pondělí
27. května 2019
Svátek slaví: Valdemar

Knihy, literatura, média

Knihy, literatura, média

ZLÍN FILM FESTIVAL ZAHAJUJE SVŮJ 59. ROČNÍK S TÉMATEM OBJEVUJ & POZNÁVEJ

ZLÍN: Nový ročník Mezinárodního festivalu filmů pro děti a mládež začíná, do Zlína na devět dní přinese zajímavé filmy, cestovatelské besedy, hvězdné hosty a spoustu zábavy.

od 24.05.2019 do 01.06.2019
Autor článku: 
TZ/jal

Zlín Film Festival již tradičně zahrnuje nejen nepřebernou řadu filmových projekcí, ale také sportovní, divadelní, hudební, vědecké a tvůrčí aktivity, které zaplaví celé centrum města s cílem zaujmout děti i dospělé. Zahájení pro dětské publikum obstará světová premiéra českého snímku TvMiniUni: Zloděj otázek, večerní projekce pro dospělé nabídne australský film Chlapec a pelikán. V koncertní zóně vystoupí populární kapela Mandrage. Slavnostní večer doplní ohňostrojová show s hudebním doprovodem.

Více informací na www.zlinfest.cz

Šumné stopy u protinožců: architektura, klokani a víno

ČR: Jedna z největších stálic České televize David Vávra, který se vydal po Šumných městech s kamerou poprvé už v roce 1995, tentokrát vyrazil pátrat po stopách českých architektů a jiných umělců až k protinožcům. Vzniklo tak dalších pět dílů dokumentárního cyklu Šumné stopy. První díl uvede ČT art v pátek 31. května od 22 hodin.

Autor článku: 
TZ/klapka

Architekt David Vávra v další řadě svého cyklu představí dílo Čechů, kteří zanechali své šumné stopy v Austrálii a na Novém Zélandu. Ti se na opačnou stranu planety dostali především vlivem emigračních vln vyvolaných dvěma velkými totalitami dvacátého století. „Zaměřili jsme se na silné životní příběhy architektů, kteří museli odejít ze své domoviny. A protože si s sebou přinesli takovou tu velkou evropskou zkušenost s historickým vývojem, tak v mnoha případech obstáli a vytvořili jedinečné věci. Například moravský rodák Heinrich Kulka, byl jedním z hlavních vizionářů novodobé novozélandské architektury,“ popisuje David Vávra. Tvůrci se mimo jiné zaměřili na tvorbu architekta Alexe Jelínka, přezdívaného „český Indiana Jones“ a autora slavného australského Round Housu. Nebo na dílo Františka Starého, který jako architekt bohatších vrstev zanechal významnou českou stopu v tasmánské metropoli Hobart.  

Šumná expedice po stopách českých krajanů v Oceánii se uskutečnila na podzim roku 2018. Nová řada vznikla na cestě od Perthu přes Sydney, Canberru, Sněžné hory až do Melbourne a dále do Tasmánie. „Projeli jsme také Severní ostrov Nového Zélandu od Wellingtonu až po vesničku Puhoi, kterou roku 1863 založili v neprostupné džungli s vydatnou pomocí místních maorských domorodců naši krajané ze západočeského Chotěšova u Stodu. Zmapovali jsme dobrodružné osudy několika významných architektů, sochařů, keramiků, etnografů, ale v Tasmánii také dobrodružný příběh králů vína a sýrů s českými kořeny. Byla to napínavá a objevná výprava. Snad divácký zájem naše úsilí odmění,“ uzavírá režisér Radovan Lipus.

režie: Radovan Lipus // scénář: Radovan Lipus, David Vávra // dramaturgie: Lada Macurová // kamera: Ivo Popek // vedoucí produkce: Renata Vlčková // pořadem provází:  David Vávra

 

 

Tradinář – rodinný a tvořivý rok plný oslav a rituálů

ČR: Žijte tady a teď a hledejte a vnímejte krásu všedního dne. Nalaďte se na rytmus přírody, uzemněte se, prostě buďte a vytvářejte si své vlastní rodinné rituály a tradice. K tomu nabádá kniha Tradinář, která ukazuje, že každý měsíc má svou poetiku, své svátky, obyčeje i tradice a promítá je do současného života rodin s dětmi. Obsahuje návody na společné tvoření a hraní, na zpracování sezonní sklizně a recepty na tradiční i zapomenutá jídla.

Autor článku: 
TZ/ika

Jak dětem vše vysvětlit, co si připravit a uvařit, jak si svátky s rodinou a přáteli, ale třeba i se sousedy co nejlépe užít?

