čtvrtek
17. srpna 2017
Svátek slaví: Petra
B. Habartová



Vyrobit lidový kroj není lehká práce

UHERSKÉ HRADIŠTĚ: Slovník spisovného jazyka českého definuje kroj jako „oděv výrazných znaků vyznačující obyvatele určitého kraje…“ Na Moravě se nošení kroje uchovalo podstatně déle než v Čechách.

I dnes se tam při výjimečných příležitostech jako jsou například hody nebo poutě nosí sváteční oblečení. Kromě toho je velká poptávka po krojích z řad členů folklorních souborů. To přináší potřebu šití nových, ale také nutnost údržby těch starých. Božena Habartová z Uherského Hradiště to vše zvládá na jedničku, a právě proto vloni převzala z rukou ministra kultury ocenění Nositel tradice lidových řemesel v oboru výroba mužských lidových krojů.

Šití soukenných součástí mužského kroje nebyla nikdy jednoduchá a lehká záležitost. I v minulosti tyto práce prováděli jen opravdu dobří krejčí, kteří kromě znalosti šití klasických pánských obleků museli zvládat i množství dalších speciálních technik typických pro zdobení mužských krojů. Například šlo o výšivky ornamentů pomocí textilních stužek. Ty se hned v několika šířkách uplatňují zejména na nohavicích. Vzniklá výšivka je sice plastická, avšak barevně nenápadná.

Na počátku byla práce ve Slovači

Božena Habartová se vyučila dámskou krejčovou v odborném učilišti ve Vizovicích. Poté nastoupila do družstva umělecké výroby Slovač v Uherském Hradišti, kde pracovala v oddělení tzv. těžké krejčoviny, což znamená šití mužských krojů. Počátky družstva Slovač spadají do roku 1936 a jeho hlavní pracovní náplní se již tehdy stalo šití krojových součástek. Se vznikem Ústředí lidové umělecké výroby (ÚLUV) po roce 1945 začal Slovač zajišťovat šití krojů pro celé území naší republiky.
„Ve Slovači jsem pracovala v letech 1982 až 2003, pak jsem se osamostatnila a šití mužských krojů se věnuji na základě živnostenského listu. Kromě vlastní výroby krojů musím zvládat i další práce, například nákup vhodného materiálu. A není to věc nikterak lehká. Zprvu jsem získávala sukno od Valašky ve Valašských Kloboucích, nyní spolupracuji hned s několika dodavateli. Zatímco získat potřebné plátno je dnes relativně jednoduché, velkým oříškem jsou naopak knoflíky. Každý kroj vyžaduje jejich určitý druh, a tak je doslova sháním, kde se dá,“ vysvětluje nositelka titulu.

Kroje mají stále své příznivce

Základní typy krojů se na Moravě v podstatě shodují s etnografickými regiony. Slovácké muzeum v Uherském Hradišti vydalo „Mapu krojů na Slovácku“, která přehledně seznamuje s kroji na území od Hlohovce na Břeclavsku na jihu až po Vlachovu Lhotu na Zlínsku na severu. A právě Slovácko je co se rozmanitosti krojů týče nejbohatší.
Božena Habartová dobře zná kroje Uherskohradišťska a k jejich tvorbě žádné podklady nepotřebuje. Ovšem z dalších oblastí naší republiky šije na základě přinesené předlohy. Kroje z nejrůznějších regionů zhotovila například pro brněnský folklorní soubor Ondráš, který na svých vystoupeních představuje lidové písně a tance z mnoha oblastí. Pod jejíma rukama vznikal podle předlohy i kroj, který se nosí na slovenské Myjavě.

