Pražská Mariánská studánka je celá v novém
PRAHA: Právě v těchto dnech dokončili kameníci celkovou rekonstrukci jedné z nejznámějších a zároveň nejvydatnějších pražských studánek. Mariánská studánka, skrytá pod baldachýnem stromů Chuchelského háje, mívala pověst zázračného léčivého pramene, k němuž lidé putovali z daleka...
Voda, která vyvěrá i na jiných místech z podzemních puklin rokle nazývané Čertova, obsahuje velké množství rozpuštěného uhličitanu vápenatého. Všechny tyto pramínky se stékají v Mariánskolázeňský potok, který je typický svými travertinovými usazeninami. Ve spodní části jeho toku byly počátkem 18. století vybudovány známé lázně. Pramen sloužil jako zdroj vody pro Malou Chuchli až do roku 1984, kdy byla Chuchle připojena na pražský vodovod.
Na počátku října 2017 se studánka nacházela ve velmi zanedbaném stavu. Její staré poškozené zdi musely být odstraněny a nahradilo je nové kamenné zdivo. Ačkoli původní ráz studánky zůstal zachován, vzniklo zde i několik zcela nových prvků. Jedním z nich je malé jezírko, do kterého voda ze studánky přepadá, a dřevěná lavička k posezení. Další novinkou je kamenná kaskáda, po níž voda odtéká do Mariánskolázeňského potoka a příjemně zurčí. Upraveno bylo i okolí studánky – před studánkou se nyní nachází kamenná dlažba, na kterou navazuje malé schodiště vedoucí kolem studánky. V příštím roce bude ještě opravena přístupová lávka přes potok.
Rekonstrukci pro odbor ochrany prostředí Magistrátu hl. m. Prahy prováděla firma Nowastav podle návrhu projekční kanceláře Envicons.
Mohlo by vás také zajímat...
ČR: Všechny v kulturním sektoru zajímá, jak se účinněji propagovat, ale někde to umějí lépe… Koncem loňského roku se na Ministerstvu kultury konal seminář věnovaný novým trendům v marketingu a propagaci kulturních zařízení a paměťových institucí. Ukázalo se, že sdílení zkušeností a úspěšných praxí je pro všechny, kteří mají oblast marketingu a propagace na starosti, velmi cenné. Proto jsme v Místní kultuře připravili anketu, která nabízí možnost „podívat se“, jak to dělají jinde. Chceme přinést konkrétní příklady vynalézavé, nápadité, ale hlavně fungující sebepropagace a dobře zvolené komunikační strategie vybraných projektů z oblasti kultury. Jaký je váš příběh? Co pomohlo ke zvýšení návštěvnosti, prodejnosti, sledovanosti? Čím můžete inspirovat ostatní?
Naším prvním hostem je nezávislý divadelní soubor Geisslers Hofcomoedianten. Příště to ale můžete být vy!
Pokud víte, jak na to, napište nám na: redakce@mistnikultura.cz
ČERVENÝ KOSTELEC: V sobotu 20. dubna se v kině Luník v Červeném Kostelci uskutečnilo 71. krajské kolo celostátní filmové přehlídky České vize. Filmová soutěž je určena neprofesionálním filmovým tvůrcům starším osmnácti let. Přihlášeno bylo 19 snímků. Nejlépe z nich uspěly filmy studentů filmových škol, dařilo se i hraným filmům. Porota také rozdala čestná uznání.
ČR: Všechny v kulturním sektoru zajímá, jak se účinněji propagovat, ale někde to umějí lépe… Koncem loňského roku se na Ministerstvu kultury konal seminář věnovaný novým trendům v marketingu a propagaci kulturních zařízení a paměťových institucí. Ukázalo se, že sdílení zkušeností a úspěšných praxí je pro všechny, kteří mají oblast marketingu a propagace na starosti, velmi cenné. Proto jsme v Místní kultuře připravili anketu, která nabízí možnost „podívat se“, jak to dělají jinde. Chceme přinést konkrétní příklady vynalézavé, nápadité, ale hlavně fungující sebepropagace a dobře zvolené komunikační strategie vybraných projektů z oblasti kultury. Jaký je váš příběh? Co pomohlo ke zvýšení návštěvnosti, prodejnosti, sledovanosti? Čím můžete inspirovat ostatní? Zeptali jsme se Kateřiny Hubertové za Geisslers Hofcomoedianten.
HRADEC KRÁLOVÉ: Filmový dokument „Petrkov 13“ představuje místo, ve kterém žil a tvořil básník, grafik a překladatel Bohuslav Reynek se svojí francouzskou ženou, básnířkou Suzanne Renaudovou, a také osudy obou umělců. V obrazech je přítomný i Grenoble, kde se roku 1923 Suzanne s Bohuslavem nad svou básnickou sbírkou seznámila a odkud se do Petrkova po svatbě roku 1926 vydala. Petrkov se měl stát domovem vždy jen na půl roku, aby se manželé a později i se syny Danielem a Jiřím vraceli do Francie vždy na chladné měsíce. Údělem rodinných i dějinných událostí se však stal místem, ze kterého se od roku 1948 do své domoviny Suzanne Renaudová již vracet nemohla. Současná tvář místa si zachovává otisk celé rodiny Reynkových a vypovídá příběh domova i exilu, ve kterém se zrodila dodnes nesmírně ceněná umělecká díla a přivádí nové návštěvníky z české i francouzské kulturní oblasti. Po promítání filmu následuje přednáška Lucie Tučkové Petrkov jako domov i exil, v průsečíku putování. Akce se koná u příležitosti 60. výročí úmrtí básnířky Suzanne Renaudové.
Místní kulturu vydává Národní informační a poradenské středisko pro kulturu - NIPOS
ISSN 1803–2818