čtvrtek
28. března 2024
svátek slaví Soňa

Knihy, literatura, média

Knihy, literatura, média

Historie.cs se vrací na ČT2. Nabídne momenty z našich dějin v širších souvislostech s předními odborníky

ČR: Historie.cs, publicistický cyklus věnovaný vybraným tématům českých a československých dějin, se bude vysílat na ČT2. Poprvé ho diváci mohli na druhém programu České televize sledovat v neděli 10. března od 9:20 hodin. Repríza bude vždy o týden později, v sobotu večer na ČT24. Proměny se dočká i web a sociální sítě pořadu.

Autor článku: 
Tiskové oddělení České televize

„Slova o vlastenectví a vlastencích slyšíme ze všech stran, ovšem znalosti o dějinách českého národa, o tom, co se dělo na území, kde po staletí žijeme, jsou veskrze tristní. Stačí se podívat na některé ze soutěží, které běží v televizi. O 20. století mají soutěžící povědomí velmi mlhavé a základem je pořád křivý obraz socialistických propagandistů. A pro doby vzdálenější je pak typický spíše pohled obrozenecký a Aloise Jiráska. Až na výjimky jsme stále blíže Starým pověstem českým než moderní historiografii,“ říká vedoucí dramaturg a autor projektu Historie.cs Čestmír Franěk.

Pořad bude výrazněji klást důraz na pokrytí celé republiky, ať už jde o volbu témat nebo o cílené zapojování odborníků nejen z Prahy, ale i univerzit v Brně, Olomouci, Opavě, Ostravě a českých krajských městech, kteří často zkoumají historická témata nejen lokálního, ale celorepublikového dosahu.

Jednotlivé díly se i nadále budou věnovat historickým tématům s jasně definovaným aktuálně publicistickým přesahem a současné reflexi historických momentů v širších souvislostech. V nejbližší době to bude například vztah důchodců a státu v průběhu času nebo vývoj ústavních soudů u nás a ve světě.

Cyklus Historie.cs vysílá Česká televize od roku 2007. Spoluautorem a prvním moderátorem byl Vladimír Kučera, který uváděl díly věnované zejména historii po roce 1918. Po jeho smrti v roce 2019 převzali štafetu především Přemysl Čech, Marie Koldinská a Barbora Půtová. Na ČT2 budou pořad autorsky vytvářet a moderovat Marie Koldinská a nově Jiří Šesták.

 

Ztracené dílo geniálního skladatele Jana Dismase Zelenky zazní po 300 letech od svého vzniku na mimořádném koncertu v Praze

PRAHA: Statio quadruplex ZWV 158, unikátní dílo slavného českého barokního skladatele Jana Dismase Zelenky, uslyší publikum po více než 300 letech od jeho vzniku v kompletní podobě. V novodobé české premiéře je uvede renomované hudební těleso Ensemble Inégal v čele s dirigentem Adamem Viktorou. Koncert se uskuteční 5. dubna v 19.30 v Kostele U Salvátora v Praze. Půjde o výjimečnou událost: z pozoruhodné Zelenkovy skladby se totiž dochovala jen její první část, další tři byly pokládány za nenávratně ztracené. Nedávno se však dvojici islandských muzikologů podařil senzační nález: objevili hned dva dosud neznámé kompletní opisy tohoto díla. První provedení v Čechách i pořízení CD nahrávky svěřili nálezci právě prestižnímu pražskému souboru Ensemble Inégal. Ten na koncertě dále zahraje i Miserere d moll ZWV 56, ve světové premiéře pak také uvede Zelenkovu úpravu slavné, legendami opředené skladby Miserere, od Gregoria Allegriho. Vstupenky nabízí GoOut.cz.

05.04.2024
19:30
Autor článku: 
Jana Bryndová

Podobný objev takto exkluzivního repertoáru, jaký se povedl muzikologům Jóhannesu Ágústssonovi a Kjartanu Óskarssonovi, je naprosto výjimečný. Jeho nedozírnou hodnotu si lze představit jako nález pokladu zlatých mincí neznámých ražeb,“ říká Adam Viktora, vedoucí Ensemble Inégal a významný interpret a propagátor skladeb Jana Dismase Zelenky. Ten je považován za jednoho z nejdůležitějších barokních skladatelů ve světovém měřítku. „Kupříkladu z díla Johanna Sebastiana Bacha byla za posledních sto let objevena jen dvě díla, a to v roce 1935 a 2005. Ani v jednom případě se však nejednalo o skladbu takového rozsahu jako Statio quadruplex pro Processoione Theoporica,“ vysvětluje Viktora.

A přidává perličku. „Díky objevu islandských muzikologů jsme učinili i jedno fascinující zjištění. Jedna z pozdních Zelenkových skladeb Da pacem Domine ZWV 167, všeobecně pokládaná za vrcholný projev jeho skladatelského umění, je jen úpravou jedné z částí nově nalezeného díla. To je zároveň nejraněji dochovaným počinem tohoto autora.“

Obdivoval ho Bach, uvedl Smetana

Podle Adama Viktory je Zelenka jedním z nejoriginálnějších a nejvýznamnějších barokních hudebních géniů. Jeho hudba přitom zůstává pro posluchače stále částečně neznámá. „Zelenka ve svém díle vytvořil a dovršil naprosto originální syntézu kompozičních stylů katolické hudby 16. až 18. století – podobně to učinil Johann Sebastian Bach v hudbě protestantské. Bach ostatně Zelenkovu tvorbu nejen znal, ale i obdivoval,“ dodává Adam Viktora. Právě pod jeho vedením nyní soubor Ensemble Inégal obě výjimečné Zelenkovy skladby nahraje i na CD.

Na prvním doloženém koncertním provedení hudby J. D. Zelenky v Čechách má zásluhu Bedřich Smetana. V roce 1863 uvedl jednu ze Zelenkových suit na slavnostech Novoměstského divadla v Praze. Zelenkovo dílo bylo majetkem saského panovníka a nebylo možné je opisovat ani vydávat tiskem. Až díky vzrůstajícímu zájmu o barokní hudbu po druhé světové válce se jeho skladby opět začaly postupně objevovat na nahrávkách i živých koncertech.

„Někteří z českých propagátorů Zelenkovy hudby byli ve druhé polovině 20. století kvůli absolutního nedostatku biografických údajů i neznalosti jeho hudby naneštěstí i autory zcela pochybného obrazu života a díla tohoto génia,“ upozorňuje Viktora.

Nastudovat Zelenkovo dílo je podle Adama Viktory vždy intenzivní práce. „Nestačí jen zahrát a zazpívat skladbu čistě, v souhře, s použitím dobrých nástrojů, ze správných not, na vhodném místě, v odpovídajícím dramaturgickém kontextu. Doslova u každé noty si musí být všichni zúčastnění vědomi toho, jakou přesně úlohu hraje v místě, kde se nachází. Je třeba neustále hledat lepší a výstižnější způsob, jak přivést k životu zhudebněná slova a neuvěřitelně bohatou a hlubokou paletu afektů. Když se to daří a všichni instrumentalisté i zpěváci jsou v souladu se zvoleným způsobem ztvárnění, vzniká něco nepopsatelného a výjimečně krásného,“ říká Adam Viktora, zakladatel a dirigent souboru Ensemble Inégal.

Koncert pořádá Ensemble Inégal za podpory Ministerstva kultury ČR a Hl. města Prahy.

www.inegal.cz

www.goout.cz

 

Víte, že…

Miserere Gregoria Allegriho ze 30. let 17. století bylo určeno výhradně pro Sixtinskou kapli ve Vatikánu a jeho kopírování či uvádění na jiných místech bylo zakázáno pod trestem exkomunikace z církve?

