální péče. Debutující maďarská režisérka Katalin Moldovai zase ve filmu Bez dechu (Without Air) sleduje příběh učitelky literatury, jež doporučí studentům příběh o vztahu básníků Arthura Rimbauda a Paula Verlaina a vzápětí je rodiči obviněna z homosexuální propagandy. O festivalovou cenu se dále uchází i romantická gangsterka Omar Jahoda (The King of Algiers) režiséra Eliase Belkeddara s francouzskými herci Redou Katebem a Benoitem Magimelem. Titulní gangster Omar patří do staré školy. Po vyhnání z Francie nachází útočiště ve městě Alžíru, kde se s věrným kamarádem schovává v honosné vile s kufrem plným kokainu. Další z debutantů na DEF je islandská režisérka Ninna Pálmadóttir, jejíž film Samota (Solitude) přináší příběh netradičního přátelství starce a desetiletého chlapce. Film snímal slovenský kameraman Dušan Husár (BANGER.). Superpozice (Superposition) dánské režisérky Karoline Lyngbye nabídne příběh rodiny, jež energii do života i vztahu nachází v divočině u jezera mimo veškerou civilizaci. Šťastně a vesele (Family Time), kterou natočila finská režisérka Tia Kouvo, má v hledáčku rovněž rodinné vztahy, s humorem líčí vánoční setkání tří generace jedné rodiny.

 

V hlavní roli hudba

Dokumentární, hrané i animované filmy o hudbě uvede soutěžní sekce Film & hudba, jejímž hlavním tahákem je očekávaný film režisérky Katii de Vidas Peter Doherty: Cizinec ve vlastní kůži (Peter Doherty: Stranger in My Own Skin). Anglický hudebník a básník, frontman jedné z nejúspěšnějších anglických kapel prvního desetiletí milénia The Libertines, se v dokumentu zpovídá ze svých démonů a vzpomíná na dlouhý boj, který svedl se závislostí na drogách. Fanoušci Petea Dohertyho se mohou těšit na speciální projekci v pražském Paláci Akropolis, které se Doherty osobně s režisérkou filmu zúčastní a krátce vystoupí. Další snímek sekce, švýcarsko-portugalský film Manga d‘Terra, je muzikálem z lisabonského předměstí, kde se ocitá dvacetiletá Kapverďanka Rose pokoušející se v portugalském hlavním městě vydělat dost peněz na to, aby zabezpečila své dvě děti. Objevitel „Madonny Madridu“ Penélope Cruz a držitel Oscara za film Belle epoque (1992), španělský režisér Fernando Trueba, je spoluautorem animovaného snímku Zastřelili pianistu (They Shot the Piano Player), v němž se prolíná historie žánru bossa nova se společensko-politickými událostmi 60. a 70. let v totalitními režimy sužovaných zemích Jižní Ameriky. Hudebníka José Gonzáleze ve filmu Tygr v ráji (A Tiger in Paradise) sledoval švédský režisér Mikel Cee Karlsson, který natočil fascinující surrealistický film na pomezí fikce a dokumentu. Do řeckého prázdninovém resortu a práce animátorů zavede diváky film Animal režisérky Sofia Exarchou. Do sekce Film & hudba patří i zahajovací snímek Daaaaaalí!.

 

