neděle
20. ledna 2019
Svátek slaví: Ilona
B. Habartová



Vyrobit lidový kroj není lehká práce

UHERSKÉ HRADIŠTĚ: Slovník spisovného jazyka českého definuje kroj jako „oděv výrazných znaků vyznačující obyvatele určitého kraje…“ Na Moravě se nošení kroje uchovalo podstatně déle než v Čechách.

I dnes se tam při výjimečných příležitostech jako jsou například hody nebo poutě nosí sváteční oblečení. Kromě toho je velká poptávka po krojích z řad členů folklorních souborů. To přináší potřebu šití nových, ale také nutnost údržby těch starých. Božena Habartová z Uherského Hradiště to vše zvládá na jedničku, a právě proto vloni převzala z rukou ministra kultury ocenění Nositel tradice lidových řemesel v oboru výroba mužských lidových krojů.

Šití soukenných součástí mužského kroje nebyla nikdy jednoduchá a lehká záležitost. I v minulosti tyto práce prováděli jen opravdu dobří krejčí, kteří kromě znalosti šití klasických pánských obleků museli zvládat i množství dalších speciálních technik typických pro zdobení mužských krojů. Například šlo o výšivky ornamentů pomocí textilních stužek. Ty se hned v několika šířkách uplatňují zejména na nohavicích. Vzniklá výšivka je sice plastická, avšak barevně nenápadná.

Na počátku byla práce ve Slovači

Božena Habartová se vyučila dámskou krejčovou v odborném učilišti ve Vizovicích. Poté nastoupila do družstva umělecké výroby Slovač v Uherském Hradišti, kde pracovala v oddělení tzv. těžké krejčoviny, což znamená šití mužských krojů. Počátky družstva Slovač spadají do roku 1936 a jeho hlavní pracovní náplní se již tehdy stalo šití krojových součástek. Se vznikem Ústředí lidové umělecké výroby (ÚLUV) po roce 1945 začal Slovač zajišťovat šití krojů pro celé území naší republiky.
„Ve Slovači jsem pracovala v letech 1982 až 2003, pak jsem se osamostatnila a šití mužských krojů se věnuji na základě živnostenského listu. Kromě vlastní výroby krojů musím zvládat i další práce, například nákup vhodného materiálu. A není to věc nikterak lehká. Zprvu jsem získávala sukno od Valašky ve Valašských Kloboucích, nyní spolupracuji hned s několika dodavateli. Zatímco získat potřebné plátno je dnes relativně jednoduché, velkým oříškem jsou naopak knoflíky. Každý kroj vyžaduje jejich určitý druh, a tak je doslova sháním, kde se dá,“ vysvětluje nositelka titulu.

Kroje mají stále své příznivce

Základní typy krojů se na Moravě v podstatě shodují s etnografickými regiony. Slovácké muzeum v Uherském Hradišti vydalo „Mapu krojů na Slovácku“, která přehledně seznamuje s kroji na území od Hlohovce na Břeclavsku na jihu až po Vlachovu Lhotu na Zlínsku na severu. A právě Slovácko je co se rozmanitosti krojů týče nejbohatší.
Božena Habartová dobře zná kroje Uherskohradišťska a k jejich tvorbě žádné podklady nepotřebuje. Ovšem z dalších oblastí naší republiky šije na základě přinesené předlohy. Kroje z nejrůznějších regionů zhotovila například pro brněnský folklorní soubor Ondráš, který na svých vystoupeních představuje lidové písně a tance z mnoha oblastí. Pod jejíma rukama vznikal podle předlohy i kroj, který se nosí na slovenské Myjavě.

„Kromě souborů si kroje objednávají i jednotlivci. Nejdále se můj výrobek dostal do Brazílie, ale šila jsem i pro krajany v Holandsku. Na Slovácku rodiče pořizují kroje i malým dětem. Většinou jde o děti od osmi let, ale měla jsem zakázku i pro jeden a půlletého chlapce,“ dodává B. Habartová.
Šití krojů je náročné na zručnost, ale i na čas. Například uherskohradišťský mužský kroj si vyžádá 32 hodin práce na zhotovení kordulky (jde vlastně o typ kratší nebo delší vestičky) a 30 hodin na nohavice. Ale jsou i kroje s kordulkou daleko složitější a na ni je potřeba až 45 hodin práce.