Uvádí se, že roušku tajemství tomuto dílu odebral čtrnáctiletý Wolfgang Amadeus Mozart při svém pobytu v Římě v roce 1770. Ten skladbu vyslechl, zpaměti ji přepsal do not a jeho zápis později posloužil k vydání díla tiskem. „Hudební svět netušil, že Miserere Gregoria Allegriho žilo i mimo Sixtinskou kapli v podobě, jaká se nám zachovala v úpravě Jana Dismase Zelenky a jak bude provedena i na pražském koncertě 5. dubna,“ říká Adam Viktora.

 

Kdo je kdo:

Ensemble Inégal

Pražský barokní soubor Ensemble Inégal založený v roce 2000 Adamem Viktorou a Gabrielou Eibenovou získal evropské renomé díky svým vysoce ceněným koncertům a CD nahrávkám a stal se synonymem pro objevy z odkazu geniálního českého barokního skladatele, Jana Dismase Zelenky. Ensemble Inégal je všestranné hudební těleso, jehož interpretační záběr se pne od renezanční hudby až po hudbu současnou. Kromě staré hudby má soubor na svém kontě také novátorská provedení a nahrávky hudby romantické (např. A. Dvořák, G. Rossini) a moderní (B. Britten, A. Pärt, A. Schnittke, Ph. Glass). Koncertuje na prestižních evropských festivalech jako Pražské jaro, Musica Antiqua Brugy, Oude Muziek Utrecht, Lufthansa Festival of baroque music London, De Bijloke Gent, Early Music Festival Stockholm, BachFest Leipzig a mnoha dalších. Realizoval již 20 úspěšných CD ověnčených řadou významných ocenění (Diapason d´Or, IRR Outstanding, Goldberg 5Stars aj.), objevuje se pravidelně ve vysílání českých i zahraničních televizních a rozhlasových stanic (BBC, Evropská vysílací unie EBU, Česká televize, Deutschlandradio Kultur, aj.).

 

Adam Viktora (nar. 1973)   

Varhaník a dirigent Adam Viktora vystupuje na hudebních festivalech po celé Evropě, přednáší a koncertuje na mezinárodních varhanních kongresech, působí jako poradce v odborných komisích při restaurování významných historických varhan a nahrává pro evropské rozhlasové a televizní stanice. Velký zájem věnuje historickým varhanám a aktivitám usilujících o jejich záchranu a propagaci. Je zakladatelem a uměleckým ředitelem Českého varhanního festivalu. Vyučuje varhanní hru na Konzervatoři v Plzni a historicky poučenou interpretaci na Akademii múzických umění v Praze. Je uměleckým vedoucím souborů Ensemble Inégal a Pražští Barokní Sólisté, s nimiž natočil více než 20 mnohokrát oceněných CD a uskutečnil bezpočet koncertních vystoupení na významných evropských festivalech jako např. Pražské jaro, Oude Muziek Utrecht, Musica Antiqua Brugge, Lufthansa Festival London, Bachtage Leipzig, Tage alter Musik Regensburg, Stockholm Early Music Festival a další. Adam Viktora se stal také výrazným představitelem procesu znovuobjevování díla českého barokního génia, Jana Dismase Zelenky. Založil a organizuje Zelenka Festival Praha – Drážďany, v letech 2015 až 2021 uspořádal sedm ročníků muzikologického kolokvia Zelenka Conference Prague. Se souborem Ensemble Inégal získal již čtyřikrát prestižní francouzské ocenění Diapason d´Or.

 

Jan Dismas Zelenka (1679-1745)

Český hudební skladatel se řadí k nejvýznamnějším skladatelům období vrcholného baroka. Je považován za jednoho z nejoriginálnějších a nejpozoruhodnějších hudebních géniů, přesto je značná část jeho tvorby dosud neznámá. Jako skladatel, kontrabasista a kapelník při drážďanském královském dvoře byl Zelenka v privilegovaném postavení. Skládal hudbu pro nejlepší orchestr své doby a měl k dispozici skupinu vynikajících pěvců včetně italských kastrátů, sám byl navíc zpěvákem a virtuózním hráčem na violon a teorbu. Provedení jeho skladeb vyžaduje od zpěváků a instrumentalistů nejvyšší technickou i výrazovou kvalitu.

 

Film Gabriely Soukalové "Pravda se pořád vyplatí" oslovuje diváky a sbírá úspěchy

ČR: Film od režiséra Petra Větrovského si po prvním víkendu získal solidní návštěvnost 7 tisíc diváků, což je jasným signálem, že příběh Gabriely Soukalové zaujal a získává pozornost publika. Tento úspěch mu zajistil titul pátého nejhranějšího filmu v České republice, přičemž zaujal především v konkurenci hraných filmů.

Autor článku: 
Klára Duháčková

Režisér Petr Větrovský dokázal vykreslit příběh Gabriely Soukalové s empatií a citlivostí, což divákům umožňuje vcítit se do její situace a prožívat s ní její úspěchy i neúspěchy. To všechno přispívá k tomu, že film získává pozitivní ohlasy a stává se jedním z nejžádanějších snímků v kinech.

Gabriela Soukalová je ve třetině svého turné s názvem "Noc s legendou". Toto cestování ji zavedlo do různých měst České republiky, kde diváci nejen sledují promítání filmu, ale také mají možnost se osobně potkat s Gabrielou. Sály jsou vždy zaplněné po okraj a na konci každého promítání diváci srdečně tleskají ve stoje.

Jedinečnou atmosféru autogramiád tvoří osobní setkání diváků s Gabrielou Soukalovou, které i někdy vyvolává silné emoce. Mnozí z přítomných se nechávají unést slzami, když vyjadřují svou vděčnost za to, jak Gábina otevřeně hovoří o poruchách příjmu potravy a jak se stala pro ně inspirací a vzorem ve sportu.

Na otázku "Tak co, Gábi, jak se cítíš?" odpověděla Gabriela se slzami v očích: "Já nemůžu, ani já nevím, co na to říct, prostě jsem strašně vděčná, že ten film je a že ti lidé mají takovéhle reakce."

"Musím říct, že to bylo úplně fantastický, mockrát vám všem děkuju, že jste přišli. A doufám, že jste si z kina odnesli hezký zážitek a vzhledem k tomu, jak jste říkali, že jste nadšení, tak mě to úplně nabilo. Já vám moc děkuju, strašně si toho vážím," uvedla Gabriela Soukalová na jedné z autogramiád.

Film „Gabriela Soukalová: Pravda se pořád vyplatí" není jen o sportovní kariéře Gabriely Soukalové, ale také o jejím lidském příběhu, který oslovuje diváky různými způsoby. S ohlasy, které film získává, lze jednoznačně říci, že jeho úspěch nezůstane jen u prvního víkendu v kinech, ale bude pokračovat i nadále.

 

Další podrobnosti a informace najdete na www.bohemiamp.cz a na facebookovém profilu https://www.facebook.com/bohemiamotionpictures/.

Výstava Future is, Fashion show, performance a vyhlášení mezinárodní soutěže Best in Design. Zlin Design Week 2024 odhaluje program budoucnosti 10. ročníku

ZLÍN: Jaká nás čeká budoucnost? Přesně na tuto otázku můžete najít odpověď od 8. do 14. května 2024, kdy se Zlín stane centrem designu a inovací v rámci jubilejního 10. ročníku festivalu Zlin Design Week. Program festivalu, který vzniká pod Fakultou multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati, slibuje nabitý týden plný inspirativních výstav, workshopů, performance a Fashion Show s tématem „Future is“.

od 08.05.2024 do 14.05.2024
Autor článku: 
Michaela Kottová

Zlin Design Week opět po roce nabídne návštěvníkům pestrý program, a to hned na několika místech, mezi kterými se objevují nejznámější dominanty města, jako je například Baťův památník, Zlínský zámek nebo tovární areál Svit. Skrze části programu chtějí organizátoři upozornit a reagovat na otázky rezonující současnou společností ve vztahu k budoucnosti.

