Olomoucký kraj

V listopadu 2005 prohlásil generální ředitel UNESCO slovácký verbuňk za Mistrovské dílo ústního a nemateriálního dědictví lidstva. Jde o první takto oceněnou nemateriální památku u nás,  ale Jízda králů i Hlinecká masopustní obchůzka mají stejnou ambici.

Jízda králů

Tento prastarý obřad má kořeny v dávné minulosti, kdy měl přes Moravu v ženském přestrojení utíkat uherský král. Ještě v minulém století se Jízda králů konala na téměř celé Moravě, do současné doby se uchovala zejména na Slovácku - Vlčnov, Kunovice a Hluk a také na Hané - Doloplazy. Snad nejhonosnější bývá Jízda králů ve Vlčnově, kde první zmínka o jejím konání pochází z roku 1808. Zajímavostí je skutečnost, že k přerušení konání nedošlo ani během 2. světové války.

Ve Vlčnově je ustaveno občanské sdružení Společnost Jízdy králů (má přes 200 členů), jehož hlavním posláním je podpora tradičního zvyku mládeže Jízdy králů a udržení vlčnovského kroje pro další generace. Na tradičním krojovém plese 31. ledna 2009 ve Vlčnově představili nového krále roku 2009. Král musí být chlapec ve věku 11 až 12 let. Ten jede v ženském převlečení a s růží v ústech v čele průvodu. Tvář mu zakrývají široké stuhy a během jízdy nesmí promluvit. Doprovází ho královská družina - "lekrůti", což jsou chlapci se věku osmnácti let. (Dříve se po dosažení tohoto věku odvádělo na vojnu).

První Jízdy králů v Hluku se datují od konce 19. století, asi do poloviny 20. století probíhaly každoročně, přerušení proběhlo v období válek. Od 70. let minulého století se zde koná Jízda králů každé tři roky - zatím naposledy v červenci 2008. I zde je základem stejná legenda o útěku uherského krále. V krojích z Dolňácka, ale i Valašska bylo možné vidět děti v kočárcích až po 92 letou paní Annu Poláškovou. Jízda králů tu bývá součástí Dolňáckých slavností, na nichž mimo jiné probíhá i soutěž ve verbuňku.

V Doloplazích pořádal v loňském roce po sedmadvacáté Jízdu králů folklorní soubor Olešnica.

Hlinecká masopustní obchůzka

Zatím poslední se uskutečnila v sobotu 7. února ve skanzenu Veselý Kopec. Předvedla ji vesnická skupina z Vortové u Hlinska. Hlinecké masky i jejich projevy mají stejnou podobu od 19. století. Můžeme mezi nimi vidět rasa s kobylkou, kominíky, turky, slaměného atd.

ev

Občanské sdružení Za krásnou Olomouc ve snaze podpořit, ocenit a připomenout kvalitní počiny v oblasti architektury, urbanismu a péče o památky v regionu své působnosti vyhlásilo na konci roku 2008 první ročník Ceny Rudolfa Eitelbergera, pojmenované po významném olomouckém rodákovi a spoluzakladateli dějepisu umění a památkové péče v rakouské monarchii Rudolfu Eitelbergerovi von Edelberg (1817 – 1885).

Cílem tohoto symbolického ocenění je upozornit na ty zásahy do organismu historické Olomouce, které pozitivně přispěly k jeho měnící se podobě. Naplňujeme tím jeden z cílů Sdružení, jímž je propagace a informování veřejnosti o stavebních změnách v Olomouci a na Olomoucku, ovlivňujících architektonické, památkové a urbanistické hodnoty dotčených lokalit.

První ročník ocenění byl pojat retrospektivně za celé polistopadové období, v dalších ročnících se počítá s hodnocením staveb dokončených vždy v příslušném roce.

Podněty členů Sdružení i širší veřejnosti vyhodnotila sedmičlenná komise složená převážně z historiků a kritiků architektury a památkářů, která do užšího výběru nominovala dvanáct staveb. Tajnou volbou komise se vítěznou ralizací prvního ročníku Ceny Rudolfa Eitelbergera  stala Obnova Horního náměstí v Olomouci s Aríónovou kašnou, a ocenění tak získali autoři Petr Hájek, Jaroslav Hlásek, Jan Šépka, Angela Chiantelli a Ivan Theimer.

