pondělí
16. září 2019
Svátek slaví: Ludmila

Knihy, literatura, média

Knihy, literatura, média

Tak mnoho, tak málo. Výstava fotografií Vladimíra Birguse ukazuje směšnost i tragédii života v totalitě

PRAHA: Tak mnoho, tak málo. Pod tímto názvem se od 9. října 2019 v Domě U Černé Matky Boží v Praze uskuteční výstava uznávaného českého fotografa Vladimíra Birguse. První část jeho snímků, pořízených v šedivých časech reálného socialismu, už uvedl loni festival Transphotographiques v Lille a letos na jaře opavská galerie KUPE. Pražská výstava nyní nabídne i řadu dalších, dosud nezveřejněných fotografií z autorova postupně otevíraného archivu.

od 09.10.2019 do 09.02.2020
Autor článku: 
TZ/ika

Všechny zachycují tragikomický život v tehdejším Československu, v Sovětském svazu, Polsku, NDR i dalších zemích východního bloku v 70. a 80. letech minulého století. Sugestivní, metaforické a tajemné snímky Vladimíra Birguse ukazují tehdejší dobu jako absurditu a frašku. A všechny se ptají: jak snášejí pokřivený život v totalitním státě ti, co v něm musí žít.

Výstava připomínající výročí 30. let od pádu komunistického režimu potrvá do 9. února 2020. Pořádá ji Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze a doprovází ji vydání česko-anglické knihy z nakladatelství KANT. Výjevy z dob, kdy se tak mnoho muselo, a tak málo smělo, doprovodí ozvučená projekce sestavná z hitů tehdejší pop-music, projevů komunistických politiků a úryvků dobových rozhlasových pořadů.

Výjevy ze zemí podmračených lidí

Podle kurátora výstavy Jana Mlčocha ukazují Birgusovy fotografie propastný rozdíl mezi tím, jak komunistické země režim prezentovaly a jak tristní, často tragikomická byla jeho skutečná podoba. „Mnohé z tísnivé atmosféry prozařuje fotografiemi Vladimíra Birguse. Nejsou prvoplánově politické, zachycují vratké bloudící postavy, zamlklé a podmračené muže a ženy v jejich pachtění po stále se rozšiřujícím sortimentu zboží, kterého není dost nebo není vůbec. Města byla chátrajícími kulisami (zdánlivě) nezvratitelných lidských osudů, černobílé fotografie se svojí škálou šedí dokonale vystihují neměnnost dní i nocí.  Ve dnech (povinných) státních svátků tváře účastníků Únorů, Májů, Říjnů zamrzaly do křečovitých (a zlých) grimas,“ uvádí Jan Mlčoch.

Profesor Vladimír Birgus, renomovaný český fotograf, zakladatel a vedoucí Institutu tvůrčí fotografie (ITF) při Slezské univerzitě v Opavě, významný fotografický teoretik a také neúnavný propagátor české a slovenské fotografie v zahraničí zachytil život v totalitě s ironií a sarkasmem. Výstavu završuje zátiší v autorově pražském bytě s televizorem. Na obrazovce je Václav Havel v den svého zvolení prezidentem republiky.

Vzpomínky na dobu s hesly v řeznictvích

„Moje fotografie ukazují především obyčejný život v mnoha částech sovětského bloku po delší dobu. Pro ty, kdo zažili Husákovu éru, jsou připomínkou doby, na kterou postupně zapomínají nebo se snaží zapomenout. Jak chodili do prvomájových průvodů a na další komunistické oslavy ze strachu, aby nepřišli o práci nebo aby se děti dostaly na střední školu,“ říká Birgus o snímcích, kde hrají důležitou roli nejen lidé, ale i torza poničených chodníků a prázdné výlohy.

„Mnozí si už nepamatují, jak zanedbaná byla tehdejší města, jak groteskně působily portréty komunistických vůdců a nadšená ideologická hesla ve výkladech řeznictví. Anebo v rukách otrávených lidí, kteří se už těšili na večer v hospodě nebo na víkend na chatě. S časovým odstupem grotesknost mnohých výjevů vzrůstá, protože mladí lidé už je nevnímají z hlediska vlastní zkušenosti. A tak jim mnohé věci připadají ještě absurdnější a přízračnější, než jsme je vnímali my,“ pokračuje autor fotografií. Přestože už od začátku 80. let vytvářel barevné subjektivní dokumenty, většina jeho záběrů s tématikou života v totalitě je černobílá.

Fotograf v hledáčku policie

Zejména při fotografování oficiálních akcí se autor musel pohybovat nenápadně. A často čelil podezření ze strany funkcionářů nebo policie. Občas se musel smířit i s tím, že mu zabavili negativ.  „Na komunistických oslavách jsme s několika podobně zaměřenými kolegy většinou fotografovali zcela jiné situace než fotoreportéři z oficiálních médií. Samozřejmě jsme proto upoutávali pozornost příslušníků Státní bezpečnosti nebo Lidových milicí. Někdy z toho bylo odebrání filmu, jindy i výslech, pro koho vlastně fotíme,“ vzpomíná Vladimír Birgus.

