středa
7. prosince 2022
svátek slaví Ambrož, Benjamín
Slaměný, Vortová
© Zdroj: archiv Muzeum v přírodě Vysočina



Cestou na Seznam – Vesnické masopustní obchůzky a masky na Hlinecku, dávné rituály i stmelující prožitek

ČR: Fakt, že jsou do seznamů UNESCO zapisovány architektonické památky, je všeobecně známý. Již méně se ví, že sem patří také tradice, které skupina obyvatel pokládá za své kulturní dědictví a předává je dalším generacím. Podmínkou pro zápis do mezinárodního Reprezentativního seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva UNESCO je předchozí uvedení na Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury ČR, který nyní čítá 30 položek. V roce 2010, rok po začlenění do tzv. národního seznamu, byly na seznam UNESCO připsány Vesnické masopustní obchůzky a masky na Hlinecku. Co tomuto výjimečnému ocenění předcházelo, jak se připravuje taková nominace a co z ní pro nositele tradice následně vyplývá? Naší průvodkyní po Cestě na Seznam tentokrát bude PhDr. Ilona Vojancová, vedoucí nominačního týmu, tehdejší ředitelka správy Souboru lidových staveb Vysočina, která se této unikátní východočeské tradici věnuje kontinuálně už řadu let.

od 12.02.2022 do 01.03.2022
Autor článku: 
Irena Koušková

Motto: Přání k maškarám: „Výskejte a skákejte hodně vysoko, aby letos bohatá úroda byla!“

Pod tzv. nemateriální kulturu řadíme vedle folkloru zvyky, obřady, oblast tzv. lidové religiozity, kam spadají vědomosti a představy o člověku, přírodě a vesmíru, o nadpřirozených silách, magie, věštby, pranostiky; léčení a hygienu. V širším pojetí potom problematiku rozličných společenství, rodinných a příbuzenských vztahů, sociálních vazeb v určité komunitě nebo skupině.

Vesnické masopustní obchůzky a s nimi spojené masky na Hlinecku jsou součástí obyčejové tradice, která se spontánně uchovala v aktivním povědomí a je dosud praktikována. Ve vesnických masopustních obchůzkách na Hlinecku se projevuje vyjádření tradičních zájmů původně zemědělského společenství: zájem na bohaté úrodě, prosperitě hospodářských zvířat a celého hospodářství, zdraví rodiny. Jsou spojeny i s magickým zajištěním plodnosti. Povědomí o původních funkcích masopustních obchůzek a masek ve vesnicích na Hlinecku stále přetrvává, přestože dnes je již na první pohled dominantní společenská a zábavná funkce. (Zdroj: Národní ústav lidové kultury)

Masopustním veselím a rozpustilostí ožívá v lednu a únoru řada míst v Čechách i na Moravě. Někdy jde jen o masopustní průvody, karnevalové přehlídky masek všeho druhu, jiné mají blíž k původní obyčejové tradici. Známé jsou např. masopusty, ostatky, fašanky atd. v Postřekově na Chodsku, Roztokách u Prahy, Strání na Uherskobrodsku ad. Příkladem městského karnevalu pak jsou Milevské maškary, od roku 2017 rovněž zapsané na národní seznam nemateriálního kulturního dědictví.

 

Co stálo na úplném začátku vaší Cesty za zápisem na národní seznam, potažmo do UNESCO? Kde se vzal ten sebevědomý impuls dostat hlinecký masopust mezi mistrovská díla ústního a nemateriálního dědictví lidstva? Můžete poodhalit zákulisí příprav? Kdo všechno na nominaci participoval?

Výzkumu masopustních obchůzek na Hlinecku jsem se věnovala od svého příchodu do nynějšího Muzea v přírodě Vysočina – to znamená od počátku 80. let 20. století. Fascinovala mě skutečnost, že na Hlinecku většina obyčejů z povědomí lidí vymizela, ale masopust přetrval. Přes všechny zákazy i omezení, které přinášely společenské i historické změny.  Když jsem přicházela do daných vesnic v době masopustních obchůzek, bylo to jako bych se propadala v čase do pradávné minulosti a před očima mi ožívaly dávné rituály. Zdejší masopustní tradice se totiž předávala po generace v téměř nezměněné podobě.