Legendy filmového plátna

Festivalová sekce Panoráma přinese snímky, pod nimiž jsou naopak podepsáni zkušení a festivalovými cenami ověnčení režiséři. Autor jednoho z nejslavnějších filmů 80. let Nebe nad Berlínem, již 78letý Wim Wenders, portrétuje ve svém novém dokumentu Anselm neoexpresionistického malíře a sochaře Anselma Kiefera spíše formou eseje než klasického životopisu. Italská režisérka Alice Rohrwacher, známá i u nás magickým snímkem Šťastný Lazzaro oceněným v Cannes, líčí v dobrodružné komedii Chiméra (La Chimera) příběh dalšího ze svých bizarních hrdinů – Arthur je člen italské bandy vykradačů hrobů obdařený mimořádnou schopností rozpoznat místa, kde se ukrývají staré etruské poklady. V sekci Panorama bude promítnut také vítězný film loňského MFF Karlovy Vary Blažiny lekce (Blaga´s Lesson). Drama bulharského režiséra Stefana Komandareva vypráví o bývalé učitelce v důchodu, která naletí podvodníkům na telefonu a přijde o celoživotní úspory – a tak se rozhodne vzít spravedlnost do svých rukou. Místo oslavy výročí svatby hledá dávné a vzrušující mládí hlavní hrdinka filmu Výročí v Římě (Rome) režiséra Niclase Bendixena. Aby se dočkali slunce (That They May Face the Rising Sun) irského režiséra Pata Collinse je lyrickou adaptací stejnojmenného románu Johna McGaherna, který se odehrává na irském venkově 80. let minulého století a kam není lehké po letech strávených ve městě zapadnout. Věříme ve 21. století v nadpřirozené schopnosti? O tom ví své teprve patnáctiletá dívka, po které chce její okolí po tragických událostech pomoc ve filmu Holly lucemburské režisérky Fien Troch. S celou řadou ocenění zamíří na festival film tureckého režiséra Nuri Bilge Ceylana Unavená naděje (About Dry Grasses) o vesnickém učiteli, který doufá v přeložení do Istanbulu. Tváří v tváří reálnému životu se musí popasovat i začínající učitelka matematiky ve filmu německého režiséra Ilkera Çataka Sborovna (The Teacher’s Lounge). Naopak groteskní výpověď o době, jíž vládne TikTok a divoký kapitalismus, nabídne snímek rumunského režiséra Radu Judeho Od konce světa nic dobrého nečekejte (Do Not Expect Too Much From The End of the World). Historické drama Kos režiséra Pawla Maslona zavede diváky do Polska roku 1794, kde je připravováno povstání proti Rusům. A na cukrovarnickou plantáž kdesi ve východní Indii na sklonku nizozemské koloniální nadvlády pozve film Sladké snění (Sweet Dreams) nizozemské režisérky Eny Sendijarević.

 

Pocta Jessice Hausner

V sekci Pocta se festival tentokrát zaměří na tvorbu vídeňské rodačky Jessicy Hausner. Scenáristku a režisérku proslavil film Lurdy s hvězdnými francouzskými herečkami Sylvií Testud a Léou Seydoux, který v roce 2009 zvítězil na festivalu v Benátkách. Její novinka Club Zero s Miou Wasikowskou v hlavní roli je syrovým a velmi aktuálním thrillerem o zničující síle autority. Film bude uveden v české předpremiéře, následně jej uvede do distribuce společnost Aerofilms. DEF přiblíží ještě další dva snímky Jessicy Hausner: trpký příběh dospívající dívky Lovely Rita (2001) a mysteriózní hororové drama Hotel (2004) odehrávají se v odlehlém alpském hotelu a okolních hlubokých lesích. Součástí festivalu bude také masterclass vedená Jessicou Hausner, která je připravována ve spolupráci s edukativní platformou Cinergy. Partnerem sekce je Kancelář Kreativní Evropa MEDIA. Kancelář v České republice zastupuje program Evropské unie, který podporuje evropskou kinematografii a audiovizuální průmysl.

 

Ekologie a příroda

Poslední ze sekcí DEF je věnována filmům zasvěceným ekologii a vztahu člověka k přírodě. Sekce Živá planeta přinese animované dobrodružství ze severoamerických stepí film Čtyři duše kojota (Four Souls of Coyote) maďarského režiséra Árona Gaudera, ve kterém se na posvátném místě potkávají potomci původních obyvatel, aby se postavili chamtivým naftařům. Nebo britský dokument Fashion Reimagined, v němž režisérka Becky Hutner sleduje počínání módní návrhářky Amy Powney, která své kolekce navrhuje v souladu s principy udržitelné módy a s ohledem na životní prostředí. Další z filmů, který je satirickou obžalobou lidské chamtivosti a naivity, zavede diváky do stepi v ukrajinské chersonské oblasti, kde se mladý biolog snaží ochránit sviště a stane se svědkem zločinu. Snímek Redakce (The Editorial Office), který natočil Roman Bondarchuk, vznikl v ukrajinsko-německo-slovensko-české koprodukci. Futuristický film polského režiséra Piotra Biedrońa Poslední jiskra naděje (The Last Spark of Hope) přináší vizi Země, která je po klimatických válkách zničená a takřka neobydlená. Nejmenší diváci jistě ocení animovaný film Kateřiny Karhánkové a Alexandry Májové Mlsné medvědí příběhy: Na pól!. Sekce Živá planeta vznikla díky podpoře Evropské unie, která stejně jako pořadatelé DEF fandí ochraně naší planety pro její zdravou budoucnost.