V dobách totality nechtěl tyto fotografie zveřejňovat. Obával se, aby je někdo nevyužil ze zcela jiných důvodů. „Většinou jsem je ukazoval přátelům a mnohé jsem nechal jenom v negativech. Po roce 1989 se objevilo několik výstav a knih s fotografiemi ze života v totalitě. Měl jsem tehdy pocit, že bych jen nosil dříví do lesa. Teď se mi ale zdá, že pro ně konečně nastal ten správný čas,“ dodává fotograf. Ten se systematičtějším zpracováváním třicet i více let starých snímků začal až nedávno. Veřejnost tak většinu z nich uvidí poprvé.

Vedle pražské výstavy představí fotografie Vladimíra Birguse i České centrum v Paříži v rámci veletrhu Paris Photo a festival v PIX.PRINT polské Poznani. Do programu je zařadil i mezinárodní festival Encontoros da imagem v portugalském městě Braga.

Výstava v Domě U Černé matky Boží (Ovocný trh 19, Praha 1) bude otevřena denně kromě pondělí od 10 do 18 hodin, v úterý až do 19 hodin. Plné vstupné je 80 Kč, snížené 40 Kč.

Více brzy na www.czkubismus.cz/vystavy

Kdo je Vladimír Birgus?

Vladimír Birgus (nar. 1954) je mezinárodně uznávaný český fotograf, pedagog, teoretik, kurátor a publicista. Dlouholetý profesor pražské FAMU a stojí od roku 1990 v čele Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě. Ten se pod jeho vedením vyšvihl mezi nejlepší, největší a také nejvyhledávanější vysoké školy ve střední Evropě, věnující se výuce fotografie.

Je autorem či spoluautorem mnoha zásadních fotografických publikací, sestavil desítky expozic pro české a zahraniční galerie, je kritikem, teoretikem a velmi pracovitým organizátorem, který jako magnet spojuje lidi různých věků i národností pro společnou práci.

Zůstává však stále i nadšeným fotografem: jeho snímky byly představeny na více než 70 autorských výstavách u nás i v zahraničí. Jeho práce jsou nedílnou součástí mnoha sbírek po celém světě od Prahy přes Kolín nad Rýnem, Paříž, Odense, San Francisco, Houston, New York, Tokio až po Jokohamu.

Zdroj: Magdalena Bičíková a Jana Bryndová, PR

Schichtova epopej – názorný průvodce českou historií VII.

ÚSTÍ NAD LABEM: Jan Amos Komenský – myslitel v síti učené korespondence; přednáška představí Komenského především jako učence a náboženského myslitele, který usiloval o universální reformu vědění i nápravu vzdělání, náboženství a politiky.

18.09.2019
17:00 - 18:00
Autor článku: 
Muzeum města Ústí nad Labem

Přiblíží i jeho místo v dobových korespondenčních sítích evropských vzdělanců, díky nimž se jeho jméno stalo známým a jeho dílo začalo být předmětem diskusí.

Přednášející je vedoucím Oddělení pro komeniologii a intelektuální dějiny raného novověku Filosofického ústavu Akademie věd České republiky v Praze.

 

Druhý ročník Mezinárodního knižního veletrhu Plzeň

PLZEŇ: Společnost Svět knihy, s.r.o., která pořádala v letošním roce již 25. ročník Mezinárodního knižního veletrhu a literárního festivalu Svět knihy Praha, chystá ve dnech 20. a 21. září druhý ročník prodejního a literárního festivalu Svět knihy Plzeň v DEPO2015. Letošním mottem je „Střet nebo setkání světů?!“.

od 20.09.2019 do 21.09.2019
Autor článku: 
luk

Město Plzeň podpoří veletrh částkou sto tisíc korun, jež by byly použity především na úhradu pronájmu prostor. Návrh schválili zastupitelé města.

„Společnost Svět knihy se rozhodla kromě Prahy zorganizovat ještě jeden, rozsahem menší, knižní veletrh a literární festival. Po důkladné rešerši byla pro realizaci zvolena Plzeň. Prvního ročníku v Plzni se zúčastnilo na šedesát vystavovatelů, kteří nabídli veřejnosti 80 akcí a celou řadu domácích a zahraničních hostů, mezi nimiž je třeba zmínit Mariusze Sczygiela, nejčtenějšího švédského autora Iana Guilloua nebo čínského disidenta Liao I-wu. Význam akce podtrhla také účast sedmi ambasadorů vystavujících zemí i hned napoprvé úctyhodná návštěvnost 8,5 tisíc návštěvníků,“ vysvětlil podporu ze strany města Plzně primátor Martin Baxa.

