Proč Krymská válka nebyla černobílým bojem Východu proti Západu?
PRAHA, ČR: Unikátní publikace, která nemá v oboru světové historiografie obdobu. Taková je knižní novinka Východ proti Západu? Krymská válka (1853–1856) pohledem historické antropologie. A v čem je kniha ojedinělá? Především v tom, že jde o osobní pohled účastníků – autor Petr Wohlmuth totiž vychází z takzvaných egodokumentů tehdejších přímých účastníků válečného střetnutí: tedy deníků, dopisů přátelům či rodinám, autobiografií nebo osobní zápisků.
Publikace díky pohledu celkem 141 účastníků konfliktu z ruské a britské strany nabízí nevšední, veskrze aktuální a mohli bychom říci až intimní pohled na válku. Ta získala nečekaný rozměr mimo jiné díky zavedení řady technických novinek průmyslové revoluce. Autor svým přístupem překračuje obvyklý schematický způsob pohlížení na krymskou válku jako na nábožensky motivovaný civilizační konflikt, nestaví se na žádnou stranu a analyzuje zkušenost a kulturu války především během velkého obléhání Sevastopolu (1854–1855). „Dlouho jsme na krymskou válku hleděli romanticky skrze velké příběhy o nezdolném hrdinství a boji civilizací, říká Petr Wohlmuth a doplňuje: „Bylo načase seznámit se s pohledem přímých a očitých účastníků, těch, kteří události nesledovali z pohodlí velitelských štábů, nebo parlamentu, ale naopak válku zakoušeli zblízka v zákopech a vnímali ji odlišně, než velcí hráči v zázemí.“
Zbořené legendy, objevená traumata
Autor v publikaci analyzuje klíčové prvky „historické mytologie“ obou stran, mimo jiné koncept Sevastopolu-města hrdiny nebo vyprávění o Tenké červené linii a Útoku lehké brigády. V pozadí těchto událostí nachází mnohem významnější kulturní traumata a konfigurace, utvářející průběh konfliktu.
Propojeni s válkou
Publikace je zpracovaná z pohledu historická antropologie – to znamená, že odmítá povrchní vlastenecká a hrdinská vyprávění o válce. Chápe válku především jako tvrdou, bezprostřední a transformující zkušenost konkrétních lidí, kteří jsou v ní nasazeni: bojují, jsou zraňováni a umírají, pracují v zázemí, ošetřují a léčí zraněné, poskytují útěchu a duchovní službu, nebo jsou s válkou spojeni jiným podobným způsobem. V oboru historiografie vojenství se v případě Krymské války jedná o unikátní přístup, který nemá paralely v českém ani světovém prostředí.
O autorovi: Mgr. et Mgr. Petr Wohlmuth, Ph.D. působí na studijním oboru Orální historie – soudobé dějiny Fakulty humanitních studií UK. Zabývá se orální historií, historickou antropologií a tématy, jež se týkají dějin vojenství s důrazem na perspektivu samotných aktérů. V letech 2015 a 2017 vydal oceňované monografie Bastionové pevnosti a vojenská revoluce a Krev, čest a hrůza, zabývající se pevnostní válkou v Evropě raného novověku.
O studijním oboru: pracoviště Orální historie – soudobé dějiny Fakulty humanitních studií UK navazuje na pozitivní zkušenosti s výukou orální historie a soudobých dějin na přednáškách zakladatele oboru – profesora Miroslava Vaňka. Obor spolupracuje s Centrem orální historie Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR a s dalšími národními a mezinárodními institucemi zabývajícími se výzkumem nedávné minulosti, stejně jako s archivy, institucemi z neziskového sektoru a nadacemi. Více informací najdete zde: https://ohsd.fhs.cuni.cz/
Mohlo by vás také zajímat...
RONOV NAD DOUBRAVOU: V souvislosti s plánovaným dokončením celkových úprav náměstí se vedení města rozhodlo naplnit myšlenku pořízení sochy věnované svému nejslavnějšímu rodákovi. Ta se objevovala již od šedesátých let minulého století, kdy byla v Nečasově vile instalována obrazová galerie určená nejen pro díla Chittussiho, ale i dalších malířů Železných hor.
ČR-PRAHA: Hlavním cílem předloženého návrhu je především zavést do právního řádu České republiky institut statusu umělce. Děje se tak prostřednictvím novelizace zákona č. 203/2006 Sb. o některých druzích podpory kultury. Za tímto účelem novela zřizuje nový registr umělců, který povede Ministerstvo kultury. Status umělce se stane nástrojem možné finanční podpory pro umělce, kteří mají na trhu práce mnohdy velmi specifické postavení.
LIBEREC: Pro Liberec je Botanická zahrada nejen turistickou atrakcí, ale významným vědeckým botanickým centrem. Známost zahrady zvyšuje schopnost vědecká aktivita mezinárodních botanických konferencí, výměna teoretických znalostí přírody a také významná přednášková tvorba.
ČR: Všechny v kulturním sektoru zajímá, jak se účinněji propagovat, ale někde to umějí lépe… Koncem loňského roku se na Ministerstvu kultury konal seminář věnovaný novým trendům v marketingu a propagaci kulturních zařízení a paměťových institucí. Ukázalo se, že sdílení zkušeností a úspěšných praxí je pro všechny, kteří mají oblast marketingu a propagace na starosti, velmi cenné. Proto jsme v Místní kultuře připravili anketu, která nabízí možnost „podívat se“, jak to dělají jinde. Chceme přinést konkrétní příklady vynalézavé, nápadité, ale hlavně fungující sebepropagace a dobře zvolené komunikační strategie vybraných projektů z oblasti kultury. Jaký je váš příběh? Co pomohlo ke zvýšení návštěvnosti, prodejnosti, sledovanosti? Čím můžete inspirovat ostatní?
Naším prvním hostem je nezávislý divadelní soubor Geisslers Hofcomoedianten. Příště to ale můžete být vy!
Pokud víte, jak na to, napište nám na: redakce@mistnikultura.cz
Místní kulturu vydává Národní informační a poradenské středisko pro kulturu - NIPOS
ISSN 1803–2818