 

Dny evropského filmu – doprovodný program

Filmoví ale i hudební fanoušci se mohou těšit na setkání s režisérkou Jessikou Hausner, jejíž retrospektivu festival uvádí, a také s Peterem Dohertym a režisérkou filmu Peter Doherty: Cizinec ve vlastní kůži Katiou de Vidas. Dále proběhnou čtyři pořady z cyklu Aleše Stuchlého Mentální hygiena, konkrétně u příležitosti projekcí filmů v Edison Filmhub Blažiny lekce, Daaaaaalí!, Ráj v plamenech a Unavená naděje. Projekci filmu Fashion Reimagined v Praze doplní rozhovor s uznávaným českým módním návrhářem Jiřím Kalfařem. Beseda slibuje inspirativní pohled do budoucnosti módy spojené s odpovědným postojem k životnímu prostředí a ochraně zvířat. V kině Světozor zpestří projekci Samota diáky cestovatelky Veroniky Jiříčkové, která se vypravila na cestu po Islandu na koloběžce a také účast kameramana Dušana Husára. Snímek Redakce osobně uvede jedna z producentek Dagmar Sedláčková. O festivalovém víkendu jsou pro děti v pražských kinech Světozor a Přítomnost připraveny dílny animace po filmech Čtyři dny kojota a Mlsné medvědí příběhy: Na pól!.

V brněnském Kině Art doplní projekci filmu Daaaaaalí! beseda s kurátorkou Galerie TIC a vysokoškolskou pedagožkou Marikou Kupkovou a na film Sborovna naváže beseda věnovaná tématu vyhoření v zaměstnání s psychology Kateřinou Ingrovou a Peterem Zachem.

V ostravském Minikině odborný úvod před projekcí filmu o Anselmu Kieferovi obstará malíř a vysokoškolský pedagog Daniel Balabán a po snímku Blažiny lekce se mohou diváci zúčastnit diskuse s praktickými radami, jak se bránit tzv. šmejdům. Hosty besedy budou Gabriela Fialová, ředitelka inspektorátu Česká obchodní inspekce - Inspektorát pro Olomoucký a Moravskoslezský kraj, a Pavel Schweiner z projektu E-Bezpečí.

Součástí doprovodného programu jsou projekce pro seniory a pro základní a střední školy a již čtrnáctým rokem rovněž tradiční seminář pro kinaře KINO 2024, zaměřený tentokrát na práci s publikem a PR.

 

Festivalové ceny

DEF je již třetím rokem soutěžním festivalem a uděluje hned několik cen. V hlavní soutěži debutů bude rozhodovat porota, ve které zasednou herečka a kurátorka projektu Terapie sdílením Ester Geislerová, ředitel a spoluvlastník artové distribuční společnosti Aerofilms a spoluvlastník a provozovatele kin Aero, Světozor, Oko a Bio Central Ivo Andrle a producent Jakub Jíra. DEF dále ocení nejlepší hudební film letošního ročníku. V porotě zasedne finský filmový režisér a scénárista a vítěz loňské soutěže DEF Einari Paakkanen, dále hudebník David Žbirka a slovenská zpěvačka a herečka Alžbeta Ferencová, známá jako Zea. Dalším oceněním je Cena diváků LUX, která je udělována Evropským parlamentem ve spolupráci s Evropskou filmovou akademií. O vítězném filmu mohou hlasovat diváci do 14. dubna na luxaward.eu/cs/ a vyhrát účast na slavnostním vyhlášení v Bruselu. Autorem filmových cen je šperkař Zdeněk Vacek. 

Hlavní část Dnů evropského filmu se uskuteční od 4. do 9. dubna v pražských kinech Světozor, Edison Filmhub Praha a Přítomnost, v brněnském kině Art a v ostravském Minikině. Festival v regionech proběhne od 10. do 14. dubna v kinech v Boskovicích (Panorama), Červeném Kostelci (Kino Luník), Havířově (Kino Centrum), Hradci Králové (Bio Centra), Jablonci nad Nisou (Kino Junior), Šumperku (Kino Oko), Vrchlabí (Kino Střelnice), Vyškově (Kino Sokolský dům) a ve Znojmě (Kino Svět).

 

Dny evropského filmu – přehled sekcí a filmů

Poprvé

Soutěž debutů

Mladí filmaři boří staré pořádky a hlásí se o vlastní slovo. Poprvé na plátně kin s celovečerním filmem. Soutěžní přehlídku o nejlepší evropský debut tvoří dramaturgický výběr silných a podnětných evropských prvotin za poslední rok.