Chceme otevírat debaty o budoucnosti, která je odolná proti klimatickým i sociálním výzvám a přístupná pro všechny s ohledem na potřeby každého z nás. Současně je to budoucnost, kde nové technologie vytváří mimořádné zážitky. Tomuto konceptu chceme největší prostor vyhradit na hlavní festivalové výstavě Future is! představující české i zahraniční projekty, které ukážou sílu designu při budování naší budoucnosti,“ vysvětluje programový ředitel Ondřej Staněk.

Návštěvníci si mohou vybrat z placených i neplacených částí programu, které jsou už zveřejněné na webu festivalu. Zde naleznou i veškeré informace ke vstupenkám a festivalovým akreditacím. Celofestivalová akreditace, v základní variantě za 690 Kč, letos zahrnuje vstupy na všechny hlavní události. Je tedy určena opravdu každému, kdo chce důkladně nasát atmosféru budoucnosti designu.

Opening festivalu, vernisáž výstavy Future is! a zahajovací party

Hlavní výstava festivalu, která vypukne v úterý 8. května, se zaměří na klíčové otázky a možnosti, které se týkají metod a přístupů ve světě budoucího designu. Je navržena tak, aby podnítila diskusi o příležitostech a výzvách, které design čekají v budoucnu, a o jeho možném dopadu na společnost.

Oslavu zahájení této expozice obohatí na nádvoří Zlínského zámku zahajovací party s hudebním doprovodem od skupiny Himalayan Dalai Lama, která je známá svými vystoupeními v žánru instrumentální elektronické hudby.

Konference Design na hranici

Konference Design na hranici, zaměřená na aktuální témata digitálního designu, designu produktů a motion designu, se uskuteční ve čtvrtek 9. května. Letošní ročník slibuje bohatý program a diskuzi o nejnovějších trendech a inovacích ve výše uvedených oblastech. Mezi řečníky se objeví například Mike Derycke, jenž se zabývá kódováním v ateliéru digitálního designu v Bruselu, nebo Ivan Floreš ze společnosti Motionhouse, který bude mluvit o světě motion designu, konkrétně na téma „Jak přežít v komerčním světě“.

Fashion show s afterparty

Fashion show „Future is spectrum“, jež je naplánována na pátek 10. května, spočívá v představě, že budoucnost není jednoduchou lineární cestou, ale spíše dynamickým spektrem možností. Tento koncept zahrnuje různorodost, individualitu a neustále se vyvíjející povahu naší cesty do neznáma.

Po ukončení módní přehlídky jsou všichni návštěvníci zváni na party v budově číslo 44 v areálu baťovského Svitu, kde večerní atmosféru oživí vystoupení vizuální umělkyně a rapperky Arlety.

Design Dazzle, Powered by PechaKucha

V pondělí 13. května se ve večerních hodinách odehraje speciální část programu zaměřená na otevřené diskuze mezi umělci z různých kreativních oborů. Akce PechaKucha nabídne jedinečnou příležitost pro architekty, designéry, umělce a teoretiky setkat se a sdílet své myšlenky.

Best in Design Ceremony

Večer v sobotu 11. května dojde v Památníku Tomáše Bati ke slavnostnímu vyhlášení výsledků držitele titulu mezinárodní soutěže Best in Design 2024, která je určena pro mladé designéry do třiceti let. Zlin Design Week tyto mladé talenty dlouhodobě podporuje, ukazuje jejich práce světu  a dodává jim odvahu nebát se vystoupit ze své komfortní zóny. 

„Slavnostní vyhlášení je přístupné pouze s pozvánkou, avšak všechny práce finalistů bude možné si prohlédnout v galerii G18 na výstavě Future is Best of ’24! od 9. do 24. května úplně zdarma,“ informuje Michaela Kottová, tisková mluvčí festivalu.

Organizátoři v rámci podpory mladých designérů spolupracují s vítězi a finalisty i během samotných ročníků. Krásným příklad je módní zážitek „Fashion performance X Our Shift“, který si připravil na neděli 12. 5. Milan Flíček, držitel titulu Best in Design 2020 a zakladatel značky Our Shift. Právě zde odhalí svou kolekci, při jejíž výrobě se využívaly recyklované bannery a nadbytečné kusy oblečení z firmy Škoda. Cílem bylo transformovat tyto materiály do unikátních a udržitelných módních kousků, což podporuje myšlenku recyklace a kreativního využití nevyužitého zboží.

Doprovodný program

Pro návštěvníky festivalu je připravena série workshopů realizována zlínskou Robotou, kreativní digitální dílnou, kterou vytvořila a provozuje Fakulta multimediálních komunikací UTB. V rámci doprovodného programu si připravila aktivity také vzdělávací platforma Designéři dětem. Cílem organizace je propojení designu a vzdělávání formou kreativních dílen. Mimo edukaci zábavnou formou je Zlin Design Week především o tvorbě zážitků, vzpomínek a sbírání inspirace. Proto mohou návštěvníci zavítat i na diskuze podcastové platformy Design KANTÝNA, komentované prohlídky Památníku Tomáše Bati, organizovanou procházku městem Zlín, Pop-up shop či jógu. Více informací o programu a vstupenkách je možné najít na webu Zlin Design Week.

O Zlin Design Weeku

Zlin Design Week je týdenní design festival, kde může každý najít inspiraci. Prostřednictvím festivalu vytváříme platformu pro setkávání mladých designérů a profesionálů, pro prezentaci, vyjádření, sdílení a nečekaná spojení. Podporujeme mladé talenty a přinášíme čerstvý vítr v oblasti designu. Projekt vznikl roku 2015 na Fakultě multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně díky mezioborové spolupráci designu, marketingu, fotografie a audiovize.

 

Stopy v písku / Jaměřská rodina Wenke

JAROMĚŘ: Rodinný příběh, který v sobě ukrývá šumění moře v mušličkách, dodnes ceněnou architektonickou „perlu“ v podobě obchodního domu navrženého architektem Josefem Gočárem i vůni motorového benzínu aut Aero a motocyklů Indian, je spjatý s Jaroměří. Díky nové expozici městského muzea opět ožívá a může být pro mnohé inspirací, jak bylo možné od píky vybudovat prosperující firmu na řemeslu, které nemělo ve vnitrozemí žádnou tradici. A můžeme někoho přivádět k úžasu nad tím, že na mušličkách se dá zbohatnout.

Autor článku: 
Martina Vítková, kurátorka Městského muzea v Jaroměři

Jak to všechno začalo

Počátky příběhu musíme hledat v 70. letech 19. století v Třebechovicích pod Orebem. Právě zde se seznámil Albert Wenke (1844–1905), rodák z kladského lázeňského města Bad Reinerz – dnešních polských Dušníků, s Annou Vitouškovou (1845–1923). Anna byla dcerou místního majitele koželužny a žila u rodičů s malým synem Josefem (1868–1929). Jejich setkání velmi pěkně popisuje rodinná kronika, kterou sepsal v 60. letech 20. století vnuk Karel: „Vincík Probušků (pozn. synovec Anny Vitouškové) byl v tom čase vyslán do lázní Dušníků-Reinerz, kde se měl učit německy. Jednou přišel domů na svátky a přivedl s sebou svého přítele z Dušníků Alberta Wenke, pouhého Němce. V Třebechovicích ale neuměl skoro nikdo německy. A tu „die Anna“, která němčinu znamenitě ovládala, dělala mu tlumočníka i společnici. Za nějaký čas přišel milý pan Wenke z Dušníků pěšky do Třebechovic za milou Aninkou, což se pak opakovalo několikráte, až se z toho stala známost.

