úterý
16. dubna 2024
svátek slaví Irena
Mgr. Jitka Tláskalová
© Dana Ehlová



Výstava Svět loutek přibližuje bohatství Dobrušky

DOBRUŠKA: Loutkářství má v Orlických horách i Podorlicku dlouhou a zajímavou historii. Také Dobruška se pyšní tradicí spojenou s řezbářstvím a výrobou loutek, stejně jako s loutkovým divadlem. Špičku mezi tvůrci loutek představoval nepochybně dobrušský rodák Jindřich Adámek (1874 - 1955), který vytvořil cennou kolekci pro místní Sokol, krásné rodinné loutkové divadlo zformoval také Jaroslav Fetter. Na sklonku I. světové války zde založili sokolové loutkové divadlo, které hrálo až do roku 1940. Své divadlo s loutkami provozoval i dobrušský Orel. V padesátých letech minulého století vznikla ve městě díky nadšencům v čele s Vladislavem Balcarem scéna Svět loutek. Zatím posledním útočištěm a stálou scénou pro loutkáře ve městě F. L. Věka je sokolovna, kde soubor pravidelně zkouší a hraje.

Autor článku: 
Dana Ehlová

Ve spojení se zápisem českého loutkářství na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO  si toto bohatství ještě více uvědomilo i vedení města a rozhodlo se ho zviditelnit. Prvním krokem je velice povedená a zajímavě ztvárněná komorní výstava Svět loutek, která byla 4. května slavnostně zahájena v malém sále Společenského centra Kina 70. Představuje výběr loutek, vzniklých v Dobrušce, ale také kulisy a výtvarné návrhy, návštěvník se dozví i stručné informace o místním souboru, řezbáři Jindřichu Adámkovi nebo výtvarníkovi a bývalém principálovi dobrušského souboru Vladislavu Balcarovi.
xpozici připravila Mgr. Jitka Tláskalová, jež vystudovala loutkářství na DAMU, a loutkové divadlo je její celoživotní láskou.

  

Připravila jste výstavu Svět loutek v Dobrušce. Kdo vás oslovil?

Oslovil mě Jiří Králíček ze spolku Abakus, známe se od dětství. Zprostředkoval mi schůzku s Petrem Lžíčařem starostou Dobrušky, toho nápad zaujal, a tak jsme dohodli volný termín ve výstavní síni. Pak jsem se seznámila s ředitelem Vlastivědného muzea Jiřím Machem a Jitkou Kozubovou, principálkou souboru Svět loutek při místní TJ Sokol.

 

Zatím jste ale nezmínila loutky...

Jsem loutkářka, vystudovala jsem loutkářskou scénografii, proto mě nápad udělat výstavu loutek k tak významné příležitosti, jakou je zápis českých a slovenských loutek do seznamu nehmotného dědictví UNESCO, nadchl.  A Dobruška má  přece Adámky!

 

Kdy jste objevila loutkové divadlo?

Mám ho ráda odmalička. Hlavně mě přitahovaly loutky a nejvíc Trnkovy. Zrovna nedávno jsem si promítala z DVD záznamu  filmy Jiřího Trnky, stále pro mě mají úžasnou atmosféru a nezměrnou sílu. Mám ráda jeho velkorysost a zároveň smysl pro detail – je hračička, to se mi líbí.

 

Tvoříte sama loutky?

Samozřejmě.  Nejsem ale řezbář typu pana Jindřicha Adámka. Pracuji s textilem a kašíruji.  Papír a „hadry“ jsou mými materiály.

 

Podílíte se na chodu loutkových divadel v Opočně nebo v Dobrušce?

To nemohu, a to ze dvou důvodů. Ten první a hlavní je, že bych amatérům do představení moc zasahovala a jejich představení by ztratilo kouzlo naivity, které je úžasné a patří k amatérskému divadlu, jak je hrají loutkáři v Opočně a v Dobrušce. Obdivuji jejich nadšení  a ochotu udržovat starou tradici spolkového divadla.
Ten druhý důvod je, že oni potřebují loutkoherce – vodiče marionet, ale já loutky vodit neumím. Technologii ovládám, ale vodit loutky není legrace, vyžaduje to dlouhou praxi a zkušenosti, a to já nemám.

 

Chodíte na loutkové divadlo?

Chodím do profesionálních i amatérských divadel. Dokonce jsem porotovala amatérské a dětské loutkářské soubory na přehlídkách, když jsem pracovala v Artamě.

 

Proč se zrovna v kraji pod Orlickými horami tak dařilo a daří loutkovému divadlu?

V horách a pod horami si lidé přivydělávali řezbářstvím. Všude u nás. Vyřezávali především betlémy. Výroba loutek je spojena s působením vlasteneckých spolků a oblibou rodinných loutkových divadel. A v Podorlicku byla jak řezbářská tak vlastenecká tradice.

 

V čem vidíte význam zápisu českého loutkářství na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO?