 

Bez dechu / Without Air, r. Katalin Moldovai (2023, Maďarsko)     

Omar Jahoda / The King of Algiers, r. Elias Belkeddar (2023, Francie)      

Ráj v plamenech / Paradise is Burning, r. Mika Gustafson (2023, Švédsko / Itálie / Dánsko)

Samota / Solitude, r. Ninna Pálmadóttir (2023, Island / Slovensko)          

Superpozice / Superposition, r. Karoline Lyngbye (2023, Dánsko)

Šťastně a vesele / Family Time, r. Tia Kouvo (2023, Finsko / Švédsko)

           

Film & hudba

Soutěžní přehlídka

Soutěžní sekce Film & hudba podtrhuje sílu dvou uměleckých disciplín a jejich schopnost oslovit lidské emoce a vášně na celém světě. Obrazy, tóny a melodie udávají rytmus sekci orientované na avantgardu, dokumenty i hrané filmy, v nichž hlavní roli hraje hudba.

Animal, r. Sofia Exarchou (2023, Řecko / Rakousko / Rumunsko / Kypr / Bulharsko)                       

Daaaaaali!, r. Quentin Dupieux (2023, Francie)        

Manga d‘Terra / Manga d’Terra, r. Basil da Cunha (2023, Portugalsko / Švýcarsko)

Peter Doherty: Cizinec ve vlastní kůži / Peter Doherty: Stranger in My Own Skin, r.  Katia de Vidas (2023, Velká Británie)                   

Tygr v ráji / A Tiger in Paradise, r. Mikel Cee Karlsson (2023, Švédsko)

Zastřelili pianistu / They Shot the Piano Player, r. Fernando Trueba, Javier Mariscal (2023, Španělsko / Francie / Nizozemsko)

 

Panoráma

Výběr toho nejzajímavějšího z roku 2023
Určují směr, vyhrály na renomovaných festivalech. Režírují je filmařští mistři, hrají v nich výjimečné osobnosti evropského filmového plátna. Panoráma představuje výběr toho nejlepšího a nejzásadnějšího z aktuálního evropského filmu.

Aby se dočkali slunce / That They May Face the Rising Sun, r. Pat Collins (2023, Irsko / Velká Británie 

Anselm, r. Wim Wenders (2023, Německo)

Blažiny lekce / Blaga’s Lesson, r. Stefan Komandarev (2023, Bulharsko / Německo)

Holly, r. Fien Troch (2023, Lucembursko / Belgie / Nizozemsko)

Chiméra / La Chimera, r. Alice Rohrwacher (2023, Itálie / Francie / Švýcarsko)

Kos, r. Pawel Maslona (2023, Polsko)

Od konce světa nic dobrého nečekejte / Do Not Expect Too Much From The End of the World, r. Radu Jude (2023, Rumunsko / Francie / Lucembursko / Chorvatsko)           

Sborovna / The Teacher’s Lounge, r. Ilker Çatak     (2023, Německo)

Sladké snění / Sweet Dreams, r. Ena Sendijarević (2023, Nizozemsko / Indonésie / Švédsko)

Unavená naděje / About Dry Grasses, r. Nuri Bilge Ceylan (2023, Turecko / Francie / Německo / Švédsko)

Výročí v Římě / Rome, r. Niclas Bendixen (2023, Itálie / Švédsko / Dánsko)

 

Pocta: Jessica Hausner

Retrospektiva zvláštního hosta festivalu

Režisérka a scenáristka Jessica Hausner patří k nejuznávanějším rakouským filmovým tvůrcům současnosti. Se svými filmy se pravidelně účastní festivalů v Cannes nebo v Benátkách. V rámci retrospektivy, která zahrnuje i premiéru jejího nejnovějšího snímku Club Zero, je možné sledovat, jak Jessica Hausner čím dál výrazněji pracuje se stylizací obrazu i zvuku, stejně jako se svým osobitým, extrémně suchým humorem.
 

Club Zero, r. Jessica Hausner (2023, Rakousko / Velká Británie / Německo / Francie / Dánsko)       

Hotel, r. Jessica Hausner (2004, Rakousko / Německo)    

Lovely Rita, r. Jessica Hausner (2001, Rakousko / Německo)       

Lurdy / Lourdes, r. Jessica Hausner (2009, Rakousko / Francie / Německo)       

Živá planeta

Není nám to jedno

Je jen jedna, je krásná a stále plná života. Že stojí za to se o ni zajímat a starat, víme všichni. Jaká témata o stále aktuálnějším vztahu člověka k přírodě a životnímu prostředí reflektují ve svých dílech filmaři? Selekce snímků s ekologickým nádechem nabízí filmy pro celou rodinu.

