Články a komentáře

KROMĚŘÍŽ: Knihovna Kroměřížska vyšla vstříc všem, kteří se chtějí o svém regionu dozvědět co nejvíce. V září 2009 totiž v nákladu 200 kusů vydala brožuru nazvanou Publikační místopis Kroměřížska, která navazuje na dřívější práci Literární místopis z roku 1995.Tehdy knihovna spolupracovala se zdejší základní školou v Palackého ulici a autorkou byla učitelka a kronikářka města Kroměříže Marta Zapletalová.

Ředitelka kroměřížské knihovny PhDr. Šárka Kašpárková jako autorka aktuálního Publikačního místopisu Kroměřížska na téměř 80 stranách řadí podle jednotlivých obcí informace o více než devíti stech osobnostech, které zde publikovaly nebo dosud publikují. Nejde však jen o spisovatele beletristy, ale uvedeni jsou zde také historici, novináři, redaktoři, národopisci a vlastivědní pracovníci. Zajímavostí je, že tento soupis není konečný. Pracovníci knihovny se totiž obrátili na veřejnost s prosbou o spolupráci. Uvítají jak doplnění stávajících informací, tak nové typy a náměty.

Publikace je k dostání v Knihovně Kroměřížska, v informačním oddělení, za 50 Kč. Sem také mohou být směrovány změny, připomínky či doplňky. Ty budou následně zpracovány a doplněny do databáze, která je k dispozici na www.knihkm.cz.

Více informací na tel. 573 503 174 a na mailto:bosakova@knihkm.cz.

VESELÍ NAD LUŽNICÍ: Kulturní dům ve Veselí nad Lužnicí je velká monolitická stavba navržená velmi plodným a možná dosud nepříliš doceněným architektem Karlem Pragerem. Na její stavbu pomohl sehnat finance veselský rodák a předseda vlády z 70. a 80. let minulého století, Lubomír Štrougal. Dům byl vystavěn v akci Z za přispění obyvatel města, a z počátku v něm sídlil Sdružený klub pracujících Lužan.

Kulturní dům je příspěvkovou organizací města a sídlí v budově, jejímž je město vlastníkem. Do kompetence této instituce spadá i knihovna a kino. Celkový příspěvek města na provoz kulturního domu v současné době činí 4 478 tisíc korun, chod knihovny město zajišťuje příspěvkem ve výši 1 220 tisíc korun. Zatímco knihovna působí přímo v kulturním domě, kino má dosud ještě vlastní budovu, v níž se začalo promítat už v roce 1951. V současnosti přispívá město na provoz kina ročně 500 tisíci korunami, což je při 7 – 8 filmech (15 promítání) v měsíci a průměrné návštěvnosti asi osmnácti lidí za večer investice ztrátová. Město proto nabídlo budovu kina k prodeji. Ve smlouvě by se sice měl nový majitel zavázat, že bude kino i nadále provozovat, ale jen po určitou dobu. Počítá se totiž s tím, že nové kino vznikne ve zrekonstruované budově. Kulturní dům oslaví příští rok třicet let své existence a jeho technický stav si už rozsáhlou rekonstrukci vyžaduje.

Řešení prostoru kulturního domu rovněž neodpovídá dnešním potřebám města, proto byla na podnět mladé a energické ředitelky, Marcely Rybářové, sestavena pracovní skupina, která by na základě vyhodnocení stavu stavby měla připomínkovat tvorbu projektové dokumentace rekonstrukce.

Celkově je v kulturním domě zaměstnáno jedenáct lidí. Šest jich pracuje v samotném kulturním domě, v knihovně tři a o chod kina se starají dva zaměstnanci.

Kulturní dům spolupracuje s infocentrem města a ekologickou školou, což je Střední odborná škola pro ochranu a tvorbu životního prostředí ve Veselí nad Lužnicí. Její studenti vytvořili ochotnický divadelní spolek a svá představení uvádějí v sálech kulturního domu. V budově sídlí i taneční studio Žáb provozované Tělovýchovnou jednotou Lokomotiva ve Veselí nad Lužnicí, které se může chlubit mnoha úspěchy z Čech i zahraničí. Z letošního ročníku evropského mistrovství si tento soubor přivezl čtyři zlaté medaile a postup na mistrovství světa.

Kulturní dům spolupracuje i se zdejší katolickou církví, která mimo jiné propůjčuje kostel Povýšení sv. Kříže k pořádání koncertů.

Hlavní zdroje příjmů KD se skládají z výše zmiňovaného příspěvku města, vybraného vstupného, dále z pronájmů prostor v kulturním domě a ze získaných grantů či příspěvků.

Grantovou podporu získaly například Veselské slavnosti, jejichž je KD pořadatelem, z nichž se již stala tradiční záležitost. Město na jejich organizaci letos přispělo 440 tisíci korunami, a  finanční podporu získaly i z Evropského fondu pro regionální rozvoj.

Kateřina Vedralová

LEDNICE: Koncem minulého týdne proběhla tisková konference a zahájení projektu s názvem Přírodní zahrady bez hranic aneb Nový prostor pro lidi, přírodu a cestovní ruch na dosah. Jedná se o úspěšný koncept, který již běží v Dolním Rakousku a pomalu zakořeňuje i u nás. Do projektu, financovaného z programu EU „Evropská územní spolupráce“, jsou jako jeho tvůrci zapojeni rakouská organizace „die umweltberatung“, Občanské sdružení Přírodní zahrada, ZO ČSOP Veronica a Chaloupky o.p.s.

Síť ukázkových přírodních zahrad bude přístupná veřejnosti a využitelná pro cestovní ruch v České republice.

Podívejme se ale nejprve podrobněji, co se pod pojmem přírodní zahrada vlastně skrývá. K vytvoření přírodní zahrady je třeba vysázet živý plot z divokých keřů, dále by se na zahradě měly nalézat prvky louky, chybět by neměl koutek s divoce rostoucími rostlinami, mimořádná stanoviště, a to vlhká nebo suchá, listnaté stromy, květiny a kvetoucí trvalky. V Dolním Rakousku již síť těchto přírodních zahrad existuje, proto bude během realizace prováděn především transfer know-how spolu se znalostmi a zkušenostmi s fungováním této sítě do České republiky. Realizace projektu na našem území proběhne v letech 2009 – 2012. Co se týče odborné stránky, tak je téma přírodních zahrad se základními kritérii jako je absence používání chemie, umělých hnojiv a rašeliny u nás již známé díky předchozím malým projektům, a česká odborná veřejnost se tudíž může aktivně zapojit do výměny zkušeností s rakouskou stranou.

