Archiv textů

ŠVÉDSKO-ČR: Česká historička Blanka Karlsson, žijící od roku 1984 se švédským manželem v Norrköpingu, patří k těm obětavým duším, které „na oltář vlasti“ dokážou přinést ohromnou spoustu času. K těm, kteří nelitují vlastních prostředků a s celoživotním zápalem se věnují svému vyvolenému tématu. Tím je pro ni zcela logicky mapování švédských pobytů dvou mimořádných postav české kultury a historie: Jana Amose Komenského a Bedřicha Smetany. Smetanovo 200. výročí narození 2. 3. 1824 dalo také vznik našemu dnešnímu rozhovoru na dálku.

S Blankou se známe díky natáčení dokumentu České kořeny ve Švédsku (2009) a dalším četným kontaktům, které se od něj odvíjely. Mohla jsem tak zblízka poznat její ryzí vlastenectví, které u mnohých často probudí až pobyt v zahraničí; ne tak u ní. Má jej zkrátka v krvi.

Výsledky svého třicetiletého bádání o Smetanovi ve Švédsku shrnula do své publikace vydané ve vlastním vydavatelství Blanka Pragensis.  

ČR: Před sto lety, 18. února 1923, zemřel Alois Rašín – významný politik první republiky, ekonom, právník, účastník 1. odboje, ministr financí, který proslul jako jeden z "mužů 28. října“. Bylo mu pouhých 56 let (narodil se 18. 10. 1867 v Nechanicích), když tragicky zemřel. 5. ledna 1923 byl před svým pražským bytem v Žitné ulici postřelen kulkou z revolveru sotva dvacetiletého anarchisty Josefa Šoupala. Přes veškerou snahu lékařů následkům atentátu podlehl. V českých moderních dějinách šlo o zcela ojedinělou událost.

RAKOVNÍK: „Tak jen pojď dál, milý Ježíšku! To jsme rádi, že jsi k nám zase zavítal. A vidím, že máš s sebou nějaké dárky pro tu naši holčičku. Počkej, otevřu ti pořádně okno…“ slyším dědu hovořit svátečním, zvučným, divadelním hlasem. Stojím za dveřmi pokoje u dědečka a babičky Mejstříkových v Rakovníku a vidím přes matné sklo, že se rozsvěcejí malá světélka. Ani nedýchám. Za chvíli je slyšet, jak se děda loučí s Ježíškem. „Tak děkujeme, Ježíšku, a za rok si na nás zase vzpomeň!“ volá z okna. Slyším zacinkat zvonek. Jsou mi tak čtyři roky nebo pět? Sourozence ještě nemám, a tak se vše dědovo i babiččino vánoční snažení točí kolem vnučky. Dveře se konečně otevírají, za nimi stojí rozzářený stromeček a děda mává do tmy a zavírá okno za Ježíškem. Dědečkův herecký výstup mne v paměti provází každé Vánoce. Tento rok v říjnu uplynulo od narození Karla Mejstříka, učitele, novináře, spisovatele a dramatika, ale také kulturního činovníka, 120 let. Toho, že jsem se i já řízením osudu stala novinářkou a kulturní manažerkou, se nedožil. Také proto vzniká tento článek. Cítím vděk za to, co mi s babičkou, také učitelkou, oba poskytli. Za čas, kdy jsem s nimi poznávala nádhernou přírodu kolem řeky Berounky, kde trávili léto na své malé chatě. Za čas, kdy mne více než 60letý děda učil bruslit na rakovnickém kluzišti. Kdy mne s sebou vzal poprvé do zdejšího kostela na vánoční mši, později pak do Tylova divadla na mého prvního Shakespeara, do rakovnického muzea a také do zdejší Rabasovy galerie. Za čas, který se mnou strávil u své bohaté knihovny a psacího stolu, na němž stával psací stroj, kupily se Rakovnické noviny, do kterých psal, a hromádky dědovy korespondence byly zatížené krásným zeleným skleněným těžítkem...   

ČR-PARDUBICKÝ KRAJ: Nejen podzimní listí pozlatilo dlažbu řady českých měst. Probleskují v ní i nově zasazené kameny zmizelých (Stolpersteiny), mosazné tabulky velikosti dlažební kostky s vyrytými nápisy jmen židovských sousedů, kteří tu žili v době před druhou světovou válkou až do holocaustu.