Past, která ničí životy. Životopisný film ČT zachycuje trpký osud Jiřiny Štěpničkové

Stála na prknech Národního divadla, později se stala jednou z tváří Vinohradského. Byla přední filmovou hvězdou, která se objevila po boku Vlasty Buriana, Oldřicha Nového nebo Hugo Haase. Nesehnula se ani pod nacistickou okupací a nikdy nevystoupila v německy mluveném filmu. Ztvárnila Maryšu, Muzikantskou Lidušku i Viktorku, její doménou se staly role osudových a osudem zkoušených žen. Po narození syna Jiřího se rozhodla pro výběr lepších podmínek k životu a chtěla emigrovat. Místo vysněného života ale přišlo zatčení, dlouhé vězení a odloučení od dítěte. Byl pro ni žádán trest nejvyšší, nakonec „vyklouzla“ jen s patnácti lety vězení, z nichž si odpykala deset. K práci, kterou milovala, se nakonec vrátila, nikdy ale nenavázala tam, kde skončila. „To bylo pro mě nejsložitější – zachytit její návrat k filmu, protože jsem musela hrát herečku, která je jistě výborná, ale po dlouhé nucené pauze hraje jinak. Ne špatně, ale jakoby zastarale, prostě ta propast byla veliká,“ říká představitelka hlavní role Zuzana Stivínová.

Televizní film vykresluje na pozadí tragického osudu české herecké ikony dobu, kdy vyšetřovatelé Státní bezpečnosti byli neomezenými pány nad osudy lidí a ti, kteří se nepřidali k davu, byli ostrakizováni a ponižováni. Vedle příběhu Štěpničkové vypráví paralelní dějová linka o osudu mladého herce Oldřicha Švestky, který do divadla nastoupí těsně před Jiřininým pokusem překonat hranice. Další pohled diváka zavede do života estébáka Bohumila Doubka, jenž celý případ vyšetřuje a herečku vyslýchá. „Postava vyšetřovatele StB Doubka je pro herce zdánlivě velmi vděčnou rolí zrůdného záporáka, ti se hrají skvěle. Ale tím, že příběh o paní Štěpničkové je skutečný, nechtěl jsem hrát jen dalšího zlého oplzlého estébáka. Chtěl jsem pochopit, jak je možné, že někdo byl schopný zničit té ženě život tím, že na ni ušil zločin, který nespáchala. Považoval ji opravdu za nepřítele? Věřil tak moc režimu? Nebo se ho i sám bál? Měl tak vymletou hlavu školeními a propagandou? Byl takový kariérista? Nevěřím, že tehdy byli lidé jiní než dnes. Ale doba jiná byla. A je dobré se k tomu vracet a přemýšlet nad tím. Protože dějiny se opakují,“ říká herec Igor Orozovič.

Zuzana Stivínová při tvorbě role vycházela z dostupných historických pramenů. Zdrojem informací jí byli také pamětníci, zejména Jiřiny vlastní syn Jiří. „Nejdřív jsem Jirkovi napsal dopis, plný omluv, úzkostí a obav z toho, že se bude dívat na svůj vlastní příběh. Jirka scénář číst odmítl, po několika stránkách – kde je popsaný onen útěk, musel text odložit, protože ty vzpomínky pro něj byly bolestné. Známe se léta a on mi vyjádřil plnou důvěru. Ale po čase se se mnou sešel, dlouho jsme si povídali a hodně zajímavého jsem se dozvěděl. Dokonce mi nabídl ten batůžek, ve kterém ho máma na té hranici nesla. Nezanedbatelné bylo, že se s ním sešla i Zuzana Stivínová a to bylo pro nás hodně podnětné,“ říká režisér Viktor Polesný.

námět: Šárka Maixnerová // scénář a režie: Viktor Polesný // dramaturgie: Helena Slavíková // kamera: David Ployhar // výtvarnice kostýmů: Ivana Brádková // architekt: Petr Fořt // hudba: Zdenek Merta // zvuk: Miroslav Hřebejk // střih: Lenka Polesná // výkonná producentka: Ilona Jirásková // kreativní producent: Jan Lekeš

hrají: Zuzana Stivínová, Igor Orozovič, Adam Vojtek, Daniel Bambas, Lenka Zahradnická a další