Také pánové se rádi představí ve slavnostním

Slavnostní kroje se nosí k různým příležitostem, ponejvíce náboženským. Na Slovácku je tradicí přijít v kroji na první svaté přijímání nebo biřmování, stejně jako na poutě nebo velikonoční svátky. Zvykem se stalo nošení krojů při radostných událostech jako jsou například hody, fašanky, svátky vína nebo folklorní slavnosti a výjimečně i svatby, ale i při těch neradostných jako pohřeb mladého člověka.

Stejně jako ženský má i mužský kroj svoji letní a zimní podobu. Kalhoty – nohavice, košili a kordulku doplní v zimě kacabajka, což je dlouhý kabát ušitý ze sukna. Nedílnou součástí je i pokrývka hlavy a vysoké boty vyrobené z kůže, v podhorských oblastech pak obuv zvaná krbce.

Eva Veselá

Mohlo by vás také zajímat...

ČR: V těchto dnech si připomínáme 50 let od oběti Jana Palacha, ale i 30 let od tzv. Palachova týdne. Události mezi 15. – 21. lednem roku 1989 se staly největším protestem proti režimu a zahájily normalizační tání. Brutální zásah proti demonstrantům (právě v místech, kde se upálil Jan Palach a také Jan Zajíc) měl pokračování o deset měsíců později - 17. listopadu téhož roku na Národní třídě. Tentokrát ale vyústil v lavinu občanské neposlušnosti a posléze v rezignaci komunistického vedení. Jak na tuto dobu později vzpomínal akad. sochař Vladimír Preclík v knize Sochařům se netleská?

Celá ČR, Hl. m. Praha
Knihy, literatura, média
Články a komentáře
16.01.2019

HRADEC KRÁLOVÉ: Do Východočeského loutkového divadla (později Drak) v Hradci Králové nastoupila krátce po maturitě, v roce 1960. Začínala od píky. Z lásky k divadlu dělala, co bylo právě třeba, a ohromně ji to bavilo. K jejím přednostem vedle organizačních schopností patřila obdivuhodná vstřícnost a otevřenost vůči kolegům. Když si ji v atmosféře sametové revoluce soubor vybral za ředitelku, souhlasila pod podmínkou, že půjde jen o „záskok“, než se najde ten správný člověk. Nakonec zůstala dalších 20 let. Jana Dražďáková je v Divadle Drak dodnes vítaná a respektovaná.    

Královéhradecký kraj
Instituce a kulturní zařízení, Živé umění
Články a komentáře
09.01.2019

ZLÍNSKÝ KRAJ: Cílem dotačního programu KUL05-19 Program Otevřené brány je zpřístupnění bohatého fondu památek církevní povahy, zejména umělecky a historicky cenných kostelů a jejich mobiliáře. Otevření této části kulturního bohatství široké veřejnosti zvyšuje atraktivitu Zlínského kraje pro obyvatele regionu i pro cestovní ruch a turistiku, přispívá k rozvoji všeobecné vzdělanosti, duchovní kultury a posiluje kulturně historické sebevědomí obyvatel kraje.

Zlínský kraj
Cestovní ruch, Granty, Památky
Co se děje
07.01.2019

ČESKÁ REPUBLIKA: Seriál Místní kultury, ve kterém jsme se po celý loňský rok zabývali unikátností českých knihoven - od historie až po současnost - dnes uzavíráme. Poslední část věnujeme mimo jiné okolnostem, které předcházely vzniku Masarykova tzv. osvětového zákona o zakládání obecních knihoven z roku 1919, a také proměně Masarykova lidovýchovného ústavu v dnešní Národně informační centrum pro kulturu (NIPOS). Jeho součástí je také veřejná specializovaná knihovna s neméně zajímavou minulostí a současností, jak potvrzuje její ředitelka PhDr. Kateřina Brožová.

Celá ČR, Hl. m. Praha
Instituce a kulturní zařízení, Knihy, literatura, média, Vzdělávání
Články a komentáře
02.01.2019