Projekt regionálně zasahuje celou hranici s Dolním Rakouskem, což znamená, že z české strany do něj zapojí kraje Jihočeský, Jihomoravský a kraj Vysočina. Budoucí aktivity rozdělují organizátoři do několika oblastí. Pro snadnější práci na jednotlivých aktivitách v zapojených regionech spolupracuje více organizací. Proto došlo k vytvoření modulu Managementu projektu a k propojení sítě partnerských organizací.

Hlavní modul tvoří Poradenství a ukázkové zahrady. Aktivity této oblasti se soustředí mimo jiné na stanovení kritérií pro přírodní zahradu, školení jejich majitelů, poradenství a vytvoření koncepce a propagace zahradní turistiky.

Nejdříve podle přírodě blízkých kritérií naplánují rakouští a čeští odborníci tři vzorové zahrady projektu. Jedná se o zámecký park Maříž u Slavonic, Bylinkovou obec Mutišov a Veřejný park v Českých Budějovicích.

Jako podpora těmto aktivitám bude fungovat zahradní poradenství na více místech v Brně, Českých Budějovicích, Jindřichově Hradci a Brtnici. Důležitou podpůrnou roli hraje Online servis, který průběžně udržuje mezinárodní webové stránky projektu a zajišťuje překlad dosavadního textu do češtiny. Zabývá se také zvláštním servisem materiálů pro školní zahrady.

Školy ostatně tvoří další samostatný modul, v jehož rámci se v průběhu projektu zrealizují dvě přeshraniční odborné akce pro učitele základních škol a jedna podobná akce pro pedagogy z mateřských školek z obou stran hranice, které umožní rozšíření myšlenky přírodních zahrad do výuky. Jistě budou navázány další přeshraniční kontakty a spolupráce škol na projektech i z jiných oblastí.

Součást plánu organizátorů tvoří také pořádání odborných konferencí, na které budou pozváni mezi dalšími subjekty i zástupci městských a obecních úřadů, které zeleň spravují, a firem, které ji zase prakticky udržují. V České republice by se tyto konference měly uskutečnit v Brně a Českých Budějovicích. Naváží na ně celodenní exkurze a konference v Rakousku, kde by měla česká strana zajistit účast našich odborníků a s jejich pomocí zprostředkovat transfer know-how.

Celý projekt samozřejmě doprovází snaha zapojit do něho co nejširší veřejnost. Připravena je mimo jiné i fotosoutěž zahrad.

Několik otázek jsem položila vedoucí projektu pro Českou republiku Martině Petrové:

Kdo byl prvotním iniciátorem myšlenky převést projekt z Dolního Rakouska na naše území?

Je to hlavní donátor projektu na rakouské straně – vláda země Dolní Rakousko – konkrétně současný zástupce hejtmana Dolního Rakouska Wolfgang Sobotka, který podpořil česko-rakouský spolek EUPRI při převádění prvních aktivit na naše území a seznámil místní veřejnost s tímto nápadem. Pak už byl zájem realizovat další projekty i z české strany.

Mohla byste našim čtenářům přiblížit, v čem spočívá obecnější smysl Vašeho projektu?

Hlavní smysl spočívá jistě v tom, že se vybudováním sítě přírodních zahrad bude myšlenka projektu lépe šířit i po jeho skončení. Právě tím se lišíme od předchozích, svým rozsahem menších pokusů o totéž. Počítáme s tzv. multiplikátory (učitelé, poradci apod.), kteří mají právě přispět k rychlejšímu šíření myšlenky. Ta u nás jistě již nějaký čas existuje. V pořadech typu Zahrada je hra a Rady ptáka Loskutáka se tyto zahrady již objevují, ale naším cílem je dát těmto snahám rámec, poskytnout fundované informace na internetu a nabídnout všem a zdarma přehled o firmách, které se v této oblasti pohybují.

Výzkumy v Rakousku, které probíhaly asi před deseti lety ukázaly, že se na zahradách používá mnohem více chemie, než je tomu v zemědělství. A to platí určitě i u nás.

Je potřeba lidem říci, že to jde i bez chemie a že je lepší, vypěstujeme-li si čerstvé ovoce a zeleninu na vlastní zahrádce, než když si to samé koupíme, i když v bio-kvalitě, protože jen my víme, jak jsme se o to starali. Navíc je potřeba udělat si prostor pro odpočinek a relaxaci v zeleni na vlastní zahradě. To je dobrý krok i k našemu duševnímu zdraví. Samozřejmě, že každý nemusí chtít pěstovat ovoce a zeleninu, může mít jen ten prostor pro relaxaci, ale a to třeba i na balkoně.

Nebezpečí lze jistě nalézt v přibývání sterilních zahrad s nedomácími druhy rostlin, které jsou mrtvé, neboť v nich nežijí téměř žádní živočichové.

Jaké jsou vaše nejodvážnější vize do budoucnosti?

Přála bych si, aby vytvořenou síť zahrad lidé opravdu navštěvovali, aby je to zajímalo a bavilo. Určitě mi udělá radost, pokud třeba každý třetí člověk, kterého v regionu potkám, řekne, že o tom už slyšel a že jednu přírodní zahradu i viděl. Za nejdůležitější považuji, když se do sítě podaří zapojit co nejvíce škol, aby se v příštích letech mohly děti v zahradě učit, aby tam poslouchaly ptáky, viděly hmyz a motýly a třeba si i něco pro přírodu šetrným způsobem vypěstovaly. Skutečnost, že budou takové věci schopné vnímat a vážit si jich považuji za nejdůležitější.

Děkuji za krátký rozhovor.

Webová stránka www.international.natur-im-garten.at je nyní kromě německé, anglické nebo maďarské mutace také v češtině. Začátečníci i profíci zde najdou zásady přírodě blízkého zahradničení a zaručené tipy. Elektronický rostlinolékař pomůže s obrázky poškození rostlin, možnostmi diagnózy a terapie.

Informace o dalších aktivitách zahrnující vzdělávání pro zahradní poradce, vydávání brožur a informačních materiálů, bulletinu, kalendáře přírodních zahrad na rok 2011 a online průvodce po ukázkových zahradách v ČR i v Rakousku naleznete rovněž na stránkách www.prirodnizahrada.eu

Pro jakékoli další informace kontaktujte Občanské sdružení Přírodní zahrada a vedoucí projektu pro Českou republiku Martinu Petrovou na: martina.petrova@tiscali.cz

Kateřina Vedralová

Fotografie v úvodu, po kliknutí se zvětší:  Willi Stift - starosta Tulln, RNDr. Jan Dusík - náměstek ministra životního prostředí ČR, Mag. Lisa Krcma - vedoucí projektu z "die umweltberatung" (AT), Mag. Wolfgang Sobotka - zástupce hejtmana Dolního Rakouska, Ing. Martina Petrová - vedoucí projektu z ČR - Občanské sdružení Přírodní zahrada, Christoph Vielhaber - jednatel výstavy zahrad DIE GARTEN TULLN (AT), Iveta Machátová - Chaloupky o.p.s. (CZ), Christoph Kainz - místopředseda "die umweltberatung" NÖ (AT), Martin Charvát - předseda Občanského sdružení Přírodní zahrada (CZ)

POLNÁ: Na stránkách Místní kultury jsme Vám představili již dvě kulturně-společenské akce, které obsadily první a druhé místo v anketě Zlatá jeřabiny 2008 (viz související články). Třetí místo si doslova vybojovalo polenské Společenství ohně a šermu AD INFINITUM. Jejich rekonstrukce středověké bitvy na motivy legendy a skutečné události z roku 1468 přilákala okolo 2500 návštěvníků.

