Instituce a kulturní zařízení

Nový film Jana Gogoly ml. a Matěje Hrudičky, který tým začal vyvíjet roku 2019, vznikl v produkci spolku Memoria – Iniciativy za důstojné využití věznice v Uherském Hradišti a Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, spolu s dalšími koproducenty v čele s Českou televizí a za podpory Města Uherské Hradiště i řady soukromých a firemních dárců.

Jedná se o snímek v mnoha ohledech mimořádný, mimo jiné pro mezigenerační setkání před kamerou i za ní. „Cením si toho, že se dveře věznice otevřely i naší generaci. Prakticky celý náš štáb byl složen ze studentů a absolventů zlínské UTB, kteří se nezalekli náročného projektu a šli do natáčení s velkou profesionalitou. Myslím, že pro všechny to byla hodně inspirativní lekce dějepisu i filmu,“ říká režisér, student Matěj Hrudička.

Mezi aktéry se objevuje pestrá škála osobností od hudebníků Ivana Palackého a Jiřího Pavlici, přes dcery politických vězňů jakož i samotné politické vězně, současné studenty sousedící Střední uměleckoprůmyslové školy na workshopu s absolventem Vladimírem Kokoliou, ale třeba i ministr kultury Martin Baxa nebo bývalý předseda KSČM, režisér  Jiří Svoboda, či dcera a vnučka jednoho z obávaných vyšetřovatelů StB.

Film již zhlédly první stovky festivalových diváků, rezonuje v odborných debatách. Nyní se vydává do distribuce po České republice, která začne 18. dubna 2024. Ještě před tímto datem je kromě hradišťské premiéry možné zhlédnout v kině Hvězda dvě předpremiérová uvedení, vždy za účasti tvůrců. Dopolední projekce v kině Hvězda jsou koncipovány jako mezigenerační setkání – pro školy, seniory i další veřejnost, a to za jednotnou sníženou cenu 80 Kč. Více na webu kina www.mkuh.cz. Zájemci z řad pedagogů o vlastní termíny školních projekcí v kině Hvězda se mohou obracet pro domluvu na ředitele kina Josefa Korvase.

O čem přemýšlí režisér Jan Gogola ml. před slavnostní hradišťskou premiérou? „Doufám, že po sérii rezonujících festivalových uvedení zaujme film Vězení dějin i v mém rodném Uherském Hradišti. A to tím spíš, že s tímto městem jsou všichni lidé z filmu nějakou svojí životní zkušeností spjatí. Cením si přitom toho, s jakou otevřeností k natáčení všichni z nich přistoupili. Byl bych rád, aby se díky tomu při této mimořádné projekci Hradišťákům otevřel nejen film, ale i dějiny samotné věznice: společná minulost jako možnost společné budoucnosti.“

Díky filmu Vězení dějin se podařilo zaznamenat genius loci bývalé věznice, která je nyní po letech chátrání na cestě ke své rekonstrukci. „Film si klade za cíl přimět k přemýšlení nad minulostí jakožto podstatnou součástí našich životů, ke které je potřeba se dokázat vztahovat a učit se společně mluvit také o nepříjemných tématech, jaká jsou s ní často spojena,“ přibližuje producentka Anna Stránská. Po mezinárodním festivalu dokumentárních filmů věnovaných problematice lidských práv Jeden svět je další festivalovou zastávkou Vězení dějin mezinárodní festival populárně-vědeckých filmů Academia Film Olomouc.

Projekt, za kterým stojí Vzdělávací a kulturní centrum Broumov, cílí na prohloubení hudební spolupráce mezi Českou republikou a Norskem. David Pomahač a Ane Bjerkan se v inspirativním prostředí kláštera budou věnovat skladatelské činnosti a také spolupráci s místními hudebníky a žáky ZUŠ Broumov.

Ane Bjerkan (*1988) je norská skladatelka a zpěvačka pocházející z oblasti poloostrova Inderøy severně od Trondheimu v Norsku. V její hudbě se prolíná rozsáhlý zájem o zvuk a jeho vrstvy, které společně vytvářejí hluboký vesmír alternativní popové hudby. Dříve Ane produkovala hudbu se skupinou Østfrost a s triem Deshane (CZ/NO). V roce 2023 působila v experimentálním triu MÅNIN, v rámci projektu „Upcycled music" spolupracovala s Mari Lesteberg pro univerzitu v Oslu a také napsala texty pro projekt „Streets in the sky" Camilly Hole pro jazzový orchestr OJKOS.

„V sezóně 2024–25 bych měla vystoupit na koncertě v Českých Budějovicích ve spolupráci s Jihočeskou filharmonií. Rezidenci v Broumově bych ráda využila k dokončení a nahrání demo skladeb pro tento koncert a čeká mě také spolupráce se sborem místní ZUŠ,“ uvedla Ane Bjerkan.

David Pomahač (*1974) je zpěvák, skladatel a multiinstrumentalista, zakladatel známého urban folkového dua Kieslowski. Zanechal stopu v kapelách Bez peří, Houpací koně a v posledních letech doprovází také písničkářku Imu Tevu. Počátkem roku 2020 vystoupil ze stínu Kieslowski a vydal se s albem Do tmy je daleko, produkovaného Tomášem Havlenem (Post-hudba), na sólovou dráhu. Dalším počinem na umělecké cestě bylo v roce 2022 album Neviditelný vytvořené společně s producentem a sound designérem Martinem Hůlou (Bonus, Martin Tvrdý), kde se zpracovávají témata inspirovaná romány H.G. Wellese.

Kromě vlastní hudební dráhy je David Pomahač autorem podcastu „Na kafe s Davidem Pomahačem“, kde zpovídá osobnosti české i zahraniční kulturní scény, dvakrát týdně také vystupuje na vlnách Radia 1 nebo v pořadu „ArtCafé“ Českého rozhlasu Vltava.

„Velice rád bych čas v Broumově věnoval psaní a koncepci dalšího sólového alba, které chystám na rok 2025, ale také dopsání a přípravě dalších dvou písní – duetů, které naváží na mou spolupráci s Bárou Zmekovou a Vladivojnou La Chia. Jedna z písní je psaná pro Marii Puttnerovou a další na výběr zpěvačky teprve čeká a je otevřená tomu, jaká setkání a spolupráce přinese pobyt v Broumově,“ uvedl David Pomahač.