Čtyři duše kojota / Four Souls of Coyote, r. Áron Gauder (2023, Maďarsko)         

Fashion Reimagined / Fashion Reimagined, r. Becky Hutner (2022, Velká Británie)           

Mlsné medvědí příběhy: Na pól! / Hungry Bear Tales: To the Pole!, r. Kateřina Karhánková, Alexandra Májová (2023,Česká republika)

Poslední jiskra naděje / The Last Spark of Hope, r. Piotr Biedroń (2022, Polsko) 

Redakce / The Editorial Office, r. Roman Bondarchuk (2024, Ukrajina, Německo, Slovensko, Česká republika)

 

Odkazy:

Web: www.dnyevropskehofilmu.cz

Facebook: www.facebook.com/DnyEvropskehoFilmu/

Instagram: www.instagram.com/dnyevropskehofilmu/
YouTube: www.youtube.com/@dnyevropskehofilmudaysofeu8359/featured

 

DEF SE KONAJÍ POD ZÁŠTITOU:

MINISTRA KULTURY ČR MARTINA BAXY, VEDOUCÍ ZASTOUPENÍ EVROPSKÉ KOMISE V ČESKÉ REPUBLICE MONIKY LADMANOVÉ, PRIMÁTORKY STATUTÁRNÍHO MĚSTA BRNA MARKÉTY VAŇKOVÉ, PRIMÁTORA STATUTÁRNÍHO MĚSTA OSTRAVY JANA DOHNALA, NÁMĚSTKA PRIMÁTORA HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY PRO OBLAST KULTURY, CESTOVNÍHO RUCHU A PAMÁTKOVÉ PÉČE JIŘÍHO POSPÍŠILA, STAROSTKY MČ PRAHA 1 TEREZIE RADOMĚŘSKÉ

ZA FINANČNÍ PODPORY:

VELVYSLANECTVÍ A KULTURNÍCH INSTITUTŮ EVROPSKÝCH ZEMÍ, MINISTERSTVA KULTURY ČR, STÁTNÍHO FONDU KINEMATOGRAFIE, ZASTOUPENÍ EVROPSKÉ KOMISE V ČR, MORAVSKOSLEZSKÉHO KRAJE, JIHOMORAVSKÉHO KRAJE, INFORMAČNÍ KANCELÁŘE EVROPSKÉHO PARLAMENTU, HLAVNÍHO MĚSTA PRAHY, STATUTÁRNÍHO MĚSTA BRNA, STATUTÁRNÍHO MĚSTA OSTRAVY, MĚSTSKÉ ČÁSTI PRAHA 1, KANCELÁŘE KREATIVNÍ EVROPA MEDIA

HLAVNÍ MEDIÁLNÍ PARTNER: RADIO 1
MEDIÁLNÍ PARTNEŘI: ČSFD.CZ, PROTIŠEDI.CZ, EXPATS.CZ, OSTRAVAN.CZ, INFORMUJI.CZ, VESMÍR

PARTNEŘI: EMBLEM HOTEL PRAGUE A NEWTON MEDIA

PRODUCENT: EUROFILMFEST S.R.O.

 

 

"Tento hattrick filmů ukazuje širokou škálu animačních technik a nesmírnou kreativitu našich autorů. Zároveň jde i o vytrvalostní disciplínu – když bychom sečetli vývoj a výrobu těchto tří filmů dohromady, tak je to více než 12 let," říkají producenti Kamila Dohnalová a Martin Vandas a dodávají: "Jsme velmi hrdí na to, že se můžeme podílet na těchto projektech, z nichž každý přináší něco jedinečného. Nejenže nám stále připomínají blízkost války, ale jejich cílem je také naše diváky pobavit a zaujmout."

Hurikán, černobílá romance s komediálními prvky v režii Jana Sasky, vrací diváka do 90. let na pražský Žižkov. Titulní hrdina se zde vydává na odyseu ve snaze získat nový sud piva pro barmanku Báru, do které je zakoukán. Zdánlivě jednoduchá mise, kdyby se nekonala v této divoké pražské čtvrti. Snímek vznikl kreslenou 2D animací za použití 3D referencí a podílelo se na něm několik desítek animátorů z Česka, Francie, Slovenska a Bosny a Hercegoviny. Pro režiséra jde o profesionální debut a žánrem navazuje na jeho poslední krátkometrážní Happy End (2015), za který posbíral celou řadu festivalových ocenění a byl na oscarovém shortlistu.

