Sázavské malování baví teenagery i seniory

V Sázavě rády malují všechny generace

SÁZAVA: Zhruba pět desítek lidí od teenagerů po seniory se zúčastnilo akce Společné malování, jehož pořadatelem byla Malířská škola vidění Radoslava Kutry a Sázavský klášter.

Malování probíhalo od 8. do 14. července v okolí jezu pod Klášterem, přednášky, konzultace k rozmalovaným obrazům a vernisáž výstavy všech obrazů pak v prostorách Sázavského kláštera.

Bezprostředně po skončení kurzů jsme vyzpovídali hlavní organizátorku Zuzanu Daajovou.

Kolikátý ročník Společného malování se letos konal?

První ročník malířské Školy vidění pod vedením Radoslava Kutry se uskutečnil v roce 1994. Sázavské malování pak bylo řadu let paralelní akcí s Letní filosofickou školou, kterou na Sázavě pořádala nadace Prokopios. Její zakladatel Karel Floss pak přizval svého dlouholetého přítele Radoslava Kutru, což je uznávaný malíř a teoretik, který žije, tvoří a 40 let vede Kunstseminar ve švýcarském Luzernu. V roce 2000 převzaly vedení nad sázavským malováním členky skupiny Experiment 2, absolventky studia na Kutrově Kunstseminaru a Fakultě výtvarných umění v Brně.

Jaký je zájem veřejnosti?

Každý rok stoupá a to i přesto, že možnosti propagace jsou velmi omezené. Veřejnost oslovuje především Kutrova myšlenka, že malovat může úplně každý, kterou vyjadřuje v tezi: “Škola vidění usiluje o to, aby se všichni lidé učili nejen vidět, ale i malovat. Někdo to může považovat za utopii, ale podobná utopie se již uskutečnila – vždyť všichni už umíme číst a psát." Nemalou roli hraje také individuální přístup ke každému, svoboda a rovnost v malování.

Vracejí se výtvarníci nebo převažují nováčci?

V letošním roce bylo oproti minulosti více nových zájemců. Mezi účastníky je i řada těch, kteří jezdí na Sázavu malovat téměř od počátku a to přesto, že se malováním neživí, ale mají svá civilní zaměstnání.

A je více začátečníků nebo zkušenějších výtvarníků?

Škola vidění nerozlišuje mezi profesionálními a amatérskými malíři. Ti, co s námi malují od začátku nebo delší dobu, jsou považováni za zkušené a samostatné malíře. V tomto smyslu je to půl na půl.

Proč jste si za místo konání vybrali právě okolí Sázavského kláštera?

Naše spolupráce se Sázavským klášterem začala díky kastelánce Slávce Matoušové, která nám nabídla výstavu obrazů namalovaných v předchozích letech na Sázavě. Právě jí patří hlavní zásluha a náš velký dík, že poté vznikla naše mimořádná a dlouholetá spolupráce.

Vyhovují vám tyto prostory?

Nedovedeme si představit nic lepšího a úžasnějšího. Spojení hlubokých kulturních kořenů a nádherného okolí je pro nás nesrovnatelné s ničím jiným. Cítíme to, ctíme svými obrazy a také trochu věříme, že to není náhoda, že jsme právě tam.