Druhý ročník Mezinárodního knižního veletrhu Plzeň návštěvníkům nabídne expozice přibližně sedmi desítek nakladatelství napříč celým spektrem, od velkých nakladatelů po specializované či univerzitní, s možností zakoupení knih za nižší než obvyklé ceny. Ze zahraničí přijede několik autorů, z domácích autorů se jich představí na pět desítek. „Plzeňané budou mít možnost setkat se s autorem Antoniem Iturbem, jenž je autorem Osvětimské knihovnice. Vedle toho Svět knihy Plzeň také přinese světové první veřejné uvedení filmu Národní třída na motivy knihy Jaroslava Rudiše,“ doplnil Martin Baxa.

Čestným hostem festivalu bude Polsko. Plzeňský Svět knihy bude první akcí celého literárního česko-polského roku, kdy Česká republika bude hostovat na veletrhu ve Varšavě. Chystá se více než 100 kulturních pořadů – křtů nových knih, scénických čtení, diskuzí, debat, výstav, autogramiád i odborný program pro profesionály, jakož i další bohatý doprovodný a kulturní program.

Centrem akce bude areál DEPO2015, řada akcí ale proběhne i v jiných prostorách v rámci celé Plzně – Loosovy interiéry, Plzeňský Prazdroj apod.

Výročí sametové revoluce se promítne i do programu Světa knihy Plzeň. Dané téma pořadatel akcentuje komiksovou výstavou, ale také větší debatou, na které mimo jiné spolupracuje s Knihovnou Václava Havla.

 

ZDROJ

5 LITR – pátý ročník knižního veletrhu autorských a uměleckých publikací

OLOMOUC: Od pátku 20. do neděle 22. září 2019 proběhne v podkroví Uměleckého centra Univerzity Palackého v Olomouci pátý ročník knižního festivalu LITR, který se specializuje na autorské a umělecké publikace a na fenomény spojené s nízkonákladovým vydáváním knih nebo časopisů. Jedná se o jedinou akci svého druhu na Moravě.

od 20.09.2019 do 22.09.2019

Jádro LITRu tvoří prodejní veletrh, kde se prostřednictvím vlastních stánků představí nezávislí nakladatelé, výtvarníci a umělci. Se svými publikacemi letos do Olomouce přijedou známá i menší nakladatelství jako Uutěrky s autorskými tisky, Poketo s knížkami pro děti, Meander, výtisky přiveze také časopis Fotograf a nebude chybět ani olomoucký projekt Knihář.
Letos poprvé se na LITRu bude prezentovat například projekt kreativního studia Breisky deset deka dekadence nebo nakladatelství Ouklejky, svou uměleckou tvorbu ukáže výtvarnice Linda Retterová neboli ROE. Celkem se veletrhu zúčastní přes třicet nakladatelů a výtvarníků. 

LITR mimo svou prodejní část nabídne i bohatý program: vernisáže, prezentace, workshopy a hudební koncerty. Návštěvníky čeká například prezentace výběru Nejkrásnějších českých knih, workshop pro děti s ilustrátorkou Juliánou Chomovou nebo výroba fotoalba s graficke-papiry.cz, vernisáže výstav Matěje Smetany, Markéty Lisé, Lukáše Prokopa a dalších umělců, jejichž tvorba je spjata s různými aspekty knižní kultury – Markéta Lisá vystoupí také hudebně jako Kutya, Matěj Smetana se svým projektem Dort. Páteční hudební večer doplní v Olomouci dobře známá zpěvačka Palma.  

Seznam nakladatelů: A2, Angry Albatros, ArtMap, Bylo nebylo, časopis Fotograf, deset deka dekadence, Dynastie, Fakulta umění a designu UJEP, Galerie Na shledanou, Gigil, Golden Dog, graficke-papiry.cz, Hnutí DUHA – Sedmá generace, jakost, Jaroslav Irovský, Julie Černá, Knihář, Kudlapress feat Fatcatpress, Limonádový Joe, Meander, No Ordinary Heroes, Nová beseda, Nýbrž, OIKOYMENH, Ouklejky, Papyrus, PHOTOGETHER, p a p i d u, PLAV – Měsíčník pro světovou literaturu, Poketo, PRAKOSTI, ROE, Studium Artium Magazín, Take Take Take, Tereza Pešková, Uutěrky, wo-men

Web: www.litrolomouc.cz
Facebook: www.facebook.com/litrolomouc
Fb událost: www.facebook.com/events/369225130631032
Instagram: www.instagram.com/litr_olomouc    

 

Autor bestselleru Habermannův mlýn přichází s novým románovým thrillerem

ČR: Autor titulu Habermannův mlýn Josef Urban uvádí na trh další z knih inspirovaných skutečnými událostmi. Tentokrát se hlavní hrdinové vydají do srdce albánských hor, kde budou pátrat po osudu ztracených českých studentů. Urbanův románový thriller je postaven na svědectví místních lidí i zahraničních vyšetřovatelů, která vedou k překvapivému konci a šokujícímu rozluštění letité záhady.