Areál rybníka Peklo se vloni  28. června proměnil v bitevní pole, zaplnily ho nedobytné dřevěné kulisy s věží a zvonicí a 120 bojovníků z celé České republiky. Tři dělostřelecké skupiny zde předvedly přes třicet různých palných zbraní. Kromě válčení zde zahrály  dobovou hudbu soubory Duo Elthin a Tomáš Kočko&Orchestr. Proběhlo tu několik uměleckých vystoupení, například kejklířské, taneční, šermířské, dělostřelecké, řemeslné a další. V noci pak okouzlila přítomné obrovská ohňová show.

„Toto ocenění je určitě velká odměna za práci všech lidí, co na této akci spolupracovali, a zviditelnění jak nás, tak i města Polná, které nás podporuje. Velice si tohoto ocenění vážíme a budeme se snažit, aby další naše akce uspěly ještě více," říká Martin „Bagy“ Bahounek, místoprotektor sdružení AD INFINITUM, které pro všechny své příznivce připravuje odměnou za hlasy další nové akce.

Pokračování Velké bitvy o Polnou proběhne 25. - 26. 6. 2010.

Scénář bitvy

V patnáctém století, v období vlády Jiřího z Poděbrad, zuří zemí Moravskou a Českou krutá vojna s Uhry. Viktorin z Kunštátu /1443 - 1500/, polenský panovník a syn slavného českého krále Jiřího, odjíždí začátkem října roku 1468 na pomoc Moravě bojovat proti znepřáteleným vojskům Matyáše Korvína, uherského krále. Z Polné tak vojsko odtáhne do bitvy a Viktorin zde zanechává jen základní posádku na obranu hradu. Viktorin: „Nikoho do hradu nevpouštěj, a kdyby snad, vyžaduj po něm vždy heslo, to budiž poustevník Javlín."

Zdeněk Šternberk, dávný rival rodu Poděbradů a Kunštátů, využívá nepřítomnosti majitele panství (Viktorina) a rozhodne se, že obsadí hrad a tak i celou Polnou. Na kopci, kde odnepaměti stojí kostelík zasvěcený sv. Kateřině, má své místo a obydlí vedle skály poustevník Javlín. Ten krom toho, že je hrobník a správce místního hřbitova, má za úkol upozornit na možné nebezpečí. Šternberkově armádě se však v prvním rekonstruovaném tažení nepodaří hrad dobýt ani za pomoci beranidla, jež je na bojiště dopraveno přes vodu na voru. V druhém tažení, v noci 8. října 1468, však dle polenské legendy dopustí se nevědomky poustevník Javlín zrádného činu…

„Bitva připadla na termín oslav korunovace Jiřího z Poděbrad, který se v Polné pohyboval a pověst o zrádci Javlínovi se datuje do této doby, takže to byla jasná volba," vysvětluje Bahounek. I přes vysoké náklady se polenské Společenství ohně a šermu nebálo akci uspořádat. Podporu získalo nejen u města Polná, ale také od kraje Vysočina. Společenství ohně a šermu AD INFINITUM vzniklo koncem roku 2005 ve městě Polná, okres Jihlava. Zaměřuje se hlavně na vystoupení s ohněm, v jejich vystoupeních se objevují kejklíři s ohněm, fakír, nebo tanečnice, atmosféru dokreslují pyrotechnické a ohňové efekty.

Dále se zabývá teorií a ztvárněním života a boje ve středověku, zejména z období 14. – 15. století. Ve spojení s Uměleckou a reklamní agenturou AD8 AGENCY mají za sebou pořádání různých větších kulturních projektů jako například Velká bitva o Polnou 2008, Hradní slavnosti a Středověké hry na hradě Roštejně, Hradní slavnosti na hradě v Polné, Historicko-hudební festival v Havlíčkově Brodě, koncerty Tomáše Kočka či vyhlášenou každoroční show - Noční prohlídky polenského hradu.

Na těchto a desítkách dalších akcí nabízí AD INFINITUM ohňovou show na velmi vysoké úrovni, šermířská vystoupení, lukostřelbu a UV show - alternativní možnost fire-show na bázi nehořících UV barev.

Nejbližší akce, kterou Společenství AD INFINITUM pořádá, je Pouť a jarmark na hradě v Polné o víkendu 12. – 13. září.

Jsou zváni také návštěvníci na derniéru letošních Nočních prohlídek polenského hradu. "Naše aktivita však vlastními akcemi nekončí, ještě do konce roku máme několik desítek samostatných vystoupení po celé republice," říká protektor Společenství ohně a šermu Jakub Skočdopole a pokračuje: „Letos jsme se soustředili hlavně na naše tradiční akce, což jsou Noční prohlídky polenského hradu, červencové Středověké hry na hradě Roštejně a polenská Pouť na hradě v rámci tradiční Mrkvancové pouti. Pořádali jsme i několik netradičních akcí jako AD INFINITUM NIGHT v Dělnickém domě v Jihlavě - show plnou stylové hudby a interiérových efektů, také jsme letos po dvou letech pořádali opět rodinnou Hradní slavnost na hradě v Polné. Naše akce mají stále úspěch, čehož si nesmírně vážím. Letos nám neskutečně přálo také počasí. Výhry si nesmírně vážíme avšak nijak ji "nezneužíváme" k propagaci dalších našich akcí. Snažíme se k tvorbě všech programů a akcí vždy přistupovat zodpovědně a divákům nabídnout maximum v rámci konceptu dané akce."

www.adinfinitum.cz

Eliška Konupková

ČERNOVICE: Nápad uspořádat kulturně společenskou akci Černovicko se baví vznikl v roce 2007. „Místní kulturní komise, na jejíž jednání byli pozváni zástupci všech spolků a organizací, přišla s nápadem, jak stmelit naše spoluobčany. A rok 2007 byl přímo výzvou, protože na něj připadlo 450. výročí udělení práva na trhy pro Černovice. Akcí, kterou jsme společně vymysleli, žilo doslova celé město. První ročník se podařil, a tak jsme loni uspořádali 2. ročník a věříme, že i letošní 3. ročník bude úspěšný," vysvětluje Václava Šenoltová z černovické městské knihovny.