 

Příchod do Jaroměře

Albert s Annou se rozhodli v létě roku 1872 přestěhovat do Jaroměře. Možná za lepšími podmínkami pro obchodování, Jaroměř v té době zažívala vzestup společenského a kulturního života, ale také na pozvání Anniny starší sestry Josefíny. Ta se postarala o zajištění podnájmu na Pražském předměstí v blízkosti Etrichovy továrny na zpracování juty. Deník Josefa Wenkeho uchoval vzpomínku na stěhování zachycenou místy až poeticky: „Po neurovnané a málo používané okresní silnici, vedoucí z malého ale útulného městečka Třebechovic pod Orebem, směrem k pevnosti Josefovu, kodrcal se v roce 1872 těžce formanský povoz, vysoko naložený nábytkem, slunce nemilosrdně pražilo na prachu plnou silnici, tak že celá příroda jen těžce dýchala.“ Jsou zde zachyceny ale i emoce, které tehdy tříletý chlapec prožíval. Jak těžké pro něho bylo opustit milované prarodiče, řeku, kam chodil s dědečkem na ryby, a místo, které bylo doposud jeho domovem.  A nové bydliště se mu moc nelíbilo.: „Hošík zatím rozhlížel se po dvoře a nejbližším okolí ze vrat, ale nějak smutně sedl si na patník a mnoho nescházelo a dal se do pláče, nějak se mu to zde nelíbilo.“ Malý Josef nemohl tehdy tušit, že se jednou sám vepíše do historie Jaroměře, neboť v letech 1904–1907 zasáhne do proměn města ve funkci radního pro stavební záležitosti a nelehkým výzvám bude čelit ve funkci starosty města v letech 1914–1918.

 

Založení firmy a svatba Alberta a Anny

V roce 1872 Albert zakládá svou vlastní firmu na výrobu mušlového zboží a ozdobné kartonáže. Rozhodl se usadit v cizí zemi, jejíž jazyk neovládal, a uživit sebe i rodinu řemeslem, které nemělo ve vnitrozemí žádnou tradici. Jeho firma se stala první svého druhu v Českém království. Dne 30. října téhož roku potvrdil svůj vztah s Annou Vitouškovou v třebechovickém kostele sv. Ondřeje. O mnoho let později vnuk Karel, ke svatbě svých prarodičů v rodinné kronice poznamenal: „Bylo od babičky odvážným krokem vdát se za muže tak podivného řemesla, které neskýtalo záruku výnosu a tím spokojeného a klidného živobytí.

V pronajatém bytě začal Albert vyrábět své první předměty zdobené mořskými mušličkami. Kde se takovému řemeslu naučil, není známo. Rodinné paměti se zmiňují o pobytu u moře, odkud si dovezl na památku několik mušlí. Patrně tam uviděl oblíbený sortiment upomínkových předmětů z mušlí a našel inspiraci pro svou budoucí práci. Výrobě papíru a kartonáže se mohl vyučit v papírně v Dušníkách. Nejraději prý vyráběl montované předměty s velkými mušlemi, svícny, ořezávače doutníků, stojánky na doutníky, popelníky, teploměry s kotvou na mušli, závěsy do oken s andělíčky a mnohé jiné ozdobné zboží. Nepoužíval žádný stroj, vše zhotovoval pouze ručně. Mušle dovezené převážně z Jaderského a Středozemního moře objednával v Hamburku od firmy Umlauff. Na práci s mušlemi a jejich následné třídění vzpomíná Josef Wenke ve svém deníku, kdy to byla právě jeho pravidelná činnost po návratu ze školy: „[…] obyčejně došla bedna dráhou, mušle v papírových sáčcích po 2–5 kg. Na hranicích zásilku vždy rozbednili, mušle docházely beze cla, a aby nemuseli každý sáček zvlášť otevírat, roztrhli jednoduše papír a viděli obsah. Ale dírou tou se mušle vysejpaly a v bedně bylo pak všechno smíchané. To byla pak práce Pepova, aby když přišel ze školy rozdružil mušle a přesypal do plátěných pytlů, v kterých jsme doma mušle skladovali. Přesto se vždy Wenke náramně zlobil na bezohlednost celních úředníků.

Odbyt Albertových výrobků měla na starosti manželka Anna. Dohodla se na prodeji s jaroměřskými kupci a brzy se ukázalo, že o zboží je zájem. Dle rodinné kroniky přinesla úspěch též účast na výstavě v Pardubicích roku 1873, kde se „nejen dobře prodávalo, ale výrobky byly oceněny i výstavní medailí. Následovaly další úspěšné výstavy a rozhodnutí Anny zažádat o povolení k podomnímu obchodování. V obchodní knížce vystavené 18. dubna 1874 ve Dvoře Králové se nacházejí záznamy o navštívených městech a lázních, a to až do roku 1879. Podle dochovaného Annina lístku se jí prodej dařil a přinesl s sebou i jistý zisk. S přibývající poptávkou a vzrůstajícím odbytem již Albert nestačil vše vyrábět sám. Výrobní činnost vyžadovala větší prostor a bylo nutné přijmout i dělnici, která by se naučila „mušlovat“, což znamenalo lepit mušličky na krabičky, fotorámečky, křížky a soustruhované předměty zhotovované místními řemeslníky. Ve firmě od svých 14 let aktivně působil i mladý Josef. V prosinci roku 1882 se Albertovi a Anně narodila dvojčata – Emma (1882–1966) a Bedřich (1882–1884).

 

První obchod a stěhování na hlavní jaroměřskou třídu

První obchod zřídili Albert s Annou nedaleko svého bydliště. V dubna roku 1884 koupili protější dům čp. 49 s velkou ovocnou zahradou. Už od dva roky později plánovali dům přestavět a rozšířit. Nakonec se ale manželé rozhodli přestěhovat na hlavní jaroměřskou třídu. V roce 1887 koupili dům čp. 81 na dnešní Husově třídě, kde se v přízemí nacházela velká kartonážní a mušlařská dílna se skladem mušlí. V přilehlém krámku probíhal prodej zboží. Poptávka po ozdobných mušlových předmětech, ale i po jiném druhu sortimentu stoupala, a vznikla potřeba většího prostoru pro výrobu i obchod. Albertovy mušlové kartonáže, ozdobné rámečky a zrcadla prodávali s úspěchem podomní obchodníci. Žádaným zbožím těchto obchodníků na cestách bylo drobné zboží jako například hřebínky, zrcátka, kartáčky na vousy a špičky k dýmkám nebo plechové hračky, tzv. „špileraj“. S výrobci tohoto galanterního a hračkářského zboží navazoval Josef Wenke kontakty na veletrhu v Lipsku a snažil se tak rozšiřovat prodejní nabídku rodinné firmy.

V dubnu roku 1892 si Albert s Annou nechali vedle svého domu čp. 81  zakreslit parcelu pro výstavbu nového domu. Byl postaven v historizujícím stylu místním stavitelem Josefem Sehnoutkou. Do přízemí byly naplánovány prodejní místnosti, kam velkými výkladními skříněmi pronikal dostatek denního světla, zatímco večer nasvítily vystavené zboží plynové lampy. První patro sloužilo rodině. Za domem vznikl výrobní areál postavením budov pro sklady a dílny. Albertova firma tehdy zaměstnávala již přes 20 lidí.

 

Josef Wenke společníkem firmy a přeměna názvu firmy na A. Wenke a syn

Dne 28. října 1893 se v chrámu sv. Mikuláše v Jaroměři uskutečnila svatba Josefa Wenkeho a Anny Sehnoutkové. Josef se stal spolumajitelem firmy s třetinovým podílem a dosavadní jméno firmy se změnilo na A. Wenke a syn – továrna a velkoobchod galanterní. Byl to právě mladý Josef, který přišel s myšlenkou rozšíření prodeje zboží pomocí zásilkového obchodu a proměny malé firmy na velkoobchod. Novinkou se také stalo rozesílání obrázkových katalogů zákazníkům společně s objednaným zbožím. Firma je vydávala v češtině, němčině a některé také v chorvatštině. Rodinný obchod si postupně vytvořil pevnou síť stálých drobných odběratelů v rámci rakousko-uherské monarchie i mimo ni.