Tradinář objasňuje konkrétní svátky, popisuje jejich obyčeje a zvyky, odkrývá jejich nadčasovou podstatu a promítá je do současného života rodin s dětmi. Obsahuje návody na společné tvoření a hraní, na zpracování sezonní sklizně a recepty na tradiční i zapomenutá jídla (například mazanec, vrkoč, trdelník nebo svatomartinskou husu), v souladu s přirozeným rytmem roku.

Tři králové ~ Hromnice ~ masopust ~ Morana

Velikonoce ~ čarodějnice ~ máje ~ letnice

svatojánská noc ~ poutě ~ dožínky ~ posvícení

Dušičky ~ advent ~ Vánoce

Žijte tady a teď a hledejte a vnímejte krásu všedního dne. Nalaďte se na rytmus přírody, uzemněte se, prostě buďte. Najděte své kořeny, přirozenou práci, radost z tvoření a to vše předejte svým dětem. To jsou hodnoty, které tu budou s námi vždycky. S touto knihou získáte mnoho inspirace i praktického pomocníka, který bude vždy po ruce.

Obchodní informace:

Tradinář – Rodinný a tvořivý rok plný oslav a rituálů

Monika Kindlová

Martina Boledovičová

Pevná vazba, 210 x 210 mm, 288 stran, barevné fotografie

MOC 499,- Kč

Vydalo nakladatelství Smart Press, www.smartpress.cz

K dostání: Na www.smartpress.cz a od září 2019 u všech dobrých knihkupců v celé ČR, zasíláme i na Slovensko, přímo na Slovensku lze koupit například na www.martinus.sk a www.knihcentrum.sk.

V Plzni opět začne festival Náplavka k světu.

PLZEŇ: Již tento pátek odstartuje na břehu řeky Mže v centru Plzni letní festival Náplavka k světu., Festival každoročně na přelomu května a června oživuje prostředí kolem plzeňských řek řadou kulturních akcí a nabízí každodenní bohatý program pod širým nebem v přírodě, a přesto v centru města.  Cílem je přilákat více lidí na náplavky a upozornit na skrytý potenciál těchto míst.

od 24.05.2019 do 30.06.2019
Autor článku: 
TZ/klapka

Festival rozpulsuje náplavku řeky Mže už tento pátek v 18:30 koncertem Celebration a KB Acoustic Band. Následovat bude Ohnivá show SWING IT! v podání fenomenálních Žongléros Ansámbl. Celý večer uvede čestný host paní Helena Řežábová, starostka Městského obvodu Plzeň 1, jako spolupořadatel celého festivalu.

Těšit se můžete od 24. května až do konce června na letní pohodu na náplavce, projížďku lodičkou, relaxaci u vody a osvěžující občerstvení po celý den od pondělí až do neděle. Letos spolek K světu. vybavil břeh řeky Mže houpačkami, lehátky i skluzavkou pro nejmenší! Program festivalu je plný multižánrových večerů a možností potkat se s přáteli. Úterní večery budou patřit Slam poetry a programu Na stojáka live. Ve středu se budou promítat dokumentární snímky formou silent kina ve spolupráci s KineDok. Čtvrtky budou patřit oblíbeným tančírnám pod širým nebem pod taktovkou plzeňských tanečních skupin (Afresh Dance Community, Dance Center Petry Parvoničové, Tanec v Plzni, B-Original, Dance by Lion’s a jiné). Workshopy nového cirkusu Žongléros Ansámbl mají vyhrazené páteční podvečery. Sobotní pohodu pak zakončí koncerty na břehu řeky a skvělým odpočinkem u vody. Neděle a pondělí pak bude patřit pohodě a poslechu vinylových vln.

Více informací na: https://www.facebook.com/naplavkaKsvetu/

Vyšel třetí letošní Malovaný kraj

ČR: Ke svým čtenářům v těchto dnech zamířilo květnovo-červnové vydání slováckého dvouměsíčníku Malovaný kraj. Na titulní stranu obálky se dostal motiv z tradičních Koseckých písní v buchlovickém zámeckém parku. V samotném obsahu pak jistě mnohé zaujme rozsáhlý text o vojenském útvaru Slovácká brigáda.

