Příběh Dr. Emila Háchy ožije v Divadle D21

Veřejná premiéra nové inscenace vzhledem k současné epidemické situaci bohužel zatím neproběhne. Tvůrci však připravují rozhlasovou hru Zemský ráj to naposlech, která bude zároveň malou ochutnávkou inscenace Emil čili o Háchovi. Tento rozhlasový speciál by měl připomenout neblahé výročí okupace nacistickým Německem připadající na 15. března. D21 však záznam vydá už 14. března večer, kdy se před více jak 80 lety vydal Dr. Emil Hácha vlakem do Berlína k samotnému říšskému kancléři.

Tvůrci se už názvem inscenace, kde je familiárně použito křestní jméno Emil, snaží předeslat, že nepůjde o hru zatěžkanou nebo patetickou, ale že je o Háchovi jako o člověku. Režisér Jakub Vašíček k tomu dodává: „Důležité tam je to ‚o‘ – ‚O Háchovi‘. Nesnažíme se o dramatický životopis nebo o portrét jako je třeba televizní film s Rudolfem Hrušínským Noc rozhodnutí, spíš nám jde o to, co o Háchovi říkali a jak o něm smýšleli jiní, samozřejmě v nějakém kontextu. Pohlížíme na něj s odstupem, setkáte se s tak trochu brechtovským způsobem vyprávění.“

„Titul Emil čili o Háchovi můžeme volně zařadit do dramaturgické linie, kterou započalo už předešlé umělecké vedení v čele s režisérem Jiřím Ondrou. Bez jakéhokoli srovnávání můžeme – v linii autorských inscenací na téma osudů reálných osobností – vzpomenout inscenace jako je Trnová koruna Karla Havlíčka Borovského, Panna Orleánská a za mě především KRYL - Zmrdtvýchvstání zažít… Díky svému, byť jen částečně biografickému, námětu se dá říci, že Emil čili o Háchovi na tyto tituly volně navazuje, svým divadelním jazykem a formou je však tato inscenace na našem repertoáru zcela výjimečná… Z toho mám radost stejně tak jako z otázek, které podle všeho vyvolá. Připravte se, bude to síla!“, říká Kristýna Čepková, kmenová dramaturgyně D21. 

„Na tu věc se člověk musí dívat ze zorného úhlu věčnosti. A tak jsem se na to díval. Řekněte mi: Co jsem já, Emil Hácha? Z toho úhlu věčnosti jsem docela obyčejný člověk, jenž se jednou obrátí v prach tak jako každý jiný. Národ to nepodepsal, podepsal to, rozumíte mi, jenom neblahý jednotlivec, jen ten nešťastný Hácha. A tím je dáno, že to pro nás není dějinná poskvrna. Českému historiku, doufám, bude kdys jenom příjemno, bude-li moci s klidným svědomím napsat: To jsme tenkrát neudělali my, to na vlastní účet spáchal jenom nějaký Hácha. Zkrátka, pouze osobní skvrna. Poručeno Bohu, já už jako starý člověk ji nějak unesu a plně jsem se s tím vyrovnal. Aspoň za svého života. A v hrobě člověk vydrží mnoho.“ – JUDr. Emil Hácha