Oba rezidenti se v Broumově představí veřejnosti při závěrečném vystoupení, které se bude konat poslední dubnový víkend.

Kulturní centrum CO.LABS navazuje na minulý ročník konference w♀men in art, která se přirozeně rozrostla o kreativní sektor. Letošní ročník vzniká ve spolupráci s několika dalšími významnými partnery – KUMST – kreativní hub Brno, Institut umění – Divadelní ústav, Vize tance a Divadlo BARKA. Rozmanitý program se tentokrát rozdělí do dvou dnů 17. a 18. dubna. Z důvodů rekonstrukce současného sídla CO.LABSu bude hlavní program probíhat v kreativním hubu KUMST.

Konference navazuje na poslání zóny nezávislého umění, která reflektuje současné potřeby umělecké a kreativní sféry. Společným posláním všech spoluorganizátorů zůstává i nadále propojení českých a zahraničních umělkyň*ců, kreativek*ců s odbornicemi*níky či kulturními organizacemi / institucemi. Nabídne svým hostkám*tům prostor pro prezentaci své tvorby, ale také pro sdílení zkušeností a potřeb. Konference je určena jak pro odbornou, tak širokou veřejnost, podmínkou účasti je registrace prostřednictvím registračního formuláře z důvodů omezené kapacity prostoru.

Téma druhého konferenčního ročníku se tentokrát zaměří na mateřství / rodičovství v kulturním a kreativním sektoru. Jednotlivé části programu konference budou pracovat s tématy jako jsou např. inkluze kulturních institucí, přístupnost kultury, mateřství / rodičovství a výkon povolání, věnovat se v rámci vzdělávacích aktivit bude také právnímu poradenství, pay gapu, slaďování práce a péče o rodinu či well-beingu. Tato a jim příbuzná témata budou v hlavní konferenční části představena prostřednictvím dvou panelů – českého a zahraničního. Přičemž každý panel bude tvořen čtyřmi panelovými příspěvky. V rámci českého panelu je to například – slovenská režisérka Marika Smreková, která představí svůj umělecký výzkum s názvem Parent Friendly Culture, realizovaný pod záštitou Studia Alta a projektu ON MOBILISATION, zaměřený na téma inkluze kulturních institucí a přístupnosti kultury. Dalším zúčastněným bude umělecký kolektiv Holektiv, který se zaměří na téma mateřství / rodičovství z pohledu výkonných umělkyň v performing arts ve specifické oblasti nového cirkusu, tance a pohybového divadla. Taktéž otevřou téma inkluze ve vztahu k rodičům ze strany vysokých uměleckých škol. V rámci zahraničního panelu se představí například britská asociace hájící zájmy rodičů a pečujících osob v oblasti performativního umění PiPA - Parents and Carers in Performing Arts.

Součástí programu bude i networková platforma OPEN MIC, prostřednictvím které odprezentuje svoji tvorbu několik rodičů z KKS, či konkrétní instituce / organizace, či kolektivy stojící ve vedení těchto institucí, nebo konkrétních projektů z Česka i zahraničí. Do OPEN MICu se bude také možné přihlásit skrze registrační formulář
konference nebo skrze otevřenou výzvu uveřejněnou na stránkách Culturenetu.

V rámci off-programu bude probíhat live nahrávání nového dílu podcastu PAY GAP, který připraví duo odborová právnička Šárka Homfray a kariérní poradkyně Lucie
Václavková. Nový díl podcastu bude věnovaný ženám v umění a dotkne se mimo jiné i tématu mateřství v KKS, po nahrávání se uskuteční diskuse s autorkami podcastu.

Důležitou částí programu jsou vzdělávací aktivity, například seminář advokátek Hany Krajčíkové a Pavly Nečasové z organizace Law4art na téma praktických právních a daňových aspektů práce při mateřské a rodičovské v kulturním a kreativním sektoru, nebo workshop organizace Aperio - Společnost pro zdravé rodičovství vedený lektorkou a ředitelkou organizace Eliškou Kodyšovou, zaměřený na téma slaďování práce a péče o rodinu, time management a plánování.

Divačky*áci se mohou dále v rámci konference těšit na inscenaci pražského A studia Rubín Jen matky vědí, o čem ten život je – divadelní dokument na pomezí grotesky a tragédie, vycházející z téměř tří let časosběrných rozhovorů s matkami, po kterém bude následovat diskuze s tvůrkyněmi inscenace.

Harmonogram konference:

17. 4. 2024

9:30
registrace / KUMST/

10:00 - 13:00
Parenthood in Culture and Creative Sector / Institutions /KUMST/
moderovaný konferenční panel zakončení diskusí s českými hostkami*ty

14:30 - 17:00
Parenthood in Culture and Creative Sector / Institutions /KUMST/
moderovaný konferenční panel zakončení diskusí se zahraničními hostkami*ty

19:00
PAY GAP /KUMST/
live nahrávání nového dílu podcastu Šárky Homfray a Lucie Václavkové

18. 4. 2024

10:00 - 12:00
Law4rt - Práce na rodičovské: Daně a pojištění v praxi /KUMST/
seminář právních a daňových aspektů práce při mateřské a rodičovské v KKS

10:30 - 13:30
Aperio – Společnost pro zdravé rodičovství - Zvládnout práci a rodinu je umění /KUMST/
workshop zaměřený na slaďování práce, osobního života a péče o rodinu; time management

16:00
Open Mic /KUMST/
prezentační platforma

19:00
A studio Rubín: Jenom matky vědí, o čem ten život je /Divadlo BARKA/
inscenace pražského A studia Rubín v režii Báry Herz

21:00
Diskuse s tvůrkyněmi inscenace Jenom matky vědí, o čem ten život je /Divadlo BARKA/

CO.LABS – zóna nezávislého umění
Jsme COllaboration, COproduction, COwork
Jsme art LABoratory
Jsme Zóna nezávislého umění
CO.LABS je otevřená, kreativní a nezávislá platforma, jež aktivně zabezpečuje podporu, rozvíjení a růst uměleckého sektoru s důrazem na angažovanost, posouvání úrovně kvality a hranic uměleckých druhů a žánrů. Vznikla v říjnu 2021 jako reakce na uzavřenost systému zřizovaných repertoárových divadel v Brně.

