Kroniky, kronikáři, muzea a archivy v Ústeckém kraji

Náš seriál věnující se uvedené problematice postoupil do Ústeckého kraje a minule přiblížil situaci v okrese Litoměřice. Nyní se zaměříme na okresy Louny a Teplice.

Okres Louny

Oblastní muzeum v Lounech spolupráci s obecními kronikáři přerušilo po roce 1989 a přestalo pro ně také pořádat pravidelná setkávání. Poslední seminář muzejníci zorganizovali v roce 1991 a jeho součástí byla i možnost nahlédnout do různých obecního kronik. Hovořilo se zde též o ukončení proplácení zápisů v kronikách lounským muzeem a zúčastnilo se ho kolem 80 % kronikářů. „Spolupráce s kronikáři nám přinášela informace o dění v terénu a pomáhala i při sbírkotvorné činnosti. V současnosti se metodické pomoci nebráníme, bude-li o ni zájem. Bohužel mnoho let k tomu nedošlo,“  sděluje ředitel Oblastního muzea v Lounech PhDr. Bedřich Štauber.

Státní okresní archiv v Lounech (SOkA) poskytuje pomoc obecním kronikářům individuálně na základě jejich žádostí. Kronikář přijede do archivu a jeho pracovníci s ním proberou, co by mělo být v kronice zaznamenáno. „Vedení kroniky je obcím uloženo zákonem a podle mého názoru ji vedou asi tři čtvrtiny z nich. Pokud nám v minulosti některé obce kroniky předaly, potěšilo mne to, ale nikdy jsem je po nich nevyžadoval. Kronika samozřejmě patří obci – ta financuje její vznik, vystavuje ji při srazech rodáků atd. V současnosti vznikají obrovské datové sklady, kde jsou archivovány webové stránky, i ty obecní, a tam se nalezne vše podstatné,“  říká ředitel SOkA v Lounech PhDr. Bohumír Roedel.

Okres Teplice

Oblastní muzeum v Teplicích spolupráci s kronikáři přerušilo po roce 1989 a ani v pozdějších letech ji neobnovilo. Státní okresní archiv v Teplicích (SOkA) v 90. letech minulého století kooperaci s kronikáři nijak výrazně nezměnil. Vždy probíhala a i dnes probíhá víceméně individuálně, a to jak s jednotlivými pisateli obecních zápisů, tak i s představiteli obcí. Semináře pro kronikáře SOkA nepořádá. „Podle archivního zákona je prvořadým posláním archivu provádět skartace a v jejich průběhu získávat archiválie. Kronikáři nám v tomto směru mohou pomoci jen velmi okrajově, a to pokud se dovědí o existenci nějaké písemnosti, která by se archiválií mohla stát. To se však stává jen ojediněle,“  vysvětluje ředitel SOkA v Teplicích PhDr. Karel Vilím a dodává: „Získávání kronik do archivu se nám daří se střídavými úspěchy (a to se týká i kronik školních), protože kronika je majetkem obce či města a fakticky záleží jen na nich, zda nám kroniku do úschovy předají. Donutit příslušnou samosprávnou instituci k dodržení metodického pokynu, který říká, že ukončená kronika patří po určité době do archivu, není v naší moci. Zbývá jen vyjednávání, které pro nás ne vždy skončí úspěšně.“

Pracovníci SOkA v rámci provádění kontroly spisové služby na obecních nebo městských úřadech mají možnost hovořit i s kronikáři a nabídnout jim pomoc. Většina kronikářů také dochází do SOkA coby badatelé, a tak mohou s archiváři hovořit a udržovat určitý kontakt.

Eva Veselá