Články a komentáře

LENEŠICE: Uprostřed Lenešic stojí již od počátku dvanáctého století kostel. Vloni v červenci se zřítila jeho věž, jejíž součástí byla i deska, která historikům umožnila přesné datování započetí stavby samotného kostela rokem 1162, což z něho činí stavbu co se charakteru týče značně významnou.

Kostel sv. Šimona a Judy přežil až do devadesátých let 18. století téměř bez jakýchkoli stavebních zásahů či změn. Ovšem v roce 1800 se již nacházel v havarijním stavu, a tak v květnu tohoto roku započala jeho generální přestavba.  Následně dochází k dalším spíše již drobným úpravám, z nichž některé přímo souvisely se snahou věž zajistit.

V devadesátých letech minulého století se  výrazně zvětšují trhliny, vzniklé přetížením věže a proto byla kvůli jejímu odlehčení v roce 2002 vyměněna střešní krytina a instalováno odvodnění mimo kostel. Necelý měsíc před zahájením dalších záchranných prací, které měly chátrání zvrátit, se věž jednoho z nejstarších románských kostelů na našem území zřítila.

Vzápětí po této události se vyjádřila římsko-katolická církev, která je vlastníkem, že na uvedení stavby do původního stavu nemá peníze. Proto navrhovala dostavbu věže podstatně menších rozměrů. Nikdo z Lenešických si však kostel nedokázal jinak než v původním stavu představit. Za účelem dokončení obnovy věže je tedy v Lenešicích vytvořeno občanské sdružení Lenešický okrašlovací spolek. Po mimořádném pracovním zasedání obce, jehož svolání spolek inicioval, aby mohl situaci dále řešit, stojí na straně obyvatel už i vedení obce a slibuje, že nějaké peníze uvolní ze svého rozpočtu. Místopředsedovi občanského sdružení, Jiřímu Plačkovi, jsme položili několik otázek, aby nám současnou situaci a budoucí vyhlídky na rekonstrukci kostela popsal.

Můžete na úvod přiblížit, jak Vaše sdružení vzniklo?

Hlavním impulsem bylo zřícení věže lenešického kostela v červenci 2008. Chtěli jsme se aktivně podílet na její obnově, což se nám zatím daří. V současné době máme hotový projekt, který pro nás vypracovala renomovaná projekční kancelář MURUS Praha. Nyní je projekt schválen NPÚ Ústí nad Labem a probíhá stavební řízení.

Znáte důvod, proč se věž kostela sv. Šimona a Judy zřítila?

Odpověď na tuto otázku dal právě vypracovaný projekt. Podle analýzy příčin pádu věže vypracované doc. ing. Petrem Fajmanem, CSc. ze stavební fakulty ČVUT je patrné, že na vině byla neúměrná tíha věže, kterou způsobily její přestavby v minulosti.

Stavebně-historický vývoj této památky včetně objasnění havárie bude prezentován na námi pořádané výstavě „Pohled do historie architektury“, která proběhne v červnu v lenešické knihovně.

Uvádíte, že na rekonstrukci věže bude třeba deset milionů korun. Jak se Vám daří tyto peníze získávat? S kým spolupracujete a jak Vám jednotlivé správní celky vycházejí vstříc?

Poměrně rychle se nám podařilo sdružit prostředky na projekt obnovy. Na jeho financování se podíleli majitel objektu, tj. Římsko-katolická církev, obec Lenešice, podnikatelské subjekty a v neposlední řadě také drobní dárci.

V letošním roce bychom chtěli realizovat první fázi projektu – sanaci stávajícího zdiva a kamenů, betonáž základů. Tomu však musí předcházet archeologický průzkum. Práce budou z části financovány z Havarijního programu MK, kde jsme uspěli s naší žádostí o dotace, z části opět společnými prostředky Římsko-katolické církve, obce, našeho sdružení a drobných dárců.

Do budoucna by se základem měly stát finance majitele doplněné o prostředky jednotlivých správních orgánů a dalších dárců. Ty by poté sloužily pro získání větších dotací či grantů.

Označení okrašlovací společnost používají i další občanská sdružení. Odkud název pochází, jaká je jeho tradice a co přesně znamená?

V dobách Rakouska-Uherska a poté i během první republiky se lidé více sdružovali do nejrůznějších spolků a společně se snažili zlepšit (okrášlit) své okolí. Okrášlení okolí vesnice nebo města výsadbou zeleně, opravou místní památky je hlavním motivem podobných občanských sdružení.

Jaké jsou reakce na Vaši činnost?

Myslíme si, že pozitivní. Můžeme to sledovat jednak z počtu dárců z Lenešic a okolí, jednak z mailů, které dostáváme.

Jaké jsou plány Lenešického okrašlovacího spolku do budoucna?

(Pozn. redakce Nadace Via vyhlásila návrh na opravu místní Husovy zvonice jako jeden z jednadvaceti projektů, které letos podpoří v rámci programu Fond kulturního dědictví – Záchrana drobných památek místního významu.)

Stěžejním pro nás zůstává obnova kostela sv. Šimona a Judy. V červnu uspořádáme již zmíněnou výstavu o jeho historii, na kterou se nám podařilo také získat grant z nadace Via. Opravu Husovy zvonice zahájíme ještě v letošním roce. Pro její dofinancování žádáme současně o grant z Fondu T-mobile. V budoucnu chceme pokračovat v opravách drobných památek v Lenešicích a okolí. Ale konkrétní projekty si budeme teprve dále upřesňovat.

Občanské sdružení plánujete transformovat na veřejně prospěšnou společnost. Jaké máte podněty pro uskutečnění takové změny?

Veřejně prospěšná společnost se nám zdála efektivnější při rozhodování. Nyní čekáme na změnu legislativy, proto jsme zatím případnou transformaci statusu odložili.

Přeji hodně úspěchů a děkuji.

Díky drobným dárcům se občanskému sdružení Lenešická okrašlovací společnost podařilo ve sbírce na obnovu kostela vypsané spolu s obcí Lenešice a Biskupstvím Litoměřickým získat k poslednímu květnovému dni letošního roku částku sto šest tisíc korun.

Kateřina Vedralová

BRNO: Již po patnácté se v Brně uskutečnila ve dnech 29. dubna – 1. května hodnocená přehlídka Gymnasia cantant 2009, ovšem letos nově pro všechny středoškolské sbory v rámci první Celostátní přehlídky středoškolských pěveckých sborů.

Hodnocená přehlídka se za dobu své existence stala nejen neodmyslitelnou součástí brněnského kulturního života, ale především místem, kde se setkávají ty nejlepší sbory z celé naší republiky.