Autor článku: 
TZ/ika

Ztracení studenti rodičům řekli, že jedou do Rumunska, ve skutečnosti všichni tři ujížděli z České republiky dál na jih. Psal se rok 2001. Poslední zprávy o nich pocházejí z albánské vesnice Teth. Jejich zmizení nikdo nevysvětlil, dokonce ani Interpol. Nebýt Josefa Urbana, na osud třech mladých dobrodruhů by se nejspíše zapomnělo. Ne nadarmo se říká, že nejhorším hříchem je lhostejnost.

V roce 2016 požádala matka ztracených synů Josefa Urbana, aby se na vlastní pěst pokusil zjistit, co se před osmnácti lety přihodilo. „Chtěl jsem vyhovět zoufalým rodičům, ale vůbec jsem netušil, do čeho se to zapletu,“ říká Urban. Autor podnikl do inkriminované oblasti několik výprav, hned první ale byla zásadní. „Trasu, na které před lety zmizeli studenti, jsem celou prošel pěšky, abych si udělal představu o možnostech zbloudění či pádu do propasti, jak o tom psala česká média,“ popisuje autor. „V osamělé vesnici jsem jednoho večera narazil na muže, který si osudné události z roku 2001 pamatoval. Abych si doplnil a ověřil jeho informace, musel jsem objet půlku Evropy.“

A tak se začal psát románový thriller Návrat do Valbone – příběh plný dobrodružství, odhodlání nalézt pravdu, ale i obrovské lidské tragédie, zapříčiněné společenskou liknavostí a touhou po zisku. Tematika, která je právě nyní nanejvýš aktuální. „Kdo chce poznat pravdu svého života, musí se jí dotknout vlastní rukou, stejně jako hlavní hrdinové mé nové knihy. Chystám i filmovou verzi,“ dodává autor.

Knihu vydalo nakladatelství The Dog Trail Jany Vávrové. Ilustrace vytvořila Jana Kaufmanová. Předmluvu ke knize napsal světoznámý srbský režisér a hudebník Emir Kusturica, autorkou doslovu je uznávaná česká právnička JUDr. Klára Alžběta Samková, Ph.D. Knihu je možné objednat již nyní v rámci předprodeje za cenu 250 Kč na www.navratdovalbone.cz. V knihkupectvích bude k dostání od 1. října.

Josef Habas Urban je český spisovatel, scénárista, přírodovědec, milovník zvířat, bývalý reprezentant ve sjezdu divoké řeky, a především dobrodruh tělem i duší. Jeho bestsellery Habermannův mlýn, 7 dní hříchu, román Tenkrát v ráji a další se dočkaly nejen řady zahraničních ocenění, ale rovněž filmového zpracování.

Anotace – Návrat do Valbone
Příběh tří studentů začíná v roce 2001, kdy se v září nevrátili z prázdnin. Rodičům řekli, že jedou do Rumunska, ve skutečnosti ujížděli více na jih. Voda se po nich zavřela
v okolí albánské vesnice Teth. Starou záhadu nikdo nerozluštil, ani Interpol si nedokázal poradit. Tak běžela léta, osudy ztracených se staly téměř zapomenutou historií …
Příběh ožívá v okamžiku, kdy sestra ztracené studentky, Jana, dostává doporučený dopis z Londýna. Je v něm pas zmizelé Lenky. Ve změti razítek různých hraničních přechodů, se nachází jediné, které nelze přiřadit žádnému místu na mapě – Valbone 666. Události nabírají rychlý spád. Jana se vydává po letech do Albánie zjistit, co se před lety
v horách sestře přihodilo. Na cestě ji doprovází přítel Josef. I přes varování srbského prokurátora, jenž řeší v inkriminované oblasti další případy nezvěstných, se Jana s Josefem vydává na horskou túru. Klíč k řešení dávných událostí leží nejen ve vesnici Theth, ale i v okolních horách. Právě tam se jedné noci potkávají se srbským inženýrem Zoranem Vojičem, jenž hledá zmizelého syna. Román na motivy skutečných událostí dostává nečekané souvislosti…

Zdroj: Erika Daňková, PR

Japonské dřevořezy a jejich sběratelé v českých zemích

ČR: Nová publikace Markéty Hánové Japonské dřevořezy a jejich sběratelé v českých zemích, kterou právě vydává Národní galerie Praha, přináší poprvé ucelený pohled na historii sběratelství japonských dřevořezů v Čechách a na Moravě. Ve třech kapitolách seznamuje se základními typy japonských dřevořezů a soustřeďuje se na portréty jednotlivých sběratelů a strukturu jejich kolekcí. Vyzdvihuje význam sběratelství japonských dřevořezů spočívající zejména v obohacení výtvarného jazyka a estetiky na české umělecké scéně přelomu 19. a 20. století.