Již v roce 1995 iniciovalo Statutární město Olomouc prostřednictvím městské rady projekt renovace ústředního Horního náměstí, které zůstávalo ve svém nevábném „postkomunistickém“ kabátě. Vítězný návrh trojice mladých architektů Hájek – Hlásek – Šépka byl tehdy přijat pro své kultivované řešení, respektující historický kontext místa. Realizace proběhla v letech 1998 – 2001. Potřeba uchovat autenticitu a tradici prostoru byla již od roku 1995 zdůrazněna úvahami o doplnění mozaiky barokního souboru kašen poslední součástí – Aríónovou kašnou, plánovanou již v polovině 18. století.

Na výzvu olomoucké městské rady vytvořil olomoucký rodák, respektovaný evropský sochař Ivan Theimer návrh kašny, která byla dokončena a osazena v roce 2002. Na celku kašny s nádrží se projektově podílela italská architektka Angela Chiantelli z Luccy, a v Itálii byly rovněž odlity součásti sousoší.

S odstupem času, a zejména při srovnání se současnými devastačními zásahy předláždění Pekařské a Denisovy ulice, je třeba celkovou restituci Horního náměstí označit za neobyčejně zdařilou a citlivou. Architekti respektovali charakter daného místa, jejich nadčasový návrh nepřinesl radikální proměnu podoby náměstí, jeho materiálového, půdorysného a urbanistického řešení. Ponechání dochované dlažby naopak jen posílilo historickou přirozenost této části města a zdůraznilo její nesporné estetické kvality. To podporuje i kultivovaně provedený informační aparát včetně modelu historického jádra města a zejména Aríónova kašna, která svým „společenským magnetismem“ vytvořila nové a neobyčejně přitažlivé sociální ohnisko v centru města. V kontextu proměn Olomouce, ale též dalších českých a moravských měst po roce 1989 náleží tato obnova nejen k těm nejvýraznějším, ale bezesporu i nejkvalitnějším.

To se ostatně projevilo v několika oceněních, které projekt získal (čestné uznání v mezinárodní Piranesiho ceně v roce 2001 a cena v kategorii rekonstrukce v celorepublikové Grand Prix Obce architektů v roce 2002). Nelze samozřejmě odhlédnout od hlasů, které opakovaně kritizují „neschůdnost“ historické dlažby, volbu mobiliáře (lavičky, svítidla) nebo absenci zeleně. První výtka je zcela neoprávněná: na frekventované chodníky autoři použili nové, dostatečně komfortní a široké kamenné desky, kdežto vzácná historická nerovná dlažba zůstala v plochách kolem sochařských monumentů, kde se předpokládá spíše pomalý, rekreační pohyb nebo stání (turisté, kulturní akce). Co se týče mobiliáře, ostatně snadno nahraditelného, jeho nekvalitní řemeslné provedení nelze vyčítat autorům projektu.

Podobně je to i s osvětlením, které nemá s původním projektem příliš společného. Mnozí možná zapomněli, že originální návrh svítidel byl zamítnut v roce 2000 Ministerstvem kultury ČR a současná „konfekční“ svítidla Thorn byla do projektu prosazena až ex post. Pořízení osvětlovacích těles o metr kratších, než s jakými počítal návrh, vedlo k potížím s nedostatečným osvětlením některých partií náměstí. Také nasvícení dominant a fasád náměstí se nedaří realizovat podle původního návrhu.

Navzdory námitkám je přínos rekonstrukce Horního náměstí neoddiskutovatelný. Znamenala vytvoření nové hodnoty založené na respektu k historickému kontextu místa a je současně příkladem neobyčejně osvíceného přístupu investora, Statutárního města Olomouce, který by měl zůstat vzorem i do budoucna. Nedávné diskuse o problematice umístění zeleně na náměstí ukazují, že některé otázky zůstávají otevřené a úpravu prostoru v tomto ohledu není nutné pokládat za definitivní.

Stejně tak to ale dokládá, že Horní náměstí je stále živým srdcem města, na jehož prospěchu má zájem snad každý jeho obyvatel, který si uvědomuje hodnotu výjimečného historického prostředí svého domova.

Občanské sdružení Za krásnou Olomouc by chtělo u příležitosti předání Ceny Rudolfa Eitelbergera iniciovat veřejnou a odbornou diskusi o budoucnosti Horního náměstí a doufá, že tato snaha nezůstane bez odezvy.