Neváhejte se na nás obrátit s žádostí o další informace.

www.colabs.cz
https://www.facebook.com/colabs.zona
https://www.instagram.com/colabs_zona/
#colabs_zona

#podporyženvuměnínenínikdydost

„Cyklus o nejvýznamnějších tuzemských počítačových hrách a jejich tvůrcích je reprezentativní přehlídkou skutečně nejzásadnějších herních počinů od 80. let do současnosti, které zároveň uspěly i v mezinárodním měřítku,“ popisuje dramaturg série GAME STORY Martin Novosad a dodává: „Diváci nutně nemusí být aktivní hráči počítačových her. Pro ty méně zainteresované je to příležitost poznat hry i z trochu jiného úhlu pohledu – a také mnoho talentovaných osobností z Česka, které se dokázaly prosadit v ohromné mezinárodní konkurenci. Naopak fanoušci v něm objeví spoustu zajímavých souvislostí, které možná nevěděli.“

Seriál připomíná všechny významné technologie od ZX Spectra až k virtuální realitě. Mezi hrami nechybí legendární Tetris 2, Machinarium, světově úspěšný Euro Truck Simulator či Operace Flashpoint, za kterou tvůrci získali herního „Oscara“. „Chtěli jsme nejen odvyprávět příběhy konkrétních her, ale zachytit rozvoj celého herního průmyslu. A to nám umožňuje právě zasazení do širších dobových trendů a souvislostí pomocí archivů. Souběžně s vývojem her tak zachycujeme technologický vývoj a pokrok, který jde ruku v ruce s vývojem průmyslu. Ukazujeme, že český herní průmysl je velké a úspěšné odvětví, na které můžeme být právem hrdí,“ vysvětluje režisér Štěpán FOK Vodrážka, který nejvíce času strávil právě u Operace Flashpoint nebo první Mafie.

„Na začátku byla nostalgie, vzpomínky na ‚paření‘ starých her, hltání herních časopisů a fascinace herními světy, které se neuvěřitelně vyvíjely. Česká herní scéna má ve světě velké jméno a uvědomili jsme si, že její příběhy tady zatím nikdo uceleně nevyprávěl. Proto jsme se rozhodli udělat dokumentární sérii GAME STORY,“ dodávají producenti Jakub Jíra a Marek Novák.

Trailer GAME STORY je ke zhlédnutí zde. Celý rozhovor se Štěpánem FOK Vodrážkou a Františkem Fukou v podcastu Kavky nejen o historii českého herního průmyslu je k poslechu zde.

námět: Marek Novák // scénář: Štěpán FOK Vodrážka, Jan Smutný, Jan Vejnar // režie: Štěpán FOK Vodrážka // kamera: Kryštof Hlůže // střih: Tomáš Elšík, Michal Böhm // dramaturg: Martin Novosad // producenti: Marek Novák (Xova Film), Jakub Jíra (Shore Points) // výkonná producentka ČT: Jarmila Hoznauerová // kreativní producentka ČT: Kateřina Ondřejková // účinkují: Marek Španěl, Daniel Vávra, Jakub Dvorský, Slavomír Pavlíček, Pavel Šebor, Ján Ilavský, Michal Kozelek, Tomáš Kovařík, František Fuka a další

partner projektu: Česká spořitelna

mediální partner: Xzone

Hosty besedy Moravské filharmonie budou Pavel Kosatík, autor nového životopisu o skladateli a ředitelka Muzea Bedřicha Smetany Sandra Bergmannová. Čerstvě vydanou monografii Bedřich Smetana: Životopis bude možné během večera zakoupit a nechat si ji autorem podepsat.

Diskuze přinese čerstvý pohled na Smetanův život a nové úvahy o ustálených názorech stejně jako je přináší Kosatíkova práce. Sandra Bergmannová posluchačům přiblíží činnost muzea a jeho sbírky včetně nejvzácnějších artefaktů. Celý večer orámuje koncert kvarteta MFO, který návštěvníkům nabídne možnost prožít Smetanovo dílo nejen teoreticky. Olomoucké smyčcové kvarteto v sestavě Sabina Dascalu – 1. housle, Igor Kopit – 2. housle, Monika Pospíšilová – viola, Nikita Ruzhavinskii – violoncello zahrají první dvě věty ze Smyčcového kvarteta č. 1 e moll „Z mého života“ Bedřicha Smetany – Allegro vivo appasionato a Quasi polka. Více informací na webu MFO.

Kompletní program a více informací je k dispozici na www.mfo.cz.

Pavel Kosatík je český intelektuál, spisovatel, scenárista a publicista. Dnes je známý jako spisovatel literatury faktu (více než 50 titulů), esejista a scenárista (např. České století). Tvoří také libreta k výstavám (Muzeum nové generace ve Žďáru nad Sázavou, Zlínská zrcadla). V Deníku N vychází jeho seriál Česká inteligence 20. století (1. díl už vyšel knižně). Námětem biografických knih Pavla Kosatíka jsou politikové (Jan Masaryk, T. G. Masaryk) a jejich ženské protějšky (Deset žen z Hradu, Olga Havlová), intelektuálové a spisovatelé (F. Peroutka, P. Tigrid, P. Kohout) či celé generace (Šestatřicátníci). Zabýval se také sportovci (V. Čáslavská, E. Zátopek) nebo umělci (J. Novotná, S. Sulek). V knihách rozhovorů mu byli partnery Madla Vaculíková (manželka Ludvíka Vaculíka), režisérka Helena Třeštíková nebo Jiří Planner. Za knihu Ferdinand Peroutka: Pozdější život (1938–1978) obdržel Výroční cenu Nadace Český literární fond za původní literaturu za rok 2000 a od Nadace Charty 77 Cenu Toma Stopparda za rok 2001. Tuto knihu také ocenili čtenáři ve vánoční anketě Lidových novin jako nejzajímavější knihu literatury faktu v roce 2000. Za rok 2009 získal novinářskou Cenu Ferdinanda Peroutky. Žije v Praze v historickém domě na Hradčanech, kde pořádá koncerty a besedy. Posledním titulem Pavla Kosatíka je Bedřich Smetana: Životopis. Vychází 27. 3. 2024.