Na jiném místě se dozvíte, že tomu není zas tak dávno, kdy se na Podluží zvonilo proti mrakům. Krátký medailon má v časopise břeclavský optik Jiří Novotný vytvářející s přáteli „břeclavsko-moravský slovník“.
Další medailony potom patří houslistce a vedoucí dětského folklorního souboru Žarúšek Kateřině Říhové z Hluku či uherskobrodskému řezbáři Karlu Táborskému. V seriálu o dřívějších židovských komunitách se můžete přenést do Bzence. O náročné práci tkalců pojednává další rozsáhlý článek Horňácké tkalcovství.
Kromě toho si v periodiku lze připomenout březnový koncert Břeclavanu věnovaný nedožitým devadesátinám známého primáše Jožky Kobzíka.
Nechybí ani text zasvěcený počátkům železnice v Břeclavi a příjezdu prvního vlaku do města. Představena je rovněž jedna z méně známých staveb v Lednicko-valtickém areálu, a sice Maurská vodárna v lednickém parku.
Hned tři kratší texty jsou věnovány Velehradu: prvním je anotace obrazové publikace Deo Gratias, druhým upozornění na zdejší turistické trasy spjaté s luštěním kvízů a posledním noticka o pravidelné akci Cesty za hodnotami, na níž letos 13. března vystoupili spisovatel Josef Holcman a sochař Otmar Oliva. Na Pálavu vás zavedou příspěvky o dubu pýřitém, zvaném též šipák, který se dostal i do znaku CHKO Pálava, a o Šibeničním vrchu, jenž najdete kousek za Mikulovem.
A přirozeně nechybí ani programy několika národopisných akcí (Horňáckých slavností, festivalu Kraj beze stínu v Krumvíři, Mezinárodního folklorního festivalu ve Strážnici a tvrdonických slavností), pravidelná porce vtipů v nářečí či blok poezie.

Časopis o 32 stranách, do něhož rovným dílem přispívají odborníci i laikové, lze zakoupit v některých novinových stáncích a knihkupectvích nebo objednat přímo na adrese redakce Malovaného kraje, 17. listopadu 1a, 690 02 Břeclav, tel.: 602 575 463, 724 965 609, e-mail: malovanykraj@seznam.cz.

Více se o obsahu periodika a jeho zaměření dozvíte na webových stránkách www.malovanykraj.cz

 

 

Výstava Zikmund100 ve Zlíně

ZLÍN: Letošní rok se nese v Muzeu jihovýchodní Moravy ve Zlíně ve znamení mimořádného životního jubilea cestovatele Miroslava Zikmunda. K jeho stým narozeninám už proběhla řada akcí a v tuto chvíli je na obzoru nová s rozměrem přesahujícím do současnosti.

od 01.06.2019 do 31.07.2019
Autor článku: 
TZ/klapka

Návštěvníci Zlína a obdivovatelé fenoménu H+Z mají k dispozici nejen cestovatelskou část stálé muzejní expozice Princip Baťa ve 14|15 BAŤOVĚ INSTITUTU. V sobotu 1. června 2019 se ale otevřou brány nové výstavy s jednoduchým názvem ZIKMUND 100. Ta nabídne návštěvníkům unikátní fotografický a cestovatelský projekt vycházející z druhé cesty slavné dvojice Hanzelka a Zikmund. Právě fotografie z cesty po Asii si vybrala dvojice mladých cestovatelů Lukáš Socha a Tomáš Vaňourek z Plzně a rozhodla se v roce 2018 navštívit a vyfotit místa, která před 60 lety zdokumentovali jejich starší kolegové.

„Výstava nabídne sto párů fotografií – jednu sadu z archívu H+Z a druhou ze současnosti,“ představil projekt ředitel Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně Pavel Hrubec. „Společně vydávají úžasné svědectví o tom, jak moc – anebo jak málo – se za šest desetiletí proměnil asijský kontinent.“

Myšlenka projektu se zrodila z přání L. Sochy a T. Vaňourka vyjádřit úctu vzorům několika generací československých cestovatelů. Pro oba bylo velkým zadostiučiněním, když mohli při oslavě 100. narozenin Miroslava Zikmunda osobně předat oslavenci jednu ze svých fotografií. „Kromě toho, že zachycuje přesně místo na Sumatře, kde fotili jejich předchůdci, je na fotografii i vnučka ženy, kterou s M. Zikmundem před více než půl stoletím zachytil objektiv Jiřího Hanzelky,“ říká Magdalena Preiningerová z Klubu H+Z, jenž je po MJVM Zlín a Bodhi Style dalším z pořadatelů výstavy.