Letos se Gymnasia cantant zúčastnilo dvanáct smíšených středoškolských sborů, které nastudovaly povinnou skladbu a byly vybrány na postupových přehlídkách v jednotlivých krajích České republiky. Tyto sbory se v Brně setkaly, aby změřily své síly, načerpaly inspiraci a společně prožily tři dny naplněné hudbou.

Pořadatelé (občanské sdružení Gymnasia cantant a Gymnázium, Brno, Vídeňská 47 ve spolupráci s Unií českých pěveckých sborů a NIPOS-ARTAMA) za podpory Ministerstva kultury ČR, statutárního města Brna, Jihomoravského kraje a Fondu Leoše Janáčka opět přichystali zpěvákům velmi zajímavý program. Kromě samotného soutěžního vystoupení souborů nechyběl koncert Sbory sborům ve dvoraně VUT, nácvik Janáčkova Otčenáše ve společném ateliéru pod vedením Mgr. Jana Ocetka, Cantant Party v Klubu Fléda, společný zpěv pro Brno na nádvoří Nové radnice pro primátora Romana Onderku či slavnostní závěrečný koncert v překrásném sále Besedního domu.

Porota, která pracovala ve složení Mgr. Tereza Bystřická, doc. Jan Kostečka, Mgr. Ivan Sedláček, Mgr. Jiří Skopal, PhD. a Mgr. Svatava Šubrtová, zařadila sbory do jednotlivých pásem.

Celou přehlídku provázela, vedle velmi kvalitních výkonů jednotlivých sborů, také příjemná atmosféra, o kterou se zasloužili zvláště pořadatelé, kterým je třeba velmi poděkovat. Také je nutno vyzdvihnout práci všech sbormistrů, kteří se mnohdy ve svém volném čase věnují práci s mládeží a rozvíjí u nich lásku ke sborovému zpěvu a hudbě vůbec. Věřím, že další ročník Celostátní přehlídky středoškolských pěveckých sborů se svým vrcholem v Brně (na Gymnasia cantant) bude neméně úspěšný a příjemný, jako byl ročník 2009.

Host přehlídky

Sextet +, Gymnázium Nový Jičín, Karel Dostál

I. kategorie

Zlaté pásmo

Smíšený pěvecký sbor KOS Pedagogické školy Litomyšl

VOŠP a SPgŠ Litomyšl

Milan Motl

sbor získal zvláštní ocenění poroty za scénický projev sboru

Puellae et Pueri

Gymnázium a SOŠ Nový Jičín

Karel Dostál a Josef Zajíček

Smíšený pěvecký sbor Gymnázia Orlová

Petra Rašíková

sbormistryně získala zvláštní ocenění poroty za nejlepší dirigentský výkon

Pěvecký sbor Palora

Gymnázium Jana Opletala, Litovel

Marcela Barvířová

Mladí madrigalisté

Gymnázium, Brno, Vídeňská 47

Helena Jankovská a Jaroslav Černocký

Stříbrné pásmo

Pěvecký sbor Song Vsetín

Masarykovo gymnázium a Jazyková škola, Vsetín

Helena Kaločová

Smíšený pěvecký sbor VOICES

Gymnázium Karviná

Daniela Zuková

Pěvecký sbor Gymnázia Hodonín

Gymnázium Hodonín

Josef Ilčík

Cum decore I

Gymnázium F.X. Šaldy, Liberec

Zuzana Kubelková

Gauneramus

Gymnázium Dr. Václava Smejkala, Ústí nad Labem

Vladimír Saska

Garrendo

Gymnázium Frenštát pod Radhoštěm

Ivana Klvaňová a Petr Václav Michna

Barbora Novotná

KRNOV: Krnov býval nazýván městem varhan a textilních stavů, protože soukenický cech je zde zmiňován jižv 16. století a o tři století později se stává významným soukenickým centrem. Po roce 1945 byla část soukenických továren sloučena v n.p. Karnola Krnov, většina však zanikla podobně jako mnoho dalších našich textilek.

V prvních letech třetího tisíciletí Karnola skončila dvakrát v konkurzu a výroba v ní byla zastavena. Naštěstí však její osud nebyl lhostejný městu Krnovu, které si na sebe vzalo nelehký úkol. Mělo v úmyslu získat budovy v areálu bývalé textilky zpět a vybudovat v nich muzejní expozice. Dnes je vlastníkem těchto výrobních objektů Státní okresní archiv v Bruntále, který již zahájil jejich rekonstrukci.

Nahlédnutí do historie

První továrnou s vodním pohonem byla přádelna Aloise Larische, vybudovaná v letech 1841 až 1844. Tento zakladatel vlnařských továren se narodil v Krnově v roce 1810 a již v jednadvaceti letech se stal soukenickým mistrem. V tomto oboru úspěšně podnikal, a tak v roce 1862 postavil čtyřpodlažní moderní tovární budovu, kterou vybavil strojními stavy nejnovější konstrukce. V továrnách na vlněné zboží v době jejich největší slávy pracovalo přes dvě stě zaměstnanců.

Další nově budované soukenické továrny vznikaly po obvodu městského centra, například při dnešních ulicích Říční okruh, Soukenická a podél řek Opavy a Opavice, částečně pak také v jižní části města. Na přelomu 19. a 20. století se v Krnově uvádí asi 25 továren na sukno (některé i s přádelnami) a několik velkých samostatných přádelen.

Blýskání na lepší časy

Podle slov tiskové mluvčí Krnova – Ing. Dity Círové – ve snaze oživit centrální části města revitalizací opuštěných průmyslových areálů zakoupilo město na Říčním okruhu v roce 2007 tři budovy bývalého ředitelství Karnoly, prohlášené za kulturní památku. V úmyslu má vybudovat v nich nadregionální muzeum varhan a textilu, regionální muzeum a další doprovodné provozy. Ideový koncept expozic a projektová dokumentace stavebních úprav, které jsou již hotovy, provedla dvě brněnská studia. Architektonické úpravy jsou dílem ateliéru RAW, ateliér Ulma vytvořil ideové a výtvarné řešení jednotlivých expozic.