Sandra Bergmannová je ředitelka Muzea Bedřicha Smetany. V rámci výzkumu k životu a dílu Bedřicha Smetany v letech 2019 – 2023 vytvořila webový portál Bedřicha Smetany, jehož hlavním výstupem je katalog skladatelových děl online. Katalog vedle základních informací poskytuje údaje o premiérách děl a jejich edicích. Je také spoluautorkou výstavy Slavní čeští skladatelé, která byla otevřena veřejnosti v historické budově Národního muzea v letech 2020 – 2022. Tato výstava se ve své putovní podobě stala velmi oblíbenou, již v roce 2023 byla k vidění nejprve v New Yorku a pak v mnoha jazykových mutacích v Českých centrech a zastupitelstvích po celém světě. Letos bude postupně vystavena v Bruselu, Tokiu, Káhiře, Paříži, Soulu, Aténách, v USA i jinde.

Letošní výročí narození Leoše Janáčka oslavuje v rámci Roku české hudby i soubor Musica Florea, jehož repertoár dnes zahrnuje díla od renesance až po romantismus. V novém programu představí skladatelovu ranou tvorbu. Leoš Janáček se již od svých 11 let učil generálbasu a kontrapunktu a seznámil se s barokní a renesanční kompoziční technikou. Tu vtělil zejména do drobných liturgických vokálních skladeb na latinské texty nebo do několika polyfonních skladeb, které byly teprve nedávno objeveny. Jisté nenápadné novátorství v těchto raných kompozicích nese punc doby, kdy v hudbě přecházela renesance do baroka. Baroko přineslo důraz na emoce a stalo se dobou objevování nových výrazových prostředků a forem.

„Je zřejmé, že liturgické skladby sotva dvacetiletého Leoše Janáčka vznikly jako samostatné, nad rámec školních povinností a osnov. Často se opírají o gregoriánský nápěv a v několika případech se k pěveckým hlasům přidávají varhany, které však mají jen podpůrný charakter,“ vysvětluje dirigent Marek Štryncl. „Proto si dovolíme doprovod obohatit smyčcovou instrumentací, aniž bychom cokoli přidali nebo ubrali na kompozičním záměru autora.“

Program bude doplněn díly autorů z počátků italského hudebního baroka i ze staršího období. Jak posluchači sami poznají, Janáčkovy rané skladby jsou podobného charakteru, což svědčí o jeho vysokém citu pro kompoziční styl, který jej zaujal, jako kdyby propast staletí mezi nimi vůbec neexistovala. Vedle Janáčka tak zazní Giovanni Gabrielli, Alessandro Grandi, Gregorio Allegri, Giovanni Battista Bovicelli nebo Giovanni Valentini. Soubor Musica Florea vystoupí v komorním složení a spolu s ním hostující sólisté: Barbora Kabátková a Stanislava Mihalcová (soprán), Daniela Čermáková (alt), Hasan El Dunia (tenor) a Jaromír Nosek (bas).

Barokní emocionalita je nadčasová

Jedenáctiletému Leoši Janáčkovi byl učitelem vynikající sbormistr a skladatel Pavel Křížkovský ve fundaci augustiniánského kláštera Králové na Starém Brně (v letech 1865–1869). Znalost generálbasu a kontrapunktu zprostředkovaly Janáčkovi styk s barokní a renesanční kompoziční technikou. Drobná díla, která vytvořil pod dojmem těchto znalostí, respektují palestrinovský styl, který byl prosazován a pěstován v rámci tzv. ceciliánské reformy církevní hudby.

„S trochou nadsázky můžeme tvrdit, že hudební baroko bylo ve své počáteční fázi (kolem roku 1600) italskou revolucí,“ říká Marek Štryncl. „Revolucí slova. Emocionální náboj slov si měl podřídit hudební složku. Snaha o vyjádření extrémních emocí vedla k objevování nových výrazových prostředků a hudebních forem, což přispělo ke vzniku nových hudebních nástrojů. Téměř všechny nástroje dnešního symfonického orchestru mají svůj původ v době barokní. Část koncertu věnujeme těm autorům, u kterých se dá předpokládat, že se jejich skladby staly ʾobětíʿ zmíněné revoluce.“

Hudební překvapení pro posluchače

Záměrně jsou do programu zařazeny skladby starší předbarokní formy – falsobordony G. Allegriho a G. B. Bovicelliho. Zejména tyto skladby budou hudebníci interpretovat v „novém stylu“ raně barokních kompozičních a výrazových experimentů, o kterých víme, že byly hojně užívány. A to nejen v nově napsaných skladbách, ale i ve starších duchovních dílech, která původně s tímto novým stylem neměla nic společného. Nápadná jistě bude improvizační technika tzv. diminucí.

Jednoduše řečeno, jedná se o většinou rychlé ozdobné skupiny not (passaggi) menšího i překvapivě většího rozsahu, které „zahušťovaly“ a propojovaly různé intervaly delších not. Překvapující mohou být poněkud archaicky znějící ornamenty a experimenty nepřipravených disonancí a držených prodlev, které jako by nerespektovaly harmonická a kontrapunktická pravidla. Je zřejmé, že se i tehdy dospělo ke klastrově disonantním souzvukům, které nám budou někdy připomínat kompozice 20. století. Podkladem pro techniku diminucí a specifických ozdob byly Marku Štrynclovi Breve et facile maniera d’essercitarsi (Rome 1593) G. L. Confortiho z roku 1593 a Regole Passaggi di musica (1594), odkud pochází Falsobordone Magnificat, který Bovicelli poskládal z autorů Gabucciho a Giovanelliho a přidal k němu příklad bohatě ozdobeného prvního hlasu.

Janáčkovy skladby inspirované raným barokem a často ještě starším gregoriánským nápěvem využívají v několika případech varhany. Marek Štryncl pro doprovod těchto skladeb zvolil smyčcovou instrumentaci, stejně tak pro Fugu A dur pro klavír, kterou Janáček napsal během svého studia v Lipsku roku 1879/1880, a která opět svědčí o pozoruhodné barokní inspiraci autora.