Její slova v podstatě vysvětlují úspěch v anketě Zlatá jeřabina 2008. Druhé místo, ze kterého se mohli radovat pořadatelé právě této akce, nejspíš získali proto, že se do příprav zapojily téměř všechny místní organizace a spolky. „Návštěvnost je velká a všichni příznivci nám proto dali svůj hlas. Všem jsme poděkovali v místním zpravodaji, poděkování je také na stránkách města. Je to pro nás zavazující a chceme do příštích let program ještě rozšířit. Finanční odměnu, která je s oceněním spojena, použijeme na další zkrášlení této akce," doplňuje Šenoltová.

Umístění v anketě rozhodně přineslo Černovicím vyšší návštěvnost, všichni si akci, která letos proběhla 8. srpna, opět vychvalovali. Organizátoři nenechali tuto skutečnost bez povšimnutí, a jako odměnu za hlasy vydali speciální číslo zpravodaje, které spolu s malým perníkovým smajlíkem rozdávali návštěvníkům hned u vstupu. Příští ročník se plánuje opět na první srpnový víkend, a sice na 7. srpna 2010. Náklady na uspořádání tohoto počinu nebyly moc vysoké, část zaplatilo město a část nákladů hradily participující spolky a organizace.

„Jedná se o nevýdělečnou akci a jde nám všem o to, aby se i v dnešní době ukázala síla soudržnosti a hrdosti na naše město. Aby se lidé dokázali sejít, pobavit se a zasportovat a nezapomenout na naše tradice," zakončuje Václava Šenoltová.

Eliška Konupková

CHRASTAVA: Město s 6,2 tisíci obyvateli leží 10 km na severozápad od krajského města Liberce. S jeho bohatou historií se mohou zájemci seznámit v Městském muzeu a infocentru, které je spolu s galerií součástí Společenského klubu (S-klub), organizační složky Městského úřadu Chrastava.

Trocha historie

První písemná zmínka o Chrastavě pochází z roku 1352. Avšak nejstarší osídlení slovanským kmenem Milčanů se datuje do 10. století. Ke skutečnému rozvoji obce pak došlo až ve 13. století, kdy do českého pohraničí pozval král Přemysl Otakar II. osadníky z okolních zemí, aby tento tehdy pustý kraj pozvedli. Šlo většinou o horníky ze saského města Pirna, kteří se věnovali těžbě rud.

Během doby husitské stál nad městem nevelký dřevěný hrad, ze kterého Mikuláš z Kašperka podnikal tzv. spanilé jízdy do oblasti Lužice. V 16. a 17. století těžba rud ustala a vystřídaly ji první textilní manufaktury. V roce 1815 byla postavena první továrna firmy Krause, později také Pollackova fabrika na textil a během jednoho století se počet textilek rozrostl na deset.

Podpisem Mnichovské dohody se Chrastava stala součástí tzv. třetí říše. Odsunem Němců po roce 1945 se počet obyvatel snížil z 8 tisíc na necelé 3 tisíce, což je údaj z roku 1948.

Počátky chrastavského muzejnictví

Za vznikem městského muzea na konci dvacátých let minulého století stojí tehdejší ředitel školy spolu s městským kronikářem Karlem Kumpertem. Muzeum podporovali také další pedagogové, ale i místní stavitel nebo obuvnický mistr. Exponáty se nacházely ve dvou školních třídách a zájemci je mohli vidět vždy v sobotu a neděli dopoledne. V roce 1945 však došlo k jejich poškození, a dokonce ke zničení některých z nich. Poté muzeum přesídlilo do vyhrazených prostor v bývalém hotelu Černý kůň. Jde o objekt, který vznikl  koncem první poloviny 17. století původně jako měšťanský dům.

V roce 1946 se správcem muzea stal opět pedagog – Bohumil Honsa. Jeho zásluhou se z původních sbírek podařilo zachránit mnoho exponátů. Návštěvníci muzea si tehdy mohli prohlédnout německou městskou kroniku, cechovní prapory, hornické nářadí, zbraně, mince, medaile, porcelán, sbírku minerálů, obrazy chrastavských rodáků (zejména Josefa Führicha), dále hudební nástroje či kolekci vycpaných zvířat.

Součástí muzea byla i knihovna čítající 1451 svazků, mezi nimi mnoho knih v německém jazyce, a not. Podle nařízení tehdejšího ministerstva kultury byla v letech 1958 – 1960 v malých městech muzea rušena. Cenné exponáty se tak převedly do Severočeského muzea v Liberci, obrazy putovaly do oblastní galerie a o část sbírkových předmětů se podělila další muzea. Od roku 1960 až do roku 1995 tak městské muzeum v Chrastavě neexistovalo.

Městské muzeum začínalo od nuly

Odvezené sbírkové předměty se již nikdy nepodařilo získat zpět. Přesto v únoru 1990 vzniká Společnost přátel historie města Chrastavy (SPHMCH), jejímž posláním je shromažďovat historické dokumenty z dávné i nedávné historie města. Nově zpracovaná koncepce muzea je rozdělena na sedm částí, a to od nejstarší doby – slovanské osídlení (kmen Milčanů) přes německou kolonizaci až k vývoji města po roce 1945. Městský úřad muzeu poskytl cechovní pečetě a kopie listin. Většina dalších předmětů jako staré pohlednice, vysvědčení, minerály atd. byla získána od členů SPHMCH. Do budoucna se počítá s podrobnou inventarizací sbírek, které obsahují např. i kamenné náhrobky, hornický vozík nebo textilní válec na potisk.

Sbírky dosud nejsou evidovány v CESu (celostátní evidence sbírkových předmětů). Před vznikem S-klubu spadalo muzeum přímo pod Městský úřad Chrastava a pro veřejnost se otevřelo v červnu 1996.

Muzejní expozice na dvou místech

Černý kůň

Městskému muzeu, také infocentru a galerii, patří přízemí domu č. 40 – bývalému hotelu Černý kůň. Byl to „panský dům“ šlechtického rodu Nosticů, a to jejich lužické větve. V chodbě dnešního muzea je náhrobní kámen Johanna Nostice, který se narodil v Chrastavě roku 1584 a roku 1646 zde zemřel.

