Mají malá muzea problémy? A jestli ano, tak jaké?

Muzea jsou v České republice velmi rozšířenou kulturní institucí, a přibývají další. Zpravidla jde ale o muzea malá. Trend doby i jim káže neomezovat muzejní aktivity pouze na péči o sbírky, ale otevírat se široké veřejnosti, prezentovat výsledky vědecké činnosti, nabízet doprovodné interaktivní programy zajímavé nejen pro místní, ale i pro turisty.

Problematice malých muzeí chce časopis Místní kultura věnovat v letošním roce větší prostor. Na začátku je ale třeba říci, jaká máme na mysli. Nebudou to velká muzea ani malé soukromé sbírky, které vznikly ze záliby a z touhy „pochlubit se“, jejichž vlastník má k dispozici vlastní prostory, jež občas zpřístupní veřejnosti. My se zaměříme na muzea zřizovaná veřejnými institucemi, která působí v malých prostorách a s malým počtem zaměstnanců, ale ve všech ohledech naplňují definici sbírkotvorné instituce.

Plní-li muzeum dobře své společenské úlohy včetně badatelské, jsou nároky na jeho chod vysoké. Mluvíme-li o problémech malých muzeí, nevyhneme se problematice finanční. Jsou to organizace silně dotované s velmi nízkou finanční soběstačností. Není tedy divu, že od roku 1989 se neobjevily snahy o jejich privatizaci, a to z žádné strany. A o peníze také šlo, když se stát nedávno zabýval myšlenkou „předat“ muzea, která zřizuje, obcím.

Máme-li pojmenovat problém, začněme u zřizovatelů a návštěvnosti, kterou je u jiných zařízení možné měřit úspěšnost managementu. Zastupitele by možná finanční dotace ve prospěch muzeí „bolely“ méně, kdyby návštěvnost a vybrané vstupné byly vysoké. Ale zatímco kina, knihovny, divadla nebo třeba kulturní domy (všechny jmenované instituce jsou dotované, a co se týče financování nesoběstačné) mají možnost často obměňovat programovou nabídku a lákat zákazníka opakovaně k návštěvě během krátké doby, muzea, byť mají bohaté „zásoby“ v depozitářích, mohou nové expozice a výstavy nabízet jen omezeně.

Navíc mnoho času musí zaměstnanci věnovat právě sbírkám; jejich uložení, evidenci, ošetřování, rozšiřování atd. Ostatní aktivity jsou nejen časově, ale i prostorově náročné…

Důležité je také, v jaké lokalitě se instituce nachází, pro kolik občanů je snadno dostupná a jak čilý turistický ruch v místě panuje. Samozřejmě vedle toho základního, tedy sbírek a formy jejich prezentace.

Otevřít se veřejnosti a dostat více zájemců přes muzejní práh, o to se snaží většina muzeí. Způsobů je mnoho, ale vždy souvisí s financemi, prostorami, personálním obsazením a v neposlední řadě s kreativitou.

Problém těch malých je zastupitelnost, omezené možnosti přijmout nejen dostatek odborníků na jednotlivé obory, ale i další potřebné zaměstnance. A zaplatit je… Pro české muzejníky do puntíku platí pořekadlo – devatero řemesel, desátá bída, protože jak je všeobecně známo, co se jejich platů týče, zaujímají na pomyslné stupnici jednu z nejnižších pozic.

Přitom se od nich očekává, že se nejen vyznají ve svém oboru, ale že se dokáží vypořádat se základní legislativou a osvojí si úřednické a počítačové dovednosti. Že se alespoň příležitostně budou vzdělávat a sledovat oborové trendy, a za tím účelem si občas přečtou odborné publikace. Že někdo z malého kolektivu zvládne komunikaci se zřizovatelem, s veřejností, se školami, dobrovolníky a případnými kýženými sponzory. Že se najde alespoň jeden, který bude schopen publikovat a naplňovat tak jedno ze základních poslání muzea, a sice šířit získané poznatky a ovlivňovat vzdělanost obyvatel a jejich vztah k lokalitě. Že se někdo ujme vyplňování žádostí o dotace a občasných přihlášek do soutěží, propagace, popularizace a informování veřejnosti. A očekává se také, že muzejní personál bude sršet vtipem a nápady, a že dobrá nálada jej neopustí ani v případě nutnosti zaskočit za nemocnou uklízečku.