Když nás Národní ústav lidové kultury ve Strážnici (dále jen NÚLK) na přelomu tisíciletí, stejně jako jiné paměťové instituce, oslovil s dotazem, zda je v našem regionu nějaký statek lidové kultury, o němž se domníváme, že by mohl být kandidátem na nominaci pro zápis na Seznam UNESCO, byla volba jasná. Měli jsme velkou radost, když nás NÚLK po čase informoval, že byl hlinecký masopust pro nominaci vybrán. V roce 2003 pověřilo Ministerstvo kultury (dále jen MK) zpracováním nominace naše muzeum s tím, že budeme spolupracovat s NÚLK – konkrétně s PhDr. Janem Blahůškem, PhD. (nyní ředitel Muzea v přírodě Rochus). A dále samozřejmě s MK – konkrétně s Mgr. Michal Benešem, CSc. (vedoucí oddělení pro vztahy s UNESCO) a Mgr. Věrou Skopovou (Odbor regionální a národnostní kultury).

 

Ministerstvo kultury vydává materiál „Podněty k zápisu na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO – tvorba národního indikativního seznamu“ jako metodickou instrukci pro subjekty, které zamýšlejí zapsat vybraný kulturní statek na Seznam UNESCO. Tzv. indikativní seznam navíc určuje pořadí, v jakém budou nehmotné kulturní statky předkládány k nominaci. Jako první byl navržený slovácký verbuňk, druhé masopustní obchůzky z Hlinecka a třetí Jízda králů. Byla pro vás zkušenost, kterou udělali kolegové ze Strážnice, něčím cenná pro tvorbu vlastní dokumentace?

Ano, při tvorbě nominačního návrhu jsme mohli využít zkušeností z podání úspěšné nominace Slováckého verbuňku. Jedna věc je metodika pro nominaci zpracovaná UNESCO a druhá věc je znalost mechanismů a principů. V tomto směru byly neocenitelné rady a postřehy pana Mgr. Beneše, CSc., který se v prostředí UNESCO pohyboval, a navíc se podílel i na přípravě Úmluvy o zachování nemateriálního kulturního dědictví. Tedy dokumentu, na jehož základě byl Seznam vytvořen.

Zpracování nominace trvalo téměř šest let. Důvodem byla jednak změna metodiky ze strany UNESCO, především však skutečnost, že Česká republika přistoupila k přijetí dokumentu Úmluvy až v roce 2008.  V srpnu 2009 jsem měla možnost doprovázet pana Mgr. Beneše, CSc., do Paříže a v sídle UNESCO předat nominaci. Pro mě to byla velká odměna – být přítomna tomuto okamžiku, a navíc v Paříži. Francie, její kultura a francouzština, je totiž mojí velkou láskou, a tak to byl pro mě opravdu velký zážitek. V tu chvíli jsem však ještě netušila, že práce na nominaci neskončila…

Na základě připomínek odborných posuzovatelů bylo totiž třeba nominaci doplnit, dovysvětlit, a to vždy ve stanoveném čase, mnohdy v řádu hodin. Především závěr roku 2009 byl v tomto smyslu náročný. Poslední velkou komplikaci přinesl protest Turecka podaný na půdě UNESCO. Jedna z tradičních masek v obchůzkách z Hlinecka se totiž nazývá turek. Protest se týkal domněnky, že se jedná o znevážení obyvatel Turecka. Do 24 hodin musela Česká republika prostřednictvím MK podat uspokojivé vysvětlení, jinak by byla nominace stažena. Společně s panem Mgr. Benešem, CSc., jsme se horečně snažili vysvětlení zpracovat. Nakonec bylo Tureckem přijato a nominace zařazena mezi kandidáty na zápis.

 

Na seznam nehmotného dědictví Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO) byly masopustní průvody a masky z Hlinecka přidány 17. 11. 2010 v keňské metropoli Nairobi. Na zápis je navrhlo 11 zemí včetně Česka. Jak na ten den vzpomínáte vy, byla jste přímo u vyhlášení? Můžete přiblížit schvalovací proces? Zůstalo vám v paměti, jakých dalších deset zemí rozhodlo o úspěšném přijetí návrhu na zápis?