Autor článku: 
TZ/ika

„Sběratelství japonských dřevořezů v Čechách a na Moravě navázalo na rozšířený fenomén sběratelství japonského umění v druhé polovině 19. století v Evropě. To se stalo jedním z hlavních zdrojů inspirace pro výtvarné japonismy, které jsem již dříve představila v publikaci Japonismus v českém umění,“ uvádí autorka Markéta Hánová.

Kniha Japonské dřevořezy a jejich sběratelé v českých zemích je výsledkem pětiletého výzkumu podpořeného Grantovou agenturou ČR. Představuje nejenom rozpětí sbírek japonského dřevořezu u nás, ale především paletu osobností, které spoluvytvářely dobové povědomí o japonské kultuře a jejichž prostřednictvím se nám dodnes zachovaly významné soubory japonského dřevořezu. Proto se kniha soustřeďuje na portréty jednotlivých sběratelů, doplněné výběrem nejzajímavějších dřevořezů z hlediska kvality a výjimečnosti, ale na druhé straně i ukázkami méně kvalitních tisků nebo zajímavých přetisků. Důvodem této dichotomie ve výběru je snaha poukázat nejenom na určité limity dané nedostatečnou znalostí, ale též soudobou tržní nabídkou a neméně důležitou složkou, osobním vkusem i dobovým vnímáním japonské estetiky.

Sbírky japonských dřevořezů utvářené na přelomu 19. a 20. století se staly solidním základem muzejních sbírek Náprstkova muzea v Praze, Národní galerie Praha a dalších sbírek v Čechách a na Moravě. Zmapování sběratelství japonských dřevořezů tak odkrývá nejenom ucelenější pohled na osobnosti sběratelů, jejich motivy a možnosti, které utvářely charakter jejich sbírek, ale také na dobové povědomí o japonské kultuře a jejích vlivech v českém kulturním prostředí zejména v kontextu literárního a výtvarného japonismu. Význam sběratelství japonských dřevořezů spočíval zejména v tom, že zájem o ně přinesl nové podněty do výtvarného jazyka a estetiky, jimiž obohatily domácí uměleckou scénu na poli výtvarného, literárního nebo dramatického umění.

Kniha je rozdělena do tří kapitol. První seznamuje se základními typy japonských dřevořezů, a přispěje tak mimo jiné k rozšíření znalostí současných sběratelů a zájemců o toto téma. Druhá a třetí kapitola charakterizují vývoj sběratelství s ohledem na záměry sběratelů, strukturu jejich kolekcí a estetická hodnocení. Druhá kapitola sleduje počátky sběratelství japonského dřevořezu v českých zemích a představuje osobnosti a umělecký trh přelomu 19. a 20. století. Třetí kapitola, jež čtenáře zavede až do poloviny 20. století, sleduje rozvoj sbírek, představuje výstavy a soustředí se na nejvýznamnější osobnosti – malíře Emila Orlika a spisovatele Sigismunda Boušku a Joe Hlouchu, na jejich odkaz a význam děl, z nichž mnohá tvoří dnes součást muzejních sbírek v České republice.

Uměleckohistorickou reflexi doplňuje chemicko-technologický rozbor pigmentů na vybraných dřevořezech. Mezioborový přístup reflektuje uměnovědný rozbor díla, kulturněhistorický kontext a chemicko-technologickou analýzu, a ilustruje tak význam uměleckého materiálu, v tomto případě japonských dřevořezů, z několika pohledů.

Kniha vychází také v anglické verzi pod titulem Japanese Woodblock Prints and Collectors in the Czech Lands.

Bibliografické údaje

Název: Japonské dřevořezy a jejich sběratelé v českých zemích

Autor: Markéta Hánová

Nakladatel: Národní galerie Praha

EAN: 9788070357248

ISBN: 978-80-7035-724-8

Popis: kniha, vázaná, 248 stran, 233 barevných ilustrací, česky a anglicky

Rozměry: 23 x 30,5 cm

Rok vydání: 2019 (1. vydání)

Zdroj: Mgr. Marcela Hančilová

Web / Facebook / Instagram / NGP dětem

Plzeňskou divadelní sezónu zahajuje taneční Kytice – na Malé scéně zaujme děti i dospělé

PLZEŇ: První premiérou Divadla J. K. Tyla v této sezóně bude taneční zpracování nejznámějšího díla Karla Jaromíra Erbena Kytice. Balet na hudbu Antonína Dvořáka v režijním pojetí uznávané divadelní režisérky Ireny Žantovské a s choreografií Richarda Ševčíka se poprvé představí 7. září 2019 od 17.00 na Malé scéně DJKT.