V prvním patře tohoto domu se nachází knihovna, jejíž knihovní fond čítá kolem 23 tisíc svazků, v dalším podlaží pak obřadní síň. Objekt prodělal rekonstrukci počátkem devadesátých let a další oprava probíhá v současnosti. Město získalo dotaci ve výši 85 % uznatelných nákladů z Operačního programu přeshraniční spolupráce Česká republika – Polská republika 2007 – 2013. Jde o součást projektu „Posilování kontaktů partnerských měst Lwówek Śląski – Chrastava“. Jedná se o opravu fasády, vnitřní stavební úpravy i pořízení nábytku do infocentra, jehož součástí je internetový klub. Práce mají skončit v říjnu 2008.

Zájemci se mohou v muzejních expozicích seznámit s aktivitami Společnosti přátel historie města Chrastavy, s historií města a v galerijních prostorách se střídají tematické výstavy.

Führichův dům

byl postaven v roce 1802 a jedná se o tzv. podstávkový dům malíře Josefa Führicha, který žil v letech 1802 – 1876. (Pozn. red.: podstávkový dům v sobě spojuje tradici lužického a českého roubeného domu uzpůsobeného pro oblasti, kde v zimním období teploty klesají dlouhodobě pod bod mrazu, a tradici franckého a durynského hrázděného jednopatrového domu, uzpůsobeného pro provozování řemesel. Vznikla tak propracovaná konstrukce, která spojuje vysokou technickou a architektonickou kvalitu s dlouhou životností domu).

Führich se však po studiích už do Chrastavy nevrátil. Zůstal ve Vídni, kde působil jako profesor historické kompozice na tamní umělecké akademii. Část jeho prací, které jsou zde k vidění, je věnována českým dějinám: např. grafické listy Libušin soud, Vyvraždění Vršovců, Smrt krále Přemysla Otakara II. a další, ve zdejším kostele najdeme jeho obraz Madona v zeleném loubí.

V přízemí domu je částečně zachován původní nábytek, obrazy, portréty, dopisy, knihy, ručně malovaný betlém atd. Od roku 1996 tu žil po dobu 22 let pražský výtvarník a restaurátor gobelínů Jiří Fuska, od roku 1992 je dům včetně vybavení v majetku města. V rámci evropských dotačních programů se městu podařilo získat finanční prostředky na opravu tohoto domu včetně přilehlého parčíku. S partnerským městem Lwówek Śląski získalo dotaci 126 901 euro, Chrastava přispěje částkou 13 782 eura. Na polské straně se v rámci tohoto projektu opraví výstavní síň a radnice.

Muzeum se neuzavírá spolupráci

Toto poměrně malé muzeum má jednoho pracovníka a ve značné míře využívá možnost spolupráce na různých úrovních – jde o základní i mateřské školy v Chrastavě i okolí. Spolupráce se školou patří od začátku obnovení činnosti muzea k jeho prioritám. Školáci sem chodí na výstavy, ale i na programy seznamující s historií města, připraveny pro ně jsou také soutěže a kvizy. Muzeum spolupracuje i s bavorským spolkem, který sdružuje bývalé německé obyvatele Chrastavy. Díky tomu se podařilo získat řadu dokumentů týkajících se chrastavských malířů. Muzeum dále navázalo styky i s Oblastním archivem v Liberci – Františkově, Severočeským muzeem v Liberci atd. Úspěšně pokračují i kontakty s Lužickými Srby, kteří jsou potomky zakladatelů Chrastavy.

Co malé muzeum trápí

Největším problémem, a určitě nejen ve Chrastavě, jsou finanční prostředky. Minigalerie a muzeum mají omezené prostory, což brání dalšímu rozšiřování sbírek. Ve Führichově domě je sice místností dost, ale jsou obsazeny tematicky. V Chrastavě se totiž narodilo celkem deset významných malířů, takže místo v expozici je věnováno také jim.

Společnost přátel města Chrastavy

Její členové mají především velkou zásluhu na znovuzrození zdejšího muzea. Kromě zajišťování sbírkových předmětů překládali z němčiny potřebné dokumenty o historii města. Ještě před vznikem S-klubu se muzeum stalo organizátorem mnoha kulturních akcí i iniciátorem oblíbených vlastivědných autobusových zájezdů do okolí. SPMCH pravidelně připravuje Bulletin, což je čtyřstránková příloha Chrastavských listů. Bulletin vyšel poprvé v roce 1990 a dosud se ke čtenářům dostalo 173 jeho čísel. V současnosti má SPHCH 16 členů, jejich průměrný věk je 49 let.

Pozn.: V červnu 1997 byla v Chrastavě otevřena ještě další muzejní instituce, a to Muzeum historické hasičské techniky, které spravují místní hasiči.

Eva Veselá

SOBĚSLAV: V historickém centru se nachází Kulturní dům města Soběslavi, příspěvková organizace zřizovaná městem. Jeho činnost je opravdu pestrá; kromě toho, že působí jako klasický kulturní dům, spadá pod něj i galerie v kostele sv. Marka, kino a městská knihovna. Historie města Soběslavi je úzce svázána s významným jihočeským rodem Rožmberků (viz související článek).

Kulturní dům sídlí v jižní části bývalého hradního areálu, v objektu, v němž původně sídlila rožmberská škola. Tehdejší mocní měli ambici, aby se stala univerzitou, a konkurovala tak starobylé pražské, avšak tato myšlenka zapadla se smrtí Petra Voka.

Poté byla část hradu přestavěna a sloužila k hospodářským účelům (mj. také jako pivovar). Ppozději tu vznikl tzv. Národní hostinec, k němuž bylo přistavěno dokonce i jeviště. V druhé polovině minulého století zde sídlil Sdružený klub pracujících zřizovaný soběslavskými firmami a podniky. Od nich pak v devadesátých letech město objekt koupilo a v roce 1999 založilo příspěvkovou organizaci – Kulturní dům města Soběslavi (KDMS). V roce 2001 následovala rekonstrukce za 40 milionů Kč.

Letošní příspěvek zřizovatele je ve výši 4 miliony 290 tisíc Kč, obrat činí 7 milionů Kč. Další příjmy má KD z pronájmu restaurace, která je jeho součástí, a dále z krátkodobých pronájmů, například plesů nebo firemních, prezentačních či prodejních akcí.

Zdarma KD nabízí zázemí souborům, které mají podobu občanského sdružení a které se pak prezentují na akcích pořádaných městem. Jde o folklorní soubor Soběslavská chasa mladá a o soubor Fast Fingers hrající keltskou a irskou hudbu.

Kulturní dům také spolupracuje s Rolničkou, což je středisko pro handicapované, s Blatským muzeem – pobočkou Husitského muzea v Táboře, a s místním domovem důchodců či se školami. Tato kooperace se pak prezentuje v bohatém celoročním dramaturgickém plánu. O tom, že si vedení KD i zaměstnanci vedou úspěšně, svědčí fakt, že v minulém roce jejich „branami“ prošlo na 21 tisíc návštěvníků.