Výstava budou k vidění od 1. června do 31. července v objektu tzv. bývalé svitovské brány na ulici J. A. Bati v továrním areálu. Spolu s fotografiemi budou vystaveny i některé trojrozměrné předměty ze sbírek muzea a v místě bude i projekce krátkého filmu natočeného L. Sochou a T. Vaňourkem během cesty v roce 2018. Celý projekt doplňuje i vydání knihy Zikmund 100 a dokončení filmu Cesta jako žádná ze sta. Záštitu nad výstavou převzali hejtman Zlínského kraje Jiří Čunek, primátor Zlína Jiří Korec a primátor Plzně Martin Baxa, výstavu rovněž podpořila řada partnerů.

K výstavě je také připraven doprovodný program pro veřejnost, ať už komentovaná prohlídka výstavy dvojicí Socha & Vaňourek, promítání filmu Cesta jako žádná ze sta nebo komponovaný program „Cestovatelská show“. Podrobnosti k akcím bude Muzeum jihovýchodní Moravy ve Zlíně průběžně zveřejňovat na svém webu a facebooku.

Rozhovor o cestě Tomáše Vaňourka a Lukáše Sochy si můžete přečíst zde: http://www.mistnikultura.cz/po-stopach-zikmunda-a-hanzelky-s-tomasem-vanourkem-a-lukasem-sochou

Moravská zemská knihovna představuje dílo Jiřího Mahena, nejznámějšího knihovníka

BRNO: Ve středu 22. května uplyne 80 let od smrti Jiřího Mahena, zakladatele Veřejné knihovny města Brna, organizátora a propagátora knihovnictví v celém meziválečném období ČSR. Moravská zemská knihovna připomene jeho zásluhy o rozvoj tohoto oboru výstavou „Jiří Mahen knihovník národní“, ale také pravidelným cyklem Oči Brna. U příležitosti vernisáže 22. 5. v 15h bude také slavnostně pokřtěna publikace Jaromíra Kubíčka Dějiny veřejných knihoven v českých zemích.

od 22.05.2019 do 26.06.2019
Autor článku: 
Martina Šmídtová

Knihovny v celé ČR si letos připomínají významné výročí, je to přesně sto let od okamžiku, kdy byl přijat pokrokový knihovnický zákon, který ukládal každé obci zřízení a financování obecní knihovny. Dodnes se tak ČR může pyšnit nejhustší sítí knihoven nejen v Evropě, ale na celém světě. Již dva roky poté byl Jiří Mahen, který se do té doby věnoval spíše žurnalistice, práci v divadle či pedagogické činnosti, ustaven knihovníkem pro Velké Brno. U knihovnictví pak již zůstal po zbytek života, stal se ředitelem městské knihovny v Brně i starostou Spolku veřejných obecních knihovníků.

Na výstavě v MZK se návštěvník seznámí s názory Jiřího Mahena na knihovnictví, vzpomínkami jeho tehdejším spolupracovníků v knihovně, vystaveny budou jeho knihy, odborné i populárně naučné, věnované fungování knihoven. Mahen však nebyl jen knihovníkem, byl také autorem divadelních her, drobných próz, pohádek pro děti, psal verše a osm let byl například redaktorem Lidových novin. I toto jeho dílo má na výstavě svůj prostor, stejně jako Mahenovy knihy o rybách a rybářství, jehož byl vášnivým vyznavačem. Výstava je pak doprovázena karikaturami Mahena, z pera takových umělců, jako byl Josef Lada, Adolf Hoffmeister nebo Jaroslav Král.  

Cyklus Oči Brna pak návštěvníkům přímo ve foyer MZK promítne známé i méně známé fotografie Jiřího Mahena doplněné o citace z jeho knih či vzpomínky jeho přátel, k vidění budou oficiální portréty i rodinné fotografie Mahena s jeho blízkými. I zde budou vystaveny knihy i časopisy s Mahenovou tvorbou, ale díky interaktivní obrazovce jimi návštěvník může virtuálně listovat a seznámit se tak blíže s jejich obsahem. Zajímavé pasáže jsou navíc pro větší přehlednost zvýrazněny.

Zahájení výstavy bude také doprovázet křest publikace Dějiny veřejných knihoven v českých zemích, jejímž autorem je Jaromír Kubíček, dlouholetý ředitel Moravské zemské knihovny. Kniha postihuje dějiny knihoven od počátku 19. století, kdy Jan Leopold Šeršník založil v Těšíně první veřejnou knihovnu, až do roku 1989. V podobě stručného kalendária kniha postihuje i významné události v týkající se knihovnictví až do roku 2006.


Výstava v Galerii MZK i v rámci cyklu Oči Brna potrvá od 22.5. do 26.6.


