Status NKP je nežádoucí

OLOMOUC: V letošním roce byl titul Národní kulturní památka udělen mezi 33 nemovitostmi také Vile Primavesi, která zdobí město Olomouc již celé jedno století.

Za jejím zrodem stojí rod ze severoitalské Lombardie, konkrétně muž jménem Paolo Antonio Primavesi, který do Čech přišel na sklonku 18. století. V roce 1905 se jeho potomek Otto Primavesi rozhodl vystavět rodinné sídlo, které by dostatečně reprezentovalo rodinné podnikatelské úspěchy v oblasti bankovnictví. Díky svým přátelským stykům s architekty Franzem von Kraussem a Josefem Töllem se jeho záměr ocitl v rukách vskutku povolaných. Otto Primavesi byl milovníkem podporujícím umění, a tak se i na výzdobě domu podíleli výtvarníci zvučných jmen. Interiér zdobily obrazy Gustava Klimta, který rodinu Primavesů portrétoval. Proslulou kašnu „Živá voda“ a další díla pro vilu vytvořil přítel Anton Hanak a na výzdobě se podílel i Josef Hoffman.

Rok 1918 a s ním rozpad monarchie Rakouska-Uherska zbavil rod Primavesiů veškeré hospodářské moci, které se těšil. Jeho příslušníci neschopni přizpůsobit se novým poměrům v zemi prodali veškerý majetek a přesídlili do Vídně. Poté se majiteli vily na tři roky staly Akciové rafinérie rolnických cukrovarů v Přerově, načež ji od nich koupil František Koutný, který v ní spolu se svým spolužákem Robertem Pospíšilem provozoval soukromé sanatorium. Se znárodněním roku 1952 se z něj stalo státní zdravotnické středisko. V 80. letech prohlásil sice stát vilu památkou moderní architektury a sliboval její rekonstrukci, nikdy jí však nerealizoval. Neutěšený stav, kdy z interiérů mizely postupně vzácné artefakty a vybavení, se naopak jen prohluboval.

Po roce 1989 vilu v restituci získala Olga Dvořáčková, dcera Roberta Pospíšila, který po smrti doktora Františka Koutného vilu koupil. V dnešní době se o dům stará jeho majitelka a dcera Olgy Dvořáčkové, Pavla Honzíková. Ta po špatných zkušenostech s investory financuje veškeré nutné opravy z vlastních zdrojů. Na základě podmínky pro dosažení dotace od státu ve výši 250 tisíc korun, musela zpřístupnit část vily veřejnosti. V přízemí tak vznikla stylová restaurace s obrazy Gustava Klimta a v historicky cenném podlaží se nachází Galerie Primavesi.

Po udělení statusu Národní kulturní památky se ale na webových stránkách vily Primavesi objevilo prohlášení její majitelky, v kterém vyjadřovala rozhořčení nad tímto krokem. Navíc zde zdůrazňuje, že se jí nikdo v této záležitosti na nic neptal, což by ona považovala minimálně za slušnost. Takové nepokrytě kritické vyjádření mě přimělo k oslovení Pavly Honzíková, která mi mimo jiné sdělila, že nebýt novinářů, kteří ji ve věci kontaktují a oznámení návrhů nových národních památek v rádiu, sama by se o tom, že vila se stala NKP, nedozvěděla. Dosud totiž neobdržela žádné oficiální vyjádření.

Ve své reakci na udělení statusu Národní kulturní památky vile Primavesi nevyjadřujete zrovna nadšení. Mohla byste, prosím, přiblížit potíže, kterým jste doposud v otázce památkové ochrany musela čelit a čeho se nejvíce obáváte?

Nejvíce problémů jsem měla s řešením fasády. Například tahanice o barvu trvaly sedm let. Zpočátku se sami památkáři nebyli schopni shodnout na odstínu. Námi navrhovaná barva nebyla nikdy akceptována a NPÚ nakonec předložil tři barvy podobných odstínů. Jednu z nich jsem měla zvolit, abych neztratila stavební povolení, přislíbenou dotaci 200 tisíc korun a nemusela platit pokutu v řádu stovek tisíc. Dále byly potíže s umístěním tabulek firem na ohradní zeď u vstupu do vily, což firmám nařizuje živnostenský úřad. Pro NPÚ to bylo naprosto nepřijatelné, přitom návrh provedla odborná firma v decentním grafickém upravení, a předpokládalo se umístění na předem připravenou a podotýkám zkolaudovanou plochu. Teprve poté, co Magistrátu města Olomouce vydal prohlášení, že návrh nebude v rozporu se zájmy státní památkové péče, se mohly cedule připevnit. Jednání se státními orgány jsou stále nesmírně náročná a psychicky vyčerpávající. Celá léta se podřizuji diktátu památkářů, kteří doporučují, rozhodují a nařizují a já to vše financuji. V případě nesplnění často nesmyslných podmínek mi mohou hrozit pokuty ve výši milionů. Novým statusem vily se situace ještě zhorší. O sebemenší údržbu budu muset písemně žádat krajské úředníky a NPÚ v Praze*, a o mém majetku bude rozhodovat jakýsi úředník stejně jako za socialismu. Ve zveřejněném vyjádření ředitele NPÚ v Olomouci zaznělo, že status Národní památky usnadní hledání sponzorů. Považuji to za naprosto neadekvátní a nesmyslné. Na soukromé investice se sponzor získává velmi těžko, já jsem kromě vlastní rodiny jiného nenašla.

*Pozn. redakce: V rámci transformace NPÚ, která započala v létě roku 2009 byly posíleny kompetence územních pracovišť k památkovému dohledu nad obnovou národních kulturních památek.

Jak se Vám podařilo získat jednotlivé části vybavení vily?

O nábytek z jídelny, pokoje paní a další předměty jsem se šest let soudila s Vlastivědným ústavem a Muzeem umění v Olomouci. Obě instituce předměty vydaly až po vyneseném soudním rozhodnutí. Museli jsme také podat trestní oznámení na policii při hledání rozkradeného zařízení. Hledali jsme v archívech, na zámcích. Informace nám poskytovali také lidé žijící v okolí. Dodnes pátrám po ztraceném „červeném pokoji“ Otty Primavesi.

V restauraci, která dnes ve vile sídlí, se nacházejí některé obrazy Gustava Klimta. Předpokládám, že se jedná o kopie…

Veškeré obrazy v restauraci jsou reprodukce. Originály těchto obrazů, které Gustav Klimt namaloval pro manžele Primavesi, postupně rozprodávali po svém návratu do Vídně ve 20. letech minulého století v důsledku nedobré finanční situace. Celkem jich vlastnili patnáct.

Vznášel nárok na vrácení památky ještě někdo další z bývalých vlastníků?

Posledním prokazatelným vlastníkem byl můj dědeček Robert Pospíšil. O navrácení požádala jen moje matka. V roce 1992 mě kontaktoval potomek rodiny Primavesiů a měl zájem o odprodej majoritního podílu. S tím jsem nesouhlasila. O koupi se hlásili i jiní zájemci. Nikdy jsem neměla v úmyslu vilu prodávat, když se po čtyřiceti letech vrátila konečně zpět rodině.

Jaké byly, třeba jen rámcově, Vaše celkové náklady na rekonstrukci vily?

Budu stručná. Zatím náklady počítáme v desítkách milionů korun.

Děkuji za odpovědi, Kateřina Vedralová