Jak se daří získávat finance

Vzhledem k obrovským finančním nákladům by se měl areál měnit po etapách, a to podle toho, jak se podaří městu využít dotačních titulů vyhlášených v příštích letech. Jen náklady na přípravu projektové dokumentace byly v době zpracování studie proveditelnosti odhadnuty na 14 milionů Kč (bez DPH) a stavební náklady na 198 milionů Kč (bez DPH). V roce 2005 získalo město dotaci 890 tisíc Kč od Moravskoslezského kraje na přípravu projektu pro nové využití Karnoly. Tehdy se jednalo o budovu na náměstí Míru. V následujícím roce obdržel Krnov od ministerstva pro místní rozvoj dotaci 160 tisíc Kč a z vlastních zdrojů přidal 191 050 Kč na zpracování studie proveditelnosti.

V roce 2007 město odkoupilo areál bývalého ředitelství Karnoly za 3,8 milionu Kč a také movitý majetek Karnoly (budoucí mobiliář muzea – tkalcovské stroje) za 100 tisíc Kč. Obě položky byly hrazeny z městského rozpočtu. Vloni vložilo město do záchovné údržby areálu 100 tisíc Kč, a to opět z vlastního rozpočtu.

V letošním roce jde o projektovou dokumentaci stavebních úprav a o ideový koncept expozic. Moravskoslezský kraj poskytl formou dotace 1 284 700 Kč, město přidalo z vlastních zdrojů 1 333 600 Kč. Rekonstrukce budovy vzorkovny, tzv. dezinatury, s unikátním souborem mechanických tkalcovských stavů si vyžádá více než 4 miliony Kč. Dotace z programu Přeshraniční spolupráce ČR–Polsko bude činit 3 814 000 Kč, příslib z Ministerstva pro místní rozvoj je na 225 tisíc Kč a vlastní podíl města činí 450 tisíc Kč. Z rozpočtu města dále půjde 1,5 milionu Kč na předprojektovou přípravu a 300 tisíc na záchovnou údržbu.

Co přinesou muzejní expozice

Základem textilní expozice bude dílna vzorkovny – dezinatura, jejímž majitelem je město a v evidenci ji má Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ostravě. Nachází se v budově bývalé přádelny vystavěné v roce 1900, kde se navrhovaly sezonní vzory tkanin.

Dezinatura se dochovala ve stavu „posledního pracovního dne“ s funkčním hlavním i pomocným technickým zařízením, s příslušenstvím, s rozpracovanými vzory a také s bohatou sbírkou vzorníků látek, z nichž nejstarší pochází ze sedmdesátých let 19. století. Zařízení dílny tvoří dva prstencové skací stroje (skaní je úprava příze, při které se spojují a zakrucují dvě nebo více nití dohromady), útkový soukací stroj, dva ruční žakárové tkalcovské stavy a dřevěné snovadlo. Součástí je také oddělení s vytloukacími strojky pro vzorovací karty ke stavům a stolky pro sešívání karet. Právě zde se návrh vzoru tkaniny přenášel na čtverečkovaný papír (patronu), podle které se na vytloukacím stroji zhotovila vzorová nebo též vzorovací karta tkaniny.

Funkční stroje, autenticita a atmosféra dílny přispěje k tomu, že expozice textilnictví poutavě přiblíží historii krnovských textilek i celého regionu, vtáhne návštěvníka do příběhu a zároveň mu umožní, aby si sám vyzkoušel jednoduché postupy. Expozice bude mít přeshraniční přesah, protože vývoj, jakým v minulosti prošlo Krnovsko, byl obdobný také v sousedním Polsku. V tomto směru chce město úzce spolupracovat s partnerským městem Prudnik. „Cílem muzejní expozice je uchovat pro budoucí generace historii textilnictví, které od 19. století zažívalo na Krnovsku i na Prudnicku velký rozmach a které mělo zásadní vliv na rozvoj těchto území,“ vysvětluje tisková mluvčí a dodává: „Náplní a posláním expozice oboru varhanářství by měl být odborně podchycený historický vývoj varhanářství v regionu, včetně současného stavu, a zároveň i popularizace těchto výsledků pro zájemce z řad široké veřejnosti. Při získávání sbírkových předmětů úzce spolupracujeme s krnovskou firmou Rieger-Kloss Varhany, s.r.o.“

Základem regionálního muzea se stanou dosavadní sbírky Městského muzea v Krnově, které je součástí Městského informačního a kulturního střediska – příspěvkové organizace zřizované městem (MIKS). Sbírky se dále rozrůstají, protože město Krnov na nákup nových muzejních exponátů každoročně uvolňuje ze svého rozpočtu 50 tisíc Kč. Přestože v současné době čítá sbírkový fond přes 18 tisíc předmětů, nemá muzeum už téměř třicet let stálou expozici. Malou ukázku však mohou návštěvníci vidět na několika místech, a to ve výstavních prostorách MIKS, v krnovské koncertní síni sv. Ducha a v Kudlichově rozhledně v Úvalně.

Jakou má město představu o financování vzniklého komplexu s nadregionální působností?

Na to jsem se zeptala starostky města Krnova Renaty Ramazanové:

"Studie proveditelnosti počítá s velmi optimistickými čísly návštěvnosti s ohledem na atraktivitu technických expozic. Přesto jsem přesvědčena, že vybudování instituce takového významu a rozsahu, zabezpečení všech jeho funkcí, včetně výzkumu, je nad síly města. O této otázce bude nezbytné dál jednat. Byla by škoda, kdybychom postavili jedinečné expozice a přitom nebyli schopni zajistit ostatní muzejní funkce na dostatečné úrovni."

Eva Veselá

LETOHRAD:  Na oponě z 19. století, kterou vám dnes představujeme,  je znázorněno panorama Kyšperku (od roku 1950 Letohrad). Má rozměry 477 x 263 cm  a jejím autorem je malíř Jan Umlauf. Některé detaily neodpovídají přesně skutečnosti, například je na ní vyobrazena také Hotmarova kaplička, ale na místě, kde nestojí. Je tomu tak proto, že malíř chtěl na jeden obraz vtěsnat všechny místní památky.

Dříve sloužila jako divadelní opona zde v Kyšperku, dnes je umístěna v  Městském muzeu v Letohradě.

Jan Umlauf (narozen 21. 5. 1825 Mlýnice u Štítů, zemřel  9. 1. 1916 v Kyšperku) portrétoval mnoho předních měšťanů v Kyšperku, Ústí nad Orlicí a jiných, nejvíce se věnoval církevnímu umění, jeho obrazy zdobí více než 100 kostelů v okolí Kyšperka, na Ústecku a Lanškrounsku, na Moravě i ve vzdálenějších krajích Čech, např. 66 obrazů na Svaté hoře u Příbrami.

Foto Ivo Mičkal pro Databázi českého amatérského divadla

Pozn.: kliknutím na fotografii se zvětší!