Doprovodný program k výstavě:
Úterý 28.5., 18.00 –
Archimédův bod (promítání televizního filmu o životě Jiřího Mahena za účasti herečky Zdeny Herfortové)

Úterý 11.6., 18.00 – Jiří Poláček: Mahen a ti druzí (přednáška doc. PhDr. Jiřího Poláčka, CSc., předsedy Společnosti Jiřího Mahena

 

 

Výsledek knihovnického předvolebního testu

ČR: Organizace zastupující knihovny napříč Evropou (IFLA, LIBER, EBLIDA, Public Libraries 2030, SPARC Europe), připravily Knihovnický manifest pro Evropu, kterým žádají veřejnost a také kandidáty a poslance Evropského parlamentu o podporu. Viz jeho překlad ke stažení na http://koncepce.knihovna.cz/knihovnicky-manifest-pro-evropu/.

Autor článku: 
Vít Richter

Česká knihovnická sdružení – Svaz knihovníků a informačních pracovníků ČR a Sdružení knihoven ČR - se v této souvislosti obrátily na 43 českých kandidátů na poslance do Evropského parlamentu s výzvou, aby se s manifestem seznámili a vyjádřili svou ochotu podporovat v budoucnu témata, týkající se rozvoje knihoven. Celkem devět kandidátů vyjádřilo manifestu podporu, viz níže. Ostatní se uchýlili k mlčení.

 

Dita Charanzová / Ano

Radka Maxová / Ano

Jaromír Štětina / Evropa společně

Michaela Šojdrová / KDU-ČSL

Tomáš Zdechovský / KDU-ČSL

Lukáš Curylo / KDU-ČSL

Zdeněk Štefek  / KSČM

Marcel Kollmann / ODS

Jiří Pospíšil / TOP09

KASPAR C. NIELSEN EVROPSKÉ JARO (THE ARTIST IS PRESENT AGAIN)

PRAHA: Instalace scénického čtení z knihy EVROPSKÉ JARO, novinky jednoho z nejúspěšnějších dánských autorů současnosti Kaspara C. Nielsena se za účasti autora uskuteční ve čtvrtek 30. května od 17.00 v Divadle Na zábradlí.

30.05.2019
17:00
Autor článku: 
Alexandra Poláková

Evropské jaro je groteskním a provokativním příběhem o svobodě, rovnosti a různých druzích společenství v blízké budoucnosti, která se zdá být nepředstavitelná, děsivá i svůdná zároveň. Kniha je kontroverzním líčením čtyř lidských osudů a stavu Evropy na počátku nového tisíciletí. Na dánském ostrově Lolland vybuduje řada mezinárodně uznávaných vědců novou společnost, jež má za úkol spojit nejidyličtější prvky starého světa s nejnovějšími technologickými výdobytky. Do této venkovské idylky se z Kodaně přestěhuje vysloužilý galerista Stig a jeho žena Elisabeth, která zde díky skvělým badatelským výsledkům v oblasti neurologie získá místo ve výzkumném týmu. Spolu s nimi odchází na ostrov i jejich anorektická dcera Emma, jež se ale po krátkém čase vydává do Afriky, aby pomohla postavit se na nohy tamní zcela nové paralelní společnosti, kterou dánská vláda deportovala do Mosambiku, kde pro ně vybudovala ze starých Mærsk- kontejnerů nové město.

 

,,Je to nechutný, sexistický a provokativní. Určitě to bude mít velký úspěch“, konstatovala Elizabeth a pokračovala v jídle.

Kurátoři performativního ArtEventu: Kristýna Kosová a Adam Svozil

Účinkují: Jiří Vyorálek, Jana Plodková, Petra Bučková, Václav Vašák, Barbora Bočková a Vojtěch Vondráček

 

Kaspar Colling Nielsen (1974) je považován za jednoho z nejoriginálnějších současných dánských spisovatelů. Jeho styl se vyznačuje nápaditými příběhy s tragikomickým nádechem. Často popisuje život v existenciálně těžkých podmínkách nebo složitá dilemata. Narodil se v Kodani, kde také vyrůstal. Na Syddansk Universitet v Odense získal titul z filozofie a ve studiu pokračoval v Kodani na Copenhagen Business School. V roce 2010 vydal svoji prvotinu Mount København (Mount Kodaň), která mu okamžitě vynesla cenu za nejlepší debutový román roku Årets Debutantpris spolu s oceněním Statens Kunstfond (Cena Státního fondu umění). Jeho druhý román Den danske borgerkrig 2018-24 (Dánská občanská válka 2018-24) vyšel v roce 2013 a dočkal se nadšených kritik, velkými dánskými deníky Berlingske a Politiken byl označen za jednu z nejlepších knih roku.

