Praha ve starobylých příbězích a rytinách

​Nyní se s dávnými obyvateli Prahy můžeme opět setkat díky knize Pověsti staré Prahy od spisovatelky Magdaleny Wagnerové. V rozhovoru mi autorka o knize prozradila více informací.

V knize Pověsti staré Prahy jste převyprávěla příběhy z minulých staletí, které se váží k hlavním pražským památkám. Co vás na jejich psaní nejvíce baví?

Láká mě hledat příčiny, které vedly ke vzniku těchto příběhů. Například Kampa – tajemství názvu asi zůstane navěky nevyřešené, ale zajímavé jsou právě ty dohady. V 17. století vlastnil jeden z domů na Ostrově (jak se tenkrát Kampě říkalo, protože to byl ostrov) nějaký Tychon Gansgeb z Kampu. A dále, právě na tomto ostrově byl postavený patrně jeden z prvních pražských mlýnů, kde podle pověsti původně rostl starý dub. Když ho porazili, vylétla z jeho dutého kmene sova. Pražané tento úkaz považovali za dobré znamení, a tak mlýn nazvali Soví. Dodnes zde máme Sovovy mlýny, tak moc se zase nezměnilo.

Do jaké míry jsou podle vás tyto příběhy pravdivé?

Myslím, že pravdivost příběhů ve starých pověstech je stejně nepodstatná jako například skutečná podoba předlohy, která posloužila malíři k vytvoření obrazu, nebo jako inspirace, která dovedla skladatele ke konečnému hudebnímu dílu. I když pověsti vycházejí z předpokladatelného reálu, jsou nedoložitelné a je jenom na nás, nakolik v nich chceme – a potřebujeme – odraz reality spatřovat. Pokud se kněžna Libuše skutečně chovala tak, jak naznačují české pověsti, pak byla minimálně pod vlivem medoviny od rána do večera. Ale záleží na tom? Anebo spíš potřebujeme české pověsti z dávnověku, abychom obstáli jako svébytný národ s vlastní tradicí?  

Kniha je ilustrována velmi zajímavými starobylými kresbami pražské architektury. Tyto kresby jsou plné detailů a čtenáři umožňují se plně ponořit do atmosféry staré Prahy. Inspirovaly vás tyto ilustrace i při vyprávění legend?

Staré rytiny, případně dochované dobové fotografie staré Prahy byly odjakživa vyhledávaným předmětem mého zájmu, a je tomu tak stále. Domnívám se, že člověk by neměl žít pouze současností a případně sněním o budoucnosti, měl by se alespoň občas ohlédnout, jak s životem zacházeli ti před ním – což znamená také, jak vypadalo jeho město, než se stalo jeho městem. Moje město je Praha. Narodila jsem se tu, žiji v něm, vracím se do něj jako do svého domova a pokud se nestane něco nečekaného, praděpodobně zůstane mým domovem až do úplného konce. A tak se zabývám Prahou současnou i minulou, protože nelze jedno od druhého oddělit. A jelikož atmosféra staré Prahy pozvolna mizí, je třeba sem tam si vypomoci dobovým záznamem.

Kdybyste si mohla vybrat jeden starý příběh, do kterého byste mohla vstoupit a který byste mohla částečně prožít a třeba i změnit, jaký příběh byste si vybrala?

Nikdy bych nechtěla nějaký příběh, který se už odehrál, měnit. Na to nemám právo. Ale se zájmem bych krátký čas pobyla v Praze gotické, abych to viděla na vlastní oči. Možná bych se na chvíli podívala na Pražský hrad Rudolfa II. Velice ráda bych se seznámila s některými osobnostmi z naší minulosti, které předběhly svoji dobu a z dnešního pohledu působí spíš jako vizionáři. Jeden konkrétní vysněný příběh nemám, zajímalo by mě vstoupit do kteréhokoli z nich – legendou o Faustově domě na Karlově náměstí počínaje a židovským Golemem konče. Ráda bych se totiž dozvěděla, co přesně zavdalo tu prvotní příčinu ke vzniku příslušné pověsti. Podobná pátrání patří k tomu nejzajímavějšímu, co naše minulost nabízí. A když už neumím cestovat časem, tak se o něco podobného snažím alespoň prostřednictvím starých příběhů, pověstí a legend.

Vyprávěli vám vaši rodiče nějaké staré příběhy?

Pocházím z rodiny knihomilné, kde se stále četlo. Knihy byly pro mnoho mých předků také náplní života. Takže jakmile jsem se naučila číst, měla jsem k dispozici obsáhlou knihovnu. Co se týče vyprávění, rodiče (a zejména prarodiče) mi stále něco vyprávěli, a jejich příběhy se týkaly nejčastěji minulosti, jejich dětství a dětství jejich rodičů, z čehož se dá usuzovat, že jsem se často ptala, takže mě asi minulost zajímala odjakživa.

Jaké pražské zákoutí podle vás nejvíce dýchá historií a přesto stále uniká pozornosti návštěvníků?

Kniha Pověsti staré Prahy je zajímavým souborem třiceti pražských legend doplněných o historická fakta. Díky této knize se dostanete až na místa, kam byste se jinak nedostali, proniknete do samého nitra Prahy, prozkoumáte její skryté příběhy, nahlédnete za zeď času. Odhalíte Prahu jako město plné veselí a královských zábav, město hlučné, ale i tiché, plné dojemných setkání a kontemplace.
Kniha velmi příjemně kombinuje staré příběhy s historickými fakty a umožnuje čtenáři zvolna vstoupit do příběhu. Může se stát vynikajícím průvodcem při vašich pražských procházkách a výletech za poznáním. Kniha vyšla v několika jazykových mutacích, má praktický dárkový formát a je bohatě ilustrována dobovými rytinami.