středa
1. února 2023
svátek slaví Hynek
Průkazková fotografie Oty Vohryzka v pozdějším věku
© archiv rodiny



Ota Vohryzek: Vynálezce? Zahrádkář? Podivín?

VYSOKÉ MÝTO: Na počátku roku 1901, přesně 22. ledna, se narodil ve Vysokém Mýtě Ota Vohryzek. Tatínek Max byl vysoké a mohutné postavy, maminka Hermína drobná, okatá a velmi půvabná. Na kraji města společnou silou provozovali obchod s železem a sedlačili. O dva roky později se narodila ještě mladší Anna. A celá rodina spokojeně žila v přízemním domě s průjezdem do dvora, na který navazovala dlouhá zahrada s ovocnými stromy.

Autor článku: 
Soňa Krátká

Ota podle přání rodičů nastoupil na místní gymnázium, kam ho ostatně později následovala i sestra Anna.  Měl poté studovat lékařskou fakultu, aby rozšířil množství lékařů v rodině.  Ota poměrně brzy začal polevovat ve studiu a propadl vášni ke všemu technickému. A tedy přešel na strojní průmyslovou školu v Pardubicích. Pokud to bylo jen trochu možné, aby se udržel v centru informací, byl zaměstnám i při studiu na vysoké škole. Stal se provozním vedoucím továrny a brzy se stal technickým poradcem plzeňských Škodových závodů. Zároveň stále pomáhá rodičům v hospodářství a po smrti tatínka v roce 1941 se ujímá hospodářství.  Tatínek Max byl pohřben v Pardubicích na tamním židovském hřbitově. I Ota Vohryzek byl Žid a následující roky si prošel peklem. Předvolání do transportu obdržel na začátku prosince 1942, s ním nastoupila maminka Hermína. Sestra Anna byla již tehdy provdána za filmového kritika Karla Smrže a smíšené manželství ji i dcerku Haničku chránilo.

Maminka zůstala po celou válku v Terezíně. Z pobytu v tomto strastiplném místě se potomkům rodiny dochovala drobná neoficiální korespondence – motáky psané česky. Zprávy, které nezachytilo síto cenzury. Tyto zprávy měly především uklidnit rodinu doma, neobsahují znepokojivé informace. Občas tu probleskne prosba o sirky, teplé starší oblečení, či zpráva o odchodu někoho z Terezína.

Ota musel maminku v Terezíně zanechat. Tohle místo bylo totiž pro většinu osob jen přestupnou stanicí. Vlaky s Židy z našeho kraje odsud odjížděly dál na východ, většinou od Osvětimi. Otu čekala v září 1944 cesta do Osvětimi, a v listopadu stejného roku do Buchenwaldu. Měl štěstí a osvobození se dočkal na pochodu smrti.

Rodina se tedy po válce šťastně shledala. Maminka Hermína bydlela s dcerou v Praze a s láskou pečovala o vnučku. Stejnou měrou se o neteř staral strýc Ota. Vrátil se s podlomeným zdravím, dál bádal a objevoval. Získal několik státem uznaných technických patentů. Neustále se zdokonaloval ve světové literatuře, působí jako vědecký pracovník, píše odborné články.

Hanička vyrostla, stala se z ní velmi uznávaná kapacita v oboru psychologie. I o její děti se Ota staral, provázel je po Praze. Zůstává dodnes ve vzpomínkách i dalších generací.  Do rodného města se Hermína i Ota s Annou a rodinou rádi vraceli. Ota byl vášnivý zahrádkář a dokázal poradit při obtížích ostatním. K zahradě se více uchýlil po smrti maminky a sestry. Zajímal se o přírodopisné a cestopisné filmy i literaturu. Sousedi z města v něm viděli trochu podivína. Rád si chodil posedět na lavičku na náměstí uprostřed Vysokého Mýta, chodil středem silnice. Prý se mu nemůže už nic stát, když přežil koncentrační tábor… O hrůzách války nemluvil. A protože se považoval za patriota svého rodného města, přál si tu být i pohřben. A přání se mu splnilo. Zemřel v únoru roce 1980.

