středa
3. června 2020
svátek slaví Tamara
Česká válka, archiv DnZ.



Divadelní zrcadlení padesátých let v Československu

Autor článku: 
Marcela Magdová

ČR: Obraz Československa v 50. letech stále častěji zaměstnává současné divadelní tvůrce z mnoha regionů naší vlasti. Vede je k tomu potřeba opětné rehabilitace postižených třídních nepřátel, poukázání na nově objevené skutečnosti některých diskutovaných případů a v neposlední řadě i čistě lidská (občanská) povinnost připomenout události tohoto období mladým generacím. Jelikož jak kdysi napsal Jan Císař v doslovu k Přelíčení Petera Weisse: „Viny se nesmívají tím, že na ně zapomínáme. Viny se překonávají tím, že odstraňujeme možnost jejich opakování“.

Porevoluční euforie přesycená znovu nabitou svobodou s neochvějným přesvědčením, že jednotlivec bude již navždy stát nad teorií davu se vytratila. Intenzivněji na nás doléhá přesvědčení, že žijeme v době, kdy prostředků manipulace s lidmi a to především mediálních, přibývá. Politici mají stále větší moc. Hrozí, že politika, jež vnímá člověka jako nepatrný článek mechanismu (pouhé číslo, jak to mu bylo již několikrát v historii), v němž práva a povinnosti určuje malá skupinka stojící na vrcholu pomyslné pyramidy, obsahuje nebezpečí, učinit z násilí běžný nástroj politické praxe.

Československo po komunistickém převratu, a to zejména desetiletí následující, neblaze proslulé politickými procesy, represemi a omezováním lidských práv, se stává tématem různých divadelních projektů, ať již jde o inscenace repertoárových divadel, či akce nezávislých autorů v autentických prostorách, kde se případy skutečně odehrály. Tato forma, uskutečnit „divadelní rekonstrukci“ nebo divadelní obraz inspirovaný událostmi z minulosti přímo na daném místě, je pochopitelně nejcennější a zároveň divácky nejpřitažlivější. Potýká se ovšem s nedostatkem financí, případně s nemožností adaptace původního prostoru k divadelnímu představení.
Jedním z prvních iniciátorů divadelního vyrovnání s komunistickou minulostí v Československu se stalo občanské sdružení MEZERY zastoupené jeho předsedou a hlavním organizátorem, režisérem a dramatikem Miroslavem Bambuškem, který proslul zejména založením neformálního kulturního stánku Multiprostor v Lounech a od roku 2005 pak realizoval společně s dalšími režiséry a dramatiky projekt perzekuce.cz v tehdejším syrovém prostoru holešovické továrny, dnes revitalizovaném sále La Fabrika. V rámci projektu perzekuce.cz, který byl vnímán jako událost divadelní Prahy vznikla například inscenace textu Karla Steigerwalda Horáková × Gottvald s podtitulem (Zabijeme ženskou, leknou se. Zvyknou si).
Tragický příběh justiční vraždy političky Milady Horákové, ke kterému došlo 27. června 1950 po vykonstruovaném soudním procesu, jako by se stal výzvou pro další divadelní uchopení. O dva roky později se objevil ve výrazně stylizovaném minimalistickém operním ztvárnění autorů Aleše Březiny a Jiřího Nekvasila na studiové scéně Národního divadla v Divadle Kolowrat. Opera – proces Zítra se bude… se ovšem příliš nefixovala na svoji domáckou scénu a těsně po premiéře se vydala na festivaly do Hradce Králové, slovenské Nitry i mimo republiku. Hlavní roli Milady Horákové dodnes hraje Soňa Červená, operní pěvkyně která byla z politických důvodů sama nucena opustit republiku a žít desetiletí v emigraci.
Prozatím posledním divadelním návratem k citované problematice byl projekt Procesy 10/48/7830 připravený progresivním souborem fyzického a experimentálního divadla Spitfire Company pod režií uměleckého vedoucího Petra Boháče. Projekt byl sám o sobě unikátní tím, že byl uveden pouze jednou a to v rámci festivalu alternativního divadla …příští vlna/next wave…, pro který byl v souvislosti s výročím narození Milady Horákové vytvořen. Konal se v jednacím sále Vrchního soudu na Pankráci, tedy na stejných místech kde k procesu došlo. I přes ne zrovna tradiční umělecké pojetí, kdy za hlavní vyjadřovací prostředek byl zvolen pohyb a zvuk, vyvolalo představení ohromný ohlas, a to především u pamětníků, kteří se akce v hojném počtu účastnili.

