čtvrtek
17. srpna 2017
Svátek slaví: Petra



Švadleny, které šijí chodské kroje, mají plné ruce práce

Autor článku: 
PhDr. Lucie Kalousová

PLZEŇSKÝ KRAJ: Kroj se na Chodsku dědí z generace na generaci, ale působí zde i švadleny, které kroje šijí. Existuje dost početné množství variant chodského kroje. Na začátku článku musím říct, že v živé formě se zde zachoval pouze ženský kroj, mužský zanikl na konci 19. století a dnes je k vidění jen díky místním národopisným souborům.

Chodský kroj se rozlišuje na kroj dolního Chodska, tzv. dolský, a kroj horního Chodska, tzv.
postřekovský. Toto rozlišení vzniklo jako důsledek dřívějších geografických a z nich vyplývajících
ekonomicko-sociologických rozdílů. Podoba dodnes zachovalého nejarchaičtějšího kroje se ustálila v poslední třetině 19. století, ale dál se měnil např. materiál, výšivka, drobné doplňky, apod.
Další typy kroje se ale během 20. století stále vyvíjely a dalo by říct, že jejich vývoj pokračuje dodnes. Podléhaly módě a také byly ovlivněny dostupností materiálu. Nejmladší typ kroje vznikl ve 20. letech 20. století a dodnes v bálové sezoně supluje roli společenských šatů.
V současné době chodské kroje šijí dvě švadleny z Postřekova. Jsou to Marie Langová a Anna Burešová.
Zatímco ještě před pěti lety pokrývalo šití krojů jednu třetinu jejich práce a zbytek tvořily zakázky šití „civilního” oblečení, poslední tři roky se šití krojů věnují na sto procent, vše ostatní je již nad rámec.
Švadleny šijí a vyšívají ručně, ale zároveň mají k dipozici průmyslový šicí stroj, stroj k začišťování, stroj na děrování dírek na knoflíky a průmyslovou žehličku žehlící pouze na principu páry.
Používají tradiční materiály – brokát, plátno, žalín, sukno, kanafas, dále různé stuhy, portičky a prýmky, potýkají se ovšem se značnými problémy ohledně dostupnosti potřebných látek. V regionu nejsou k sehnání vůbec nebo ve špatné kvalitě, ale za cenu I. jakosti. Proto se většinou musí obracet na výrobce a dealery z Moravy. Tím však problémy nekončí. Neřeší jen dostupnost dané látky, ale obtíže mají i s dodáním požadované barvy. Často se stává, že švadlena objedná odpovídající látku v odpovídající barvě, při další objednávce však dorazí látka ve stejné barvě jiného odstínu, a ta už vůbec nemusí být pro kroj vhodná a použitelná.
Švadleny také opravují starobylé polovlněné sukně „šerky” a jiné archaické součásti kroje, které lze
dnes v podstatě sehnat a zakoupit jen v antikvách. Dodržují staré postupy podle předloh, zejména podle práce Blaženy Šotkové „Naše lidové kroje, jejich vzory, střihy a zpracování” (vydáno r. 1952), dále podle po generace předávaných mustrů – předloh po maminkách, které je zdědily opět po svých maminkách, atd. Vyšívat se se naučily také doma.
Pomáhá jim např. „Chodská čítanka”, společné dílo J. Š. Baara, J. F. Hrušky a Fr. Teplého (vydáno r. 1927), která obsahuje množství cenných informací praktických pro švadleny. Čerpají také z děl regionálních malířů, která jsou etnology označována za dokumenty své doby. Jedná se o díla J. Špillara, V. Malého, J. Douby, M. Alše a dalších.
Zmiňované švadleny mají o práci postaráno, nejen, že kroj dnes nosí nejstarší generace žen i ve všední den, ale značně se oživila tradice oblékání kroje na bály, o masopustu, k nejrůznějším slavnostním příležitostem, o poutích a jiných církevních svátcích atd. Zejména v bálové a masopustní sezóně mají švadleny plné ruce práce. Každá postřekovská slečna si po tanečních nechává ušít kroj – tzv. rukávce, ve kterých se chodí na bály. Ženy, které doma kroj nemají, ale muži, si mohou chodský kroj vypůjčit v půjčovně, kterou švadleny provozují.
Šijí také pro Národopisný soubor Postřekov, přičemž zde mohou uplatnit svoji znalost v šití mužského kroje.
Pro ty, kteří se o krojích chtějí dozvědět víc, a mají touhu si je prohlédnout, otevřela Marie Langová společně s Annou Burešovou Muzeum krojů v Postřekově. Dnes je v něm k vidění už přes třicet krojovaných figurín. Tak obrovská je paleta chodských krojů.

Mohlo by vás také zajímat...

PRAHA: Napadlo vás někdy, že by bylo zajímavé umět nějaký lidový tanec kromě polky? Chcete mít možnost si občas zatancovat na zábavě s cimbálovou či hudeckou muzikou? Jste zvědaví, jak vypadají naše tradiční lidové tance? Přihlaste se na lekce tanců s Národopisným muzeem – sezóna 2017/2018.

Hl. m. Praha
Instituce a kulturní zařízení, Lidová kultura, Vzdělávání, Živé umění
Co se děje
14.08.2017

KRAJ VYSOČINA: Ačkoliv je léto a prázdniny, přípravy na vánoční výstavy jsou v plném proudu. Nejinak je tomu u mezinárodní výstavy betlémů „100 PRESEPI“, která se pravidelně koná v době adventní v Římě. Letos se uskuteční již 42. ročník. „Bohaté sbírky Kraje Vysočina bude reprezentovat Betlém pod hradem od Josefa Macholána. Tento betlém, který dosahuje výšky dospělé osoby, neboť měří 175 centimetrů, do Itálie dovezou zástupci Muzea Vysočiny Třebíč,“ uvedla Jana Fischerová, náměstkyně pro oblast kultury, památkové péče, cestovního ruchu a mezinárodních vztahů.

Kraj Vysočina, zahraničí
Lidová kultura
Co se děje
09.08.2017

KRÁLOVÉHRADECKÝ KRAJ: Krajská rada rozhodla o rozšíření Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury Královéhradeckého kraje o „Tradici předávání krajkářství na Vamberecku“. Tento zápis je podmínkou pro případnou nominaci na zařazení do seznamu celostátního. Nositelem statku jsou Muzeum a galerie Orlických hor v Rychnově nad Kněžnou, město Vamberk a Krajkářská škola Vamberk.

Královéhradecký kraj
Instituce a kulturní zařízení, Lidová kultura, Památky
Co se děje
01.08.2017

PRAHA: Praha je městem, které oplývá nejen krásnými památkami, ale žila v něm i řada velmi pozoruhodných žen. Některé ženy se Prahou jenom mihly jako tajemné stíny a známe je jen díky starým legendám, jiné ve městě zanechaly skutečné stopy. Spisovatelka Magdalena Wagnerová o těchto ženách napsala celou knihu a nazvala ji Praha město žen. V rozhovoru mi autorka o knize prozradila více informací.

Hl. m. Praha
Cestovní ruch, Děti a mládež, Knihy, literatura, média, Památky
Články a komentáře
16.08.2017