Vysokomýtský dům rodina navštěvovala celá léta, až do doby, kdy byl chátrající objekt zbořen. Zůstala jen část zahrady a na ní jediný starý strom. Jabloň, která každý rok dává úrodu červených plodů se zvláštní chutí. Je to stará americká odrůda matčino jablko. Prasynovci a praneteř Oty si z toho posledního stromku vzali rouby a ty se ujaly. Nejen strom, poslední pozůstatek zahrady, domu i příběhu, ale i strýc Ota stále žijí ve vzpomínkách.

 

Vizitka

Soňa Krátká (autorka textu) je kurátorkou sbírek v Regionálním muzeu ve Vysokém Mýtě, kde se specializuje na tradiční lidovou kulturu. Intenzivně se také věnuje dokumentování příběhů židovských rodin z Vysokého Mýta. Její zásluhou bylo odhaleno i několik "kamenů zmizelých" na Pardubicku. Nejnověji nastudovala se studenty vysokomýtského gymnázia představení o tragických osudech židovských občanů, kteří na počátku prosince 1942 museli opustit své město a nastoupit do transportu směr Pardubice, Terezín, Osvětim. Jen několika z nich se podařilo přežít...

 

 

Mohlo by vás také zajímat...

ČR: Na základě hodnocení dotační komise Odboru mezinárodních vztahů a EU Ministerstva kultury, které se uskutečnilo počátkem ledna 2023, získalo podporu 135 projektů v celkové výši 107 649 667 Kč.

Dotační titul Mobilita vznikl na podporu projektů konaných v zahraničí a na mezinárodní spolupráci. Podporuje aktivity zasíťování, ať už formou odborných konferencí, stáží či workshopů a profesních akcí orientovaných na stimulaci mezinárodní spolupráce, profesního růstu a rozvoje.

„Mezinárodní spolupráce v oboru přináší nenahraditelnou zkušenost, která tvorbu posouvá dál. Důležitou přidanou hodnotou pak je prezentace české kultury v zahraničí a navázání kontaktů pro spolupráci do budoucna,“ podotýká ministr kultury Martin Baxa.

Celá ČR
Instituce a kulturní zařízení, Ostatní
Co se děje
01.02.2023

ČR: Celou řadu nových dokumentárních seriálů, pokračování oblíbených cyklů i solitérů připravila do vysílání Česká televize. Vysokou úrovní zpracování navazují na dlouholetou tradici a výjimečné postavení ČT v tomto žánru. Jejich tvůrci se zaměřili na sociální a společenskou problematiku, na portréty významných osobností, na historická a válečná témata. Prostor dostanou také divácky oblíbené cestopisy.


 

Celá ČR
Instituce a kulturní zařízení, Knihy, literatura, média
Co se děje
31.01.2023

ČR: Přinášíme nový redakční žánr – PODCAST MÍSTNÍ KULTURY – dialogy s lidmi, kteří mají, co říci. Naším historicky prvním hostem je současný ministr kultury ČR Martin Baxa (1975). Následující rozhovor, k němuž vás zve rozhlasová publicistka a dokumentaristka Hana Soukupová, nabízí celou řadu témat – od těch radostných, jako jsou umělecké zážitky a návštěvy kulturních institucí, až po problémy spojené s financováním kultury v době energetické krize. Ministerstvo sice hospodaří s nejvyšším rozpočtem v historii, ale kýženého 1% státního rozpočtu se stále nedaří dosáhnout.

Celá ČR
Instituce a kulturní zařízení, Ostatní
Články a komentáře
01.02.2023

ZLÍNSKÝ KRAJ: Do celostátní soutěže o titul Historické město roku 2022 je za Zlínský kraj nominováno město Valašské Meziříčí. Do Zlínského kraje tento titul putoval již dvakrát, poprvé v roce 1998 zvítězilo město Kroměříž, podruhé v roce 2012 titul získalo město Uherské Hradiště. Ve Zlínském kraji se letošního ročníku zúčastnila dvě města – Uherské Hradiště a Valašské Meziříčí. Celostátní vítěz soutěže a držitel titulu Historické město roku 2022 bude vyhlášen Sdružením historických sídel Čech, Moravy a Slezska v dubnu 2023.

Zlínský kraj
Instituce a kulturní zařízení, Památky, Soutěže a festivaly
Co se děje
31.01.2023