Zdrojem je nám zatím interní verze kolekce opon. Databázi českého amatérského divadla najdete na http://www.amaterskedivadlo.cz.

Možná, že podobný místní poklad leží kdesi ve skladišti i ve vaší obci.

Zachraňte ho, nebo dejte vědět na adresu divadlo.baze@nipos-mk.cz. 

NETOLICE: Na vrchu sv. Jána, který je součástí netolické městské památkové zóny, vzniká od roku 2004 archeopark přibližující období vzniku českého státu v 10. až 13. století. Na území Jihočeského kraje jde vlastně o první rekonstruovanou archeologickou památku.

Pohled do historie

Bývalý starý hrad Netolice patřil spolu se starou Práchní a Chýnovem ke správním střediskům jižních Čech. Byl postaven na důležité obchodní stezce vedoucí z rakouského Lince do Prahy a zmínku o něm najdeme už v Kosmově kronice z roku 981. Hrad stával na skalním ostrohu obtékaném řekou Rapačov a s podhradím byl ve své době významným knížecím a královským správním, vojenským a obchodním centrem této oblasti. Další písemnou zmínku obsahuje listina Přemysla Otakara II. z poloviny 13. století, v níž je zmiňován netolický kastelán Jaroslav. Krátce poté však hrad začal ztrácet svůj význam a jeho funkci centra převzaly České Budějovice a kamenný hrad Hluboká nad Vltavou.

Součástí bývalého správního hradu byl i farní kostelík sv. Jana s pohřebištěm. K jeho zrušení došlo za josefínských reforem v roce 1788. Do poloviny 20. století hradní areál již zcela zpustl, ale zato se stal oblíbeným výletním místem.

Archeopark vzniká postupně

Antropologické oddělení Národního muzea v Praze dokončilo v roce 2000 posuzování kosterních pozůstatků z pohřebiště v bývalém přemyslovském hradišti, jehož archeologický výzkum již několik let provádí společnost Archeos. Na základě tohoto zkoumání postupně vzniká v rámci projektu Historická krajina Netolicko archeopark a současně se v netolickém Muzeu JUDr. Otakara Kudrny připravuje expozice přibližující raný středověk a starý hrad.

Zajímavostí je, že všechny archeologické práce jsou prováděny historicky doloženými technikami a pomocí dobových nástrojů.

V letech 2004 až 2006 byla stavba financována z dotace Jihočeského kraje a programu Leader, projektová dokumentace a studie pak z fondu malých projektů Phare. Z programu INTERREG IIIA přeshraniční spolupráce Česká republika – Bavorsko šla v letech 2007 až 2008 na projekt částka 2 miliony, Jihočeský kraj poskytl 800 tisíc Kč. Za to byla dokončena první stavba, a to palisáda s věží. Proběhl letní archeologický tábor, konference o archeoparcích, vyšla česko-německá kniha, a dokonce byl o obou projektech Netolice a Gabréta (partnerský projekt keltského archeoparku v Ringelai v Bavorsku) natočen film.

V další etapě se bude žádat o finance z ROP (Regionální operační program) na rekonstrukci přístupové komunikace včetně oprav kamenných tarasů, což je podmínkou pro další pokračování výstavby archeoskanzenu. „Archeologický průzkumu bude pokračovat i v letošním roce.  Díky tomu, že vloni archeologové objevili pravděpodobně základy původního kostela a náhrobky na místě, kde by v budoucnu mělo stát návštěvnické centrum, musíme se vrátit k již připravenému projektu a upravit jej“  vysvětluje situaci starosta Netolic Oldřich Petrášek a dodává: „Dále přiravujeme projekt do programu Leader na konzervaci části valu, jeho prezentaci atd. V dalších etapách by měla následovat výstavba ukázek obytných srubů a řemeslnických dílen (např. kovář, pekař, hrnčíř), návštěvnického centra, repliky kostela a kastelánského paláce. Předpokládaná doba dokončení je 5 až 6 let, ale je závislá na získávání potřebných finančních prostředků.“ 

Při předkládání projektů a realizaci město spolupracuje s Jihočeskou univerzitou v Českých Budějovicích, společností Archeos a bavorským partnerem z Ringelai.

Podrobnosti v Informačním centru a Muzeu JUDR. Otakara Kudrny,

tel. 388 324 251,

e- mail: info@netolice.cz, www.archeopark-netolice.cz.

KRÁLÍKY: Město, ležící v severní části Králické brázdy v nadmořské výšce 560 metrů, vzniklo v 16. století. Již v jeho druhé polovině prodělává výrazný rozvoj a vzápětí se stává strategickým místem z hlediska obrany proti Prusům. Podobná situace nastala také před druhou světovou válkou, kdy většinu obyvatel tvoří Němci a začíná se tu šířit nacismus. Později vybudované mohutné opevnění, jehož výstavbu iniciovala československá vláda, přijel zkontrolovat jak prezident Edvard Beneš, tak po násilném připojení Králík k Německu i Adolf Hitler.

Po válce a po odsunu německého obyvatelstva se do města ležícího uprostřed malebné krajiny poměrně rychle přistěhovali noví obyvatelé, a tak zde nedošlo k výraznější devastaci. Dnes je historické městské jádro považováno za jedno z nejzachovalejších v širokém okolí a v roce 1990 bylo dokonce prohlášeno městskou památkovou zónou.

Z historických skutečností a z faktu, že Králíky leží právě uprostřed rozsáhlého pásma československého opevnění z let 1935 až 1938, vycházela skupina nadšenců, která spolu s vedením města začala již v roce 1998 realizovat ambiciózní projekt s pracovním názvem "Králická pevnostní oblast". Jeho součástí je mimo jiné Vojenské muzeum Králíky (VMK), které vzniklo v srpnu roku 2000 severozápadně od města v prostoru bývalé výkrmny skotu. V jeho bezprostřední blízkosti se nachází množství zachovalých pevnostních staveb různého typu.

I v provizorních podmínkách se provozovateli muzea – firmě Armyfort – a třem jejím pracovníkům podařilo ve spolupráci s několika stálými dobrovolníky a nadšenci přivítat v roce 2007 rekordní počet 17 tisíc návštěvníků. Jistě k tomu přispělo i to, že muzeum je otevřeno celoročně a pro milovníky vojenské techniky předvádí od dubna do října, vždy poslední víkend v měsíci, vojenskou techniku. Návštěvníci se tak mohou svézt třeba v tanku či obrněném transportéru nebo se alespoň podívat do jejich interiéru.