Ten den mám v živé paměti. I proto, že ono datum je významné i z hlediska naší novodobé historie. (úsměv) V Nairobi jsem přítomná nebyla, ale měla jsem zprávy prostřednictvím mailové komunikace a zpráv SMS od kolegy PhDr. Jana Blahůška, PhD., který Českou republiku na zasedání zastupoval. Připadalo mi, že jednání je velmi dlouhé, s množstvím peripetií… Pamatuji si hlavně jména států, které nominaci zpočátku nepodporovaly, během jednání se to měnilo a navečer přišla kýžená zpráva! Pak už mi zvonil telefon skoro nepřetržitě, ČTK vydala zprávu o zapsání Vesnických masopustních obchůzek a masek z Hlinecka, volali novináři, kolegové, starostové dotčených lokalit, přátelé …. Dostavila se radost a přesvědčení, že podání nominace byl správný krok.    

 

Od té doby uběhlo už jedenáct let. V Hlinsku jste loni uspořádali také konferenci k 11. výročí zapsání na Seznam. Co vám zápis do UNESCO, od roku 2010, přinesl? Jistě to má kromě prestiže i svoje úskalí… Jak např. řešíte zvýšený zájem turistů?

Pokud myslíte, co zápis přinesl mně osobně, pak mohu konstatovat, že pokračující práci. Ale velmi příjemnou a zajímavou. Naše muzeum jako pověřené regionální pracoviště pro tradiční lidovou kulturu provádí opakovaný výzkum masopustních obchůzek a společně s kolegy z NÚLK se podílíme i na redokumentaci pro potřeby národního seznamu i seznamu UNESCO. Mě osobně zajímá vztah nositelů obyčeje k tomuto statku, přicházejí nové generace a jejich postoje se mohou proměňovat. Jsem velmi ráda, že jsme navázali spolupráci se studenty Gymnázia K. V. Raise v Hlinsku. Podílejí se na našich výzkumech, díky čemuž se více dozvídají o tomto statku tradiční lidové kultury a zároveň mohou získat informace – například od svých vrstevníků, které by se k nám asi jinak nedostaly.

Těší nás, že skutečnost zápisu masopustních obchůzek na Seznam UNESCO nemá negativní dopad na podobu a vnímání obyčeje. Zvýšený zájem turistů se projevuje pouze v našem muzeu. Od roku 1994 zde totiž ve spolupráci s obyvateli konkrétní „masopustní“ vesnice pořádáme ukázku tradiční obchůzky, takže původní ráz každého z vesnických masopustů zůstává zachován a není ovlivněn návštěvami turistických skupin.

 

Jedna z podmínek zápisu na seznam UNESCO zní, že se tradice nesmí zakonzervovat, ale dále rozvíjet, sleduje se, jestli existence nemateriálního statku není v ohrožení kvůli nedostatku pokračovatelů, zda není využíván pro komerční účely nebo infiltrován cizorodými prvky. Jaká z vyjmenovaných skutečností ohrožuje budoucnost tradičního masopustu na Hlinecku nejvíce?

Právě opakovaná redokumentace sleduje vývoj a směřování této tradice. V současné době by existenci statku mohla teoreticky ohrožovat opatření, která jsou přijímána v souvislosti s nákazou COVID-19. Tedy v případě, že by tato situace panovala opakovaně po několik let a obchůzky by se nemohly konat v obvyklé podobě. To se, doufám, nestane. Ohrožujícím faktorem by dále mohl být nezájem o pokračování tradice ze strany mladé generace. Nic takového však nepozorujeme. Udržení a opakování této tradice na Hlinecku je důležité pro samotné obyvatele jednotlivých lokalit. Masopustní obchůzky jsou součástí jejich životů, i života vesnice a dané komunity.   

 

Jaká záchranná opatření na eliminaci rizik zániku statku byla zatím přijata?

Součástí nominačního návrhu byla opatření, která mají zabránit komercializaci statku. Z tohoto důvodu se snažíme směřovat pozornost turistů k obchůzce předváděné v prostředí našeho muzea na Veselém Kopci. Další část těchto opatření byla a je zaměřena na osvětu. Například jsme v prostředí památkové rezervace lidové architektury Betlém v Hlinsku v jednom z objektů vytvořili stálou expozici přibližující masopustní obchůzky. Máme připravený edukační program pro školy všech typů, specifická je naše spolupráce s místním gymnáziem, jak jsem se již zmínila. Intenzivní je i součinnost se základními a mateřskými školami v Hlinsku a okolí. Od roku 2013 se například v Hlinsku o masopustním úterý koná Rozloučení s masopustem, v němž mají právě školy důležité místo.

