Rock se s operou nevylučuje

Edita Adlerová

ČR: Zadáte-li si na našich stránkách jméno Edita Adlerová nabídne vám vyhledávač řadu textů, resp. pozvánek na akce. Tato umělkyně se angažovala např. ve prospěch Domova sv. Karla Boromejského nebo pražského o.s. Máme otevřeno, koncertovala pro seniory nebo při příležitosti Mezinárodního dne muzeí. Dnes vám nabízíme rozhovor s touto přední českou mezzosopranistkou, která pro rok 2012 opět připravuje velkolepé a zajímavé projekty: „TAM, KDE SE ROCK POTKÁVÁ S OPEROU“ a „TAM, KDE SE ROCK POTKÁVÁ S FILMEM“.

Rozhovor vedla Iva Klusalová, která umělkyni zastupuje. Již nyní v únoru proběhne koncert „Španělský večer  – aneb – Edita Adlerová zpívá Carmen“ v Příbrami – který je zařazen pořadatelkou koncertu do projektu HUDBA (i) pro studenty nabízející možnost žákům a studentům navštívit za symbolické vstupné koncerty klasické hudby a tak podnítit zájem také o tento druh tzv. „nemasové kultury“.

Bydlíte nedaleko obce Nepomuk, v malé vesničce. Jak se úspěšná mezzosopranistka, brázdící nejen Evropu, ale i zámoří, sžívá s přírodou?

Mám to velké štěstí, že žiju v úžasném místě. Je to vlastně uprostřed brdských lesů, jsme součástí Přírodního parku Brdy. Nejsem tady dlouho, pouhé tři roky, před tím jsem v podstatě celý svůj dospělý život trávila v Praze. Město, i když je tak krásné jako Praha, není pro mne ideální. Stále mám tendenci unikat někam do klidu. Takže jsem časem přišla na to, že je pro mne nejlepší bydlet v přírodě a odjíždět za koncerty tam, kam je potřeba. A to je většinou někam, kde je ruchu a shonu až dost. Takže si vlastně takto vyvažuju své potřeby být mezi lidmi, ale zároveň odpočívat mimo. Je to skvělý styl života a já jej považuji za luxus.

Rok 2012 však přinese dva nádherné projekty, které budou velmi ojedinělé ve vašem oboru. Oč jde?

Máme dva nové pořady – propojení Opera – Rock, inspirací nám bylo slavné spojení Freddie Mercururyho a Montserrat Caballé a propojení Muzikál – Filmová hudba. Tyto typy pořadů jsou obohaceny i o mluvené slovo a vizuální projekci. Mě prostě baví vytvářet úplně nové věci a objevovat pro ostatní lidi něco, co tady ještě nebylo. Spojením různých žánrů v hudbě a dotažením celé formy v podobě kostýmů, dekorací, rekvizit, nebo projekce či jiné vizuálních vjemů se může docílit velmi překvapivého výsledku. Jedna věc je ale pro mne určující – vždy velice dbám na kvalitu a dobrou úroveň svých koncertů, ať je to čirá klasika, nebo odvážnější fůze.

Jak vidím, máte ráda tzv. fúze zdánlivě nespojitelného. Vždyť třeba rock a opera se může zdát tak odlišný žánr, že prostě NELZE dát dohromady… Jde Vám o to – přiblížit umění školených hlasů v ranku klasické hudby těm, kdož by jinak nezavítali na koncert?

Ano, to je taky jeden z velmi důležitých vedlejších efektů. V dnešní době je pro některé lidi opravdu těžké, vytvořit si cestu a vztah k tak zvané klasické hudbě. Ale lze jim právě třeba touto cestou zprostředkovat takový most nebo můstek, od jejich důvěrně známých žánrů k něčemu novému, co by jinak samostatně třeba nikdy nenavštívili. Mám i takové ohlasy, a je to vždy velmi milé se dozvědět, že jste někomu pomohla objevit něco, co mu třeba zpříjemnilo život, udělalo radost, nebo jen zavítal do světa dosud nepoznaného a třeba se někdy, v jiných souvislostech, s chutí vrátí.

Před Vánoci jste pobývala pracovně delší čas ve Francii, v březnu Vás čeká tradičně Španělsko. Můžete v krátkosti přiblížit, o jaké pracovní pobyty jde?

Jak jsem již předeslala, v mém oboru je potřeba dojet za koncerty, třeba i někam dál, nejen po Čechách. Mými pravidelnými štacemi jsou mimo jiné dvě země – Francie a Španělsko. Ve Francii zpívám každoročně v rámci velkého projektu „Le Mystère de Noël“, který se hraje v divadle „Le Grand Théâtre du Puy du Fou“ sólový part. Jde o velkolepou show, která tradičně přibližuje příběh Ježíše a navozuje atmosféru Vánoc.
Francie mně učarovala, velmi ráda se tam vracím, učím se francouzsky. Je to pro mne potřeba jak ke komunikaci, tak i k dobré interpretaci francouzské literatury, neboť pro můj obor je jí v tomto překrásném zpěvném jazyce hodně. A jestli mám Francii spojenou s Vánocemi, Španělsko zase souvisí s druhým velmi významným svátkem křesťanské kultury – s Velikonocemi. Tam zase jezdím s mým dlouholetým výborným kolegou a dirigentem, velkou osobností české hudební scény – Jaroslavem Krčkem. Koncertujeme v mnoha španělských městech a na repertoáru jsou sakrální tematická oratoria právě k atmosféře velikonoční. Já zpívám sólový altový part tak krásných děl, jako například Mozartova Requiem, nebo Handelova Mesiáše. V letošním roce vyrážím opět, ve druhé půlce března. Už vím, že budu mít čtyři koncerty v Barceloně.