Nejedná se pouze o loutky jako umělecké předměty, ale především o nepřetržitou tradici hraní loutkového divadla a rozvíjení této tradice. Je to ocenění jak amatérských, tak profesionálních loutkářů.  Letos v březnu proběhla v Hradci Králové konference k tomuto zápisu a zúčastnil se jí i zástupce cestovního ruchu, který mluvil o možnostech využití této nominace v turismu. „Je to dobrá reklama,“ uvedl, “která může přitáhnout zahraniční turisty zajímající se o nehmotné památky UNESCO.“

 

Vraťme se k výstavě. Na co se mohou návštěvníci těšit?

Výstava nazvaná Svět loutek je komorní. Vystavujeme dva soubory loutek. Jedna část je věnovaná dobrušskému řezbáři Jindřichu Adámkovi, který v 30. letech vyřezal marionety pro loutkářský soubor Sokola, a druhá část Vladislavu Balcarovi, výtvarníkovi a principálovi loutkového divadla Svět loutek.

 

Kdo výstavu pořádá a co je jejím cílem?

Pořadatelem je město Dobruška s Vlastivědným muzeem. Chceme, aby si prostřednictvím výstavy lidé uvědomili, co tady mají za hodnoty. Vždyť Jindřich Adámek je na seznamu našich nejvýznamnějších řezbářů loutek. Zároveň je to výzva pro vedení města, jak takový potenciál využít - třeba  pro stálou expozici věnovanou loutkám a loutkářství v Dobrušce. Je to šance, jak přitáhnout do města turisty.           

 

 

Mohlo by vás také zajímat...

BROUMOV: Počátkem dubna odstartovala v broumovském klášteře měsíční hudební rezidence dvou muzikantů: českého zpěváka a skladatele Davida Pomahače a norské skladatelky a zpěvačky Ane Bjerkan. Rezidence je součástí projektu Hortus Musicalis Broumov 2024, financovaného Evropskou unií, Národním plánem obnovy, Ministerstvem kultury ČR a Královéhradeckým krajem. Partnerem rezidence je norská organizace NOPA.

Královéhradecký kraj
Instituce a kulturní zařízení, Hudba, Ostatní, Památky
Co se děje
10.04.2024

ČR: Spisovatel, dramatik, esejista, novinář, překladatel. Ve své tvorbě se řídí přístupem čtyř P – pobavit, poučit a přimět k přemýšlení. Je autorem 19 her, čtyřiceti knížek a více než 3 000 článků. Benjamin Kuras ví hodně o sexu a nebojí se o něm psát. Znáte jeho knihy Tao sexu, Ciao sexu, Mao sexu, K.O. sexu, Sex nás všechny přežije? Sloupky na toto téma několik let publikoval v časopise Playboy, o světové problematice píše do Neviditelného psa, dříve také do Reflexu, Respektu, Xantypy, Lidových novin, Mladé fronty Dnes, Eura, nejnověji do papírového měsíčníku i internetového deníku TO. V dubnu se dožil osmdesátky, ale na oslavy – jak říká – se vybodl.

S autorkou rozhovoru jsou dlouholetí přátelé, a proto zůstávají u tykání.

Celá ČR
Knihy, literatura, média, Ostatní
Články a komentáře
10.04.2024

ČR: Z aktuálního čísla se např. dozvíte, jak to vypadalo na jižní Moravě v roce 1866, kdy tudy táhlo pruské vojsko, a co se tenkrát přihodilo šestnáctiletému Tomáši Masarykovi, pozdějšímu čsl. prezidentovi. Následuje milostný příběh, který toho má hodně společného s Poštornou a který by mohl posloužit coby předloha pro málo uvěřitelnou telenovelu. Také o jedné dezinformaci (termínu dnes tolik „populárnímu“) z počátku minulého století se dočtete v tomto vydání – týká se kopce Komínky v Chřibech.

Celá ČR, Jihomoravský kraj, Zlínský kraj
Cestovní ruch, Děti a mládež, Instituce a kulturní zařízení, Knihy, literatura, média, Architektura, Hudba, Výtvarné umění, Lidová kultura, Senioři, Památky, Soutěže a festivaly
Co se děje
08.04.2024

ČR: Ferdinand Leffler je dnes velmi populární zahradní architekt. Rozhovor, který vám v prvním jarním podcastu Místní kultury nabízíme, dokládá jeho velikou energii a nadšení pro obor. Úspěšný podnikatel popisuje svou představu ideální zahrady takto: „Pro mě je důležité, aby byla zahrada byla plná života, jak z hlediska živočichů a rostlin, tak z hlediska lidí. Abych nedělal zahrady, které jenom dobře vypadají, když se na ně kouknete přes plot, ale aby to byly zahrady, které vás do sebe vtáhnou, kde chcete posedět, kde si chcete udělat oheň, kde chcete žít.“ Proč by se lidé neměli bát sázet na svých zahradách stromy, které rostliny volit s ohledem na klimatické změny a proč nakupovat sazeničky u místních zahradníků? A jak pokračují práce na jihočeské usedlosti Baldýnka, kterou si Ferdinand Leffler koupil spolu s kolegy z ateliéru Flera?  To všechno se dozvíte v našem podcastu.

Celá ČR
Architektura, Ostatní, Vzdělávání
Články a komentáře
03.04.2024