neděle
26. března 2017
Svátek slaví: Emanuel



Švadleny, které šijí chodské kroje, mají plné ruce práce

Autor článku: 
PhDr. Lucie Kalousová

PLZEŇSKÝ KRAJ: Kroj se na Chodsku dědí z generace na generaci, ale působí zde i švadleny, které kroje šijí. Existuje dost početné množství variant chodského kroje. Na začátku článku musím říct, že v živé formě se zde zachoval pouze ženský kroj, mužský zanikl na konci 19. století a dnes je k vidění jen díky místním národopisným souborům.

Chodský kroj se rozlišuje na kroj dolního Chodska, tzv. dolský, a kroj horního Chodska, tzv.
postřekovský. Toto rozlišení vzniklo jako důsledek dřívějších geografických a z nich vyplývajících
ekonomicko-sociologických rozdílů. Podoba dodnes zachovalého nejarchaičtějšího kroje se ustálila v poslední třetině 19. století, ale dál se měnil např. materiál, výšivka, drobné doplňky, apod.
Další typy kroje se ale během 20. století stále vyvíjely a dalo by říct, že jejich vývoj pokračuje dodnes. Podléhaly módě a také byly ovlivněny dostupností materiálu. Nejmladší typ kroje vznikl ve 20. letech 20. století a dodnes v bálové sezoně supluje roli společenských šatů.
V současné době chodské kroje šijí dvě švadleny z Postřekova. Jsou to Marie Langová a Anna Burešová.
Zatímco ještě před pěti lety pokrývalo šití krojů jednu třetinu jejich práce a zbytek tvořily zakázky šití „civilního” oblečení, poslední tři roky se šití krojů věnují na sto procent, vše ostatní je již nad rámec.
Švadleny šijí a vyšívají ručně, ale zároveň mají k dipozici průmyslový šicí stroj, stroj k začišťování, stroj na děrování dírek na knoflíky a průmyslovou žehličku žehlící pouze na principu páry.
Používají tradiční materiály – brokát, plátno, žalín, sukno, kanafas, dále různé stuhy, portičky a prýmky, potýkají se ovšem se značnými problémy ohledně dostupnosti potřebných látek. V regionu nejsou k sehnání vůbec nebo ve špatné kvalitě, ale za cenu I. jakosti. Proto se většinou musí obracet na výrobce a dealery z Moravy. Tím však problémy nekončí. Neřeší jen dostupnost dané látky, ale obtíže mají i s dodáním požadované barvy. Často se stává, že švadlena objedná odpovídající látku v odpovídající barvě, při další objednávce však dorazí látka ve stejné barvě jiného odstínu, a ta už vůbec nemusí být pro kroj vhodná a použitelná.
Švadleny také opravují starobylé polovlněné sukně „šerky” a jiné archaické součásti kroje, které lze
dnes v podstatě sehnat a zakoupit jen v antikvách. Dodržují staré postupy podle předloh, zejména podle práce Blaženy Šotkové „Naše lidové kroje, jejich vzory, střihy a zpracování” (vydáno r. 1952), dále podle po generace předávaných mustrů – předloh po maminkách, které je zdědily opět po svých maminkách, atd. Vyšívat se se naučily také doma.
Pomáhá jim např. „Chodská čítanka”, společné dílo J. Š. Baara, J. F. Hrušky a Fr. Teplého (vydáno r. 1927), která obsahuje množství cenných informací praktických pro švadleny. Čerpají také z děl regionálních malířů, která jsou etnology označována za dokumenty své doby. Jedná se o díla J. Špillara, V. Malého, J. Douby, M. Alše a dalších.
Zmiňované švadleny mají o práci postaráno, nejen, že kroj dnes nosí nejstarší generace žen i ve všední den, ale značně se oživila tradice oblékání kroje na bály, o masopustu, k nejrůznějším slavnostním příležitostem, o poutích a jiných církevních svátcích atd. Zejména v bálové a masopustní sezóně mají švadleny plné ruce práce. Každá postřekovská slečna si po tanečních nechává ušít kroj – tzv. rukávce, ve kterých se chodí na bály. Ženy, které doma kroj nemají, ale muži, si mohou chodský kroj vypůjčit v půjčovně, kterou švadleny provozují.
Šijí také pro Národopisný soubor Postřekov, přičemž zde mohou uplatnit svoji znalost v šití mužského kroje.
Pro ty, kteří se o krojích chtějí dozvědět víc, a mají touhu si je prohlédnout, otevřela Marie Langová společně s Annou Burešovou Muzeum krojů v Postřekově. Dnes je v něm k vidění už přes třicet krojovaných figurín. Tak obrovská je paleta chodských krojů.

Mohlo by vás také zajímat...

TRSTĚNICE: Polygonální stodola ze 17. století, která v minulosti stála v obci Čistá se postupně díky Spolku archaických nadšenců a Institutu lidového kulturního dědictví vrací k životu v Trstěnici u Litomyšle. Již v minulosti podpořil Pardubický kraj rekonstrukci tohoto významného objektu částkou 500 tisíc korun a obdobnou částku přislíbil na dokončení náročných prací, a to především montáž slaměné doškové krytiny. 

Pardubický kraj
Lidová kultura, Památky
Co se děje
24.03.2017

ČR: Právě vyšlo další číslo vlastivědného a národopisného časopisu slováckého regionu Malovaný kraj. Časopis se věnuje historii, folkloru, osobnostem, turistice, přírodě a mnoha dalším zajímavostem jihovýchodní Moravy. Na úvodních dvou stranách obálky si připomenete jarní zvyky našich předků. 

Celá ČR
Knihy, literatura, média, Lidová kultura, Senioři, Památky
Co se děje
21.03.2017

PÍSEK: Umělecké vzdělávání má v českých zemích dlouholetou tradici, většina našich světově uznávaných umělců a dalších kvalitních profesionálů získala základy svého uměleckého vzdělání v základních uměleckých školách. Zajímali jsme se proto o současný vývoj a rozvoj výuky na „zuškách“ a oslovili za tímto účelem Asociaci základních uměleckých škol (připravujeme samostatný článek). Její prezidentka, paní Jindřiška Kudrlová, je zároveň ředitelkou ZUŠ Otakara Ševčíka v Písku, která byla založena už v roce 1901 jako nejstarší hudební škola na území Čech. Škola se před třemi lety přestěhovala do nových prostor, získala moderní vybavení, rozjela nové projekty; podle slov svého vedení splňuje špičkové parametry a může se směle srovnávat s moderními evropskými uměleckými školami…

Jihočeský kraj
Děti a mládež, Instituce a kulturní zařízení, Senioři, Vzdělávání
Články a komentáře
20.03.2017

BLOVICE: Vernisáž výstavy Klobouky našich prababiček proběhne ve čtvrtek 16. 3. 2017 od 17h. Výstava potrvá do 21. 5. 2017, více informací v přiložené tiskové zprávě 

Plzeňský kraj
Ostatní
Pozvánky na akce
13.03.2017