Datum oficiálního předání Ceny Rudolfa Eitelbergera nebylo ještě stanoveno a upřesní se po dohodě s oceněnými.

Návrh a realizaci Ceny Rudolfa Eitelbergera provedl Jaroslav Koléšek (nar. 1974), který patří mezi významné české výtvarníky mladé generace. Jako sochař je všestranný, pracuje s kamenem, betonem, dřevem, sádrou, sklem i plastickými hmotami. Vystavuje pravidelně doma i v zahraničí (Polsko, Německo). Je autorem památníku letecké bitvy nad Šanovem a držitelem zlínské Ceny Václava Chada (2003). Pracuje jako odborný asistent na Katedře sochařství Fakulty umění Ostravské univerzity.

Pro bližší informace viz http://www.vy3.net/k/fla.html.

O. s. Za krásnou Olomouc

kontakty:

PhDr. Martin Horáček, Ph.D. – 605 825 098

Mgr. Ondřej Jakubec, Ph.D. – 732 779 678

E-mail: krasnaolomouc@seznam.cz www.krasnaolomouc.cz

Morava se letos pokusí přilákat turisty důrazem na tradiční kuchyni, folklór a tradice. Moravské kraje znovu spojily své síly a připravily nový propagační materiál zaměřený tentokrát více na gastronomii. Hejtman Olomouckého kraje Martin Tesařík jej ve čtvrtek 15. ledna slavnostně pokřtil na veletrhu cestovního ruchu Regiontour v Brně.

Společně s ním materiál prezentoval také hejtman Jihomoravského kraje Michal Hašek, Moravskoslezského kraje Jaroslav Palas a Zlínského kraje Stanislav Mišák.

„Morava je důležitou značkou, kterou chceme dále rozvíjet. Proto je dobře, že podobný materiál vznikl. Když oslovíme turisty společně, můžeme jim toho nabídnout více,“ uvedl hejtman Olomouckého kraje Martin Tesařík (na fotografii).

Materiál nazvaný Morava a Slezsko – region plný chutí a zážitků tvoří informační brožura a mapa. Autoři materiálu vsadili na fakt, že Morava je známá především svým folklórem a tradicemi, s nimiž je spjatá osvědčená moravská a slezská kuchyně a vyhlášená pohostinnost. Právě kulinářské speciality považují obyvatelé Moravy společně s kroji, zvyky a obyčeji za důležitou součást kulturních tradic.

Brožura nemá produkty jen popisovat, ale sloužit jako praktická pomůcka pro plánování pobytu v Jihomoravském, Moravskoslezském, Olomouckém a Zlínském kraji. Obsahuje totiž návrh konkrétních tras, na nichž se turisté mohou seznámit s tradicemi a ochutnat některé regionální produkty. Zájemci díky tomu mají možnost vybrat si konkrétní program spojený s ochutnávkou piva, sýrů, koláčů či pečiva. Pro návštěvníky jsou připraveny například trasy Za vínem na pohádkový jih Moravy, Za vůní ušatého perníku, Hostinské minipivovary – jiný pivní zážitek a Mistrovské pekařské tradice, valašské šenky a výroba piva.

Novinkou letošního společného materiálu moravských krajů jsou konkrétní recepty na přípravu kulinářských specialit. Recepty byly vybrány tak, aby bylo možné využít běžně dostupné suroviny, což usnadní práci například cizincům. Mapa přiložená k brožuře čtenáře seznamuje s jednotlivými etnografickými regiony Moravy a Slezska a přibližuje zvyky i tradice tamních obyvatel. Turisté v ní rovněž naleznou informace o vybraných akcích a návrhy výletů za folklórem.

Kraje vydaly celkem 30 tisíc výtisků nového propagačního materiálu. O náklady ve výši přes 900 tisíc korun se podělily rovným dílem. Materiál byl připraven ve třech verzích, které obsahují vždy po dvou jazykových mutacích (čeština a polština, angličtina a ruština, němčina a italština). Po Regiontouru je budou nabízet na dalších tuzemských i zahraničních veletrzích cestovního ruchu a prostřednictvím agentury CzechTourism také na jejích zahraničních zastoupeních. Nový propagační materiál Morava a Slezsko – region plný chutí a zážitků je součástí stejnojmenného projektu.

Do něj dále patří rozšíření společných webových stránek www.moraviasilesia.cz, výroba gastronomicky zaměřeného filmu pro polskou televizi a společná prezentace materiálu na Regintouru.