Život ukrytý ve fotografii

<p>PRAHA: Krásné chvíle nejsou navždy. Ztrácíme je každou sekundu našeho života. Naštěstí tu jsou výjimečně talentovaní fotografové – kouzelníci, jako je například Anna Kazanová z Ukrajiny, kteří pro nás tyto momenty zachytí, a tak si je můžeme užívat znovu. V rozhovoru se mi Anna svěřila s tím, co ji přivedlo do Prahy a na čem zde pracuje.</p> <p>Jak dlouho žijete v České republice a co se vám líbí na naší kultuře?</p> <p>Pocházím z Oděsy a v Praze žiji již téměř tři roky. Pracuji zde jako fotografka. Původně jsem plánovala přestěhovat se z Oděsy do Amsterodamu. Dokonce jsem již byla přijata na místní uměleckou univerzitu Gerrit Rietveld Academy of Arts. Přesto krátce před tím, než jsem měla odcestovat do Amsterodamu, jsem se rozhodla odjet do Prahy a už jsem tu zůstala. Jedna z oblastí české kultury, kterou mám opravdu velmi ráda, je samozřejmě fotografie. Česká republika má v této oblasti bohatou historii a mnoho skutečně dobrých fotografů. </p> <p>Co se vám líbí právě na fotografii?</p> <p>Vnímám ji jako vynikající prostředek k vyjádření svých myšlenek a pocitů, k vyjádření sebe samé. </p> <p>Jak byste popsala vaše umělecké snímky?</p> <p>To je obtížná otázka. Je velmi těžké popsat slovy, co vše vyjadřuji ve svých fotografiích. Řekla bych, že mé fotografie vyjadřují to, co se slovy popsat nedá. V některých z nich se snažím sdělit příběh. V ostatních vyjadřuji myšlenku, pocit a nebo dokonce celý soubor pocitů a myšlenek.</p> <p>Pracovala jste někdy s českými umělci?</p> <p>Bohužel ne. Ale doufám, že v budoucnosti takovou spolupráci naváži. Čas od času navštívím Žižkovský fotografický klub a zde se potkám s českými fotografy. Je pro mě velmi zajímavé poslouchat jejich názory na moji práci a také si prohlédnout, na čem v Praze pracují ostatní fotografové. Koncem tohoto roku plánuji spolupracovat na jednom projektu s antropologem Csillem Barkászem, který rovněž žije a pracuje v Praze.</p> <p>Jaké máte nejoblíbenější české fotografy?</p> <p>Líbí se mi práce Josefa Sudka a Františka Drtikola. V tuto chvíli je ale mým nejoblíbenějším fotografem Miroslav Tichý. Jemné rozostření v jeho fotografiích jim dodává nádherně snový impresionistický nádech. Je to jako když se na jeho fotografie díváte s přimhouřenýma očima z perspektivy opravdového umělce. </p> <p>Ve spolupráci s dánskou avantgardní jazzovou skupinou „Strange Party Orchestra“ jste připravila výstavu nazvanou „The Anna Kazanova Project“. Můžete našim čtenářům tuto výstavu přiblížit?</p> <p>Výstava byla k vidění v Praze jeden měsíc od soboty 18. srpna v Galerii Fotografic. Umělecká fotografka Natalia Vasquez tento projekt popsala jako unikátní a intenzivní milostné vzplanutí mezi fotografií a zvukem. Je to o spojení dvou odlišných uměleckých forem a vytvoření zcela nového vizuálně – sluchového zážitku. Každá z mých fotografií vystavených v galerii byla obohacena o vlastní zvukovou stopu složenou dánskými hudebníky. Zvukový záznam bylo možné v galerii poslechnout si ve sluchátkách. </p> <p>Více info na:<br />
www.annakazanova.com</p>