07.09.2019
17:00
Autor článku: 
TZ/klapka

Inscenační tým v čele s režisérkou Irenou Žantovskou, která v DJKT v minulosti režírovala například Mámení mysli nebo Zabijáka Joea, připravuje inscenaci, jež by měla zaujmout děti i dospělé. Z důvodu snazšího pochopení děje využije režisérka v baletu i mluvené slovo. „Specifikou našeho představení je to, že jsme na jeviště vedle tanečníků přivedli i činoherní postavu samotného básníka a hudební sekvence proložili nahrávkou přednesu vybraných veršů v podání činoherců DJKT,“ přibližuje inscenaci režisérka. „Bude to takové divadlo na divadle,“ doplňuje k tématu choreograf Richard Ševčík, „postava Erbena, kterou ztvární člen činohry DJKT Jaroslav Matějka v alternaci s hostujícím Jiřím Srncem, bude spojovacím článkem, který částečně zasahuje do děje, například něco pozmění, upraví či zápletku posune dál.“ Výtvarnou stránku inscenace má na starosti Aleš Valášek, který se v DJKT podílel již na dvaceti inscenacích, mimo jiné na pohádkách Malá mořská víla a Plzeňský pověsti.

V tanečním světě patří inscenování Kytice či jejich částí spíše mezi výjimky, třebaže ji v minulé sezóně uvedl Pražský komorní balet. Doposud se diváci v Plzni mohli setkat pouze s uvedením balady Svatební košile na hudbu Jana Nováka v choreografii Jiřího Němečka v rámci komponovaného večera v roce 1955. Nyní se diváci mohou těšit hned na čtyři balady z Erbenovy Kytice: Vodník, Polednice, Zlatý kolovrat a Svatební košile, které režisérka Irena Žantovská společně s choreografem Richardem Ševčíkem převedou do taneční podoby na hudbu ze stejnojmenných Dvořákových symfonických básní a z rozsáhlé kantáty Svatební košile. „Náš soubor se snaží pravidelně přinášet inscenace, které se v Plzni objevují poprvé,“ vysvětluje výběr titulu šéf souboru Jiří Pokorný a dodává: „Básnická sbírka Kytice patří bezesporu ke zlatému fondu české kultury a inspiruje k různým způsobům zpracování. Jsem velmi rád, že právě tento titul můžeme našim divákům nabídnout a ukázat jim, že Kytice není jen povinná školní četba.“

Irena Žantovská – pedagožka a režisérka, která spolupracovala s divadly napříč celou republikou, např. Národní divadlo Praha, Divadlo Ungelt, Divadlo F. X. Šaldy v Liberci, Městské divadlo Zlín, Národní moravskoslezské divadlo v Ostravě, Divadlo Bez zábradlí, Národní divadlo v Brně. Za inscenaci Monology vagíny získala nominaci na cenu Alfréda Radoka za rok 2002, v roce 2006 získala cenu Mezinárodního televizního festivalu Zlatá Praha za televizní film Mistr Jan Hus (scénické oratorium).

Richard Ševčík – dlouholetý sólista plzeňského baletu a choreograf, držitel Ceny Thálie za rok 2014 a Ceny ředitele DJKT za roli Spartaka ve stejnojmenném baletu a Umělecké ceny města Plzeň pro umělce do 30 let za choreografii a režii k baletu Obraz Doriana Graye. Choreografii se věnuje od roku 2010, od té doby vytvořil řadu choreografií k operám, muzikálům a několik celovečerních baletů, Sen noci svatojánské (2012), Obraz Doriana Graye (2014), Oliver Twist (2017) v Divadle J. K. Tyla a Vánoční příběh (2018) na scéně Divadla F. X. Šaldy v Liberci.

Vstupenky můžete zakoupit v pokladně předprodeje Smetanovy sady 16, 301 00 Plzeň, on-line na webových stránkách djkt.eu nebo v síti Plzeňská vstupenka.

Síla rodinného pouta podtrhuje román podle deníku z koncentráku

ČR: Buchenwald, Osvětim, Mauthausen, Mittelbau-Dora, Bergen-Belsen, to je jen pět ze seznamu míst, která se už nikdy nezbaví tiché přítomnosti utrpení a smrti. Co mají společného s jedním vídeňským čalouníkem a jeho synem? 

To, že jimi oba společně prošli jako vězni, nerozdělili se a díky své odvaze přežili. Další z neuvěřitelných, avšak skutečných příběhů o holokaustu vypráví kniha Chlapec, který následoval svého otce do Osvětimi

Vídeňský soumrak

Cesta Gustava Kleinmanna a jeho syna Fritze začíná ve Vídni roku 1939. Elegantní a kultivovaná metropole se po vynuceném připojení k Německu změnila k nepoznání. Fanatický hon na Židy se tu projevil stejně brutálně jako v jiných městech Třetí říše. 
Rodiny, které po dlouhá léta žily svými prastarými tradicemi a zakládaly si na pospolitosti, nyní sevřel strach z budoucnosti. Možná budou rozděleni, možná budou živořit v bídě a možná také zemřou. Velká neznámá se nevyhnula ani rodině řemeslníka Gustava Kleinmanna. Bušení gestapa na dveře odstartovalo transport do koncentračního tábora Buchenwald. Spolu s Gustavem do něj odvlekli i jeho syna Fritze.