Vedle psaní knih vyučuje Nielsen na Copenhagen Business School a pracuje jako scénárista pro film a televizi. V současné době připravuje režisér Janus Metz zfilmování jeho druhého románu, Dánské občanské války 2018-24

 

Scénické čtení se koná v Divadle Na zábradlí - 30. května 2019 od 17.00  (vstup volný)

Po křtu následuje od 19.00 derniéra inscenace Dánská občanská válka 2018-24

 

Román vydává Kniha Zlín. Pořádáno za přispění Danisch Arts Foundation.

 

Podnikavky na mateřské: s Veronikou Hurdovou - Krkavčí matkou

PRAHA: Veronika Hurdová, známá spíše pod jménem Krkavčí matka, se vepsala do povědomí čtenářů díky svému blogu, ve kterém otvírá témata, pro některé čtenáře kontroverzní. Vycházejí z jejího osobního života a bez obalu ve svých příspěvcích hovoří o vlastních prožitcích a názorech. Skrze ztrátu svého manžela během svého třetího těhotenství, otvírá například otázku smrti a její následné vypořádání se s ní. Činí ze smrti téma, o kterém je třeba mluvit. Nešetří také kritikou současného školství a přibližuje cestu stále více se rozrůstajícího domácího vzdělávání. Doposud jí vyšlo jedenáct knih, stále píše blog Krkavčí matka a jezdí po celé republice o svých názorech besedovat.

Autor článku: 
Eva Klapka Koutová

Na svém blogu, který se jmenuje Krkavčí matka, jste jednou napsala, že vám kamarád název vytkl jakožto název marketingově špatný. Volila byste znova jiný?

Ne. Myslím si, že to bylo nevědomě geniální. Marketingově je to dobře zapamatovatelné jméno a zároveň je v něm vtip, který provází celý můj blog, kde shazuju samu sebe.

 

Čím si myslíte, že váš blog získal takovou popularitu?

Asi jsem měla štěstí, že jsem začala psát v době, kdy blogerů nebylo tolik, takže nebylo těžké prorazit. Druhá věc je, že po smrti mého manžela (což je tedy také blbé říct, že smrt je dobrý marketingový tah), se o mě začala zajímat média, takže jsem se dostala do jiných okruhů než těch maminkovských. A pak asi taky proto, že je dobrý. Myslím si, že jestli něco umím, tak psát.

 

Píšete docela dlouhé příspěvky.

To je pravda. Jenže já se nesnažím psát pro všechny. Píšu tak, abych si to sama ráda přečetla. Takže mě určitě nebudou číst všichni z téhle republiky. Budou to lidé, kteří rádi čtou a skrze mé psané slovo si možná něco „zvědomí“. Nepotřebují dvouslovné citáty, ale rádi přemýšlí sami.

 

Jací jsou tedy vaši čtenáři?

Podle besed vím, že se jedná o ženy mého věku, které nemají moc rády soudobou společnost, respektive mainstream. Jsou tam ale i babičky a navzdory tomu, že se jedná o „mateřský blog“, je tam poměrně dost mužů. Také mladí lidé, třeba osmnáctiletí, kteří se na blog nabalili skrz vzdělávací systém, který já kritizuju. Oni v něm teď žijí, chodí do školy a třeba se jim tam nelíbí.

Stačí mi, aby mí čtenáři nad tím, co píši, začali přemýšlet. Nepotřebuji, aby hned změnili názor nebo přijali celou filozofii unschoolingu (sebeřízeného vzdělávání – v České republice zatím nepovolená forma vzdělávání, pozn. red.) nebo pojetí smrti. Aby to neodsoudili hned, kdy jim naskočí varovná reakce po první vteřině čtení.

 

Váš blog vás živí. Jak se dá na blogu vydělávat.

Jít do toho s vidinou zisku není dobrá motivace. Ne že by to nešlo, ale já jsem na to velmi citlivá. Když čtu nějaký blog, který je psán s motivací výdělku, vidím to za každým slovem. Můj blog mi teď vydělává, ale než jsem si to uvědomila, trvalo mi to strašně dlouho. Můj „bussiness model“ je, že prodávám knížky a dělám besedy. Nedělá mi vůbec problém na besedě říct, že mám s sebou knížky a potřebuju jich co nejvíce prodat. Nemám v tom stud. Přijde mi to čisté. Žádné pokoutné praktiky ve stylu, že bych se s někým spolčovala, dávala slevy a podobně. Mám jasně nastavený ceník, který mi přijde adekvátní. Uživí mě to, takže jsem spokojená.

