pátek
14. prosince 2018
Svátek slaví: Lýdie



Švadleny, které šijí chodské kroje, mají plné ruce práce

Autor článku: 
PhDr. Lucie Kalousová

PLZEŇSKÝ KRAJ: Kroj se na Chodsku dědí z generace na generaci, ale působí zde i švadleny, které kroje šijí. Existuje dost početné množství variant chodského kroje. Na začátku článku musím říct, že v živé formě se zde zachoval pouze ženský kroj, mužský zanikl na konci 19. století a dnes je k vidění jen díky místním národopisným souborům.

Chodský kroj se rozlišuje na kroj dolního Chodska, tzv. dolský, a kroj horního Chodska, tzv.
postřekovský. Toto rozlišení vzniklo jako důsledek dřívějších geografických a z nich vyplývajících
ekonomicko-sociologických rozdílů. Podoba dodnes zachovalého nejarchaičtějšího kroje se ustálila v poslední třetině 19. století, ale dál se měnil např. materiál, výšivka, drobné doplňky, apod.
Další typy kroje se ale během 20. století stále vyvíjely a dalo by říct, že jejich vývoj pokračuje dodnes. Podléhaly módě a také byly ovlivněny dostupností materiálu. Nejmladší typ kroje vznikl ve 20. letech 20. století a dodnes v bálové sezoně supluje roli společenských šatů.
V současné době chodské kroje šijí dvě švadleny z Postřekova. Jsou to Marie Langová a Anna Burešová.
Zatímco ještě před pěti lety pokrývalo šití krojů jednu třetinu jejich práce a zbytek tvořily zakázky šití „civilního” oblečení, poslední tři roky se šití krojů věnují na sto procent, vše ostatní je již nad rámec.
Švadleny šijí a vyšívají ručně, ale zároveň mají k dipozici průmyslový šicí stroj, stroj k začišťování, stroj na děrování dírek na knoflíky a průmyslovou žehličku žehlící pouze na principu páry.
Používají tradiční materiály – brokát, plátno, žalín, sukno, kanafas, dále různé stuhy, portičky a prýmky, potýkají se ovšem se značnými problémy ohledně dostupnosti potřebných látek. V regionu nejsou k sehnání vůbec nebo ve špatné kvalitě, ale za cenu I. jakosti. Proto se většinou musí obracet na výrobce a dealery z Moravy. Tím však problémy nekončí. Neřeší jen dostupnost dané látky, ale obtíže mají i s dodáním požadované barvy. Často se stává, že švadlena objedná odpovídající látku v odpovídající barvě, při další objednávce však dorazí látka ve stejné barvě jiného odstínu, a ta už vůbec nemusí být pro kroj vhodná a použitelná.
Švadleny také opravují starobylé polovlněné sukně „šerky” a jiné archaické součásti kroje, které lze
dnes v podstatě sehnat a zakoupit jen v antikvách. Dodržují staré postupy podle předloh, zejména podle práce Blaženy Šotkové „Naše lidové kroje, jejich vzory, střihy a zpracování” (vydáno r. 1952), dále podle po generace předávaných mustrů – předloh po maminkách, které je zdědily opět po svých maminkách, atd. Vyšívat se se naučily také doma.
Pomáhá jim např. „Chodská čítanka”, společné dílo J. Š. Baara, J. F. Hrušky a Fr. Teplého (vydáno r. 1927), která obsahuje množství cenných informací praktických pro švadleny. Čerpají také z děl regionálních malířů, která jsou etnology označována za dokumenty své doby. Jedná se o díla J. Špillara, V. Malého, J. Douby, M. Alše a dalších.
Zmiňované švadleny mají o práci postaráno, nejen, že kroj dnes nosí nejstarší generace žen i ve všední den, ale značně se oživila tradice oblékání kroje na bály, o masopustu, k nejrůznějším slavnostním příležitostem, o poutích a jiných církevních svátcích atd. Zejména v bálové a masopustní sezóně mají švadleny plné ruce práce. Každá postřekovská slečna si po tanečních nechává ušít kroj – tzv. rukávce, ve kterých se chodí na bály. Ženy, které doma kroj nemají, ale muži, si mohou chodský kroj vypůjčit v půjčovně, kterou švadleny provozují.
Šijí také pro Národopisný soubor Postřekov, přičemž zde mohou uplatnit svoji znalost v šití mužského kroje.
Pro ty, kteří se o krojích chtějí dozvědět víc, a mají touhu si je prohlédnout, otevřela Marie Langová společně s Annou Burešovou Muzeum krojů v Postřekově. Dnes je v něm k vidění už přes třicet krojovaných figurín. Tak obrovská je paleta chodských krojů.

Mohlo by vás také zajímat...

KRÁLOVÉHRADECKÝ KRAJ: Královéhradecký kraj podá žádost na ministerstvo kultury o zapsání vamberecké krajky na Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky. Dohodli se na tom hejtman Jiří Štěpán a starosta Vamberka Jan Rejzl.

Královéhradecký kraj
Instituce a kulturní zařízení, Lidová kultura, Živé umění
Co se děje
14.12.2018

DOLNÍ BOJANOVICE: Překvapení čeká každého, kdo se jde podívat na jeslilčky v Dolních Bojanovicích do kostela sv. Václava. Postavy, které zobrazují pastýře a lid s dary malému Ježíškovi, mají symbolické moravsko-slovácké kroje. Ani postava svatého Josefa v kožichu tak docela neodpovídá stylistice Vánoc. Obyčejně se jesličky umísťují do jeskyně, chléva nebo chýše. Bojanovičtí je ale postavili do vinného sklípku.

Jihomoravský kraj
Lidová kultura
Co se děje
12.12.2018

ČR, PRAHA: Unikátní sběratelská kolekce "Muži 28. října", vytvořená na počest 100. výročí vzniku Československa, se poprvé dostane do soukromých rukou. Vydání se symbolickým pořadovým číslem 1918 bude vydraženo a výtěžek věnují autoři na charitu. Celkem vznikne 100 publikací s číslováním 1919 až 2018.

Celá ČR, Hl. m. Praha
Instituce a kulturní zařízení, Knihy, literatura, média, Lidová kultura, Živé umění
Co se děje
10.12.2018

LIBERECKÝ KRAJ: Zatímco v sedmdesátých letech minulého století venkovský soubor zpěváků a tanečníků Horačky vystupoval nejčastěji na podnikových oslavách, v současnosti - pod vedením Ivany Rozkovcové - předvádí tradiční zvyky Podještědí a účinkuje s kulturním programem při různých příležitostech. Vynikající je zejména jedno z prvních pásem o svatbě na Podještědí.

Liberecký kraj
Lidová kultura
Co se děje
10.12.2018