Zkusila jsem s trochou nadsázky shrnout problémy malých muzeí, viděné z vnějšku. Možná jich mají mnohem více a závažnějších, ale to už by nám museli napsat sami jejich představitelé.

Problematice malých muzeí se již několik let věnuje Asociace muzeí a galerií (AMG). Na svých webových stránkách má k tomu účelu připravený prostor, který má sloužit k informování veřejnosti, zatím je ale prázdný. K problematice uspořádala také seminář a již v roce 2005 iniciovala pracovní skupinu, jejímž cílem bylo připravit koncepční materiály a publikaci. Poté, kdy byl první výstup komise odmítnut, snažili se její členové zapojit ty, kterých se to týkalo, tedy představitele malých muzeí. To se ovšem nepodařilo.

Na AMG jsme se obrátili s dotazem, zda by nám mohla zprostředkovat určitý vhled do problematiky a pojmenovat alespoň základní problémy malých muzeí. Na naši prosbu reagovala PhDr. Jana Hutníková, členka exekutivy AMG, která sama působí v tzv. "malém" muzeu a v rámci AMG se jimi zabývá. Napsala nám:

Malá muzea tvoří, vedle velkých a středních, podstatnou část členské základny AMG a bylo tak jen logické, že se objevil požadavek zabývat se více jejich specifickými problémy. Požadavek občas zazníval z jejich strany v kuloárech, vnímalo jej však také vedení AMG. Problematika místních muzeí byla diskutována již před mikulovským sněmem v roce 2006 a již v roce 2005 vznikla pracovní skupina, která si kladla za cíl vytvořit příslušný  koncepční materiál. Přípravné práce však ukázaly, že problém je komplikovanější, než se původně předpokládalo.

Složité je už jen definovat „malé“ muzeum. Jsou to subjekty značně odlišné co do právního postavení, velikosti a významu sbírek, expozic i výstavních a jiných prezentačních akcí, ale i co do oboru činnosti či majetkových poměrů. V podstatě jediným společným jmenovatelem je tak počet zaměstnanců do deseti. Sněm proto zavázal exekutivu zabývat se tímto problémem důkladněji.

Občas z řad malých muzeí probleskl požadavek na vytvoření příručky. Ale nebylo úplně zřetelné, zda ji opravdu chtějí, a hlavně, co by  měla obsahovat. Vznikly dva koncepty případné publikace. Mezi „malými“ muzei proběhlo jednoduché dotazníkové šetření, aby se zjistily skutečné potřeby této skupiny členů AMG. Z cca 150 obeslaných organizací, reagovala asi čtvrtina. Odezva byla tedy velmi malá.

Problému se v roce 2007 věnoval také jeden z bloků kolokvia „Muzea a současné legislativní prostředí II“, jež se konalo na podzim téhož roku v Brně. V roce 2008 byl v čísle 2 Věstníku AMG publikován shrnující materiál, který seznámil s průběhem i výsledky statistického šetření stejně jako se závěrem, ke kterému došel senát AMG a to, že jako metodický materiál nejen pro místní muzea budou sestavena skripta Školy muzejní propedeutiky.

Za zajímavý a úspěšný počin v této oblasti lze považovat pracovní setkání pracovníků tzv. malých muzeí na půdě Muzea hlavního města Prahy na podzim roku 2008. Pořádala jej komise muzejního managementu AMG a formou řízené diskuse zde zástupci muzeí konzultovali konkrétní zkušenosti a problémy. Ohlas setkání ukazuje, že obdobná jednodenní, na čas nenáročná, setkání mají pro danou cílovou skupinu velký význam. Na podzim letošního roku je již připravováno další.