V létě 1905 byl Albert Wenke stižen mozkovou mrtvicí a nedlouho poté zemřel. V závěru svého života mohl sledovat, jak se firma, kterou od píky budoval, slibně rozvíjela. Když se do Jaroměře stěhoval, byl vlastníkem toho, co se vešlo na jeden formanský vůz. Svým dědicům zanechal tři domy a prosperující firmu s výrobním areálem. V dědickém řízení, které proběhlo 16. prosince 1905, získal firmu a dům čp. 91 s továrními budovami Josef Wenke.

 

Cesta k obchodnímu domu

V době, kdy Josef firmu přebíral, počet objednávek a tím i počet expedovaných zásilek stále stoupal. V roce 1905 bylo odesláno 15 208 zásilek a o rok později jejich počet stoupl na 19 841. To byl také jeden z důvodů, proč začal přemýšlet o nové obchodní budově. Plánoval postavit reprezentativní budovu sloužící obchodu, který by zároveň zahrnoval dostatečný pracovní prostor pro zaměstnance i důstojné podmínky pro práci. Josefův nejstarší syn Karel v rodinné kronice uvádí, že otec často říkával, že „nepotřebuje vilu za městem, ale pěkné prostředí, ve kterém on i personál po celý den žije, vila na spaní není zapotřebí“. Ze svých mnohých cest si přivážel cenné informace o současných trendech v obchodování a též inspiraci pro pozdější stavební záměr. Navštěvoval výstavy a zajímal se o nové proudy v architektuře. V době léčebného pobytu v německém Bad Nauheim, v červenci roku 1903, navštívil Frankfurt nad Mohanem, kde si koupil vytoužený fotoaparát značky Kodak a prohlédl si obchodní dům Schmoller. Možná tehdy se rodila jeho představa obchodního paláce, kde by nevěsta nakoupila celou výbavu.

Josef se nakonec rozhodl svůj obchodní dům postavit v místě rodinné zahrady v proluce mezi domy, které patřily rodině. V září roku 1908 požádal v dopise sestru Emmu o prodej zahrady. V říjnu roku následujícího byly všechny úřední náležitosti dokončeny a ze zahrady se stala stavební parcela. Jelikož měl Josef v rodině dva stavitele – tchána Josefa Sehnoutku a švagra Josefa Mášu – mohl čerpat z jejich zkušeností a ve stavitelství se velmi dobře orientoval. Své poznatky si zapisoval a zakresloval do deníku, který se zčásti zachoval. Na přelomu října a listopadu roku 1909 Josef sepisuje své několikastránkové požadavky na obchodní dům a vykresluje svoji představu. Projekt na stavbu svého obchodního domu zadal postupně dvěma jaroměřským stavitelům. Prvním byl ředitel místní řemeslnické školy Josef Hofman. Projekt nesoucí se v duchu historismu s prvky secese, nesplňoval Josefovu představu. Proto Josef oslovil svého švagra Josefa Mášu. Ten s využitím podkladů od Josefa Hofmana vytvořil návrhy, které již více odpovídaly Josefově představě. Ale ani s těmi nebyl náročný stavebník zcela spokojen. Problémem byla podoba přední fasády a schodišťového prostoru uvnitř stavby. Josefovy představy dokázal zhmotnit až mladý architekt Josef Gočár. Žák Jana Kotěry, který v té době pracoval již ve vlastním ateliéru a měl za sebou i několik samostatných prací. Tehdy pracoval i v nedalekém Hradci Králové, kde vznikalo podle jeho návrhu železobetonové schodiště z armovaného betonu. Gočárovy návrhy už Josefovi lépe zapadaly do jeho vize a z obchodní cesty do Vratislavi si mohl do svého stavebního deníku poznamenat: „Nic zvláštního či nového jsem nenašel. Podobný portál jako my budeme mít tam není.“

Celkové náklady na stavbu činily 111 371 K. Gočárův honorář byl 1 050 K. Slavnostní otevření obchodního domu, jehož se zúčastnilo přes 3 000 návštěvníků, proběhlo 16. května 1911. K zahájení provozu prodejního paláce byla vydána reprezentativní brožura, která seznámila čtenáře s výstavbou domu a jeho tvůrci, podrobně popsala všechna jeho oddělení a současně představila kancelářské zázemí a výrobní prostory. Firemní prezentaci nového obchodu doplnilo vytištění několika verzí pohlednic.  V dobovém tisku vyšly pochvalné články i nadšené zprávy: „V Jaroměři otevřen byl velkolepě postavený obchodní dům, který svou velkoměstskou stavbou jest jediný svého druhu snad na celém českém venkově, takže Jaroměř byla obohacena o jednu přednost oproti druhým městům.

 

Osudy firmy po postavení obchodního domu

V době otevření obchodního domu se firma A. Wenke a syn nacházela na vrcholu své prosperity. Obchodem „žila“ celá rodina včetně Josefových synů Karla, Oldřicha a Vladimíra. Firma nadále prosperovala až do začátku 1. světové války. Výkladní skříně obchodu namísto obvyklých hraček zaplnily po čtyři léta vojenské předměty. S důsledky rozpadu habsburské monarchie se firma vyrovnávala těžce. Vznikem Československa se narušily dosavadní obchodní vztahy, z nichž mnohé již nebylo možné obnovit. Obchod přišel až o 85 % odbytišť. Zavedení nových prodejních odvětví a zaměření firmy na tuzemské odběratele mělo nahradit snížený odbyt v zahraničí. Nabídku zboží, kterou dříve obstarával Josef Wenke sám, zajišťovali nyní obchodní cestující - Rudolf Cejnar a Alois Seliger, jimž pomáhali také Josefovi synové Karel a Oldřich.

Obchodní dům byl v té době rozdělen do tří oddělení. Rodinnou specialitou firmy zůstával i nadále prodej mušlového zboží, který tvořil první oddělení. Mušlové předměty se vyráběly  v objektech, postavených na dvoře za domem čp. 91, v nichž pracovalo téměř 50 dělníků.  Zboží se vyváželo do Anglie, Severní Ameriky a na pobřeží Jaderského moře. Zhotovovaly se též přepychové kartonáže a kazety různých druhů. Ve druhém oddělení se prodávalo galanterní zboží a plechové předměty včetně kuchyňského nádobí a hraček. Nové zákazníky mělo přilákat reklamní heslo „Vše pro kuchyň“. Ve třetím oddělení, s vlastní kanceláří a samostatnou účtárnou, se prodávala obuv. Od roku 1917 měla firma A. Wenke a syn uzavřenou dohodu s obuvnickou firmou T. & A. Baťa ze Zlína. Obuv se prodávala přímým spotřebitelům, ale i obchodníkům a majitelům továren pro dělníky. V květnu 1919 byla nově otevřena filiální prodejna obuvi v Trutnově, jejíž schopný obchodní zástupce Johann Russ „doslova zaplavil obuví Krkonoše“. Obuv se dobře prodávala nejen v Trutnově, ale i v Jaroměři. Nejstarší syn Josefa Wenkeho Karel do firemní kroniky poznamenal, že „tehdy činil obrat těchto dvou prodejen asi 1/5 celého obratu Baťova v Čechách“.