K sestavě se připojuje prázdninová groteska režisérského dua Martina Smatany a Veroniky Zacharové Ahoj léto, která okouzlí festivalové diváky v soutěžní sekci Mladé publikum. Autoři přibalí diváky na rodinnou dovolenou plnou nečekaných zvratů. Krátký film kombinuje stop-motion a ručně kreslenou animaci a přináší okouzlující jedenáctiminutovou podívanou. 

Trojici uzavírá debutující ukrajinská režisérka Anastasia Falileieva. V kategorii Perspektivy představí svůj intimní dokumentární deník I Died in Irpin. Dojemné zkoumání přežití během ukrajinského konfliktu je vyprávěné optikou osobní zkušenosti. Režie Anastasie Falileievy nabízí syrovou a emotivní cestu, kterou podporuje působivá hudba Petra Marka. 

 

ZÁKLADNÍ INFORMACE O FILMECH

HURIKÁN 

Režie                                                 Jan Saska
Scénář                                               Jan Saska, Václav Hašek
Dramaturgie                                       Vojtěch Kiss
Hlasoví herci                                      Johana Matoušková, Patrik Velek
Mistr zvuku                                        Jiří Gráf
Asistent režie & hlavní animátor             Marek Pokorný

Producenti                                         Kamila Dohnalová (Last Films, CZ)
                                                      Martin Vandas (MAUR film, CZ)
Koproducenti                                     Antoine Liétout, Ivan Zuber (Laïdak Films, FR)
                                                      Juraj Krasnohorský (Artichoke, SK)
                                                      Mladen Đukić (AEON Production, BiH)

Délka                                                  13 minut
Technologie animace                        Černobílá kreslená 2D animace
Rok výroby                                         2024

Finančně podpořeno Státním fondem kinematografie, Pražským audiovizuálním nadačním fondem (CZ), Centre national du cinéma et de l’image animée (FR), region Nouvelle Aquitaine ve spolupráci s CNC (FR), Magelis s podporou Charente county council a ve spolupráci s CNC (FR), slovenským Audiovizuálním fondem (SK), Audiovizuálním centrem Republiky srbské (BiH).

AHOJ LÉTO

Scénář a režie                                   Martin Smatana, Veronika Zacharová

Hlavní výtvarnice                               Veronika Zacharová

Hlavní animátor                                 David Štumpf

Stop-motion animátor                        Martin Smatana

Střih                                               Katarína Pavelková

Kamera                                           Ondřej Nedvěd

Hudební skladatel                              Aliaksandr Yasinski

Mistr zvuku                                      Geoffroy Cantou-Carrassoumet

Producenti                                        Martin Smatana (Studio Bororo, SK)
                                                      Kamila Dohnalová (Last Films, CZ)
                                                      Martin Vandas (MAUR film, CZ)

Koproducent                                      Jean-François Le Corre (Vivement Lundi!, FR)

Animační technika                             Stop-motion a 2D kreslená animace

Délka                                              11 minut

Rok výroby                                         2024

 

Finančně podpořeno slovenským Audiovizuálním fondem, Státním fondem kinematografie, Centre national du cinéma et de l’image animée (FR), ARTE France, TVR, TÉBÉO, TÉBÉSUD funded by Région Bretagne (FR), Procirep - société des producteurs (FR), Angoa (FR).

 

I DIED IN IRPIN

Scénář, režie, výtvarno, animace               Anastasiia Falileieva
Hudba                                               Petr Marek – Midi Lidi
Dramaturgie                                       Lucia Kajánková
Produkce                                            Marcela Vratilová, Mira Dittrich

Producenti                                         Alena Vandasová, Martin Vandas (MAUR film, CZ) 

Juraj Krasnohorský (Artichoke, SK)

Koproducentka                                    Anastasiia Falileieva (Plastic Bag Films, UA)

Jazyk                                                  anglický/ukrajinský voiceover
Délka                                                  11 minut 22 sekund

Rok výroby                                         2024

 

Finančně podpořeno Státním fondem kinematografie a slovenským Audiovizuálním fondem.

www.maurfilm.com