 

Na jedné přednášce u Tomáše Hajzlera jste mluvila o marketingu. Zdůrazňovala jste, že je pro vás důležité, aby tam nebyl tlak na výsledek. Moc se mi líbilo, když jste říkala: Nedělej zákazníkovi to, co nechceš, aby on dělal tobě. Jaký je tedy váš postoj k reklamě?

Pokud mi z e-shopu řeknou, že potřebují, abych vymyslela rychle ještě reklamu před Vánoci, protože pak už knihy nestihnou včas doručit, nedělá se mi to dobře. Ráda ale sdílím radost, kterou daná knížka způsobila. Nebo to napíšu tak, jak to je. Například, že se potřebujeme zbavit starého dotisku, protože máme nový s novou obálkou a staré knížky už nechci mít na skladě, proto je prodávám za půlku ceny původní. Je v tom pro mě pravdivost. Není cílem knížku protlačit, ale říct pravdu tak, jak je. Zároveň je pro mě příjemné knížky prodávat, protože si nemyslím, že si lidé vybírají knížky, ale že je to obráceně. Knížky si podle mě hledají lidi. V tom je velký pokoj na duši. Například knížka Moje milá smrti se stále ještě prodává, přitom je to už rok a půl, co vyšla. Nejčastěji mi lidé říkají, že na ni ještě neměli odvahu, ale teď už ji mají. Prostě do ní dozrají. Konkrétně tato knížka hodně rotuje. Půjčuje se po kamarádech a pro mě je to moc krásné. Nepotřebuju, aby se prodal jeden výtisk pro každého čtenáře. Důležitá je myšlenka, která se v ní předává.

 

Jak vlastně začalo, že jste se do psaní knížek pustila?

První knížka byla Jak přežít těhotenství. Během těhotenství, které se neodvíjelo tak, jak to vypadá na knížkách s hezkým přebalem s usmívající se hladkopleťovou maminkou, jsem si psala na papír glosy, které mě napadaly. Můj muž to tenkrát našel a říkal, že je to hrozně vtipný a že to musím vydat. Tak kniha vyšla a myslím, že už je vyprodaná. Druhá byla v době, když se narodila Grétka. Napsala jsem pro ni Pohádky o naivním prasátku. Pak už to šlo samo. Vždy jsem si vzala nějakou oblast – buď tu, na niž se mě ptali lidé, nebo, která přišla důležitá mně. Nějak jsem ji uchopila a sepsala. Většinou knížka vznikla z nějakého naštvání, jak je v běžné společnosti dané téma vnímané. Protože hodně pohádek mě irituje. Stylem, jakým jsou psané. Jak s dětmi mluví, co jim dávají do hlavy. Takže se vždy zdravě naštvu, a pak si to téma napíšu podle sebe.

 

Knížek máte celkem jedenáct během pěti let. Je nějaká vaše knížka, které si vážíte nejvíc?

Určitě Moje milá smrti. Tam je velký kus mě. Jednak je to velké téma, celospolečensky, ale i v mém osobním životě.

 

Četla jste nějakou jí podobnou?

Knížek o smrti jsem četla spoustu. Možná se tomu podobá knížka Anity Moorjany Musela jsem zemřít. Spíš prožitkem, kterým prošla. Podobné smýšlení o smrti je v knížce Kdo se bojí smrti od Jana van Helsinga. O pohřbívání zase kniha Tlouštíci hoří rychleji. To je výborná a vtipná knížka. Jinak v českých podmínkách moc nevím – což neznamená, že neexistují, ale nečetla jsem nic takového.

 

Svou nejstarší dcerku máte v režimu individuálního vzdělávání. Kdy jste začala, nebo společně s vašimi dětmi jste začali, uvažovat o domácím vzdělávání?

Moje dvě starší děti chodily do školky přibližně dva roky. Pak se začaly shodně vyjadřovat ve smyslu, že je to nebaví. V ten moment jsem si plně uvědomila fakt, že mohou ze školky odejít. Už když do školky šly, věděla jsem, že nechci klasické vzdělávání, takže nastoupily do alternativní školky waldorfského tipu. Když mi později řekly, že je to nebaví a že chtějí žít více se mnou (i když to přesně takto neřekly, ale já jsem si to přeložila jako: Mami, my chceme žít s tebou život, co žiješ ty), v ten moment se to nejspíš zlomilo. Měla jsem ještě rok, abych si rozmyslela, co s Grétkou bude, než dospěje do věku, kdy ji budu muset někam zapsat. Teď už je prvňák.