 

Osud firmy po smrti Josefa Wenkeho

Na konci roku 1928 se zdravotní stav Josefa Wenkeho zhoršil. Ve firmě tehdy působili už všichni tři synové. Prostřední z nich, Oldřich se od 1. ledna 1928 stal společníkem firmy. Nejstaršího z bratrů Karla otec učinil společníkem již v roce 1923. Nejmladší Vladimír byl studentem strojního inženýrství na Českém vysokém učení technickém v Praze a z důvodu otcovy nemoci studium přerušil, aby bratrům ve vedení obchodu pomohl. Na jaře 1929 Josef Wenke zemřel. Obchod převzali synové Karel a Oldřich. Nechali si vypracovat obchodní bilanci, která ukázala, že firma nevykazuje zisk a je pasivní. Bratři se rozhodli rodinný podnik zachránit a potřebný kapitál získali formou bankovního úvěru. V roce 1931 ve firmě pracovalo 27 dělníků, 15 úředníků a 11 prodavačů. Cena skladových zásob činila 1 milion korun a roční obrat dosahoval 10 milionů. Na začátku 30. let se však začaly projevovat důsledky hospodářské krize. V roce 1932 došlo k více jak dvojnásobnému snížení  produkce zboží oproti roku 1929 a o dvě léta později byla dokonce šestkrát nižší.

Jelikož byli všichni tři  bratři vášnivými motoristy vsadili kartu na prodej motocyklů a automobilů, který měl firmě pomoci k prosperitě. Založili sportovní oddělení a Vladimír se stal oficiálním zástupcem motocyklů Indian pro oblast východních Čech. Brzy následovalo i zastoupení automobilů Aero továrny na výrobu letadel dr. Kabeše z Prahy Vysočan, které po roce 1936 vystřídalo zastoupení automobilů „Z“ Československé zbrojovky v Brně. V prodeji motocyklů došlo později i na výrobky České zbrojovky ze Strakonic. Nově bratři založili i několik nových filiálních obchodů, které měly také přispět ke zlepšení hospodářského výsledku. Ale ani zřízení prodejny v Hradci Králové, do níž sourozenci vkládali mnoho nadějí, nepřinášelo potřebný zisk. Vzniklé dluhy byly nakonec umořeny dražbou firemních budov 4. listopadu 1938. Objekty získala Občanská záložna v Jaroměři.

Karel Wenke poté pracoval jako dělník v jaroměřském textilním závodu Lina a na podzim svého života se rozhodl sepsat rodinnou kroniku i uspořádat rodinný archiv. Zachránil tím mnoho informací – o chodu firmy, o svých prarodičích, rodičích a mušlové výrobě – o které bychom byli dnes ochuzeni. Nepodařilo se mu zachránit rodinný podnik, ale podařilo se mu zachránit historickou paměť. Přesto si v rodinné kronice povzdechl: „Musel jsem občas vyslechnout pomlouvačné řeči, nebo štiplavé poznámky o tom, že synové utratili to, co jim otec našetřil, ale nesnažil jsem se něco vymlouvat. Těžko by někdo pochopil mnohaletý boj o zachování podniku a dobrého jména, a tak mi zbývalo jen vnitřní uspokojení, že jsem zachránil, co se dalo.“ Bratr Oldřich odešel za protektorátu do Prahy a později se stal soudním znalcem v oboru motoristiky. Nejmladší Vladimír se snažil pokračovat v provozování autoškoly, kterou s pomocí bratrů v druhé polovině 30. let zřídil. Provoz autoškoly se mu podařilo udržet až do roku 1943, kdy byla Němci uzavřena, a on byl i se svými spolupracovníky nasazen do firmy Junkerswerke ve Dvoře Králové. Po roce 1945 autoškolu nakrátko obnovil. Jako instruktorka zde tou dobou působila i Vladimírova manželka Františka, se kterou se oženil v létě roku 1943. V roce 1948 musel autoškolu předat národní správě a byl pověřen jejím vedením. V létě 1953 byl i s rodinou vystěhován z Jaroměře do nedaleké vesnice Dolany a pracoval v dělnických profesích.

 

Jak dát nepotřebným věcem šanci, poradí první workshop projektu „Buď udržitelný: Začni v knihovně“

BROUMOV: Projekt Vzdělávacího a kulturního centra Broumov a Městské knihovny v Broumově s názvem "Buď udržitelný: Začni v knihovně" byl vybrán ve výzvě The Europe Challenge 2024, kterou každoročně pořádá Evropská kulturní nadace. Projekt odstartoval v lednu a nyní nabídl první program pro veřejnost.

13.03.2024
16:00
Autor článku: 
Kateřina Ostradecká

Do výzvy The Europe Challenge 2024 s tématem "Knihovny, komunity a demokracie" bylo vybráno 55 knihoven a komunit z 24 evropských zemí. Zástupce z České republiky byl k účasti vybrán poprvé. Cílem projektu je zlepšit povědomí o životním prostředí a udržitelných životních postupech. Součástí programu pro veřejnost budou kreativní workshopy a přednášky o udržitelném životě, které se budou týkat témat, jako je upcyklace, kompostování a biodiverzita.

Nejbližší program: 

13. 3. 2024 od 16:00 / Městská knihovna Broumov
Jak dát nepotřebným věcem šanci aneb cirkulární ekonomika v praxi

První přednáška spojená s workshopem otevřela zájemcům dveře do světa recyklace a znovuvyužití, představila inspirativní příklady z celého světa a ukázala, jak každý z nás může přispět k lepšímu zítřku prostřednictvím jednoduchých, avšak efektivních kroků v každodenním životě. S tématem cirkulární ekonomiky seznámila účastníky přednášky Cirkulární centrum Jaroměř. Vstup zdarma.

The Europe Challenge je každoroční program, který sdružuje knihovny a komunity z celé Evropy, aby se vypořádaly s naléhavými výzvami ve svém okolí. Program byl poprvé spuštěn v roce 2020 díky Evropské kulturní nadaci. Projekt je podporován nadací Fondazione Cariplo, sdružením The Scottish Library and Information Council a veřejným financováním prostřednictvím Arts Council England.

 

Festival JEDEN SVĚT v Hradci Králové představuje kompletní program

HRADEC KRÁLOVÉ: Jeden svět ve svém programu každoročně upozorňuje na desítky příběhů o lidských právech a jejich porušování i statečných činech lidí kolem nás. Ať už jde o změny klimatu, svobodu slova, nezávislou justici, identity nebo vztahy, informovat o tématech promítaných filmů je v současnosti důležitější než kdy dříve. Festival letos představí 13 celovečerních filmů a 6 snímků ve virtuální realitě. Nabídne také debatní program s hosty a hostkami z celé České republiky a Slovenska. Dvacátý šestý ročník Mezinárodního filmového festivalu o lidských právech Jeden svět se uskuteční od 19. března do 23. března 2024.

od 19.03.2024 do 23.03.2024
Autor článku: 
Jan Slanina

Festival v Bio Central zahájí 19. března snímek Hranice Evropy, který představuje osobní výpověď o ekonomické nerovnosti a novodobých formách vykořisťování v západní Evropě. Po projekci bude následovat debata s novinářkou a režisérkou snímku, Apolenou Rychlíkovou.

I další dny se na pódiu Velkého sálu kina Bio Central představí zajímaví hosté a inspirativní hostky. Po projekci snímku Žal v Lodu budou o izraelsko-palestinském konfliktu debatovat ředitel organizace Člověk v tísni Šimon Pánek a psycholožka Kateřina Šrahůlková. Po sobotním promítání filmu Virtuální ostrov pak o online komunitách promluví mimo jiné novinářka Alžběta Trojanová. Inspirativní debaty ale diváky a divačky čekají každý den od úterý do soboty. Významným titulem je český snímek Tady Havel, slyšíte mě? Popisující poslední roky života bývalého českého prezidenta.

Výrazné rozšíření zažije i program ve virtuální realitě. Diváci a divačky se ponoří do amazonských pralesů nebo se proletí nad Čínou, která devastuje své přírodní bohatství. VR program bude k dispozici každý den festivalu v kavárně Bio Central.