Jako zatvrzelý odhalovač zločinů komunismu, jež se prostřednictvím svých her i realizací neustále navrací do padesátých let minulého století, a pro kterého jak sám říká: „je to nutná přirozenost“ vystupuje již zmiňovaný Miroslav Bambušek. Jeho projekty jsou apelativní, útočí na diváka ze všech stran a do hloubky, protože nikdy nejde o povrch. Sám se na ně velmi pečlivě připravuje studiem archivních materiálů, dobových záznamů a pamětí. Říká: „Je to pro mě taková standardní cesta. Chci-li se o něčem dozvědět maximum, musím prostudovat všechno, co je k dispozici, archivy, tiskoviny, vzpomínky pamětníků, práce historiků, sociologů atd. Je to taková tradiční práce a je při přípravě nejnáročnější. To víte, že mě ty materiály ovlivňují. Strávím s tím vždy asi dva roky. Zakousne se vám to pod kůži a nemůžete se pak tvářit, že jste objektivní – byla by to lež. Je to jako když vykopáváte starý hrob, říznete se o úlomek kosti a ´nakazíte se´ v tomto smyslu nemohou být objektivní ani historici i když se tak často chtějí tvářit kvůli větší důvěryhodnosti“.
Posledními Bambuškovými pracemi z loňského roku byla hra Česká válka věnovaná hrdinům třetího odboje, napsaná na zakázku Divadla na Zábradlí, kde byla v režii Davida Czesanyho v květnu uvedena a třetí díl celorepublikového projektu Cesty energie Uran, situovaný do míst bývalého hlavního velení protivzdušné obrany ČSR v obci Drnov nedaleko Loun. Česká válka otevírá události spojené s duchovním odporem vůči komunistickému mechanismu, s aktivitami bratří Mašínů a dalších odbojových skupin jako Černý lev 777, Hory Hostýnské, MAPAŽ a je možné ji zhlédnout pravidelně každý měsíc ve jmenovaném divadle. Těžší je to s Uranem, jehož životnost je přímo závislá na finančních možnostech organizátorů i dostupnosti bunkru, ve kterém je po větší část roku velmi nízká teplota. Zatím se během září a října odehrály tři reprízy, další jsou ve hvězdách. Je možné, že následující repetice této inspirativní performance, která tematizuje uran v mnoha podobách jako poklad pro zbrojní potřeby SSSR, trest politických vězňů v dolech na Jáchymovsku či současný obraz jaderné energie, již neproběhnou.

Posledním uměleckým příspěvkem k tématu 50. let u nás byla ostravská premiéra (21. ledna 2012) hry Tomáše Vůjtka S nadějí, i bez ní, která zpracovává vzpomínkovou prózu Josefy Slánské Zpráva o mém muži a jež se úzce dotýká dalšího monstrprocesu zinscenovaného Komunistickou stranou. Jejím hlavním (anti)hrdinou se v roce 1953 stal bývalý funkcionář Rudolf Slánský. Jeho žena na půdě Komorní scény Arény pateticky nevzdychá naopak je středobodem groteskní vyšetřovací šarády, která ve své obludnosti působí o to naléhavěji.
17. února 2012 uvedla Nová Scéna Národního divadla zbrusu nový text Karla Steigerwalda Má vzdálená vlast inspirovaný knihou Dagmar Šimkové Byli jsme tam také, ženou, jež strávila patnáct let v komunistickém kriminále, a která se v současnosti marně dožaduje rehabilitace. Hra jak anotace napovídá: „reflektuje tragikomicky, a s ironií marnost českého vyrovnání s minulostí, marnost a nemožnost tlusté čáry za ní, ubohost české podoby rozloučení s komunismem“.
Doufejme, že Steigerwaldův úsudek není posledním a platným vyjádřením k tématu 50. let v Československu na našich jevištích.

Mohlo by vás také zajímat...

ČR: Omnium z.s. organizuje cyklus vzdělávacích a osvětových seminářů, konferencí, workshopů, výstav, koncertů a dalších aktivit pro širokou i odbornou veřejnost se vztahem k památkové péči pořádaný pod názvem Monumenta VIVA a pracuje na dalších projektech. Jaké akce v oblasti ochrany a obnovy památek připravili pro nadcházející období?

Celá ČR
Instituce a kulturní zařízení, Památky, Vzdělávání
Co se děje
02.06.2020

ČR: Evropský vzdělávací program v oblasti filmové výchovy CinEd rozšiřuje své stávající online nástroje, aby umožnil mladému publiku objevovat evropské filmy z pohodlí domova. Nová platforma CinEd doma je studentům a žákům k dispozici v dobách, kdy jsou projekce v běžném formátu ve školních třídách méně dostupné či vůbec nedostupné. Stejně jako celý Cined, i nabídka CinEdu doma je vedle vybraných filmů a učebních materiálů přístupná zdarma.

Celá ČR
Děti a mládež, Instituce a kulturní zařízení, Knihy, literatura, média, Vzdělávání
Co se děje
02.06.2020

HRONOV: Přestože je hranice mezi Českem a Polskem z důvodů vládních opatření stále uzavřená, uskuteční se tuto sobotu od 14 h na zelené hranici mezi Náchodskem a Kladskou kotlinou na cestě mezi obcemi Žďárky a Pstrążna (Stroužné) sousedské setkání. “Smyslem tohoto setkání je poukázat na nesmyslnost uzavření hranic mezi dvěma zeměmi, které mají podobnou epidemiologickou situaci a takřka identická ochranná opatření,” uvedl jeden z organizátorů setkání Zdeněk Kozlíček. Toto setkání, které je otevřené všem sousedům a přátelům z obou stran hranice, je součástí mezinárodní občanské iniciativy Soboty pro sousedství / Soboty dla sąsiedztwa, kdy se každou druhou sobotu setkávají na tzv. zelené hranici sousedé, přátelé a rodiny z Česka se svými sousedy z Německa, Rakouska, Slovenska a Polska.

Královéhradecký kraj, zahraničí
Cestovní ruch, Instituce a kulturní zařízení, Ostatní, Menšiny a cizinci
Co se děje
29.05.2020

ČR: V chatové oblasti Nižbor na Berounsku se potkali Martin Myšička, Ivana Chýlková, Radek Holub, Pavla Beretová, Josef Polášek, Jana Švandová, Tomáš Hanák a mnoho dalších, aby zde natočili nový seriál České televize. Scénáře ke třinácti dílům napsal dvojnásobný držitel Českého lva Petr Kolečko, režie se ujal Radek Bajgar, tvůrce divácky oblíbených komedií Teroristka a Teorie tygra. Pracovní název právě vznikajícího rodinného seriálu je Chataři.

Celá ČR
Instituce a kulturní zařízení, Knihy, literatura, média
Co se děje
02.06.2020