 

V nominačním protokolu do UNESCO je uvedeno, že tradice je živá v sedmi z celkového počtu 28 obcí v okolí města Hlinsko. Jak je tomu díky zápisu do UNESCO dnes? Jak se masopustní obyčej vyvíjí? V čem byl masopust na Hlinecku jiný třeba před sto lety, než je teď?

Masopustní tradice ve zmíněných obcích dále pokračuje. Navíc, díky zápisu, byly obchůzky v dalších dvou obcích obnoveny. Stál za tím zájem obyvatel, aby i u nich tradice znovu ožila.

V minulosti byly masopustní obchůzky spojeny se životem obyvatelstva, které se věnovalo zemědělství. V současné době již nejsou rodiny zdejších obyvatel na zemědělské výrobě existenčně závislé. Masopustní obchůzky a projevy tradičních masek si však udržují svoje základní funkce spojené s tzv. prosperitní magií. O těchto funkcích a jejich významu si udržují obyvatelé v daných vesnicích všeobecné povědomí a jejich dodržování podléhá kolektivní kontrole. Masopustní obchůzky mají dnes především charakter zábavy, zábavy kolektivní, která sjednocuje obyvatele vesnice díky společnému prožitku.

 

S vlastním zápisem na národní seznam je spojena nejen zasloužená prestiž, ale i možnost prostřednictvím nejrůznějších dotačních programů čerpat finanční prostředky na propagaci či podporu vzdělávání další generace. Jak je to ve vašem případě, když nositelem statku není žádný folklorní soubor, ale masky oblékají obyvatelé z vlastního rozhodnutí a vlastního zájmu? Kdo je zaštiťuje?

V současné době se o organizační záležitosti spojené s obchůzkou: sjednávání hudby, občerstvení, propagace, obstarání drobného materiálu na případnou opravu některých masek (turci a slaměný), ve všech vesnicích starají Sbory dobrovolných hasičů. Stále však platí, že masky oblékají jejich nositelé z vlastního rozhodnutí a také o masky pečují. Pokud se v obci rozhodnou využít možnosti dotačních titulů MK nebo Pardubického kraje, pak žádá právě Sbor dobrovolných hasičů.

(Výjimkou jsou masky laufra (strakatého), ženy a turků – do kostýmů těchto masek se oblékají svobodní chlapci a mohou je nosit pouze do doby, než dospějí. Dříve byl mezníkem odchod do prezenční vojenské služby. Tyto kostýmy se opravují na náklady Sboru dobrovolných hasičů nebo obce.)

 

V říjnu roku 2022 tomu bude deset let, co byla v památkové rezervaci Betlém Hlinsko, v domku č.p. 362 otevřena stálá Expozice masopustních masek a obchůzek z Hlinecka. Expozici spravuje Muzeum v přírodě Vysočina ve spolupráci s městem Hlinsko. Vystaveny jsou tu i důležité dokumenty provázející zápis na seznam UNESCO. Jak jsme viděli v předcházejících dílech našeho seriálu, je podoba nominační dokumentace nápaditá i třeba výtvarně zajímavá…

Ano, stálá Expozice masopustních obchůzek a masek na Betlémě kromě historie a současnosti této tradice přináší i materiály dokumentující proces zápisu. Je zde vystaven i kompletní nominační návrh, který je uložen ve výtvarně zajímavém „obalu“. Pro jeho vytvoření jsme oslovili mladého výtvarníka, tehdy ještě studenta AVU v Praze, Vojtěcha Trochu, který pochází z Hlinska. S V. Trochou a jeho kolegou ze studií Václavem Šubou jsme spolupracovali i na tvorbě návrhu architektonické a grafické podoby stálé expozice. 

 

Jak to bylo s masopusty na Hlinecku v pandemických dnech loni a kdy by se měl masopust konat letos? Bylo to loni poprvé v historii, co se masopust na Hlinecku nekonal?