Projekce v Galerii moderního umění a koncert vycházející slovenské hvězdy

Již tradiční projekce mimo kino se letos uskuteční v Galerii moderního umění, kde se divákům a divačkám představí titul Hong Kong Mixtape, který přibližuje osudy underground umělců v Hong Kongu. Tam je jejich tvorba tvrdě postihována státním aparátem. V ne nepodobné situaci jsou mladí queer umělci a aktivisté na Slovensku, proto se jim pořadatelé festivalu rozhodli dát prostor a jejich představitele pozvat do rozsáhlé debaty.

Po projekci se diváci a divačky mohou těšit na oficiální after party festivalu v ahoj tattoo studio, na které se mohou těšit i na koncert zpěváka vystupujícího pod pseudonymem Vojtik, kterému loni vyšel úspěšný hit Detvianský sen. Následovat budou DJ sety queer umělců a umělkyň.

Celý program festivalu, informace o promítaných titulech ve virtuální realitě a závěrečné after party naleznete na webu biocentral.cz. Seznam titulů dostupných pro školní projekce naleznete na webu jsns.cz. Školní část festivalu proběhne mezi 3. a 19. dubnem.

 

Předprodej vstupenek začíná v úterý 5. března 2024. Vstupenky lze zakoupit na webu biocentral.cz

 

Divákům a divačkám nabídneme i akreditaci na celý festival za 800 Korun nebo balíček tří vstupenek za 390 Korun.

Vstupenky a akreditace je možné zakoupit jak na webu, tak na pokladně kina Bio Central.

Podrobnosti o festivalu a materiály ke stažení najdete na webu www.jedensvet.cz.  Letošní festivalovou znělku si můžete přehrát na tomto odkazu.

 

Slovácké muzeum připravilo výstavu ke sto letům od vzniku rozhlasu v Brně

UHERSKÉ HRADIŠTĚ: V roce 2023 jsme si připomněli 100 let existence Českého rozhlasu. Nová výstava ve Slováckém muzeu, která byla ve Smetanových sadech zahájena slavnostní vernisáží ve čtvrtek 14. března, na tyto oslavy plynule naváže tím, že v roce 1924 byla zřízena regionální rozhlasová stanice v Brně.

od 14.03.2024 do 14.07.2024
Autor článku: 
Zuzana Hoffmannová

„Projekt připomene první rozhlasovou stanici Radiojournal a vznik brněnského studia, významné regionální rozhlasové osobnosti a události, program a hudbu v jednotlivých obdobích i vývoj výrobní, přenosové a vysílací techniky,“ říká autor výstavy a etnograf Slováckého muzea Mgr. Jan Káčer.

Výstava nabídne k vidění řadu raritní techniky, kterou si bude možné osahat a případně vyzkoušet, jako například různá záznamová zařízení či modelové rozhlasové studio. Archivní nahrávky Českého rozhlasu se návštěvníkům zhmotní v žánrových posleších. Informace k dobovým fotografiím si půjde vyslechnout přes QR kódy. S vlastními sluchátky a aplikací mujRozhlas bude možné absolvovat individuální procházku. Celým prostorem výstavy  doprovodí rozhlasový obsah aktuálního vysílání z jihovýchodní Moravy. „Kromě historie rozhlasu bude však výstava prezentovat i aktuální trendy a vyhlídky konzumace obsahu, způsoby jeho příjmu i distribuce,“ doplňuje Káčer.

Výstava potrvá do 14. července 2024 a je pořádána ve spolupráci s Českým rozhlasem a jeho regionálními stanicemi v Brně a Zlíně, Technickým muzeem v Brně a Národním technickým muzeem v Praze.

Pro dětského návštěvníka je k výstavě na neděli 21. dubna připraven program s tvořivou dílničkou s názvem Zvídálkové, vzhůru do muzea!  a v nabídce se objeví i edukační programy pro školy.

 

Hrubá Hudba s Geisslers přinesou na Barču netradiční hudební fúzi starého s novým

PRAHA: Od baroka k discu, od folkloru k rapu, propojování zdánlivě nesourodých hudebních stylů je společným znakem kapely Hrubá Hudba a hudebníků z divadelního souboru Geisslers Hofcomoedianten. Geisslers pod názvem Let‘s baRock! přinášejí klasiku, disco i pop šmrncnuté barokem. Hrubá Hudba zase vychází z horňáckého folkloru, který ovšem nabízí v moderních úpravách Jiřího Hradila se syntezátory nebo bicími. Dva koncerty, dvou soubory, dva různé přístupy. Co se stane, když se tyto fúze rozličných prvků setkají na jednom místě, zjistíte ve čtvrtek 21. března v Kulturním domě Barikádníků v pražských Strašnicích.

21.03.2024
Autor článku: 
Kateřina Hubertová

Geisslers Hofcomoedianten není jen jedinečné divadlo, ale také songy, které nedostanete z hlavy. V podání pop-barokního bandu a pěti zpívajících herců uslyšíte výběr těch nejchytlavějších Geisslers písní v novobarokních aranžích skladatele Tomáše Hanzlíka. „Máme rádi výzvy a mezižánrové přesahy. V mnoha našich inscenacích moderně interpretujeme barokní hudbu a přibližujeme ji současnými prostředky dnešnímu divákovi. Tentokrát jsme k celému procesu přistoupili z druhé strany, kdy naše oblíbené songy z divadelních inscenací upravil Tomáš Hanzlík pro malý barokní orchestr,“ popsala ředitelka souboru Kateřina Bohadlová s tím, že společné vystoupení s Hrubou Hudbou dodává spojení starého s novým další dimenzi.

Hrubá Hudba je společný koncertní projekt nu-jazzové kapely Lesní zvěř, Horňácké muziky Petra Mičky a klávesisty Jiřího Hradila. Přináší pohled tohoto muzikanta, známého z kapel jako Tata Bojs, Umakart či Kafka Band, na tradiční horňáckou hudbu, její propojení s ostatními žánry a zároveň rozvinutí směrem k současným hudebním světům. „Koncem roku 2019 jsme vydali 2CD Hrubá Hudba, kde jsme se pokusili rozvíjet horňácký folklór v kombinaci s žánry, které se dříve u nás s folklórem nepojily. Chtěli jsme tak ukázat, že lidová hudba, aby žila, tak je třeba se jí věnovat víc ze široka a oslovovat i kulturní veřejnost, která by se běžně do kontaktu s folklórem nedostala. Zároveň však i dodat odvahy folklórní komunitě k větší otevřenosti k současné hudební řeči. Po třech letech koncertního sehrávání se z projektu stala kapela a z teoretických úvah realita. Společné muzicírování nás moc baví a rádi si ho s vámi užijeme“ dodává Jiří Hradil.

Ojedinělý koncert, na kterém se setkají žánrově zdánlivě naprosto odlišné světy, proběhne 21. března v Kulturním domě Barikádníků od 19:00 hodin (vstup do sálu od 18:15 hodin). Vstupenky lze zakoupit v předprodeji v síti GoOut a na pokladně KD Barikádníků.

Geisslers Hofcomoedianten již přes dvacet let tvoří současné hravé divadlo inspirované barokem. Neusilují ale o rekonstrukci původních barokních her a předloze dávají současný rozměr, objevují nadčasová témata, zapomenuté příběhy, odkazy slavných divadelních osobností a paralely mezi minulostí a současností. Od roku 2014 Geisslers pravidelně hrají na jevišti Divadla VILA Štvanice, kde také od roku 2015 pořádají festival pro rodiny s dětmi VILOmeniny. Od svého počátku jsou Geissleři součástí festivalu barokního divadla a hudby THEATRUM KUKS. Každoročně v létě vyráží soubor na turné napříč Českou republikou a pod hlavičkou Festivalu zámeckých a klášterních divadel oživuje místa s divadelní historií.