Není tajemstvím, že Váš život je ovlivněn postavou CARMEN. Je to vlastně takové vaše druhé já – na jevišti. Nicméně – je spojnice ve skutečném životě? ( Totiž Edita Adlerová opravdu jak ohnivá Španělka vypadá – poznámka autorky)

To je celkem častá otázka, která se nabízí z mnoha důvodů. Ano, Carmen opravdu provází celý můj umělecký život, vše s Carmen začalo už v mých osmnácti letech v plzeňském divadle J. K. Tyla a od té doby mne už neopustila. Prošla jsem s ní mnoho období mého života a nebylo to vždy v souladu. Nelíbilo se mi, že se mne tak drží, její osud není zas tak záviděníhodný. Ale potom jsem pochopila správně nadsázku a předsudek, že je nějak se mnou osudově spojena, jsem posunula opravdu do jakéhosi nadhledu. Uviděla jsem ji úplně jinak, jako kontinuální obohacení mého života a jako něco, co mne neopouští. A stálice se v životě cení, není jich totiž mnoho. Dnes spolu žijeme dobře, já s radostí zpracovávám její téma na mnoho způsobů. Zpívala jsem ji v originále v Bizetově opeře ve Státní opeře Praha, ale ještě víc mne baví ji autorsky uchopit a posunout a propojit třeba s tradičním španelským tancem flamenco. Tím vzniklo představení Carmen a Flamenco, které se úspěšně hraje již po několik let. Také, nejen Carmen, ale i související španělskou hudbu, ráda zpívám v rámci komorního pořadu za doprovodu kytaristy Miroslava Žáry a jeho kapely. Je mnoho možností a z této kreativity mám radost.

Zpíváte nejen tedy „na španělskú notečku“(např. Španělský večer- aneb Edita Adlerová zpívá Carmen – www.hudbapribram.cz), ale samozřejmě máte bohatý repertoár. Oč jde?

Můj repertoár je určitě mnohem větší. Časem jsem si vybrala z nepřeberného množství možností, co zpívat, to, co mne nějak oslovuje a baví. Tím směrem jsou tematicky zaměřeny i mé pořady, které jsou podrobněji popsány na mých webových stránkách, aby si mohli pořadatelé vybrat přesně to, co je zajímá. Mám pořad s vynikající sopranistkou Annou Hlavenkovou – „Canto Dolce – Perly baroka“, kde naleznete slavné i méně známé árie za doprovodu cembala nebo klavíru. Nechybí ani mluvené slovo – nádhernou barokní poesii recituje svým nezapomenutelným hlasem pan Alfréd Strejček. Dále spolupracuji s výborným varhaníkem Vladimírem Roubalem, který působí jako ředitel chrámové hudby Královské kanonie v Praze na Strahově. Máme za sebou mnoho koncertů v Čechách, ale i v Paříži, v Rize nebo v Kyšiněvě. Náš repertoár je velmi bohatý na sakrální literaturu, dramaturgie našich koncertů je sestavena od barokních, přes romantická až po soudobá díla. Dále koncertuji s všestrannou klavíristkou a skladatelkou Sarou Bukowski, se kterou máme hned několik pořadů. Od klasických pořadů sestavených z nejslavnějších světových árií a písní po fúze, které propojují žánry a odhalují netušené možnosti takto vzniklých nových hudebních ploch.

Jednou jsem četla v rozhovoru velmi úsměvnou otázku, která byla v položena naší známé popové zpěvačce. Zněla: „Zpíváte si ve volném čase?“ a ona odvětila: „A myslíte, že pracovnice z kaceláře si ve volném čase zpříjemňuje chvíle trénováním těsnopisu?“ To mne vede k otázce – co vy a volný čas? Máte vůbec nějaký?

Ano, je to trochu zvláštní, zpěv je totiž spojován s volným časem. My, co máme zpěv spojený s prací si opravdu doma moc nezpíváme, pokud netrénujeme, tedy nepracujeme. Je to asi tím, že už se nazpíváme až dost a naše práce je spojená i s radostí ze zpěvu. Volný čas je tedy – logicky – mimo zpívání a tudíž se předpokládají jiné, odpočinkové aktivity. Já nejsem moc sportovní typ, přírodu kolem využívám velmi rekreačně. Chodím na dlouhé procházky s naší bulmastifkou Carmen (to jméno měla ještě před mým seznámením – se s mým mužem, to opravdu nemá souvislost s mým propojením s tímto literárním fenoménem…, ale přiznávám, že když jsem mého muže poznala a on mi řekl, že má fenu tohoto jména, brala jsem to jako jasné znamení, že k ní musí mít zákonitě i mne…).

A vaše největší relaxace v hektickém tempu, kterým žijete?

Miluju zahradu, od jara do podzimu tam stále něco sázím, pleju, uhrabávám, ale i ležím na lehátku a čtu knížky, nebo časopisy plné receptů, to je také můj další koníček – vaření a pečení různých dobrůtek. No a pletu svetry, to je další moje potřeba, tvořit rukama něco barevného, co si můžu sama vymyslet. A určitě nesmím zapomenout moji francouzštinu, jezdím za mojí paní profesorkou do Prádla u Nepomuka a trávíme tam krásné večery s tímto jazykem. Je od ní opravdu úžasné, že má se mnou trpělivost a pomáhá mi tento nelehký jazyk dostat do mého někdy poměrně předimenzovaného mozku… Vlastně když jsem doma, mám nejraději svůj klid a takové normální příjemné věci, to mne činí v souvislosti s mou rozběhanou a někdy i divokou prací šťastnou.

Příloha: plakát avizující Španělský večer – aneb Edita Adlerová zpívá CARMEN, který proběhne v Příbrami 18. února 2012!