pondělí
27. září 2021
svátek slaví Jonáš
Obálka publikace



POSÁZAVSKÝ PACIFIK z Prahy do Čerčan a Dobříše na starých pohlednicích

Autor článku: 
Jaromír Košťák

<p>ŽĎÁR NAD SÁZAVOU: Nakladatelství Jitky Průžové ve Žďáru nad Sázavou ve spolupráci s trojicí autorů (Karel Černý, Jakub Džurný a Martin Navrátil) knižně zhodnotilo velikou sbírku pohlednic nádraží, situačních nákresů, map, jízdních řádů, jakož i úředních vyhlášek a výměrů. A to i v německém jazyce, neboť stavba vznikala na konci předminulého století. Knižní podoba kromě popisků a důsledného uvádění jmen fotografa a místa uložení obsahuje jen minimum textu.</p> <p>Vrané – Wran</p> <p>Označení zastávek bylo užíváno za Rakouska-Uherska a uplynuly desítky let, kdy tento dvojjazyčný název přestal vítat cestující na lokální trati z Prahy do Čerčan s odbočkou na Dobříš. Nejspíš trampům vděčíme za to, že jediný spoj do Posázaví pojmenovali Pacifikem s atributem Posázavský.</p> <p>Zlomek historie získaný z pohlednic</p> <p>Provoz na trati z Prahy přes Modřany, Vrané do Čerčan byl zahájen 1. května 1900. V dubnu, květnu a v červnu 1909 jezdily smíšené dělnické vlaky, kdy soupravu obvykle pěti vagonů tvořil služební vůz, dva osobní a na konci dva nákladní vagony.<br />
Před rokem 1910 byl na libřické zastávce vyfotografován parní vůz Komarek č. 1, který byl zkoušen na posázavské trati.<br />
Ještě v roce 1918 jezdily na tratích Vrané – Dobříš a Vrané – Čerčany pouhé dva páry smíšených vlaků. V Modřanech už před patrovou výpravní budovou zachytil jeden z fotografů v roce 1925 personál v parádních uniformách rozlišených podle významu a vážnosti zaměstnance, a to před lokomotivou 423.017.<br />
Pohlednice zachycuje také drezínu na ruční pohon, jež dopravovala zaměstnance k revizi a drobným opravám na drážní cestě.<br />
Pohlednice vzniklá kolem roku 1935 zobrazila při vjezdu do Davelského tunelu motorový osobní vlak tažený „Věžákem“ s dvěma připojenými vozy Clm. Podle popisku šlo o řadu M 130.3 z Tatry z Tatry Kopřivnice vyrobenou r.1933.<br />
Fotopohlednice z Davle zachycuje hned tři tunely: Skochovický, Libřický a Davelský.<br />
V roce 1968 po trvale prodlouženém víkendu o volnou sobotu stoupl téměř neúnosně počet cestujících. V pátek a v neděli jezdily za sebou „na odhlášku“ čtyři osobní vlaky za hodinu, takže protlačit do protisměru spoj nebylo možné.<br />
Novinkou je v současnosti nasazování moderních třídílných motorových jednotek Regionova depa kolejových vozidel Praha.</p> <p>Fotografie, státní znaky, mapy, jízdní řády a detailní plánky</p> <p>Ty jsou většinou celostránkové, ale převažují pohlednice s udáním autora, vydavatele a doby vzniku. Papír má i vzácně vytlačovanou podobu. Mnohé jsou dvouzáběrové. Pohlednice z Modřan zachycuje původní přízemní typizovanou budovu v kontrastu s novou, poschoďovou z období kolem roku 1925. Text k řadě pohlednic je předznamenán státním znakem – rakousko-uherským, ČSR i protektorátním.<br />
Záběry jsou řazeny ve směru stanic a zastávek.<br />
Občas se objeví rarity – např. v blízkosti Jílového u Prahy záběr skály také zvané Komín. 40 metrů od hladiny Sázavy, dalších 20 metrů trčí do výše od místa stojícího turisty. Záběr vznikl ještě před prokopáním zářezu pro budoucí trať.<br />
Nechybí ani rarity, jako nádraží s dokresleným vlakem – třeba v Poříčí nad Sázavou. Tahle zastávka je zachycena dokonce několikrát. Naposledy v okamžiku bourání přízemní budovy s čekárnou, výdejnou jízdenek a bytem pro manželskou dvojici, která zajišťovala obsluhu závor. Foto vzniklo v r. 2013.<br />
Mapy – zprvu v němčině a se zapomenutými detaily, jako např. návrh jiného trasování kvůli „kopírování řeky“, což si v úseku za stanicí Jílové vyžádalo vícenáklady v podobě viaduktu Žampach, hlubokých zářezů, tunelů a nákladných náspů. Dvojjazyčné jízdní řády z doby R-U odpovídají dobovým zvyklostem úředního vyjadřování. Noční odjezdy jsou označeny podtržením minutové části. To je později nahrazeno slovní zkratkou več.<br />
Detailní plánky se týkají jednokolejových zastávek, ale také plánovaných tras např. z Modřan do Radotína. Možná i odborník bude žasnout nad rozkreslením viaduktu Žampach.</p> <p>Historické detaily</p> <p>Odpovídají době i z hlediska pravopisného. Např. Zákonník říšský; list povolení, daný dne …; My František Josef První z Boží milosti císař Rakouský, Apoštolský král Uherský … hrabě Habšburský atd. atd. – užívání níže uvedených železnic místních, totiž – z Nimburka do Jičína s odvětvími z Křince … – Jiné obraty: tedy se Nám vidí, uvažujíc obecnou užitečnost …C.k. rakouské státní dráhy – rozmnožení vlaků – Praha – Krč.<br />
Mezi zapomenuté služby patří třeba Vlaková pošta Posázavského Pacifiku (v úsecích z Prahy do Čerčan a Dobříše) – včetně fotografie personálu u kombinovaného vozu DF 17182 s vlakovou poštou. Ta měla svá čísla, razítka a byla zvýrazněna v jízdním řádu. Zásilky se vkládaly do otvoru služebního vozu s označením poštovní obálky.</p> <p>Místo závěru</p> <p>Pěkná knižní vzpomínka podložená pohlednicemi, občas i barevnými, ale hlavně dokumentující většinou zapomenutou historii železnice. Můžeme ji ještě doplnit vyprávěním o událostech a osobnostech k jednotlivým názvům zastávek. Tak např. v Poříčí pobýval poslední český bohém Artur Longen a chatařil František Filipovský. Svárov byl znám výletní hospůdkou s dvěma Pavlínkami – matkou a dcerou. Obě zahynuly při osvobozování v r. 1945. Zastávkou Pecerady (i Pecirady) – Bukovany projel na konci 2. světové války ostře sledovaný nákladní transport. Dvakrát. Ideální terén by umožnil opustit plošinové vozy. Jantarová komnata se dosud nenašla. … V Davli se v r. 1968 před invazí natáčel Most u Remagenu.</p>