Hrubá Hudba je originální spojení dvou odlišných hudebních světů (Lesní zvěř & Horňácká muzika Petra Mičky), které na české hudební scéně dosud nemá obdoby. Hudební koktejl syrového horňáckého folkloru a nu-jazzu s prvky dalších hudebních žánrů. „Jiří Hradil do Hrubé Hudby investoval tři roky energie a ve spolupráci s Mičkou připravil nahrávku, která přepsala dějiny folklorní hudby,“ uvedl Zdeněk Neusar.

 

Desátý divadelní a taneční Bazaar Festival představuje "odvážné praxe"

PRAHA: Kdo jsou kyber elfové? Co v lidech vyvolává chronickou únavu? Jak lidé vnímají krajinu okolo sebe a mají k ní ještě vůbec nějaký vztah? Jak se ve zběsilé době, plné nadprodukce všeho, uvolnit, tančit, a to svobodně, jako by to bylo naposled a na nic se neohlížet? Divadelní a taneční Bazaar Festival pozval ke svým desátým narozeninám inspirativní tvůrce a tvůrkyně ze střední a východní Evropy, kteří nejen produkují představení, ale hlavně jdou v každodenním životě svým počínáním za změnou, o kterou ve společnosti usilují. Bazaar Festival sestavil program z ODVÁŽNÝCH PRAXÍ a zve diváky k nevšedním zážitkům i vzácným setkáním. Festival se uskuteční v Praze od 15. do 25. března v PONCI – divadle pro tanec, Divadle X10, Alfredu ve dvoře, ARŠE+ a na dalších místech pro divadlo i mimořádné okamžiky.

od 15.03.2024 do 25.03.2024
Autor článku: 
Michaela Sikorová/ika

ODVÁŽNÉ PRAXE. Umělkyně a umělci, kteří se nebojí otevřeně mluvit o věcech, o kterých se standardně nemluví. Třeba jako mladý slovenský divadelní a filmový režisér Adam Dragun, který pro svůj krátký film vyzpovídal své prarodiče ohledně jejich prvních sexuálních zážitků. Nebo polská divadelní a operní režisérka Magda Szpecht, která 24. února 2022, v den ruské invaze na Ukrajinu, pověsila svou dosavadní divadelní kariéru na hřebík a stala se kyber elfkou. A taky umělecká skupina STEAM ROOM, která vznikla za účelem zlepšit podmínky a prostředí pro rozvoj tanečního umění propojováním mainstreamové, tradiční a queer estetiky, a otevírat tak prostor pro svobodnou tvorbu bez diskriminace a předsudků. A mnoho dalších tvůrců, kteří se připojí a chtějí se setkávat a sdílet.

Během prvního festivalového víkendu 15.–17. března se představí silné ženy. Desátý ročník otevře Magda Szpecht se svou multimediální divadelní přednáškou CYBER ELF, která vznikla poté, co Rusko napadlo Ukrajinu a Magda se rozhodla stát se kyber elfkou. Následující den zájemce provede praktickým mini workshopem a seznámí je s tím, jak se stát kyber elfem a jak vyhledávat dezinformace na internetu. Ana Dubljević se společně s kolegyněmi Kasiou a Marjou se zaměří na budoucnost feministické dramaturgie prostřednictvím tanečního dokumentu DANCE FLOOR 2022, který se odehrává nejen v PONCI, ale prostřednictvím videa také v ruinách kdysi slavného chorvatského hotelu Haludovo Palace na ostrově Krk, financovaného americkým zakladatelem světově proslulého porno časopisu Penthouse Boba Guccione. Den po představení bude následovat sdílení praxe a setkání čtenářské skupiny Směrem k feministické dramaturgii pod vedení Any Dubljević.

Dny od 19. do 22. března budou zaměřené na environmentální otázky. O svém osobním propojení na konkrétní místo, divadlo PONEC, bude vyprávět choreografka a tanečnice Tereza Ondrová ve své taneční inscenaci GEO. Nejde ale jen o vztah k místu–budově, ale také k zemi a vrstvám, které jsou hluboko pod jejím povrchem, a jejichž vnitřnímu pohybu lze naslouchat. Na performativní piknik s názvem Kdyby se můj jazyk mohl rozprostřít do krajiny a zcela nový zážitek z jídla a darů přírody zvou diváky performerky a kuchařky Heidi Hornáčková a Asli Hatipoğlu. V období před jarní rovnodenností se ti, kteří se na piknik vydají, seznámí s proměnami našeho vztahu k jídlu i životnímu prostředí. A ochutnají dosud nepoznané. Kolektiv PYL uvede svou vizuální performance Reality Surfing, ve které nabízí alternativní model soužití lidí a neživých entit, tedy předmětů, které v každodenním životě používáme. Environmentální téma pomyslně uzavře performativní procházka a work in progress Alice Minar a Doroty Michalak v okolí Studia ALTA a Löwitova mlýna. Akce s názvem Science Blast Evening bude mít i druhou část – sdílení odvážné praxe špičkovou americkou mořskou bioložkou a taneční tvůrkyní Carolyn Hall. Během své multimediální přednášky (s tlumočením do češtiny) se podělí o své projekty snoubící vědu a umění, v rámci kterých se snaží vzbudit dlouhodobý zájem veřejnosti o obě, zdánlivě neslučitelné, disciplíny.

V závěru festivalu, od 23. do 25. března se budou překonávat bariéry – mezi generacemi, proti předsudkům i v nás samotných. Tradiční a kmenový SOBOTNÍ BAZAAR představí úryvky ze vznikajících děl tvůrců a tvůrkyň, aby se následně v diskuzi setkali napřímo s publikem a dali si zpětnou vazbu. V rámci události GENERACE AKCE v prostoru ARCHY+ mladý slovenský režisér Adam Dragun představí témata, která nejsou obvykle sdílena mezi generacemi (a už vůbec ne v kontextu konzervativní slovenské starší populace), ve formě inscenované přednášky a v krátkém filmu, po nichž budou následovat taneční a synthpunkové DJ sety, které k výročí festivalu a pro jeho párty Adam kurátorsky připravil. Skupina STEAM ROOM zve, aby se diváci připojili k jejich hravé praxi společného snění, společného přemýšlení a radostné transformace čerpající z tradičního tance, popkultury a drag umění v představení dragON aka PONY a následném mini workshopu. Závěrečný festivalový večer bude patřit imerzivní instalaci několika vizuálních a performativních tvůrců v rámci experimentální dramaturgické řady Y EVENTS Divadla X10. Akce Y: SWEAT & FIRE uvede řadu mladých tvůrců a tvůrkyň z oblasti performance i výtvarna, mezi nimi i maďarského umělce z výběru Aerowaves Viktora Szeriho, který bude konfrontovat své limity v dynamickém představení FATIGUE a své publikum postaví před témata chronické únavy, demotivace, vyhoření.

Desátý taneční a divadelní Bazaar Festival proběhne od 15. do 25. března 2024. Program festivalu proběhne v PONCI – divadle pro tanec, Divadle X10, Alfredu ve dvoře, ARŠE+ a na dalších místech v Praze. Vstupenky jsou k zakoupení na platformě GoOut.

10 BAZAAR Festival | 15.–25. března 2024

Bazaar jako místo hlučných debat a dialogu. Bazaar jako místo výměn a ne nákupů. Bazaar jako neřízené tržiště myšlenek, nápadů, barev a vůní z nejrůznějších koutů střední a východní Evropy. Letos na téma ODVÁŽNÉ PRAXE.

Festivalová místa:

PONEC - divadlo pro tanec, Divadlo X10, Alfred ve dvoře, ARCHA+, ad…

Vstupenky je možné zakoupit na platformě GoOut.net

 

WEB |  www.bazaarfestival.cz

Facebook | www.facebook.com/bazaar.festival/

Instagram | www.instagram.com/bazaarfestivalcz/

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Knihy, literatura, média