„Kromě souborů si kroje objednávají i jednotlivci. Nejdále se můj výrobek dostal do Brazílie, ale šila jsem i pro krajany v Holandsku. Na Slovácku rodiče pořizují kroje i malým dětem. Většinou jde o děti od osmi let, ale měla jsem zakázku i pro jeden a půlletého chlapce,“ dodává B. Habartová.
Šití krojů je náročné na zručnost, ale i na čas. Například uherskohradišťský mužský kroj si vyžádá 32 hodin práce na zhotovení kordulky (jde vlastně o typ kratší nebo delší vestičky) a 30 hodin na nohavice. Ale jsou i kroje s kordulkou daleko složitější a na ni je potřeba až 45 hodin práce.

Také pánové se rádi představí ve slavnostním

Slavnostní kroje se nosí k různým příležitostem, ponejvíce náboženským. Na Slovácku je tradicí přijít v kroji na první svaté přijímání nebo biřmování, stejně jako na poutě nebo velikonoční svátky. Zvykem se stalo nošení krojů při radostných událostech jako jsou například hody, fašanky, svátky vína nebo folklorní slavnosti a výjimečně i svatby, ale i při těch neradostných jako pohřeb mladého člověka.

Stejně jako ženský má i mužský kroj svoji letní a zimní podobu. Kalhoty – nohavice, košili a kordulku doplní v zimě kacabajka, což je dlouhý kabát ušitý ze sukna. Nedílnou součástí je i pokrývka hlavy a vysoké boty vyrobené z kůže, v podhorských oblastech pak obuv zvaná krbce.

Eva Veselá

Mohlo by vás také zajímat...

PRAHA: Napadlo vás někdy, že by bylo zajímavé umět nějaký lidový tanec kromě polky? Chcete mít možnost si občas zatancovat na zábavě s cimbálovou či hudeckou muzikou? Jste zvědaví, jak vypadají naše tradiční lidové tance? Přihlaste se na lekce tanců s Národopisným muzeem – sezóna 2017/2018.

Hl. m. Praha
Instituce a kulturní zařízení, Lidová kultura, Vzdělávání, Živé umění
Co se děje
14.08.2017

ZLÍN: Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně připravuje vedle literárních, historických, cestovatelských nebo hudebních pořadů nově také sportovní akce. Pod názvem Aktivně s knihovnou přiblíží lidem další možnosti, jak mohou využít svůj volný čas a dozvědět se informace o zdraví a zdravém životním stylu.

Zlínský kraj
Instituce a kulturní zařízení, Ostatní
Co se děje
11.08.2017

VALAŠSKÉ KLOBOUKY: Projekt, který má filmovým štábům usnadnit realizaci natáčení, podpořilo osm měst Zlínského kraje, mezi nimi i Valašské Klobouky. Tímto krokem dala města filmařům najevo, že jsou jim ochotna poskytovat příznivé podmínky pro jejich práci, čímž si zasloužila právo nést označení „Filmová obec“. Iniciátorem projektu je filmová kancelář ZLÍN FILM OFFICE, jež se soustřeďuje na podporu filmovým štábům, které projeví zájem o tvorbu ve Zlínském kraji.

Zlínský kraj
Cestovní ruch, Instituce a kulturní zařízení, Knihy, literatura, média, Ostatní, Živé umění
Co se děje
09.08.2017

KRAJ VYSOČINA: Ačkoliv je léto a prázdniny, přípravy na vánoční výstavy jsou v plném proudu. Nejinak je tomu u mezinárodní výstavy betlémů „100 PRESEPI“, která se pravidelně koná v době adventní v Římě. Letos se uskuteční již 42. ročník. „Bohaté sbírky Kraje Vysočina bude reprezentovat Betlém pod hradem od Josefa Macholána. Tento betlém, který dosahuje výšky dospělé osoby, neboť měří 175 centimetrů, do Itálie dovezou zástupci Muzea Vysočiny Třebíč,“ uvedla Jana Fischerová, náměstkyně pro oblast kultury, památkové péče, cestovního ruchu a mezinárodních vztahů.

Kraj Vysočina, zahraničí
Lidová kultura
Co se děje
09.08.2017