Jednou za rok – vždy na konci srpna – se pak na ploše za muzeem, u pěchotního srubu K-S14 „U Cihelny“, pořádá dvoudenní akce s názvem „Cihelna“. Na té se předvádí nejenom současná technika naší armády, ale například i Integrovaný záchranný systém a hlavně historické bojové ukázky na téma druhá světová válka.

V muzeu je k vidění řada dalších lákadel, jako třeba zrekonstruovaný tank T–34, podvozek německého stíhače tanků Hetzer, vojenský katr na dřevo, robustní trenažér pro výcvik osádek tanků T–72, různé typy nástaveb na podvozku T–55 a BVP 1 (bojové vozidlo pěchoty) nebo úkrytové pracoviště ÚP–82, což je vlastně moderní pojízdný „bunkr“.

Zatím se vedení města Králíky i zaměstnanci muzea snaží získávat od armády vyřazovanou techniku a materiál, pracují na propagaci a zajišťují podmínky pro existenci muzea, včetně informačního centra. Jde ale stále jen o provizorium, v budoucnu by se však mělo VMK stát centrem rozsáhlé pevnostní oblasti a východiskem turistických a naučných stezek. Zároveň chce být stálou vojensko-historickou expozicí s důrazem na Československou armádu. K tomu je ale nezbytné, aby celý areál prošel důkladnou přestavbou.

Všechny tyto plány jsou obsaženy v již dokončeném projektu „Vojenské muzeum budoucnosti“ a radnice města proto na začátku března vypsala výběrové řízení, které však muselo být zrušeno, protože do částky přesahující 76 milionů se nabídky firem nevešly. Na aktuální stav věcí jsem se zeptala místostarosty města Králíky Čestmíra Doubravy.

Kolik bude projekt doopravdy stát a odkud se budou čerpat finance?

Původní myšlenka a studie na výstavbu muzea, která vznikla již krátce po roce 2000, počítala s velkorysejším řešením. Například v silážních věžích měla být vybudována patra s expozičními prostory. Odhadovaná cena se v té době pohybovala téměř na hranici 140 milionů korun. Vzhledem k možnostem města jsme museli původní myšlenky a projekt redukovat do dnešní podoby, která reflektuje současnou situaci. Muzeum je majetkem města Králíky (na základě mandátní smlouvy ho spravuje firma Armyfort, s.r.o.) a o dotaci z evropských fondů žádalo město, které je investorem. Z částky přesahující 76 milionů včetně DPH by měla dotace činit 71 milionů korun. Zbývajících necelých 6 milionů musí dofinancovat město.

Co projekt konkrétně obsahuje?

Základním požadavkem je vybudovat moderní muzeum s dostatečnou expoziční interiérovou i exteriérovou plochou. To má splňovat hlavní budova s kinosálem, sociálním zařízením pro návštěvníky, kancelářemi a vstupním prostorem do expoziční haly, postavené na ploše bývalé výkrmny dobytka. Dále pak depozity a restaurátorské dílny pro různé druhy vojenské techniky a venkovní zastřešená stání.

V areálu muzea se ještě nachází bývalá správní budova, která by měla sloužit jako klubovna a zázemí pro dobrovolníky spolupracující s muzeem. V jiné části areálu se počítá s předváděcí plochou – bojištěm – s terénní dráhou pro pohyblivé exponáty, ruinami domů, zákopy či brodem a replikou prvorepublikové vojenské chaty pro 120 mužů. Ta poslouží jako expozice a současně jako zázemí pro venkovní akce. A konečně pod areálem muzea se již nyní nachází parkoviště pro osobní auta a autobusy, včetně stojanů pro cyklisty. Projekt zahrnuje ještě terénní úpravy okolí vojenského muzea, při nichž se citlivě a s maximálním důrazem na historickou věrnost zrekonstruuje původní pásmo protipěchotních a protitankových překážek pevnostní linie z let 1935 až 1938.

Nebude se projekt ještě více redukovat?

Jak již bylo uvedeno, výběrové řízení na dodavatele stavby město zrušilo kvůli příliš vysokým cenám, které firmy za výstavbu muzea požadovaly. Proto jsme ve spolupráci s projektantem museli přistoupit k určitým změnám, abychom se do plánovaného finančního rámce vešly. To se týká především použití jiných materiálů, případně menších dispozičních změn, ale celkový výsledek a funkčnost muzea to neovlivní. Předpokládám, že nové výběrové řízení na dodavatele stavby bude vyhlášeno do konce tohoto měsíce.

Jaký je časový harmonogram prací?

Původní harmonogram počítal s jejich začátkem již v únoru letošního roku. Vzhledem k pozdnímu podepsání smlouvy o dotaci a vzhledem k problémům při výběrovém řízení se začátek stavby o několik měsíců pozdrží. Mám za to, že se s realizací začne během letošních prázdnin. Nicméně ani toto posunutí by nemělo termín dokončení, určený na červen příštího roku, ohrozit.

Děkuji za odpovědi

Eva Horníčková

Muzeum má otevřeno denně kromě pondělí od 10 do 16 hodin (zavřeno je 24., 25., 26., 31. prosince a 1. ledna; v zimním období, s ohledem na počasí, může dojít k mimořádnému uzavření muzea).

Ceník vstupného: dospělí 40 Kč, děti, důchodci, studenti 25 Kč, rodinné vstupné: 2 dospělí + 1 až 3 děti 100 Kč, ZTP, ZTP/P doprovod zdarma.

Informace na http://www.armyfort.com/

ZUBŘÍ: Hudba provází lidstvo od samého počátku.  S postupem času se hudební nástroje vyvíjely od zcela primitivních až po ty nejdůmyslnější. Nejstarší vyobrazení dmýchacích dud na Moravě je datováno rokem 1708 a najdeme ho v uherskobrodském muzeu na cechovní sklenici. Pod rukama Pavla Čípa ze Zubří vznikají nejrůznější hudební nástroje od jednoduchých píšťal až po náročné dudy. Za to jej v loňském roce ocenil ministr kultury udělením titulu Nositel tradice lidových řemesel v oboru výroba historických hudebních nástrojů.

Koníček, který se změnil v zaměstnání

Pavel Číp se zpracování dřeva  věnoval zprvu jen ve svém volném čase, ale později začal vyrábět pro Ústředí lidové umělecké výroby, a to zejména dřevěné nádoby a hračky. Za jejich preciznost obdržel v roce 1978 kvalifikaci Mistr lidové umělecké výroby.