Musica Florea koncert uvádí v rámci celoročního programu Musica Florea Bohemia 2024. Přehled koncertů najdete na webových stránkách souboru. Lístky na všechny koncerty cyklu jsou již v prodeji v síti GoOut.cz.

Musica Florea: Neznámý Leoš Janáček a počátky baroka

10. dubna 2024 19:00 ǀ Brno, Sál Milosrdných bratří, Vídeňská 228/7

Vstupenky v síti GoOut.cz

19. dubna 2024 19:30 ǀ Praha, Šternberský palác (Národní galerie), Hradčanské nám. 15

Vstupenky v síti GoOut.cz

20. dubna 2024 19:00 ǀ Nymburk, evangelický kostel, B. Smetany 613

Vstupenky v síti GoOut.cz

Účinkuje: Musica Florea, a sólisté, dirigent: Marek Štryncl

Soprán: Barbora Kabátková, Stanislava Mihalcová, alt: Daniela Čermáková, tenor: Hasan El Dunia, bas: Jaromír Nosek

Program:

Leoš Janáček (1854–1928): Introitus In nomine Iesu

Giovanni Gabrielli (1554–1612): Canzon à 5

Leoš Janáček: Suscepimus Deus, Regnum mundi

Alessandro Grandi (1586–1630): Sonata SOPRA DEUS MISERATUR NOSTRI

Gregorio Allegri (1582–1652): Falsobordone – Miserere

Giovanni Valentini (1582–1649): Sonata à 5

Leoš Janáček: Exaudi Deus

Leoš Janáček: Fuga A dur

Leoš Janáček: Exurge Domine, Communio – Fidelis servus

Marco Uccellini (1603–1680): Sinfonia decima nona à 4

Giovanni Battista Bovicelli (1550–1594) / Gabucci, Giovanelli: Falsobordone – Magnificat

Koncerty jsou pořádány za laskavé podpory Ministerstva kultury ČR
města Brna, městské části Brno-střed, Jihomoravského kraje
města Nymburk, Středočeského kraje
Magistrátu hl. m. Prahy, městské části Praha 1
a dalších partnerů.

www.musicaflorea.cz | Facebook  

 „S písňovým cyklem Dřevěný Kristus jsem se poprvé setkal při studiích na pražské HAMU. Tehdy mi ho přinesl můj profesor zpěvu Ivan Kusnjer, který ho sám právě studoval pro provedení se Symfonickým orchestrem hl. m. Prahy FOK. Díky tomu, že jsem měl již několikrát to štěstí toto dílo zpívat a prožít, cítím se s ním stále silněji vnitřně spjat. Je to zcela výjimečné dílo, kde se geniálním způsobem snoubí duchovní text básníka Kamila Bednáře s hudbou Jana Hanuše. V písních se odráží II. světová válka, jejíž hrůzy se propsaly do výrazu a stylu hudby. Dnešní optikou nelze pominout fakt, že toto téma je opět bohužel velice aktuální,“ říká basista Pavel Švingr.

Klavírista Zdeněk Klauda přirovnává písňový cyklus Dřevěný Kristus Jana Hanuše ve svém charakteru i významu ke Dvořákovým Biblickým písním. „Na rozdíl od Dvořáka však tato skladba promlouvá moderním jazykem, a to jak hudebně, tak literárně. I já se s tímto dílem setkávám jako klavírista a posléze jako dirigent prakticky po celou dobu svého profesionálního působení. S Pavlem Švingrem jsme tento cyklus znovu nastudovali a nahráli v rámci nešťastného covidového období, kdy jsme v Národním divadle nemohli hrát pro publikum.“

„K takto duchovně laděnému dílu nelze dramaturgicky přiřadit nic jiného než dílo inspirované Biblí. My jsme sáhli po Čtyřech vážných zpěvech Johannesa Brahmse, psaných na starozákonní texty. Jedná se sice ‚jen‘ o čtyři písně, ale hudební i obsahové bohatství, které je v nich ukryté, představuje jeden z ‚Mount Everestů‘ basového repertoáru. Těším se tedy na tuto náročnou a dobrodružnou společnou duchovní pouť, kde tato dvě zásadní díla doplní ještě Preludium a fuga es moll z prvního dílu Dobře temperového klavíru Johanna Sebastiana Bacha,“ dodává Zdeněk Klauda.

Na začátku koncertu se koná přednáška kurátorky Národní galerie Moniky Švec Sybolové k promítanému obrazu Bohuslava Reynka s názvem Snímání z kříže z roku 1960. Národní galerie poskytuje návštěvníkům koncertů Obrazy a hudba, kteří se prokáží zakoupenou vstupenkou, 50% slevu na vstupném do stálé expozice, v níž je vystaveno umělecké dílo, které je předmětem doprovodné přednášky.

Koncert se koná za podpory Nadace Fr. A. Urbánka.

„Basista Pavel Švingr, sólista opery Národního divadla, ovládne svým hlasem tento převážně duchovně laděný koncert, ve kterém splyne hudba Jana Hanuše s texty Kamila Bednáře a s obrazem Bohuslava Reynka. Cyklus Dřevěný Kristus vznikl v roce 1957 na samizdatem vydané básně a na své provedení čekal dlouhá léta. Klavírista a dirigent Zdeněk Klauda bude mít nejen důležitou roli citlivě doprovodit zpěv Hanušova a Brahmsova písňového cyklu, ale také se sám představí jako sólista. Vybral k tomu Bachův meditativní kus z Dobře temperovaného klavíru, který dokonale dramaturgicky doplní písňový program.“

