Masarykovy postoje k Lužickým Srbům objasní Jurij Wuschanský z Budyšína
LIBEREC: Poslání liberecké knihovny může být chápáno více jako společenské, ale svou činností se může zařadit i mezi vědecké instituce. Časté odborné přednášky či konference, vydávání publikací jsou běžnou praxí knihovny. Oslavy Roku republiky proto nejsou naplněny jen populárními a oslavnými akcemi.
Vedení knihovny spolu se spolkem SAL připravilo na středu 19. září odbornou přednášku. Ta připomene názory Tomáše Garigua Masaryka na slovanský národ a krajinu, která úředně mohla patřit Československu až do roku 1918. Ve skutečnosti to však bylo jen do roku 1635, kdy celá Lužice připadla pod správu saského království. Pokusy zničit národ Lužických Srbů je možno datovat hluboko do středověku. Co však nedokázaly války, dokázaly ekonomické a společenské poměry. Z několika miliónového slovanského národa je dnes jen hrstka občanů Saska, kteří přiznávají lužicko-srbské občanství a mluví lužickou srbštinou.
Podle Jurie Wuschanského, který svým výkladem objasní názory T. G. Masaryka o Lužici, je jich dnes už jen asi dvacet tisíc. Češi a především Severočeši rozvíjejí spolupráci s Lužickými Srby, aby podpořili onu menšinu, žíjící po staletí v přátelském soužití. Přednášející je předsedou Matice lužicko srbské, což je organizace, jejímž cílem je zachování jazyka, péče o o literaturu a zachování hovorového jazyka.
Silný útok na lužicko-srbskou menšinu je datován devatenáctým století, kdy na území celé Lužice začala těžba uhlí. V poslední době pak zavírání dolů a obrovská nezaměstnanost. Lidé se stěhují na západ za prací a lepším životem. V roce 1847 se zasadil o vznik sdružení Matice lužickosrbská (Maćica Serbska) Jan Arnošt Smoler. Současný předseda používá jak německé jméno, tak lužicko-srbské – Jurij Luščanski. Od roku 1992 je Matice srbská součástí sdružení Lužických Srbů Domowiny.
Přednášející se mj. zaměří na výklad poslání Matice. Přednášku podpořil primátor města Liberce Tibor Bathyány a senátor Michael Canov.
Mohlo by vás také zajímat...
RONOV NAD DOUBRAVOU: V souvislosti s plánovaným dokončením celkových úprav náměstí se vedení města rozhodlo naplnit myšlenku pořízení sochy věnované svému nejslavnějšímu rodákovi. Ta se objevovala již od šedesátých let minulého století, kdy byla v Nečasově vile instalována obrazová galerie určená nejen pro díla Chittussiho, ale i dalších malířů Železných hor.
ČR-PRAHA: Hlavním cílem předloženého návrhu je především zavést do právního řádu České republiky institut statusu umělce. Děje se tak prostřednictvím novelizace zákona č. 203/2006 Sb. o některých druzích podpory kultury. Za tímto účelem novela zřizuje nový registr umělců, který povede Ministerstvo kultury. Status umělce se stane nástrojem možné finanční podpory pro umělce, kteří mají na trhu práce mnohdy velmi specifické postavení.
LIBEREC: Pro Liberec je Botanická zahrada nejen turistickou atrakcí, ale významným vědeckým botanickým centrem. Známost zahrady zvyšuje schopnost vědecká aktivita mezinárodních botanických konferencí, výměna teoretických znalostí přírody a také významná přednášková tvorba.
ČR: Všechny v kulturním sektoru zajímá, jak se účinněji propagovat, ale někde to umějí lépe… Koncem loňského roku se na Ministerstvu kultury konal seminář věnovaný novým trendům v marketingu a propagaci kulturních zařízení a paměťových institucí. Ukázalo se, že sdílení zkušeností a úspěšných praxí je pro všechny, kteří mají oblast marketingu a propagace na starosti, velmi cenné. Proto jsme v Místní kultuře připravili anketu, která nabízí možnost „podívat se“, jak to dělají jinde. Chceme přinést konkrétní příklady vynalézavé, nápadité, ale hlavně fungující sebepropagace a dobře zvolené komunikační strategie vybraných projektů z oblasti kultury. Jaký je váš příběh? Co pomohlo ke zvýšení návštěvnosti, prodejnosti, sledovanosti? Čím můžete inspirovat ostatní?
Naším prvním hostem je nezávislý divadelní soubor Geisslers Hofcomoedianten. Příště to ale můžete být vy!
Pokud víte, jak na to, napište nám na: redakce@mistnikultura.cz
Místní kulturu vydává Národní informační a poradenské středisko pro kulturu - NIPOS
ISSN 1803–2818