K výrobě hudebních nátrojů je třeba být mistrem mnoha řemesel, a že jimi p. Číp vládne je poznat z jeho vyprávění: 

„V mládí jsem se učil hrát na klarinet v Lidové škole umění v Rožnově a vystupoval jsem v jejím dechovém orchestru. Při studiu na vsetínské střední škole jsem se seznámil s Josefem Országem Vraneckým, který ve mně vzbudil zájem o lidové hudební nástroje, a mým prvním výrobkem byla bezdírková píšťala zvaná koncovka. Na dudy, o jejichž výrobě jsme společně s panem Országem uvažovali, jsem si však troufl až mnohem později. Tehdy jsem dokonale zúročil všechny své dosavadní poznatky, ať již týkající se obrábění dřeva, práce s kovem nebo hudebního vzdělání. Ale musel jsem zvládnout i obecné znalosti související se stavbou a akustikou hudebních nástrojů. Další nezbytné informace jsem čerpal ze spolupráce s našimi předními odborníky působícími v této oblasti."  

Na dřevěné části hudebného nástroje používá Pavel Číp javorové, hruškové nebo švestkové dřevo. Poté je zdobí pomocí řady technik jako je vybíjení kovem, vylévání cínem, vykládání perletí nebo rohovinou. Konce dřevěných píšťal doplňují roztruby vyrobené z mosazného plechu a z rohoviny. „Rohovinu jsem dříve získával z jatek na Valašsku, dnes pro ni jezdím většinou do zahraničí. Tam se dá koupit třeba rohovina z Afriky, která však není právě levná. To se pak bohužel v konečné fázi náležitě promítne do celkové ceny hudebního nástroje. Ale mosazný plech se naštěstí u nás sežene v síti hutních prodejen. Od prvopočátků je důležitou, nedílnou součástí dud měch ze zvířecích kůží. I sem však dorazily mínusy naší doby. Obvykle se totiž vyráběl z kozí i ovčí, dnes se používá převážně kozí kůže, protože ta z nově vyšlechtěných plemen ovcí nemá potřebné vlastnosti,“ doplňuje P. Číp.

Povolení k opravám a výrobě lidových a historických dechových hudebních nástrojů získal P. Číp v roce 1988 a od roku 1991 se pro něj stala jeho hlavním zdrojem obživy. Během dalších let se do práce v dílně zapojili i oba jeho synové Miroslav a Petr, kteří se vyučili strojírenským oborům. Po nezbytné rekvalifikaci se dnes každý z nich věnuje jednomu typu nástrojů, což obohatilo sortiment a nabídku rodinné dílny.

„Já sám se věnuji především výrobě dud užívaných v Čechách a na Moravě, synové pak středověkým a renesančním nástrojům jako jsou šalmaje, kornamusy a chalumeau a snad jako jediní v republice zajišťujeme výrobu zobcových fléten. Kromě zhotovování nových nástrojů poskytujeme jejich servis, případně provedeme i náročnější restaurátorské práce pro soukromé sběratele i muzea. Příležitostně se účastníme seminářů a kurzů doma i v zahraničí (např. v Rakousku), na nichž seznamujeme zájemce s údržbou, laděním a běžnými opravami těchto archaických hudebních nástrojů,“ sděluje nositel titulu.

Jedním z nejstarších dechových nástrojů je flétna, která se původně vyráběla z kosti, později ze dřeva a nejnověji z kovu. Počátky lidové hudby se tedy nejvíce spojují s pastýřským prostředím, ve kterém se vyvíjely dechové nástroje, především píšťaly a pastýřské trouby. Píšťaly byly nejprve velice jednoduché bezdírkové, později už složitější devítidírkové. A konečně dudy se – jako jeden z nejtypičtějších nástrojů lidové hudby rozšířený po celé Evropě – u nás objevují už koncem 13. století.

Škála zákazníků je velice různorodá, od základních a hudebních škol přes zájemce z oblasti amatérské zájmové činnosti až po profesionální muzikanty, kteří se věnují tzv. staré hudbě. Nechybí ani zájemci ze zahraničí. Většinou se jedná o emigranty, kteří touží po nějakém nástroji z Česka, který by jim připomínal domov. Byli mezi nimi např. potomci emigrantů ze Šumavy žijící  na Novém Zélandu, kteří si nejprve objednali opravu a posléze i výrobu nových dud.

Eva Veselá

MAŘÍŽ: Pouhé tři kilometry od historického jádra jihočeské renesanční perly Slavonic leží vesnice Maříž, která je dnes již jejich městskou částí. Nejstarší zmínky o vsi nacházíme v roce 1353, kdy je připomínán zdejší šlechtický statek s tvrzí Hoher Stein v držení Děpolta z Maříže. Roku 1372 byl  dán markrabětem Janem v léno bratrům Oldřichovi a Jaškovi z Olešné, předkům pánů z Maříže. Ty nakonec v roce 1494 král Vladislav z lenního vztahu propustil.

V 18. století přestavuje Matyáš Jindřich Butz z Rolsperku tvrz na barokní zámek a zřizuje kolem něho zahradu s unikátní a ojedinělou modřínovou alejí, která se dochovala dodnes.

Poloha v bývalém pohraničním pásmu se obci Maříž stala málem osudnou v polovině 20. století, kdy hrozila likvidace celé obci. Několikakřídlá patrová budova zámku nepravidelného půdorysu krytá valbovými střechami, k níž majitel nechal přistavět věže, přežila ještě bez úhony německou okupaci. První tvrdé rány začaly padat po roce 1945. Zámek přešel do majetku státu a bývalý národní výbor jej až do roku 1951 využíval jako kulturní zařízení pro tehdy již v podstatě vylidněnou oblast hraničního pásma. V té době byl natolik zpustlý, že ho místní obyvatelé začali rozebírat na stavební materiál, až byl nakonec v 80. letech „zapůjčen“ francouzským filmařům, kteří ho v rámci scénáře nechali odstřelit.

Dnes je torzo zámku a zámecký park v majetku obce, a o jeho stav a využití se již dlouho zajímá občanské sdružení Slavonická renesanční společnost, které ve Slavonicích působí již od podzimu roku 1996. Díky své činnosti se stalo významnou součástí kulturního a společenského života města. S finanční podporou nadace Via (Trust for Civil Society in Central and Eastern Europe) a ve spolupráci s městem je například autorem projektu „Naše téma pro Slavonice“, který se snaží přizvat spoluobčany k aktivnímu řešení problémů a otázek jejich města.

