Umíme ocenit umění a jsme ochotni za hudbu platit?

Foto 1, autor G. Gratadour

PRAHA: Ku příležitosti 20. výročí od vzniku Roxy proběhla v tomto pražském klubu v půlce května panelová diskuze na téma „Umění ne/ocenit umění“. Dramaturgie Roxy, NoD i NoLab zpravidla bojuje za mladé hudebníky a za volné šíření hudby, potažmo za svobodu internetu a hudební pestrost. Tentokrát nastolila téma výbušné, které otevíralo prostor pro mnoho protichůdných názorů, výsledek byl ale rozpačitý.

Od diskutujících – Ivana Bartoše (předseda České pirátské strany), Martina Červinky (hudební manažer Silver Sound Management), Jaroslava Raušera (Institut nové hudby), Jaroslava Stanka (manažer Roxy), Romana Strejčka (předseda představenstva OSA), Vladimíra 518 (Bigg Boss alias Vladimír Brož, hudebník, rapper a vydavatel) a moderátora Aleše Vojíře – se sice očekávala žhavá debata, ale k vážným názorovým střetům, které by přitom byly namístě, nedošlo.

Diskutovalo se o „produkci umění“, „konzumaci umění“ a „trhu s uměním“ a nikdo z přítomných neřekl, kterou hudbu považuje za uměleckou? O tom jakými cestami má šanci se umělec dostat ke svým posluchačům se projednávalo, popisovalo…, ale nakonec se všichni shodli, že český muzikant není vůbec připraven na otevřený hudební trh Evropy, jeho umělecká úroveň neobstává v západní konkurenci a není na ni dostatečně připraven, myšlena tím hlavně Anglie.
Nepadlo zde otevřeně, že jsou to hudební agentury, investoři, manažeři, PR poradci a hudební průmysl, kdo diktuje vkus, přičemž hledí hlavně na návratnost vložených investic.

Rapper české hip hop scény Vladimír 518 popisoval svoje umělecké začátky; jak se postavil na stranu vlastní invence bez ohledu na to, kolik vydělá. I když dnes má vlastní label (míněno autorství, produkci, vydávání a distribuci), nemůže podle jeho slov, mnoho svých spolupracovníků a partnerů pořádně zaplatit. Podle Vladimíra 518 si všichni nyní prožíváme konec svobodné éry internetu, za což si můžeme sami. Nejsme podle něj vychováváni k tomu, abychom za stahování hudby platili.
Zajímavě vyzněl postřeh, že jediní metalisti a posluchači tvrdého rocku platí svědomitě za nosiče, kupují trička a utrácejí na koncertech. Je to z toho důvodu že jsou starší, už vydělávají, a zároveň si uvědomují, že bez přímé a konkrétní pomoci by jejich scéna i s umělci nenávratně zanikla…

V diskusi ale mělo zaznít, jaké jsou cesty pro podporu mladých hudebníků, jak chránit volnost pohybu a svobodu internetu, a jakým přijatelným způsobem přimět hudební konzumenty, aby za hudbu kterou poslouchají, zaplatili.
Nikdo ze zástupců mladých hudebníků, Pirátů či Roxy se naplno nevyjádřil k OSA, který nemá moc důvodů k nutným reformám odpovídajícím vývoji společnosti a internetu. Nezodpovězené zůstaly otázky, co vlastně potřebuje dnešní mladý hudebník k přežití a kolik musí investovat do svého dalšího růstu. Zda potřebuje chránit, případně před kým? Nemluvilo se o výrazných talentech v ČR a jejich boji o místo na slunci a o tom, jak dotovat kulturu a umění z veřejných prostředků, ani jaké mají čeští hudebníci a umělečtí manažeři vize a co je spojuje s evropskými kolegy.

Martin Arden
Česká kulturní tisková
V Praze 22.5.2012

Foto 1.
Zleva: Roman Strejček (předseda představenstva OSA), Jaroslav Raušer (Institut moderní hudby o.s.), Vladimír 518 (Bigg Boss alias Vladimír Brož, hudebník, rapper a vydavatel), Martin Červinka (hudební manažer Silver Sound Management).

Foto 2.
Zleva: Ivan Bartoš (předseda České pirátské strany), Jaroslav Stanko (manažer Roxy), moderátor Aleš Vojíř.