V roce 2021 se bohužel masopustní obchůzky v obvyklé podobě konat nemohly. V některých vesnicích však hledali náhradní formu, jak si tradici připomenout. Například v místní části města Hlinska, v Blatně, vyzdobili okna Hasičské zbrojnice fotografiemi obchůzek z let minulých, i dávno minulých. Oslovili obyvatele, aby jim případně fotografie či upomínky na předešlé masopusty pro tento účel zapůjčili. Rovněž se zapojily děti, které malovaly a kreslily masky. V další obci – Vortové se zase některé masky oblékly a alespoň před svým domem práskaly bičem, vyskakovaly a výskaly, aby svým sousedům a sobě tradici připomenuly. Tato skutečnost, domnívám se, odkazuje na vztahy nositelů k jevu samotnému. Dokládá to, že je skutečně součástí jejich životů.

V některých vesnicích se obchůzky v minulosti nekonaly z důvodu opatření, která panovala během druhé světové války.

 

A jaké jsou letošní termíny obchůzek?

V některých vesnicích se již nyní rozhodli obchůzku nepořádat kvůli opatřením v souvislosti s šířením covidu.

Hamry u Hlinska – 12. 2.

Hlinsko - Blatno – 20. 2.

Studnice a Vortová – 26. 2.

Rozloučení s Masopustem, Hlinsko – 1. 3.

 

Znamená to, že zahájení na Veselém Kopci letos nebude?

Ano, nebude, bohužel. Panující opatření nám to neumožňují. Na kulturních akcích v muzeu může být jen 1000 lidí. V roce 2020 Masopust na Veselém Kopci navštívilo téměř 5000 zájemců.

 

Bohužel na řadě míst se znovuobnovená masopustní tradice neujala a organizátoři si stěžují, že lidé nemají chuť zúčastnit se průvodu převlečení do maškar, a tak se omezují na pořádání masopustních veselic. Přibývá takových případů až v poslední době? Čím to je? Odkud vycházejí nejčastěji iniciativy na pořádání masopustů? Mění se to v čase?

Je třeba odlišit masopustní obchůzku a karneval. Masopustní obchůzka má svůj řád a pevně stanovené rituály počátku i konce. Na Hlinecku jsou pevně dané masky – jejich podoba i funkce. Ve většině vesnic se za masky převlékají pouze muži. Karnevalové průvody jsou veselicemi, za masky se může převléknout kdokoliv a také kostým může být jakýkoliv. Bylo tomu stejně i v minulosti. V současnosti každá taková aktivita záleží na lidech. Na tom, zda se nalezne někdo, kdo vše „rozpohybuje“ a setká se u ostatních s příznivou odezvou. Iniciativy na obnovení masopustních veselic mohou mít nejrůznější podněty: snaha „rozpohybovat“ společenský život v lokalitě, komerční zájem nějaké skupiny. Snaha o návrat k tradicím…

 

V roce 2019 vyřadilo UNESCO ze seznamu kulturního dědictví karneval v belgickém Aalstu kvůli maskám karikujícím židy. Žijeme v neklidně době, jste v tomto smyslu také ostražitější?

Jsem profesí etnoložka – statky tradiční lidové kultury zkoumám. Snažím se zjistit, proč mají takovou podobu a jakým vývojem prošly a procházejí. Nemohu je hodnotit a poměřovat normami stanovenými v současnosti. Z tohoto důvodu považuji za nešťastné i některé body současné podoby nominační metodiky pro zápis na Seznam UNESCO. Mám na mysli především hodnocení genderové vyváženosti nominovaného statku. Což my, jako odborníci, víme, že to často nelze. Jsou například tzv. iniciační obyčeje, které jsou a byly vlastní třeba jenom mladým chlapcům nebo dívkám. Dané společenství to tak chápe a necítí v tom „nespravedlnost“ či „nevyváženost“.

 

Účastníte se vy sama masopustů jako divák nebo samotný aktér?