To, že sami členové sdružení přistupují  k věcem veřejným aktivně, je možné deklarovat mimo jiné na neočekávaném kácení stromů na hrázi rybníka v zámeckém parku. Došlo k němu v roce 2006 a sdružení to značně zneklidnilo. Zejména se obávalo o unikátní modřínovou alej, která se v parku uchovala. Paní Irena Dudíková z odboru životního prostředí městského úřadu sice vysvětlila, že šlo o nutný zákrok, neboť poraženy byly podle ní stromy s mělkými kořeny, na tomto místě naprosto nevyhovující. Pochybnosti slavonických se jí však rozptýlit nepodařilo...     

S jednou ze členek Slavonické renesanční společnosti, Martinou Havlíčkovou se mi podařilo souhrou náhod sejít v Praze. Přijela podat projekt s grantovou žádostí na Nadaci rozvoje občanské společnosti NROS, jehož cílem je  vytvoření podmínek pro zapojení veřejnosti do plánování a ochrany Mařížského parku a jeho revitalici.  Pro svou myšlenku a realizaci projektu Evropský park v Maříži nalezlo sdružení partnera v sousedním Německu, jímž je město Bogen. Jeho radní se na svém území rovněž zabývají myšlenkou veřejného parku.

S cílem získat další peníze na tento projekt zpracovává město Slavonice projektovou žádost o dotaci z fondů EU pro přeshraniční spolupráci Cíl 3 a Slavonická společnost na ní významně participuje. 

Bogen má se Slavonicemi mnoho společného, je to historické město, a šlechtic, jehož rodu je založení města Bogenu připisováno, se oženil s Češkou. „Z partnerské spolupráce by mohl vzniknout zrcadlový projekt," říká Martina Havlíčková a vzápětí dodává: „Je to navíc velmi symbolické, vzhledem k tomu, že krajinotvorbu je možné charakterizovat jako zrcadlo kultury společnosti.“

Ve Slavonicích vznikla pracovní skupina Mařížský park, složená ze zástupců města, občanů Slavonic a Maříže, Slavonické renesanční společnosti a Českého svazu ochránců přírody (ČSOP). V jeho zastoupení pro region Vysočina jedná Antonín Žampach, který navrhuje vyhlásit Mařížský park významným krajinným prvkem, což by mohlo pomoci při žádosti o dotace.

Alej, která je tvořena 160 stromy, z nichž 110 je modřínů opadavých, považuje za unikátní. Říká, že v potoku, který parkem protéká, žije rak říční a svou skladbou převážně listnatých stromů je park v této oblasti výjimečný.

ČSOP Vysočina podal návrh na vyhlášení parku významným krajinným prvkem již dvakrát. Avšak základem pro další jednání o jeho podobě budou, podle Antonína Žampacha, až výsledky biologického hodnocení. Rada města se zavázala jeho vypracování dokončit v roce 2009, na což bude muset vyčlenit částku cca 120 tisíc korun. Nutno podotknut, že radnice nechala už v roce 2007 provést dendrologický průzkum.

Problematická se zdá i otázka torza zámku. Město se ho v minulých letech pokusilo prodat, ale kupce vždy odradila památková ochrana zříceniny. V současné době tedy zastupitelé požádali Národní památkový ústav v Českým Budějovicích o vyjmutí ze seznamu památkově chráněných objektů. Pod zámkem se však nacházejí středověké sklepy a samotné torzo zámku je významným svědkem historie regionu.

Podle posudku NPÚ v Českých Budějovicích patří mařížský zámek mezi tři  nejhůře postižená šlechtická sídla v jižních Čechách, na kterých se podepsala socialistická devastace. Zatímco dva z nich - zámky ve Slavoňově a Přehořově - byly zcela srovnány se zemí, v Maříži se alespoň zachovala hodnotná část zdiva.

Komise NPÚ pro památkovou ochranu její zrušení nedoporučuje. Navíc vyjadřuje politování nad promarněným časem, kdy mohla být zpracována a podána ždádost o dotaci na záchranu zámku. Konečné slovo padne na ministerstvu kultury, na jehož vyjádření se zatím čeká.

Úplně zlikvidovat Maříž se málem podařilo, přesto nebo možná právě proto je život v obci svým způsobem jedinečný. V roce 2006 se zde k trvalému pobytu hlásili pouze dva lidé a podle I. Dudíkové žije dnes v Maříži jediný stálý obyvatel. Zato v letních měsících ožívá jako útočiště několika významných umělců. Můžeme jmenovat třeba akademického sochaře Martina Ceplechu, který se mimo jiné výtvarně podílel na expozici Mistra Theodorika pro Anežský klášter, asijské sbírky na zbraslavském zámku nebo na reliéfu státního znaku na Vítkově v Praze. Dalšími jsou historička umění Anna Fárová, která se zabývá hlavně fotografickou tvorbou Josefa Sudka a Jaroslava Rősslera, sochařka Isabela Fárová a fotograf Jindřich Přibík. Mezi Maříží a Vídní se také pohybuje grafička Alena Schulz a s touto oblastí  je spojováno rovněž jméno Zdeňky Chadimové. Vlivem výtvarníka Kryštofa Trubáčka, který zde založil originální uměleckou dílnu, se Mařížská keramika stává pojmem i v zahraničí.

V pátek 22. května 2009 od 18.30 hodin proběhne ve slavonickém Městském muzeu tematický večer pod názvem „Mařížský park a zámek“. Pozvání přijali Vlastislav Ouroda z NPÚ v Českých Budějovicích, Antonín Žampach za ČSOP Vysočina a zastupitel města Slavonice.

Kateřina Vedralová

BŘECLAV: Městské muzeum a galerie v Břeclavi, příspěvková organizace zřizovaná městem, letos vstoupilo do své třinácté sezony. Sídlí hned v několika objektech, a to v centru města v bývalé židovské synagoze a škole, ve zrekonstruované moderní budově v nové zástavbě a v další budově, kde se skrývají depozitáře. Muzejní činnosti slouží i zámeček v nedalekém Pohansku.

Počátky břeclavského muzejnictví spadají do dvacátých let minulého století. V roce 1928 byl založen muzejní a vlastivědný spolek, jehož členové začali shromažďovat sbírky, pořádat přednášky, exkurze a vydávat vlastní časopis. Bohužel toto období netrvalo dlouho. Již na počátku 2. světové války se část sbírek ztratila a muzeum ve své činnosti pokračovalo už jen na amatérské bázi. Definitivní konec pro tuto instituci znamenalo úřední rozhodnutí z počátku šedesátých let 20. století, kdy byly veškeré sbírky převedeny do Regionálního muzea v Mikulově. Břeclavské muzeum vstalo z popela až díky rozhodnutí vedení města na počátku roku 1995.