Svědectví v tajném deníku

Práce na budování vlastního vězení byla úmorná a nebezpečná. Každodenní mučení se tvrdě podepsalo na jejich zdraví. To ale ještě netušili, že zanedlouho je čeká ještě mnohem větší peklo – Osvětim a pochod smrti. V osvětimském vyhlazovacím táboře museli každý den myslet na to, zda na ně náhodou zítra nepřijde řada a neocitnou se mezi množstvím mrtvých těl.
Nemoci, hlad a špína se staly denní rutinou, ale uprostřed tohoto utrpení vznikalo také velké přátelství, důvěra i naděje. Kontrast nejhorších a nejlepších stránek lidské povahy vytváří poutavý příběh, který na čtenáře působí velmi autenticky. Především proto, že jeho předlohou se stal tajný deník, který si Gustav vedl během pobytu v koncentrácích. Zapsal si do něj také modlitbu, kterou si každý den opakoval: „Nezoufej. Zatni zuby – vrazi z SS tě nesmí porazit.“

Nerozlučitelní

Ústředním tématem románu Jeremyho Dronfielda, který nyní vyšel česky v nakladatelství JOTA, je nezlomné pouto mezi otcem a synem, které zvítězilo nad všemi zrůdnostmi, jimiž si museli během válečných let věznění projít. Tváří v tvář smrti přežili jen zázrakem, díky vzájemné podpoře. Kniha je podložená rozsáhlými archivními výzkumy, takže o její pravdivosti není pochyb. Působí trochu jako dokumentární film o osudech jedné židovské rodiny, která nezmizela z tohoto světa, jako mnoho jiných. Pokud chcete znát, co Gustav a Fritz prožili, přečtěte si knihu Chlapec, který následoval svého otce do Osvětimi.

 

 

 

Radioservis představuje nové CD Adama Plachetky Franz Schubert: Zimní cesta / Die Winterreise

ČR: Nové CD Zimní cesta hudebního skladatele Franze Schuberta nahrál basbarytonista Adam Plachetka společně s klavíristou Garym Matthewmanem u společnosti Radioservis. Písňový cyklus pro mužský hlas a klavír (D. 911; 1827) obsahuje 24 skladeb.

 

Autor článku: 
TZ/ika

„Přijde den, kdy si je zamilujete také…“

Franz Schubert svému písňovému cyklu Zimní cesta oddaně věřil, když roku 1827 ujišťoval své přátele, že oblíbit si jej bude jen otázkou času. Krátkého času, jak se ukázalo; máme-li věřit svědectví skladatelova blízkého přítele von Spauna, který byl jedním z prvních, kdo kdy Zimní cestu slyšeli: „S velkými emocemi ve svém hlase nám předložil naráz celou Zimní cestu. Pochmurnost a truchlivost těch písní nás nijak zvlášť neohromila. Ale brzy jsme pro ně zahořeli obdivem…“ Můžeme se jen domýšlet – a každý budeme nejspíš mít své zrnko pravdy –, proč dal Schubert svému velkému písňovému cyklu pravě takové barvy. Pod jakým dojmem tak sugestivně převedl do not led, sníh, smrt, slzy, muka, utrpení?

Jistě, tíživému dojmu z velké a neopětované lásky, který je leitmotivem textové předlohy, rozumíme všichni a rozuměl i on. Vždyť kdo z nás něco takového nezažil? Leč ne vždy musí taková věc skončit beznadějným vzduchoprázdnem, jaké cítíme z posledních tonů. A tak nás napadne: zapůsobila na Schuberta smrt Ludwiga van Beethovena, na jehož pohřbu nesl jednu z šesti pochodni? Cítil skladatel pod tíhou nemoci blízkost vlastního konce? Pomyslel na své přátele, kteří trpěli Metternichovým režimem a tvrdou cenzurou a kteří strávili dlouhý čas za mřížemi? Anebo naopak, proč musí ono lyrické „já“ vydržet a snést tolik jako v Zimní cestě, když v katalogu Schubertových děl po tomto písňovém cyklu následuje ještě několik skladeb s jasně pozitivním náhledem na život, jenž má s náladou Zimní cesty jen málo společného? Nevyvrací takové Trio Es dur D. 929 nebo Fantazie pro housle a klavír C dur D. 934 – oboje z konce roku 1827 – domněnku, že Zimní cesta je Schubertovým hudebním testamentem?

„Všichni píšou, jako by byli nemocní a jako by svět byl jedna nemocnice…,“ komentoval Johann Wolfgang Goethe v roce 1827 svou návštěvu u básníka Wilhelma Mullera.  