Mohlo by vás také zajímat...

ČR: V roce 2018 „debutoval“ Pavel Taussig ve svých téměř pětaosmdesáti letech v češtině se svými vzpomínkami na to, co prožil jako jedenáctiletý chlapec v Osvětimi, Mauthausenu a dalších koncentračních táborech. Jeho kniha Chlapec, který přežil pochod smrti s podtitulem … a natruc jsem neumřel! se stala bestsellerem a vysloužila si dokonce nominaci na cenu Kniha roku. Nyní v nakladatelství Cosmopolis, součásti Nakladatelského domu GRADA, vychází jeho román V kolektivu oblíbená. Ten vyšel původně ve slovenštině v roce 2012 a byl nominován na cenu Anasoft Litera, slovenskou obdobu Magnesie Litery.

Celá ČR
Instituce a kulturní zařízení, Knihy, literatura, média
Co se děje
21.09.2021

ČR-BELGIE: Její jméno vůbec nenapovídá, že by šlo o Češku. Jen koncovka – ová, kterou celoživotně používá, prozrazuje, že má jeho nositelka s Českem nějaké vazby. Křestním jménem by dobře zapadla do ruského prostředí, které měla možnost poznat v dobách studia ruštiny a angličtiny ve Volgogradu. Německy znějící příjmení vyvdala od manžela George, Američana, s nímž ale žije – další překvapení – v Belgii. Jenže Olga je jednou z nejryzejších Češek, jaké znám. Křestní jméno zdědila po mamince, která je dostala po Masarykově dceři. Česko a češtinu miluje nade vše, a také češtinu cizince v Belgii učí. Kromě toho se už pěkných pár let s veškerou energií věnuje vedení Českého krajanského spolku Beseda. Všechno její konání prozrazuje, že se jí povolání učitelky stalo posláním. Umí to s dětmi i s dospělými, ostatně s mužem vychovali čtyři potomky.

Známe se už od roku 2004, když jsem na pozvání Besedy – a tedy Olžino – přijela do Bruselu na oslavu 100. výročí založení spolku. Od té doby jsme ve stálém kontaktu přátelském i pracovním, a tak celkem logicky došlo i k Olžině účasti v dokumentu České kořeny v Lucembursku a Belgii, který jsme s kolegy natáčeli v roce 2017. A už tehdy svou pestrou životní cestu popisovala jako jednu velkou náhodu, a také lingvisticky a kulturně velmi zajímavou pouť. Vydejme se na ni společně.

Celá ČR, zahraničí
Instituce a kulturní zařízení, Ostatní, Menšiny a cizinci
Články a komentáře
15.09.2021

ČR-FRANCIE: Před 150 lety (23. 9. 1871) se narodil v Opočně František Kupka, český malíř, který dobyl svět. Byl by ale František Kupka zasáhl do dějin výtvarného umění, kdyby jeho cesta nevedla do Paříže? Do města světla a vytoužené mekky všech malířů? A stal by se jedním ze zakladatelů abstraktního umění, kdyby své první kroky neudělal na východě Čech – v kraji blouznivců, spiritistů a mystiků? Podivuhodný příběh talentovaného studenta z konce světa, jehož obrazy jsou dnes ozdobou moderních galerií, je dosud nevyčerpaným námětem na román. A stejně jako v abstraktním umění záleží především na harmonii celku, tak i pro pochopení Kupkova myšlení a cítění je třeba putovat krajinami jeho mládí a inspirace. Na cestě z Opočna, Dobrušky a Jaroměře – až do Paříže a Puteaux. Publicistka Lenka Jaklová se v roce 2008 vydala po jeho stopách. V Puteaux se setkala s René Pradezem, posledním žijícím představitelem tzv. Malířské školy Puteaux, k níž patřil i František Kupka. Jeho pozoruhodné svědectví přinášíme v další části našeho cyklu Stopy v písku. 

Celá ČR, zahraničí
Výtvarné umění, Památky
Články a komentáře
22.09.2021

ČR-ZAHRANIČÍ: Celkem tři nominace získala Česká televize na evropském festivalu Prix Europa. Ve vůbec nejsledovanější kategorii TV Fiction bude bojovat první díl minisérie Božena. Do finálního výběru nominací se probojoval i speciální web k Boženě, který soutěží ve skupině nejlepších on-line projektů. Ve stejné sekci získal nominaci také webový projekt Planeta je Prga.

Celá ČR, zahraničí
Instituce a kulturní zařízení, Knihy, literatura, média
Co se děje
10.09.2021