Od archeologie k etnografii

Muzejní práce se zaměřuje na sbírkotvornou, tezaurační a prezentační činnost v oborech historie, etnografie a archeologie, přičemž územně pokrývá celé město. Co se týká etnografie, tak se zdejší muzejníci věnují širšímu regionu s akcentem na kroje Podluží. V oboru archeologie získalo muzeum oprávnění provádět archeologické výzkumy.

Sbírkový fond se zde začal budovat zcela od základů, protože sbírky převedené do Mikulova v šedesátých letech minulého století se už do Břeclavi nevrátily.

Výstavy ale i živé koncerty

Bývalá židovská synagoga z druhé poloviny 19. století sloužila po odstrojení jako skladiště. V devadesátých letech minulého století si objekt pronajalo na 30 roků město Břeclav a provedlo jeho rekonstrukci s tím, že bude sloužit muzejním účelům. Nyní zde díky výborné akustice probíhají komornější koncerty a výstavní aktivity. Muzeum připravuje právě do této budovy expozici, která by připomínala život židovské komunity. Ve spolupráci s židovskou obcí  plánuje v letošním roce zpřístupnit také zdejší židovský hřbitov.

Další součástí muzea je budova bývalé židovské školy postavená v neorenesančním slohu v sedmdesátých letech 19. století. V roce 1994 ji město, které je jejím vlastníkem, nechalo nákladem půl milionu korun vhodně upravit, aby se zde mohly pořádat zejména výstavy.

Muzeum však v „dobývání“ území pokračuje i dnes. Poté, co v roce 2007 prošla celkovou rekonstrukcí bývalá sídlištní prádelna, získalo kromě potřebného zázemí také ideální prostory jak výstavní, tak pro knihovnu a ateliér.

A je tu ještě zámeček v Pohansku, který nabízí stálou expozici i depozitář archeologie, ale je využíván i k jednorázovým akcím. Například v letošním roce se stane místem konání velké archeologické konference. Ve stanovené dny navíc slouží i ke svatebním účelům.

A konečně má muzeum zájem o instalování expozice do některé z částí břeclavského zámku přestavěného po roce 1560 z gotického hradu na objekt v renesančním slohu, který v současné době prochází celkovou rekonstrukcí.

Muzejní spolek nahradili výtvarníci a příznivci vojenské historie

Činnost muzejního spolku sice časem ustala, ale muzeum v současné době úspěšně spolupracuje se Sdružením břeclavských výtvarníků, které by rádo ve svých prostorách představilo profily jednotlivých umělců. Dalším partnerem je Klub vojenské historie, jehož členové se zaměřují na období let 1914 – 1989. Společně budují Muzeum lehkého opevnění na Pohansku – jde o tři lehká opevnění, tzv. řopíky, která jsou veřejnosti zpřístupněna v určitých dnech.

Muzeum a škola

Muzejníci dobře vědí, že návštěvníky je třeba získávat od nejútlejšího dětského věku pořádáním různých zajímavých aktivit. Například s velkým ohlasem se setkala akce nazvaná „Děti si malují své muzeum“. Pro ty nejmenší bylo připraveno krášlení truhly, druhá skupina malovala své představy o muzeu a děti, které navštěvují základní uměleckou školu, se postaraly o výzdobu přilehlé panelové zdi. Své příznivce mají i pravidelné tematické soutěže jako je třeba tvorba betlémů. Šikovnost a zručnost účastníků pak lze obdivovat na jednotlivých výstavách. A v neposlední řadě – za spolupráce s externími historiky – připravili muzejníci i kviz na téma Lednicko-valtický areál, který je zapsán na seznamu světových památek UNESCO.

Eva Veselá

ROKYTOVEC/MLADÁ BOLESLAV:  Opona, kterou vám dnes představujeme, je umístěna v aule Gymnázia v Mladé Boleslavi. Zároveň předkládáme výpis z kroniky obce Rokytovec se zmínkou o oponě (rok zápisu neuveden): Při (sokolské) jednotě ustaven byl divadelní ochotnický kroužek a zřízeno ve zdejším sále na tehdejší dobu pěkné jeviště, které maloval rodák z nedalekých Zamach, akademický malíř Karel Boháček. Kroužek si vedl velmi čile a uspořádal četná divadelní představení tak zdařile, že se obec stala vbrzku dostaveníčkem všech milovníků divadla z celého širokého okolí.

Hry Vojnarka, Maryša, Psohlavci, Lucerna, Charleova teta, Poslední muž, Perly panny Serafínky a mnoho mnoho jiných zanechaly v srdcích diváků mnoho příjemných vzpomínek a dosáhly svého účelu, povznesly kulturní úroveň malé vesničky.

Opona byla namalována pro ochotnický spolek, který působil od roku 1918 při sokolském sdružení v Rokytovci.

Karel Boháček (nar. 1886 Zamachy 14, zemř. 1928) akademický malíř, vrstevník V. Rabase, O. Koníčka, V. Rady a Vojt. Sedláčka, se kterými se v r. 1913 sdružil v Kruhu výtvarných umělců. Jako člen Umělecké Besedy (od 1910) obesílal její výstavy převážně kresbami, ale těžištěm jeho tvorby byla tvorba malířská, v níž se do značné míry inspiroval krásou přírody a životem lidí v okolí svého rodiště. Hned na začátku své kariery na sebe upozornil impresivně realistickými krajinami a po r. 1910 začal uplatňovat v krajinomalbě tzv. besední tradicionalismus. Jeho obrazy z posledních předválečných let však jsou méně známé. Významným aspektem Boháčkovy poválečné tvorby bylo symbolické ztvárňování organického soužití člověka s přírodou. Ve svém vrcholném období se Boháček přiklonil k neoklasicistnímu stylu v zátiších, ale opět zejména v krajinářství, kdy v řadě rozměrných komponovaných obrazů ztvárnil přírodní témata z okolí Zamach, dosahujících až surreálného účinku. Mezi známé Boháčkovy obrazy patří Česání ovoce, Krajina u Všelis a Bouře. Soustavná výstava Boháčkovy tvorby se uskutečnila v říjnu 2000 ve Výstavní síni Husova ul. na Starém Městě v Praze.

Možná, že podobný místní poklad leží kdesi ve skladišti i ve vaší obci.

Zachraňte ji, nebo alespoň o ní dejte vědět na adresu divadlo.baze@nipos-mk.cz  

 

 

Ludmila Kučerová 

Zdroj: Zatím interní verze kolekce opon. Databázi českého amatérského divadla najdete na http://www.amaterskedivadlo.cz.