PAVEL ŠVINGR & ZDENĚK KLAUDA

18. dubna 2024 od 19:30, klášter sv. Anežky České

JOHANNES BRAHMS

Čtyři vážné písně, cyklus písní op. 121

JOHANN SEBASTIAN BACH

Preludium a fuga es moll z 1. dílu Dobře temperovaného klavíru

JAN HANUŠ

Dřevěný Kristus, cyklus písní op. 40

Pavel ŠVINGR | bas

Zdeněk KLAUDA | klavír

Vstupenky: https://www.fok.cz/cs/svingr-klauda

Zlín jako Baťův americký sen

„Zlín díky odkazu Tomáše Bati vždy ztělesňoval českou variantu amerického snu o úspěchu. Moderní podoba města vznikla díky Baťovi na rýsovacích prknech nejlepších architektů a urbanistů své doby,“ říká primátor města Zlína Jiří Korec. Jak dodal, „Zlín je město postavené na zdánlivě utopistické myšlence, že může existovat místo, kde jsou práce a život v souladu. Jak se to povedlo realizovat, můžete posoudit na vlastní oči z vyhlídky 21. budovy takzvaného Baťova mrakodrapu. Z terasy nakouknete nejen do celého továrního areálu a centra města, ale jistě vás zaujme i pohled na typické cihlové baťovské domky rozeseté v zeleni po stráních.“

„Mezi dominanty Zlína patří obnovený Památník T. Bati, architektonický skvost mezinárodního významu, v původní Vile Tomáše Bati se koná řada zajímavých akcí. Jsem rád, že jsme součástí projektu, který turistům představí všechna baťovská místa na jedné platformě,“ dodal primátor.

Přehledné propojení míst s baťovskou tematikou

„Nejdůležitějším přínosem projektu je skutečnost, že se vůbec poprvé potkali zástupci všech organizací, které se baťovskému tématu věnují. Už první společné aktivity projektu Baťův region představují veřejnosti téma uceleně a atraktivní formou,“ říká Jana Tkadlecová, manažerka destinace Zlínsko a Luhačovicko. Turisté a výletníci už nebudou muset hledat informace na různých místech, ale budou je mít přehledně seřazené a aktualizované v jednom on-line rozcestníku. Právě tady bude představena i nová vizuální identita Baťova regionu.

Partnery projektu jsou nejen provozovatelé turistických cílů, ale také ti, kterým je baťovské myšlení a podnikání vlastní. Mezi nimi najdete například Univerzitu Tomáše Bati s Informačním centrem Baťa, Zlínský architektonický manuál, který mapuje architektonické a umělecké objekty, soubory staveb a veřejných prostranství vzniklých v letech 1894–2018 na Zlínsku.

Nedílnou součástí projektu, který se snaží propojit veřejný a soukromý sektor, jsou také firmy nesoucí Baťův odkaz. Mezi ně patří Obchodní dům Zlín, hotel Tomášov a Interhotel Zlín, provozovatelé kaváren, bister a výrobních podniků sídlících v baťovských budovách.

Baťovská místa na webu i v tištěném průvodci

Baťův region v nejbližších dnech představí nejen nový web, ale také papírového průvodce po baťovských místech. Brožura bude k dispozici v informačních centrech i na recepcích hotelů. Tiskovina prezentuje nejen město Zlín, ale také unikátní plavební vodní cestu Baťův kanál, satelity obuvnického impéria Otrokovice a Napajedla i město Luhačovice, kam jezdil Tomáš Baťa s rodinou do lázní.

„V první fázi jsme napřeli síly k mapování našich lokálních cílů a atraktivit, které může turista obsáhnout při návštěvě Zlínského kraje. Protože dobře víme, že Baťův region nemá hranic, v dalších krocích chceme doporučit výletníkům návštěvu také takzvaných malých Zlínů, baťovských enkláv, které vznikaly po celém světě po zlínském vzoru,“ doplňuje manažerka projektu Žaneta Kögler.

Zpracovatelem projektu Baťův region se stala destinační společnost Zlínsko a Luhačovicko, pod jejíž taktovkou celý projekt vzniká. Společně s ní se do projektu finančně zapojilo město Zlín, Centrála cestovního ruchu Východní Moravy a Zlínský kraj. Mezi spolupracující partnery projektu patří Nadace Tomáše Bati, Památník Tomáše Bati, 14|15 BAŤŮV INSTITUT, Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně, Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně, Univerzita Tomáše Bati, spolek aArchitektura a řada dalších subjektů, kterým je baťovský odkaz blízký.

batuvregion.cz

Černá a bílá, svázanost a volnost

Na více než stovce černobílých fotografií ze 70., 80 a částečně i 90. let 20. století, představených ve velkých zvětšeninách na zdech i v několika projekcích, hrají vedle lidí důležitou roli i kulisy a atmosféra tehdejší černobílé doby. Ty nabídly Birgusově hledáčku mnohdy překvapivé a absurdní výjevy.

„Na výstavě Černá a bílá bude vedle už známých snímků i řada fotografií, které existovaly jenom v negativech v mém archivu a nebyly dosud nikde publikovány,“ uvádí Vladimír Birgus. Fotografie z normalizace v husákovském Československu a dalších totalitních státech zde stojí v protikladu se snímky ze západních zemí, kde se lidem žilo mnohem svobodněji.

„Část výstavy bude věnována i reportážním portrétům fotografů, s nimiž jsem se setkal a přátelil, jako jsou Dana Kyndrová, Jindřich Štreit, Jaroslav Kučera, Václav Podestát a další. Ale i těm, s nimiž jsem se potkal jen krátce. Byli to třeba William Klein, Arnold Newman nebo Jevgenij Chalděj, autor ikonické inscenované fotografie vztyčování sovětské vlajky nad berlínským Reichstagem v květnu 1945. Ten v osmdesátých letech přes veškerou slávu žil velmi skromně v malinké moskevské garsonce,“ vypráví Birgus. Součástí výstavy v Czech Photo Centre bude také ozvučená projekce s dobovou hudbou a úryvky rozhlasových projevů.

Když barvy mluví: Červená a modrá

Na Birgusových fotografiích fascinuje jejich tajemnost a zároveň přímočarost; spontánnost okamžiku, podtržená perfektní výtvarnou kompozicí a jemným humorem. „Vystavené snímky i zde staví do jisté míry na kontrastu protikladných barev: tentokrát teplé červené a studené modré. Jde o barvy života, ale i klidu, volnosti a svobody, kterou symbolizuje třeba právě voda či nekonečné moře. Některé fotky jsou bez lidí a lidskou přítomnost tu jen tušíme. Mám rád, když si pak každý dovypráví příběh sám,“ říká Birgus o výstavě Červená a modrá v Leica Gallery Prague.