 

Děti vzděláváte doma, do toho píšete knížky a blog, jezdíte na přednášky… Jaký je váš time managment?

Napsat knížku zas není taková „rocket science“. Tu napíšete za dva tři měsíce po večerech – když píšete rychle. Přes den jsem hodně s dětmi. Máme tzv. střídavku na domácí vzdělávání s dalšími rodinami. Dva dny mám volné, kdy mohu být bez dětí – tam si dávám buď rozhovory nebo čas na sebe – začala jsem se o sebe zase starat. Většinou píšu po večerech. Dospěla jsem do fáze, že už chodím do půlnoci spát. Dva a půl roku po smrti muže jsem pracovala každý den přes půlnoc. Ke změně jsem se ale musela propracovat. Je to dané i tím, že jsem mohla zaměstnat lidi, kteří za mě dělají spoustu věcí, které jsem si dřív dělala já. Teď vše mohu s důvěrou předat dál.

 

Vaše současná práce se skládá z knížek a přednášek. Jak to začalo s přednáškami?

Aktuálně je to důležitá část přísunu financí, ale ze začátku to tak nebylo. Někdo mě poprosil, zda bych nepřijela něco říct na nějaké téma. Až nyní si za to mohu říct nějaké peníze. V současné době jsem ve stavu, kdy mám pozvánky do konce roku, a i kdybych jezdila obden, tak vše stejně nepokryji. Mohu si vybrat, kam půjdu a o čem budu přednášet. Je to velmi příjemné období. Mám spoustu možností, nejsem tlačená do agresivního marketingu nebo prodeje. Navíc s tím nejsem srostlá, takže to mohu kdykoliv opustit, což považuju za jednu z nejdůležitějších věcí. Spousta lidí to má jinak. Začne podnikat, třeba i na mateřské, a pak je s nimi projekt tak moc propojený, že i když je kůň dávno mrtvý, stále do něho mrskají a jedou na něm, ale v konečném výsledku ubližují sami sobě. Jsem ráda, že si ubližovat nemusím.

 

Jednou jste mluvila o tom, že jste si už jako malá dělala věci podle svého. Někdo nedokáže dělat věci podle svého ani jako dospělý. Jak člověk dospěje k tomu dělat věci podle svého? Nebo jak si tuto schopnost udrží z dětství?

Určitě jako dítě jsem to měla. Ale pak jsem si to nechala vzít – školou, a následně prací, která byla jen navázáním na školu. Fungovala na podobných principech. Žila jsem „ideální“ život, ale pouze objektivně ideální. Ze zpětného pohledu pro mě ideální vůbec nebyl. Cesta zpátky, nechci říkat, že byla těžká nebo bolavá, ale nebylo to úplně jednoduché. Přestat lhát sama sobě, to bylo těžké. Pomohly mi v tom děti i smrt mého muže. Když už vím, jaké to je být sama sebou, už se z toho nechci nechat znova vyrvat. Nechci žít život, který mi nepatří. Abych pak, až mi bude sto let a budu ležet na smrtelné posteli, koukala a litovala toho, co jsem udělala sama se sebou.

Být svá je pro mě takový pramen štěstí, který se promítá úplně do všeho, co děláte. Do výchovy, do vztahů k lidem, do toho, jak koukáte na svět – jestli se vám v něm líbí nebo ne. Jak hodnotíte věci, které se vám stanou. Tam to všechno začíná.

 

Jaký je tedy teď váš směr?

Můj směr je neodpojit se sama od sebe, i když moje pravé já určitě bude někam putovat. Tak aby mi někam neuteklo nebo naopak já neutekla jemu. A mám období, že se šťourám v různých hloubkách sebe sama. Takže je s pomocí jednoho člověka, který mi v tom pomáhá, odkrývám. Dopad to má takový, že jsem většinu lidí ze svého okolí úplně vypnula, protože to nedávám a nemůžu se s nimi šťourat tak hluboko, jak já potřebuju. Víc jsem zabředla do své rutiny. Víc mě baví užívat si se svými dětmi. Jsem tedy aktuálně velmi asociální, málo kreativní, ale baví mě to.

 

http://www.krkavcimatka.cz/

https://www.facebook.com/krkavcimatka/

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Knihy, literatura, média