Quido Kocián

<p>LIPNÍK NAD BEČVOU: Na přelomu let 2012 a 2013 se v Císařské konírně Pražského hradu konala výstava prací léta opomíjeného českého sochaře z přelomu 19. a 20. století Quido Kociána. Nyní budou jeho sochy vystaveny v galerii Konírna v Lipníku nad Bečvou.</p> <p>Kociánova tvorba má formu symbolismu s výraznou expresí a secesními prvky. Filosoficky lze jeho umělecké sdělení považovat za existencionalistické. Bývá řazen po bok dalších významných současníků – Františka Bílka, Ladislava Šalouna nebo Bohuslava Kafky, s nimiž ho spojuje zájem o psychologii moderního člověka, o temné stránky jeho povahy a nejvnitřnější hnutí lidské duše. Oblíbený motiv smrti jej v pozdějších letech postavil též do role sochaře funerálních motivů.</p> <p> Quido Kocián se narodil 7. března 1874 v Ústí nad Orlicí v rodině kameníka. Nejdříve studoval sochařskou a kamenickou školu v Hořicích, kde se již natolik projevil jeho tvůrčí talent, že jeho další studium na umělecko-průmyslové škole v Praze bylo logickým pokračováním. Kocián byl žákem Josefa Václava Myslbeka. Ještě během studií na umělecko-průmyslové škole vytvořil své pojetí Myslbekova sousoší „Ctirad a Šárka“, které natolik uchvátilo tehdejší odbornou kritiku, že mu ve srovnání s jeho učitelem přisoudila větší uměleckou hodnotu. Kdosi tehdy napsal, že „žák přerostl svého učitele“. To byla pro Kociána medvědí služba, neboť do té doby jemu velmi příznivě nakloněný Myslbek se s ním rozešel. Skutečnost na Kociána natolik negativně zapůsobila, že přerušil studia a na nějaký čas opustil Prahu.<br />
Během svých cest navštívil Itálii a Francii, kde se setkal s významnými osobnostmi tehdejšího sochařství, především pak s nejvýraznější z nich, Francouzem Augustem Rodinem. Po svém návratu vytvořil jedno ze svých nejvýznamnějších děl „Abelova smrt“, které mu svou originalitou vrátilo přátelství i náklonnost J. V. Myslbeka. Kociánova témata jsou výhradně tragická a umělecké vyjádření tvůrce velmi přesvědčivé a vyhýbající se schematismu. Jak bylo řečeno jedním z jeho obdivovatelů „osobní lidská zkušenost je jím povýšena na samotný základ umění“. Nebál se ukázat tragické a negativní stránky člověka v plné své podstatě (např. „Válka“). Jak už to u vynikajících českých umělců bývá, Kocián se během života nedočkal docenění. Vzhledem k tomu, že nikdy neslevil ze svého přesvědčení a neopustil autenticitu ve svém výrazu, stal se posléze jedním z četných případů umělce, jemuž jeho genialita přinesla nevděk a odsun na vedlejší kolej. Zemřel 3. ledna 1928 v Hořicích v Podkrkonoší.<br />
Kocián byl dlouho zapomenut, až v posledních letech byl znovu objeven. Jeho díla desetiletí ležela zapomenuta v depozitářích, nebo se povalovala v odkladových prostorách škol. Díky iniciativě a soustředěné práci akademického sochaře Igora Kitzbergera (Rožnov pod Radhoštěm) byla Kociánova díla zachráněna. Kitzberger dvacet let soustavně vyhledával, objevoval a shromažďoval Kociánovy práce, podařilo se mu značně zdevastovanou pozůstalost dochovanou v sádře a hlíně zrestaurovat a převést do bronzu. Takto bylo zachráněno více než 127 plastik, které budeme moci po pražské Císařské konírně obdivovat i v zámecké Konírně v Lipníku nad Bečvou.</p> <p> Výstava soch Quido Kociána v galerii Konírna potrvá od 26. dubna do neděle 29. září 2013.</p>