Sudety jsou přehlížená krása

Stala jste se rezidentkou Literárního domku. Jak se Vám tu pracuje?

Výborně. Oceňuji klid, za nímž jsem sem jela, a po němž jsem toužila. Pokoj v Literárním domku je umístěný na okraji zahrady a je dostatečně světlý. S kolegyní, rezidentkou z Polska, se plně respektujeme. Obě víme, že právě soustředění je to, co potřebujeme k naší práci.

Můžete nám prozradit, na čem zde pracujete?

Mám toho rozpracováno více, což je i efektivnější – když se nedaří jedno, lze přeskočit na jiný druh literární práce. Základem jsou texty pro novou knihu básní. Mnohé už jsou napsány, ale potřebují ještě malinko dozrát a také finální korekci. Jiné jsou ve fázi polotovaru, na nich je více práce. Pak jde o to vytvořit koncept celé nové knihy a vše uspořádat tak, aby jednotlivé texty vedle sebe dobře fungovaly.

Mimoto potřebuji domluvit překlady svých textů do dalších cizích jazyků, případně korigovat ty, které už mám vráceny od překladatelů. Následuje postupné rozesílání zahraničním literárním časopisům. Dále mám rozpracovány i básnické texty pro děti. Na ně jsem neměla dlouhou dobu vůbec žádný čas. A pak ještě jeden delší prozaický text.

Ovlivňuje pobyt na Broumovsku nějak vaši literární tvorbu? Jinými slovy, držíte se pevně plánu, s kterým jste sem přijela, nebo se vaše tvorba vlivem zdejšího genia loci proměňuje?

Držím se původního plánu. Ale protože se znám, tak už vím, že se mi místní úžasné prostředí prozatím ukládá na vnitřní hard disk. Do textů se to promítne třeba až za půl roku.

Bez čeho se při vaší práci neobejdete?

Jsou to káva, voda s citrónem a šťáva z červené řepy. Dále počítač, nebo tužka a papír, to je v podstatě jedno. Ideální jsou ovšem dnes již v knihovnách nepoužívané papírové katalogizační lístky, z jedné strany jsou čisté a mají ideální kapesní velikost. Přitom papír má vyšší gramáž, takže vydrží. Ty mohu mít stále u sebe. Nevěřím, že je v mém případě někdy něco předčí.

Jste na Broumovsku poprvé? Jak na vás působí prostředí kláštera i místní krajina?

Už jsme zde byli předloni s dětmi. Mám Sudety moc ráda, láká mě ta zdánlivá zapomenutost, to, že jsou mimo centrum, je to přehlížená krása. Spali jsme tenkrát přímo v klášterních celách, které jsou výtečné. Mám moc ráda i skály, takže opět, je to naprostý ideál.

Básnířka Irena Šťastná je autorkou pěti básnických sbírek: Zámlky (Host, Brno 2006), Všechny tvoje smrti (Literární salon Terezy Riedlbauchové, Praha 2010), Živorodky (Perplex, Opava 2013), Žvýkání jader (Srdeční výdej, Brno 2015) a Sen o třetí plíci (Protimluv, Ostrava 2018). Spolu s Milanem Šťastným napsali krátké veršované vyprávění pro děti s názvem Na mamuta (Běžíliška, Praha 2016). Autorčina šestá básnická kniha je připravena pro vydání v letošním roce. Autorka obdržela Cenu Jantar a byla nominována na cenu Magnesia Litera za poezii a Drážďanskou cenu lyriky; její texty byly přeloženy do angličtiny, němčiny, polštiny, slovenštiny, portugalštiny, španělštiny a hindštiny.

Pořádá Vzdělávací a kulturní centrum ve spolupráci s Českým literárním centrem a Městskou knihovnou v Broumově.