Ovšem největší zájem diváků se soustředí na divadelní představení, která KD dováží a v nichž se představují naše přední herecké osobnosti.

Nedělní dopoledne (především v zimním období) obvykle patří dětským představením a pohádkám, které hrají divadelní ochotníci z okolí, sporadicky sem zavítají i profesionální soubory. Škoda, že zdejší divadelní ochotnický spolek, jehož činnost ustala s opravami KD, se zatím nepodařilo obnovit.

Na tancechtivé návštěvníky čeká až kolem dvanácti plesů za rok. Nejvěhlasnější a nejznámější je však Mezinárodní festival dechových hudeb Kubešova Soběslav. Koná se vždy třetí červencový víkend a v loňském roce ho navštívilo téměř 5 tisíc osob. Pro letošní rok se na jeho pořádání podařilo získat dotace z Ministerstva kultury ČR i z Jihočeského  kraje.

Kostel sv. Marka patří církvi, ale je odsvěcen a město ho má ve výpůjčce, financuje jeho údržbu a každoročně se zde v letní sezoně uskuteční přibližně čtyři výstavy.

Společenské centrum Soběslavska

Na projekt přestavby budovy kina a přilehlého parku na Společenské centrum Soběslavska se městu podařilo získat finanční prostředky z EU. Rekonstrukce byla zahájena na podzim 2008 a její ukončení je plánováno na podzim letošního roku. Nově vzniklé víceúčelové zařízení nabídne kromě promítání filmů (digitální vybavení, kapacita sálu je 105 míst) i další aktivity. Možnost prezentace zde dostanou občanská sdružení působící na Soběslavsku směrem k veřejnosti, místo se najde také pro nejrůznější odborné přednášky.

Městská knihovna

Bývalá gotická radnice s barokními štíty, později soudní budova, je nyní královstvím knih. V přízemí najdeme Knihkupectví sv. Víta nazvané podle kostela zasvěceného sv. Vítu, který se nalézá v těsné blízkosti, a v prvním patře Městskou knihovnu. Knihovní fond čítal ke konci roku 2008 celkem 31 604 svazků, využívalo ho 1106 čtenářů, z toho 359 dětí. Výpůjček se vloni zaevidovalo 56 042 a za rok přibylo 903 nových svazků. Počet návštěvníků, kteří mohou využívat také šest stanic internetu, již překročil 23 tisíce. Knihovnice se svým přístupem snaží získávat i ty nejmenší čtenáře, takže pro ně pořádají nejrůznější akce, například informační besedy či setkání se spisovateli. Nezapomínají však ani na dospělé, kteří mohou přijmout pozvání na autorská čtení, prezentaci jednotlivých nakladatelství apod.

Eva Veselá

MORAVSKÝ KRUMLOV (6 tis. obyvatel): Ve městě  je pouze jeden kulturní dům, a to v místní části Moravský Krumlov - Rokytná, ale ke kulturním účelům je využívaný minimálně. Kultuře slouží hlavně sál v místní části Moravský Krumlov - Polánka pod taktovkou Tělovýchovné jednoty Polánka.

Kulturní dům v místní části Moravský Krumlov - Rokytná

V tomto případě se jedná pouze o budovu - prostor, kde mají občané možnost se scházet. Provoz této dřevěné montované stavby  (tzv. linkusáku) je financován z rozpočtu zřizovatele - města Moravský Krumlov. Provozuje jej Městské kulturní středisko jako příspěvková organizace města. Zařízení je pouze základní: stoly, židle, bez počítačového vybavení a nemá ani žádného zaměstnance. Vzhledem ke své poloze mimo město jsou prostory KD v současné době využívány sporadicky. Jedná se zejména o akce pořádané zájmovými skupinami občanů místní části, např. tradiční pouti, rodinné oslavy, sjezdy rodáků. Zcela výjimečně se zde koná taneční zábava. V době voleb slouží jako volební místnost a část prostor je v současné době pronajata jako prodejna smíšeného zboží.

Zřizovatel v minulosti zvažoval různé varianty pronájmu či prodeje, ale nedospěl k žádnému  konečnému rozhodnutí.

Historie

Objekt v Rokytné s kapacitou 250 osob byl postaven v roce 1973 v akci „Z“. V té době se totiž v V Moravském Krumlově nenacházela společenská budova ani sál. Jeho původním vlastníkem a investorem byl Městský národní výbor. Dříve se zde konaly ve větší míře taneční zábavy, silvestrovsks oslavy, velikonoční zábavy, svatební hostiny, taneční kurzy studentů Gymnázia v Mor. Krumlově.

Objekt nebyl zásadně rekonstruován, pouze v polovině 80. let musela být opravena střecha po následcích vichřice. O rekonstrukci objektu se neuvažuje ani nyní.

Prostory (sál, sociální zázemí, šatna a dvě místnosti: kuchyňka a společenská místnost sloužící pro schůzovní činnost)  jsou pronajímány pro akce za úhradu režijních nákladů (spotřeba elektřiny, plynu, úklidové práce).

Radou města byl v dubnu 2009 schválen pronájem části prostor v objektu kulturního domu za účelem provozování prodejny smíšeného zboží.

Návštěvnost nelze spolehlivě určit, většinou akce navštěvují místní občané Rokytné, kterých je 184.

Plány, vize a koncepce jsou výrazy v tomto případě nadnesené. Objekt bude dál sloužit jako dosud, tedy pro setkávání místních obyvatel.

Místní část Moravský Krumlov – Polánka

Zdejší frenkventovanější sál využívaný TJ Polánka, byl zrekonstruovaný v roce 2004. Financovaný je  z prostředků vlastníka - města Moravský Krumlov a TJ Polánka.

Sál patří mezi prvky  občanské vybavenosti, sloužící sportu, kultuře a  zábavě, přičemž „dovážená“ kultura se zde nezajišťuje. Sál se základním vybavení bez počítačové techniky nemá právní statut, jedná se o nebytové prostory využívané TJ Polánka na základě smlouvy o výpůjčce.

Jeho využití je sportovní – TJ Polánka a kulturní – tradiční Rozmarýnové hody, koná se zde např. dětský maškarní ples a taneční zábavy zejména pro občany místní části Moravský Krumlova-Polánka

Historie objektu

Původně sál přináležel k místnímu pohostinství. V r. 1960 byla provedena přístavba jeviště a šaten, kterou investovala TJ Sokol Polánka. V r. 1988 opět na náklady TJ byla provedena další rekonstrukce, díky níž se sál oddělil od pohostinství a vybudovalo se sociální zázemí.  Později – v letech 2003 až 2004 – prošel dalšími rozsáhlejšími úpravami (plynofikace, vnitřní opravy, vybudování zádveří, rozšíření sálu o navýšený prostor /jeviště/, sklad TJ), které zainvestovalo město Moravský Krumlov částkou cca 850 000 Kč. Sál má nyní jeviště, šatny, sociální zařízení, sklad a zádveří. Kapacita prostoru je 150 osob.