Několik takových snímků autor pořídil i letos. „Červená barva je extrovertní, přitahuje pozornost a vzbuzuje emoce. Modrá zase znamená klid a meditaci,“ dodává fotograf, který už od začátku 80. let vytvářel barevné subjektivní dokumenty – třeba v nečekaném souzvuku žluté a černé.

Černobílé fotografie později poputují i do Uherského Hradiště, kde se rámci Letní filmové školy od 26. července představí ve Slováckém muzeu: výstava tu pak potrvá až do října tohoto roku. Barevné fotografie uvidí v září návštěvníci Centra současného umění Photon ve slovinské Lublani. V listopadu a prosinci pak Birgusova kolekce v červené a modré zavítá i do Českého domu v Bratislavě, kde se stane součástí 34. mezinárodního festivalu Měsíc fotografie.

www.czechphoto.org

www.lgp.cz

www.birgus.com

Výstava Černá a bílá: 10. 4. – 8. 5. 2024, Czech Photo Centre, Seydlerova 2835/4, Praha 5, u stanice metra Nové Butovice, otevřeno úterý až pátek 11-18 hod., v sobotu a neděli 10-18 hod. Vstupné: základní 100, snížené 50 korun.

Výstava Červená a modrá: 18. 4. – 9. 6. 2024, Leica Gallery Prague, Školská 28, Praha 1, otevřeno v pondělí až pátek 10-20 hod., sobota, neděle a svátky 11-18 hod. Vstupné: základní 70 Kč, studenti, snížené 40 Kč, rodinné (2 dospělí a dvě děti) 140 Kč. Studenti uměleckých škol a školní skupiny nad 10 osob s doprovodem 30 Kč, děti do 12 let, novináři a hendikepovaní mají vstup zdarma.

Víte, že…

rozsahem i zpracováním výjimečná publikace Vladimíra Birguse Česká fotografická avantgarda 1918 -1948 vyšla nejenom v pražském KANTu a ve stuttgartském nakladatelství Arnoldsche, ale vydala ji i jedna z nejlepších vysokých škol na světě – Massachusetts Institute of Technology?

Publikace, které taková škola vydá, se pak dostanou do významných univerzitních a veřejných knihoven po celém světě. „Nedávno jsem něco hledal na internetu a našel jsem tuto knihu nejenom v desítkách knihoven v Evropě nebo USA, ale i v Austrálii, na Novém Zélandu, v Japonsku nebo Singapuru,“ vypráví Birgus.

Birgusova přednáška o české fotografii v roce 1989 na sympoziu v Polsku natolik zaujala Reinholda Misselbecka, tehdejšího kurátora fotografické sbírky Muzea Ludwig v Kolíně nad Rýnem, že autora spolu s Miroslavem Vojtěchovským pozval, aby pro jeho muzeum připravili velkou výstavu Československá fotografie současnosti?

Výstava se tehdy dočkala repríz v osmi evropských a dvou amerických městech. „Bylo to v době, kdy po pádu Berlínské zdi bylo umění ze střední a východní Evropy krátce v centru celosvětového zájmu. Dnes už by to asi bylo nemyslitelné. Mám ale radost, že se i později občas podařilo – hlavně ve spolupráci s Uměleckoprůmyslovým museem v Praze a kurátorem jeho fotografické sbírky Janem Mlčochem – představit díla českých fotografů v důležitých výstavních institucích v zahraničí. Šlo například o výstavy Akt v české fotografii, Česká fotografie 20. století, Avantgardní fotograf Jaromír Funke nebo Intimní svět Josefa Sudka,“ dodává Birgus.

Kdo je Vladimír Birgus?

Vladimír Birgus (nar. 1954) je mezinárodně uznávaný český fotograf, pedagog, teoretik, kurátor, publicista a vysokoškolský profesor. V letech 1978-2005 učil na Katedře fotografie pražské FAMU, od roku 1990 stojí v čele Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě. Ten se pod jeho vedením vyšvihl mezi nejlepší, největší a také nejvyhledávanější vysoké školy ve střední Evropě, věnující se výuce fotografie. Je autorem nebo spoluautorem mnoha zásadních fotografických publikací, sestavil desítky expozic pro české a zahraniční galerie. A je také kritikem, teoretikem a velmi pracovitým organizátorem, který jako magnet spojuje lidi různých věků i národností pro společnou práci.

Zůstává však stále i nadšeným fotografem: jeho snímky byly představeny na 85 autorských výstavách u nás i v zahraničí. Jeho práce jsou nedílnou součástí mnoha sbírek po celém světě od Prahy přes Kolín nad Rýnem, Paříž, Odense, San Francisco, Houston, New York, Tokio až po Jokohamu. Jeho fotografie najdeme například v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze, v Muzeu umění Olomouc, v Moravské galerii v Brně, ve Slovenské národní galerii v Bratislavě, ve Slezském muzeu v Katovicích, v Národní knihovně a Evropském domě fotografie v Paříži, v Muzeu Réattu v Arles, v Muzeu výtvarných umění v Houstonu, v Muzeu fotografického umění v Tokiu, v Jokohamském muzeu umění a dalších institucích.

Byl kurátorem a spolukurátorem mnoha výstav v řadě muzeí a galerií např. Hořká léta: Evropa 1939 – 1947 očima českých fotografů (Praha, Ostrava, Edinburk, Londýn a Berlín, 1995 – 1998), Moderní krása: Česká fotografická avantgarda 1918-1948 (Barcelona, Paříž, Lausanne, Praha a Mnichov, 1998-1999), Akt v české fotografii (Praha, Olomouc, Moskva, Paříž, Cáchy, Poznaň, Vratislav, Opava, Bratislava, Atény a Varšava, 2000-2009), Tenkrát na Východě. Češi očima fotografů 1948-1989 (Praha, 2009), Česká fotografie 20. století (Praha, 2005, Bonn, 2009), Intimní svět Josefa Sudka (Paříž a Ottawa, 2016-2017), Avantgardní fotograf Jaromír Funke (Praha, Paříž, Frankfurt nad Mohanem a Olomouc, 2017, Václav Podestát: Daleko i blízko (Praha, 2022) nebo Michał Szalast: Albíni (Praha, Ostrava, Opava a Opolí, 2022-23).