Ať už jsou jeho slova namístě, či ne, Schubertovi se podařilo zručně a soustředěně vyjádřit přesně to, co Goetha znepokojovalo. A jak se dočtete o par řádků dále, umělci, jejichž nahrávku vám předkládáme, staví své pojetí Zimní cesty pravě na textech. A na pocitu, že to byla Mullerova slova, která na Schuberta zapůsobila zdaleka nejvíc. Však pravě Schubertovu zhudebněni svých veršů vděčí učitel a knihovník Wilhelm Muller – který se se skladatelem nikdy nesetkal – za svou slávu. Franz Schubert byl jeho poezii silně inspirován, pozvedl ji a napsal dílo, tvořící opravdovou špičku jeho skladatelského odkazu. Dílo, které jistě nenechá chladnými ani budoucí posluchače, interprety a vydavatele.

Jako nepopsaný list vstoupil Adam Plachetka ve svých patnácti letech na Pražskou konzervatoř. Po celou dobu studia byl posluchačem prof. Luďka Löbla a dostávalo se mu velkorysého a trpělivého školeni v duchu hesla: „Naučit zpívat znamená neomezovat talent.“ Ještě před absolutoriem začal hostovat v opeře Národního divadla (2005) a ve studiích pokračoval na Hudební fakultě Akademie múzických uměni. O pět let později byl angažován do Vídeňské statni opery, kde stálé působí.

Od počátku aktivní kariery se hlásil k mozartovským kořenům a titulní role v Donu Giovannim ho provází od roku 2006. O rok později k ní přidal titulní roli ve Figarově svatbě a v roce 2010 Guglielma v Cosi fan tutte. Je jediným pěvcem ve zmapované historii Vídeňské statni opery, který ztvárnil všechny tyto role během jedné sezony. Kromě domovské scény ve Vídni vystupuje také v Salcburku, Londýně, Paříži, Berlíně, Mnichově, Milaně a v New Yorku; v MET debutoval v roce 2015 jako Masetto v Donu Giovannim.

V sezoně 2018/19 má za sebou koncertní i scénické provedeni Händelova Saula, na své domovské scéně ve Vídni vystoupil v Berliozových Trojanech, v Donizettiho Nápoji lásky, Rossiniho Lazebníkovi sevillském či jako Leporello v Donu Giovannim, kterého aktuálně zpívá také v New Yorku. Roli Alidora v Rossiniho Popelce debutoval v Pařížské opeře, v Praze účinkoval v Libuši, ve Figarově svatbě a také ve Smetanově Daliborovi jako Vladislav.

Pravidelně organizuje benefiční koncerty pro předčasně narozené děti. Ti, kdo ho znají od uměleckých počátků, oceňuji, že Adam Plachetka zůstává bezprostředním, neokázalým, srdečným a vtipným kamarádem. A že je zároveň sebevědomým umělcem s mimořádnými zkušenostmi a vytříbenými názory. Leccos z toho bude jistě rezonovat i v naší nahrávce Schubertovy Zimní cesty.

Klavírista Gary Matthewman, patřící mezi přední britské doprovazeče písňového repertoáru, vystupuje na koncertních pódiích po celém světě. Je pravidelným hostem londýnské Wigmore Hall a v recitálových programech se dosud představil publiku v newyorské Carnegie Hall, vídeňském Musikvereinu, pražském Rudolfinu, moskevském Velkem divadle a v řadě dalších koncertních síní ve Stockholmu, Washingtonu, v Lisabonu, Santa Fe, Torontu, Sao Paulu, Singapuru, Hongkongu, Melbourne a Sydney. Ve Spojeném království účinkoval na BBC Proms a festivalech v Aldeburghu, Brightonu, Buxtonu, Leedsu, Oxfordu a Glyndebourne.

Mezi Garyho dosavadní recitálové partnery patři Kiri Te Kanawa, Ailyn Perez, Sumi Jo, Joan Rodgers, Louise Alder, Joyce DiDonato, Mark Padmore, John Mark Ainsley, Alessandro Fisher, Thomas Allen, Roderick Williams, Andrej Bondarenko, James Newby, Markus Werba a Adam Plachetka.

Gary Matthewman je profesorem pěveckého repertoáru na Royal College of Music a korepetitorem souboru Jette Parker Young Artists při Královské opeře Covent Garden v Londýně.

Zdroj: Petra Dankovičová, www.radioteka.cz

„Za ženu vezmu si gorilu!“ - básníka Františka Gellnera připomenou v Templu

MLADÁ BOLESLAV: Ve čtvrtek 12. 9. 2019 v 17 hodin se v městské galerii Templ uskuteční literární pořad „Za ženu vezmu si gorilu!“, který připomene životní příběh mladoboleslavského rodáka Františka Gellnera, básníka, novináře a karikaturisty. Připravil a interpretuje Karel Vlček, člen Divadla pod Palmovkou.

12.09.2019
17:00
Autor článku: 
TZ/ika

Vstupné 50 Kč.

www.kulturamb.cz

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Knihy, literatura, média