V současnosti je tedy od provozu pohostinství funkčně a technicky oddělen, pohostinství je provozováno samostatně.

Návštěvnost nelze spolehlivě určit, sál využívají především místnímí občané. (Počet obyvatel místní části Mor. Krumlov – Polánka je 428 k datu 20. 1. 2009.)

Sál nemá žádné stálé zaměstnance a plány s jeho využíváním se nemění; bude sloužit jako dosud ke kulturní, sportovní a společenské činnosti v místní části Moravského  Krumlova – Polánce.

Za informace děkuji  Ing. Marii Brückové z odboru školství a kultury MěÚ Moravský Krumlov.

Ludmila Kučerová

Hliněná architektura s tradičním jihomoravským rázem, přírodní rezervace, nenáročné cyklotrasy a hippostezky – to je SO Větrník sdružující v okresu Vyškov sedm obcí za účelem společného přispívání k rozvoji regionu. Patří sem Rostěnice - Zvonovice, Bohdalice - Pavlovice, Dražovice, Kučerov, Lysovice, Hlubočany, Tučapy a od letošního roku i Letonice. Mikroregion Větrník se rozkládá na necelých 30 ha a název získal od stejnojmenného kopce nad obcí Lysovice.

Po 2. světové válce zde převážně německé obyvatelstvo nahradili čeští přistěhovalci, ale řada původních stavení zůstala zachována. A tak je typickou zdejší architekturou obytný dům s tzv. žudrovým vchodem. Žudro je jednopatrový přístavek před průčelím obytné budovy, v jehož přízemí je prostorná předsíň s lavicemi podél stěny, podlahu tvoří udusaná hlína, v patře je sýpka nebo komora s malými okny. Na Vyškovsku se žudro objevuje hned v několika typech – podle tvaru a velikosti vstupních a osvětlovacích okének, která sloužila k větrání obytných i skladovacích prostor. Ve výklencích pak byly umístěny sošky svatých. Některá žudra byla vystavěna už v 17. století a díky pečlivosti místních obyvatel jsou téměř v původní podobě k vidění i dnes.

Všech osm obcí má svou dlouhou historii, například první zmínka o Rostěnicích pochází už z roku 1141. V dalších stoletích tvořila tato ves samostatný církevní statek, po třicetileté válce téměř polovina zanikla, ale následně ji začali osídlovat němečtí kolonisté. Ostatně expozici o dějinách tohoto regionu je možno zhlédnout právě ve zdejším obecním domě.

Svazek obcí se snaží především probudit zájem zdejších obyvatel o historii a znovu obrodit to, co kdysi do této krajiny patřilo. S tímto záměrem se  v loňském roce realizoval projekt nazvaný "Péče o významné krajinné prvky". Zahájil v květnu 2008 a dokončen byl v prosinci téhož roku. Nositelem projektu je SO Větrník, který také do projektu ivestoval 91 000 Kč. Částkou 210 000 Kč jej spolufinancoval kraj z Programu rozvoje venkova Jihomoravského kraje. Na celkových nákladech, které se vyšplhaly na 301 000 Kč, se finančně podílely také obce, které se do projektu zapojily.

Protože Větrník je svazek několika obcí a každá z nich má svá specifika a požadavky, zeptala jsem se poradkyně SO Větrník a současně pracovnice jeho turistického informačního centra – Ireny Dvořákové mj. na to, jaký byl postup při vytipovávání objektů určených k obnově:

SO Větrník disponuje seznamem projektových záměrů sdružených obcí, který je doplňován a aktualizován na základě jejich požadavků a potřeb. Rada svazku jim zadala úkol vytipovat z něho za svou obec objekty vhodné k obnově v rámci realizace svazkového projektu. Jako minimální výše na projekt na jednu obec byla stanovena částka 43 000 Kč. Všechny obce pak musely zvážit vlastní možnosti dalšího krytí, které by již musely financovat ze svých rozpočtů. Zapojilo se jich všech sedm, ale některé zrealizovaly projekt třeba jen za udanou nejnižší částku, jiné ho profinancovaly v celkové hodnotě 80 až 100 000 Kč.

Žádají samostatně jednotlivé obce o další dotace, například ministerstvo kultury nebo česko-německý fond budoucnosti?

Ano, pokud to obcím „dovolí“ rozpočet – jelikož každá dotace je podmíněna spolufinancováním. Žádají si buď samy, jedná-li se o jednoduché dotační tituly, nebo prostřednictvím poradce svazku (pozn. red.: poradce pomáhá při realizaci projektů a řídí jejich jednotlivé fáze) či prostřednictvím agentury. Každá obec má zpracovaný dokument Plán rozvoje obce, který schválilo jejich zastupitelstvo v průběhu roku 2008. Obsahuje přehled projektových záměrů a současně jejich finanční dostupnost. Přestože jej zastupitelstvo již schválilo, jsou možné dodatečné dílčí aktualizace.

Jednotlivé obce mají zkušenosti například s dotačními zdroji od ministerstva kultury, ministerstva financí, ministerstva vnitra, ministerstva pro místní rozvoj - POV (Program obnovy venkova), ministerstva zemědělství – SZIF (Státní zemědělský intervenční fond), krajskými zdroji či nadacemi.

Co se v jednotlivých obcích již podařilo obnovit ?

V Tučapech je zrestaurovaná památka místního významu. Jedná se o hlavní kříž stojící na návsi.

V obci Rostěnice-Zvonovice byla obnovena taktéž památka místního významu, a to boží muka.

Hlubočany v části Terešov se pyšní opravenou kapličkou, která je jako kulturní památka zapsaná v seznamu.

Nové stromořadí dnes lemuje cestu k významnému krajinnému prvku v obci Dražovice a v Kučerově je opraven památník osvobození, což je také kulturní památka zapsaná v seznamu.

Sakrální památky místního významu byly renovovány v Lysovicích (kříž) a v obci Bohdalice-Pavlovice (kapličky).

Na jakých dalších projektech SO Větrník pracuje?

V letošním roce je to například projekt na podporu cestovního ruchu, který se týká dovybavení Turistického informačního centra Větrník projekční technikou a také výroby propagačních materiálů svazku, dále projekt nazvaný Zachování a obnova kulturního dědictví a přírodních hodnot nebo projekt vztahující se ke zpracování a aktualizaci rozvojové strategie SO Větrník.