DEKKADANCERS uvedou taneční show inspirovanou příběhy lidí bez domova. Bezprizorní parta nezlomných bezdomovců se tváří v tvář tuhé zimě snaží spojit síly a přežít. A s tím, jak zima přituhuje, podaří se jim včas přesvědčit nás i sama sebe, že jsou lidi jako ostatní, s osudem, který může potkat kde koho, s životem, který stojí za to zachránit?

Vznik inscenace pro šestici tanečníků inicioval umělecký šéf DEKKADANCERS Štěpán Pechar, který připravuje choreografii a společně se Štěpánem Benyovszkým La Dolce Vitu režíruje. „Je to projekt, na který se extrémně těším, protože je příběhem lidskosti. O hořkosladkém životě jako takovém. Současně je pro mě výzvou choreografovat po delší pauze sám. Chci se obejít bez různých berliček, hledat nové přístupy k choreografii a různé principy pohybů, jež se stanou plnohodnotným výrazovým slovníkem. Představuji si tak trochu postapokalyptický svět, kdy se absurdní a vtipné situace z každodenního života bezstarostných bezdomovců postupně zužují na jedno jediné – boj o tenhle náš sladký život,“ vysvětluje choreograf.

Dramaturgem a režisérem inscenace je další z kmenových tvůrců DEKKADANCERS Štěpán Benyovszký, který se souborem spolupracoval např. na Poslední večeři, HornyBach 18+, Proměně či A.I. V novém kusu se nyní pokusí nastínit, proč může být život na ulici sladký: „Nejvíce znepokojující výpovědi, které jsme v rozhovorech s lidmi žijícími na ulici slyšeli, se točily kolem jejich spokojenosti. Svůj život by prý za nic neměnili. Nemusí se o nic starat, nemusí dělat nic, než na co mají chuť. Jen si užívají, všechno, co jejich život nabízí, bez starosti o zítřek. Mohou se oddat impulzům, neřestem, závislostem i lenošení. La dolce vita! Co na tom, že zítra může hrozit mráz, hlad, úraz či smrt – teď si ještě mohou udělat dobře. Našli jsme něco univerzálně lidského na snaze ignorovat naléhavé problémy ve vlastním životě a prostě se jen snažit ukojit bezprostřední touhy.“

Autorskou hudbu pro inscenaci složil Jan Šikl, který se hudbě věnuje na několika úrovních. Jako bubeník v projektech Zabelov Group a Korjen, jako skladatel vážné hudby (spolupráce s Orchestrem Berg), skladatel filmové a video tvorby a hudby scénické (např. pro Národní divadlo, 420PEOPLE či Spitfire Company). Hudebník a skladatel slibuje barevně a žánrově pestrou hudbu: „Drsné osudy jsou v La Dolce Vitě vyprávěny silně estetizovaným jazykem tance. A podobně jsem se i já snažil dávat do kontrastu bezprostřednost a jistou špínu zvukových nálezů a vedle toho představit krásnou ušlechtilost klasických nástrojů. Moje hudba bude spojovat také předvídatelnost repetitivní hudby a prvek náhody při hledání samplů v hromadě ruchů.“

Diváci nákupem vstupenek podpoří lidi žijící na ulici

Na přípravě představení DEKKADANCERS spolupracují s organizacemi, které dlouhodobě usnadňují život bezdomovcům. Kompletní tým tvůrců a tanečníků absolvoval procházku Prahy s bývalým bezdomovcem Romanem, kterou organizuje Pragulic. Armáda spásy zprostředkovala setkání s terénním pracovníkem a cennými zkušenostmi přispěli také zástupci Nového Prostoru.

DEKKADANCERS se současně rozhodli tyto instituce podpořit. V první řadě je vyčleněno vždy 8 benefičních platinových vstupenek na každé představení La Dolce Vity. 100% částky z jejich prodeje bude rovným dílem rozděleno mezi Armádu spásy, Nový Prostor a Pragulic. Armáda spásy využije prostředky na nákup nocleženek, protože zima bez střechy nad hlavou obzvlášť studí. Nový Prostor vybranou částku využije na podporu denního centra a sociální rehabilitace lidí bez domova. Pragulic zaplatí lítačku svým průvodcům Mírovi, Karlovi a Karimovi a podpoří samostatné bydlení dalších spolupracovníků.

DEKKADANCERS: LA DOLCE VITA

• Námět, choreografie a režie: Štěpán Pechar
• Režie a dramaturgie: Štěpán Benyovszký
• Choreografie: Štěpán Pechar
• Hudba: Jan Šikl
• Výprava: Pavel Knolle
• Light design: Lukáš Brinda
• Vizuál: Pavel Hejný
• Tančí: Natalie Metodijeva, Adriana Štefaňáková, Nela Štarková, Florian Garcia, Albert Kaše, Patrik Čermák
• Více informací: https://dekkadancers.net/cs/repertoire/ladolcevita/
• Trailer: https://www.youtube.com/watch?v=Y1pnEbyS3h8
• Premiéra: 9. 4. 2024, reprízy: 10.–14. 4. 2024
• 70 min. / vhodné od 6 let / bez jazykové bariéry

DEKKADANCERS

Skupinu v roce 2009 založili tanečníci a choreografové Viktor Konvalinka a Tom Rychetský, společně s fotografem Pavlem Hejným. V roce 2015 se vedení ujímá tzv. druhá generace DEKKADANCERS – Štěpán Pechar, Ondřej Vinklát, Marek Svobodník. Dnes skupinu vede dvojice Pechar – Vinklát. DEKKADANCERS mají na svém kontě řadu produkcí a představení napříč žánry – od celovečerních tanečních inscenací, až po rozmanité projekty, jako jsou módní přehlídky, hudební videa a koncerty. V tvorbě často sází na humor a nadsázku, které jsou spojovacím bodem jejich inscenací a choreografií. Mimo vlastní produkce, tvořili pro řadu českých souborů a divadel (např. DJKT, Jihočeské divadlo, Divadlo F. X. Šaldy ad.), ale také zahraničních např. pro mnichovský Bayerische Staatsballett (Š. Pechar, O. Vinklát, M. Svobodník), nebo Divadlo K. S. Stanislavského a V. I. Němiroviče-Dančenka v Moskvě (O. Vinklát).