PARDUBICE: Ačkoli Art Space NOV cíleně sleduje umělce mladé a nejmladší generace, kteří dokáží neobyčejně pracovat s podzemním prostorem, jednou za rok učiníme výjimku a uvedeme výstavní projekt zaměřený na klasiky. Tentokrát půjde o pardubické rodáky Jiřího Tomana a Víta Vokolka. Výstava bude otevřeně ve čtvrtek 28. června od 18.00 h.
Na samém sklonku 50. let vytvářeli koláže ovlivněné surrealismem, zvláště Maxem Ernstem. Tomanovy práce jsou uloženy ve Východočeské galerii v Pardubicích a odtud zapůjčeny jejich kopie – ale paralelní dílo Víta Vokolka je dosud veřejnosti neznámé a bude vystaveno poprvé. Bylo objeveno v souvislosti s pátráním po artefaktech a dokumentech souvisejících s Vojmírem Vokolkem, jehož výstavě bylo zasvěceno jaro loňského roku. Základem koláží se stala xylografická publikace z 19. století, tehdy vyhozená z muzea, kterou přátelé v domě Tomanových rodičů v Pernštýnské ulici v Pardubicích rozstříhali. Koláže údajně vznikaly během několika setkání, z nich některých se zúčastnil i básník Jiří Pištora (1932 – 1970). Jeho práce se najít nepodařilo, leč některým Tomanovým kolážím jako podklad posloužily Pištorovy školní geometrické výkresy.
Fotograf Jiří Toman a student archeologie Vít Vokolek se scházeli také na trampské chatě nedaleko Labe nazvané Vozuty Medo. Už název místa byl surrealistický, vznikl prý podle písmen nalezených na smetišti. A jak připomíná Vít Vokolek – celá naše skupina byla sledovaná. Nalezené motivy a předměty, jimž byla ukradena původní identita a přidělena nová, to je princip nejvýznamnější surrealistické metody – koláže. Protože Vokolek pocházel z vzdělané rodiny pardubických nakladatelů a vyrůstal obklopen knihami a uměním, nápad vytvářet koláže byl jeho. Oba svou práci považovali za hru a cítili se býti pravými surrealisty. Z knih, které si přivezl z Francie otec Víta Vokolka a později po válce, když už se obecně nedalo moc cestovat, tak bratři Reynkovi, se bylo možné dozvědět také o hraběti Lautréamontovi a jeho slavné definici surrealistické krásy: krásné jako setkání deštníku a šicího stroje na operačním stole.
Zatímco Toman použil některé své pozdější koláže při ilustrování knih a tvorbě knižních obálek, Vokolkovo surrealistické období ukončilo obhájení diplomové práce a ponor do praxe archeologické vědy, která se tehdy praktikovala výrazně poustevnicky. Dochovaly se fotografie maringotek, v nichž archeologové trávili klidně měsíc v kuse v lesích. Ještě okolo roku 1960 se scházel se skupinou mladých aktivistů (Sekce mladých), mezi nimiž byla i řada pozdějších Starých psů (Procházka, Hajn, Kyncl, Lacina, Novotný, Gruša, Pištora, Kabeš), když organizovali výstavu Toyen, velmi rychle zakázanou a uzavřenou. Dnes ale na dotaz, zda se také cítí být Starým psem, Vít Vokolek odpovídá: Já jsem dinosaurus.
Vít Vokolek (1936) archeolog, narozen v Pardubicích, syn nakladatele a tiskaře Vlastimila Vokolka, nestor východočeské archeologie, publikoval řadu studií. Například: Pohřebiště a sídliště lidu popelnicových polí v Třebešově, Pravěk východních a severovýchodních Čech, Pohřebiště lidu popelnicových polí v Ostroměři, Hradec Králové, od slovanského hradiště k městu, Pohřebiště lužické kultury ve východních Čechách.
Jiří Toman (1924–1972) fotograf, ilustrátor a knižní grafik. Zabýval se animovaným filmem jako scenárista a výtvarník, narozen v Pardubicích. Od roku 1945 byl učedníkem a pomocníkem Josefa Sudka, který ho v Pardubicích několikrát navštívil. V roce 1949 založil miniaturní galerii Atom v bývalém hudebním pavilonu v Tyršových sadech. Uspořádal tu například v roce 1949 první výstavu děl svého přítele Stanislava Kolíbala. Tomanovy fotografické práce jsou zastoupeny v řadě galerií a muzeí, například v Moravské galerii v Brně, v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze, v Muzeu umění Olomouc a rovněž v pardubických institucí.
Výstava potrvá do 29. července
Galerie je podporována granty Ministerstva kultury ČR a Statutárního města Pardubice.
ČERVENÝ KOSTELEC: V sobotu 20. dubna se v kině Luník v Červeném Kostelci uskutečnilo 71. krajské kolo celostátní filmové přehlídky České vize. Filmová soutěž je určena neprofesionálním filmovým tvůrcům starším osmnácti let. Přihlášeno bylo 19 snímků. Nejlépe z nich uspěly filmy studentů filmových škol, dařilo se i hraným filmům. Porota také rozdala čestná uznání.
HRADEC KRÁLOVÉ: Filmový dokument „Petrkov 13“ představuje místo, ve kterém žil a tvořil básník, grafik a překladatel Bohuslav Reynek se svojí francouzskou ženou, básnířkou Suzanne Renaudovou, a také osudy obou umělců. V obrazech je přítomný i Grenoble, kde se roku 1923 Suzanne s Bohuslavem nad svou básnickou sbírkou seznámila a odkud se do Petrkova po svatbě roku 1926 vydala. Petrkov se měl stát domovem vždy jen na půl roku, aby se manželé a později i se syny Danielem a Jiřím vraceli do Francie vždy na chladné měsíce. Údělem rodinných i dějinných událostí se však stal místem, ze kterého se od roku 1948 do své domoviny Suzanne Renaudová již vracet nemohla. Současná tvář místa si zachovává otisk celé rodiny Reynkových a vypovídá příběh domova i exilu, ve kterém se zrodila dodnes nesmírně ceněná umělecká díla a přivádí nové návštěvníky z české i francouzské kulturní oblasti. Po promítání filmu následuje přednáška Lucie Tučkové Petrkov jako domov i exil, v průsečíku putování. Akce se koná u příležitosti 60. výročí úmrtí básnířky Suzanne Renaudové.
OSTRAVA: Sedmý ročník uměleckých Cen Jantar vyvrcholí gala večerem, jehož součástí budou hudební vystoupení, připravené speciálně pro tuto příležitost. I letos o držitelích Ceny Jantar za celoživotní přínos rozhodlo odborné kolegium, složené z řady osobností kulturního života Moravskoslezského kraje.
KRÁLOVÉHRADECKÝ KRAJ: Královéhradecký kraj ocenil významné osobnosti v regionu. Mezi oceněnými je kardinál Dominik Duka, ředitel Oblastní charity Červený Kostelec a laureáti z oblasti sportu, školství, vědy i umění. In memoriam získal Medaili Královéhradeckého kraje I. stupně uznávaný zoolog a „Legenda Krkonoš“ Jiří Flousek.