Eva Horníčková

ŠTOKY: Je to už nějaký ten pátek ode dne, kdy proběhlo vyhlášení výsledků ankety kraje Vysočina, a vítězové se mohli těšit z ocenění. Byli mezi nimi i organizátoři festivalu Trampský širák, který se umístil na prvním místě v kategorii Kulturní aktivita. Je to již tradiční festival folk, country a trampské hudby, který se vloni uskutečnil již popáté. Ankety Zlatá jeřabina se zúčastnil poprvé a hned se stal vítězem.

Pátý ročník tohoto festivalu proběhl první víkend vvloni v září na stejném místě jako veškeré ročníky – na louce u Hanesova Mlýna ve Štokách. Skvělou atmosféru si tu vychutnalo téměř pět a půl tisíce milovníků tohoto stylu hudby.

Pořadatel akce Pavel „Sampaj“ Solar nám odpověděl na několik otázek:

Co pro Vás znamená toto ocenění?

Moc pěkný pocit. Myslím si, že je to velmi příjemné ohodnocení naší takřka roční práce a našeho snažení. Taky to je pro mě určitá satisfakce. Když jsme na onen zmiňovaný ročník požádali kraj Vysočina o finanční podporu - grant, nic nám nedali. Nechci si stěžovat, na to mají samozřejmě právo, ale odůvodnění, proč jsme nic nedostali, bylo poněkud zarážející. Oznámili nám, že Trampský širák není pro kraj Vysočina zajímavou akcí, na které by se mohl kraj zviditelnit. Dneska mi to připadá jako „dobrý vtip“. O tom, co všechno nám nasliboval bývalý hejtman a nakonec skutek utek, asi nemá cenu se ani zmiňovat.

Toto ocenění a vítězství ve Zlaté jeřabině pro mě rovněž znamená určitý závazek pro ty, co nám poslali svůj hlas. Ještě jednou jím tímto děkuji.

Máte vysvětlení pro to, že se právě Vaše akce stala vítězem?

Možná to bude tím, že Trampský širák je opravdu dobře připravenou a dobře provedenou akcí. Takovou, která je dělaná pro lidi naprosto poctivě, z nezištných důvodů, s velkou chutí a s nadšením pro danou věc. Ono se něco podobného ani pro peníze dělat nedá. To zkrátka nejde. Kdyby tomu tak mělo být, tak to na tom festivalu bude znát a dle mého názoru by to šlo celé „do kytek“. Na širáku panuje naprosto jedinečná atmosféra, kterou umocňuje i překrásné prostředí Hanesova mlýna. Lidé se tu mohou osobně setkat se svojí muzikantskou hvězdou, popovídat si s ní anebo třeba po skončení oficiálních koncertů si v noci u stánku společně i zazpívat. To se prostě musí zažít. Snažíme se pamatovat i na ty nejmenší, pro které je vždycky připravena spousta atrakcí, včetně projížděk na koních. Rodiče si zase libují v tom, že mohou v klidu sledovat muziku, protože se jim o jejich ratolesti stará vyškolený personál. Prostě taková pohoda.

To, že jste vyhráli, nejspíš znamená, že máte spoustu příznivců a fanoušků, připravujete pro ně nějakou odměnu za jejich věrnost? Nějakou novinku nebo něco podobného?

Samozřejmě, že naše fanoušky a diváky nechceme zklamat. Jako každý rok máme pro ně připravené nejenom nové hvězdné kapely, které na širáku doposud ještě nevystupovaly, ale i novinky, které jistě každého příjemně potěší. Ale o tom teď nemohu mluvit, protože by to už nebylo překvapení.

Jak Vás napadlo uspořádat tuto akci? A proč jste si vybral jako místo konání právě Štoky?

Asi řízením osudu. Před sedmi lety jsem se s přáteli zašel podívat do jihlavského Letního kina, kde tou dobou probíhal festival Porta. Při poslechu písniček kapely Hop trop jsem z hecu prohlásil, že se s Hoptropákama půjdu seznámit. Jejich písničky jsem poslouchal už od mládí. Nikdo nevěřil tomu, že bych skutečně šel a tak jsem vyrazil za svými idoly seznámit se. Zprvu jsem se ostýchal a dlouho sám sebe přesvědčoval, abych se nebál a oslovil je. Když jsem si řekl, že to jsou taky jenom lidi, pozval jsem, aby mi přijeli zahrát. Pánové samozřejmě souhlasili. Aby taky ne, vždyť to byl pro ně kšeft. Když už jsem je pozval, začal jsem hledat vhodné místo. Měl jsem několik žhavých typů přímo v Jihlavě. Jeden můj známý mě upozornil, že zná jedno pěkné místo kousek za Jihlavou u Štoků. Zpočátku jsem měl obavy, že když to nebude přímo v Jihlavě, tak mi tam nikdo nepřijede, ale když jsem se zajel podívat na Hanesův mlýn, věděl jsem, že je to moje osudové místo. V září jsem pozval svoje známé, asi tak sto lidí a proběhl pěkný večírek s Hop tropem. Dneska tomu říkám tzv. nultý ročník. Za rok jsem si řekl, že se o to všechno podělím s více lidmi, no a tak vznikl festival Trampský širák. Kdybych tenkrát tušil, co všechno to bude obnášet, nikdy bych se do toho nepustil. No ale to už je jiná kapitola. Mezi mnou a zmiňovanou kapelou Hop trop z toho vzniklo velké přátelství.

Poslední otázka - jaké byly náklady na uspořádání tak velké akce?

Věřte, že hodně, hodně nemalé. Každým rokem náklady rostou neuvěřitelnou řadou, jak houby po dešti, a to co postačovalo loni, letos už nestačí. Tím, jak se snažíme divákům dopřát pořád víc a víc, tak to jde každým rokem pořád dokola. Někdo si myslí, jaký je to asi skvělý byznys, ale ono to je všechno úplně jinak. Jak už jsem říkal, takováto akce se pro peníze v žádném případě dělat nedá. To by Trampský širák nikdy nemohl existovat. www.trampskysirak.cz

Letošní šestý ročník festivalu Trampský širák se bude konat 4. a 5. září 2009 opět na Hanesově mlýně u Štoků na Vysočině.

 

Anketu Zlatá jeřabina vyhlašuje kraj Vysočina, letos to bylo po páté. Jejím cílem je poukázat na množství zajímavých kulturních akcí probíhajících v kraji a na péči o jeho bohaté kulturní dědictví.

Eliška Konupková

Pozn. redakce.: Festival zvítězil v anketě velmi přesvědčivě. Získal cca třikrát tolik hlasů, než druhý a třetí kulturní počin v pořadí  "Černovicko se baví" a  "Velká bitva o Polnou".

O obou akcích připrvujeme další článek.