Účastním se s radostí jako divák a jako člověk pořizující dokumentaci pro muzeum. Jak jsem psala, masky a jejich kostýmy jsou dané a s výjimkou Blatna se všude do kostýmů oblékají pouze muži. Aktérem tudíž být nemohu. Ale jsem „poučeným“ divákem, tudíž se stávám partnerem masek pro jejich „role“. Masopustní obchůzka na Hlinecku je totiž velké lidové divadlo, které se odehrává v několika rovinách.

 

https://www.nmvp.cz/vysocina/regionalni-pracoviste-pro-tradicni-lidovou-kulturu

https://ich.unesco.org/en/RL/shrovetide-door-to-door-processions-and-masks-in-the-villages-of-the-hlinecko-area-00397?RL=00397

https://ich.unesco.org/fr/RL/les-dfils-de-porte-porte-et-masques-des-jours-gras-dans-les-villages-de-la-rgion-de-hlinecko-00397

Mohlo by vás také zajímat...

BRNO: Vydavatelství Radioservis představuje CD Moravia Brass Band V PŮLNOČNÍ HODINU. Moravia Brass Band je největší žesťové těleso v ČR a rezidenční orchestr Brno Brass Festu. Třicet hudebníků v čele s šéfdirigentem Chuheiem Iwasakim popularizuje hru na žesťové nástroje, představuje jedinečné programy a aranžmá, zve výjimečné hosty, a především vytváří specifické uskupení: žesťový orchestr – brass band.

Celá ČR
Instituce a kulturní zařízení, Knihy, literatura, média, Hudba
Co se děje
07.12.2022

ČR-BRUSEL: Pod názvem Umění spojuje se včera večer 5. prosince uskutečnil v Bruselu u příležitosti Českého předsednictví v radě EU slavnostní koncert žáků základních uměleckých škol z různých krajů ČR. Koncertu předcházelo slyšení zástupců členských států v Evropském parlamentu na téma uměleckého vzdělávání. Právě systém základního uměleckého školství a rozsáhlá síť základních uměleckých škol patří ke světovým unikátům. V Bruselu jej odprezentuje Irena Pohl Houkalová, ředitelka celostátního festivalu ZUŠ Open, který pořádá Nadační fond Magdaleny Kožené s cílem zviditelnit význam ZUŠ. Na koncertě přímo v Evropském parlamentu vystoupili žáci i pedagogové z pražských ZUŠ Jana Hanuše a ZUŠ Popelka, Ostravské ZUŠ Mariánské hory, ZUŠ J. B. Foerstera v Jičíně, ZUŠ Bystré, ZUŠ Teplice, ZUŠ Liberec, ZUŠ Kroměříž a ZUŠ Havlíčkův Brod. Program akcentoval virtuositu a zapálení nejmladších generace a byl sestaven z ikonických děl mistrů české klasické hudby i světových autorů s přesahem do filmové a populární hudby a soudobé autorské tvorby.

Celá ČR, zahraničí
Děti a mládež, Instituce a kulturní zařízení, Hudba, Soutěže a festivaly
Co se děje
06.12.2022

ČR: Novinkové CD Příští stanice muzikálová má poměrně zajímavou genezi svého vzniku. Jeho sólisty jsou Bára Basiková a Jakub Hübner. Bára se s Jakubem potkala několikrát na koncertech, kde oba vystupovali. Například na koncertě Muzikál expres 30 v Hudebním divadle Karlín. Postupem času mezi oběma vznikl vzájemný respekt i sympatie. První jejich společnou nahrávkou byla skladba Byl den a padla noc, která vyšla loni na Jakubově vánočním CD a je i bonusem toho dnešního. Muzikál expres se tedy rozhodl dát ve své letošní produkci se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu prostor právě jim.

Celá ČR
Hudba
Co se děje
06.12.2022

VYSOKÉ MÝTO: Na počátku roku 1901, přesně 22. ledna, se narodil ve Vysokém Mýtě Ota Vohryzek. Tatínek Max byl vysoké a mohutné postavy, maminka Hermína drobná, okatá a velmi půvabná. Na kraji města společnou silou provozovali obchod s železem a sedlačili. O dva roky později se narodila ještě mladší Anna. A celá rodina spokojeně žila v přízemním domě s průjezdem do dvora, na který navazovala dlouhá zahrada s ovocnými stromy.

Pardubický kraj
Instituce a kulturní zařízení, Ostatní, Památky
Co se děje
07.12.2022