Kultura a společnost - záznam odborné panelové diskuze

PRAHA: Na pozvání ředitele Národního divadla Ondřeje Černého proběhla v Klubu Národního divadla 28. května 2008 v podvečerních hodinách panelová diskuze na téma „Kultura a společnost“. Akce se konala v rámci Dnů neklidu, vyhlášených v souvislosti s vývojem podpory rozvoje kultury v hlavním městě.

Hosty této diskuse byli Jaroslav Vostrý, Milan Uhde, Yvona Kreuzmannová, Dan Merta, Jiří Peňás, Marta Smolíková a Eva Žáková, mezi přítomnými byly další osobnosti české kultury (Michal Pavlata, Jan Kačer, Jan Hančil, Jiří Stránský, Táňa Fischerová, Doubravka Svobodová, Daniel Hrbek, Ondřej Zajíc, Petr Svojtka, Tomáš Šimerda. Petr Zuska, Michal Dočekal, František Skřípek, Bohumil Nekolný, Karel Tománek, Daria Ullrichová, Iva Klestilová, Lenka Kolihová Havlíková, Miloš Nesvadba, Zuzana Sílová a další).

V úvodu zdůraznil ředitel ND Ondřej Černý, že cílem neformální debaty by nemělo být negativistické hledání nejrůznějších pochybení v minulosti, ale soustředění se na vzniklou situaci v širším kontextu, vyslovení otázek a argumentů, a tedy otevření cesty k dalším diskusím a řešením.

Jako první se ujal slova Jaroslav Vostrý. Ve svém příspěvku se zmínil o tom, že už obrozencům šlo o českou kulturu v její komplexnosti,  která je rovnoprávnou součástí kultury evropské i světové. Zdůraznil, že je potřeba příslušná stratifikace a dělení na umění, které je potřeba dotovat, a na umění, na kterém lze vydělávat. Podle něho na divadlech dotovaných spočívá to, čemu se ve vědě říká „základní výzkum“. Divadla zisková (ale i televize a film) pak zužitkovávají výsledky tohoto „výzkumu“. Podle Jaroslava Vostrého je u nás zažitá tradice ansámblového divadla, v němž je základ kultivace hereckého umění. Ve svém příspěvku připomněl fakt, že se koncem 60. let hovořilo o Praze jako o hlavním městě divadelní Evropy, které by i do budoucnosti by mělo pečovat o zachování této kontinuity."Není důvod, aby se na divadelní tvorbu nahlíželo jinak než na jiné památky, které dokládají pamět českého národa," řekl Vostrý a varoval před ideologií neoliberalismu, která může přejít do vulgárního ekonomismu. Jako první z diskutujících se Jaroslav Vostrý zmínil o kultuře ve smyslu duchovní ekologie.

Milan Uhde zahájil svůj příspěvek slovy, že je příznivcem trhu. Podtrhl však, že se svobodou trhu k nám vtrhla masová kultura s cílem bavit, zatímco autentická kultura na svou zábavnost nehleděla. Tím ovšem vznikla mezi ní a „spotřebiteli“ problematická vzdálenost. Masová kultura produkující zisk si přivlastňuje výsledky úsilí vzešlé z autentické kultury, jejímž úkolem je (slovy Hamletovými) „nastavení zrcadla životu“. Podobně jako výzkum má i autentická kultura svůj smysl. Její podpora je spojena s nesnadnou orientací, s rizikem omylu a vyžaduje ohled na to, že ani souhrn nejrůznějších měřítek a hledisek nezaručuje mechanicky použitelná hodnotová kritéria. „Není důvod dát se bít korunou ve svobodné společnosti! Složky lidské kultury, které na prodej nebyly a nejsou, můžemem považovat za kvantitativně nejvzácnější , ale většinou i  za kvalitativně nejpodstatnější. Zračí se v nich nejhlubší smysl toho, proč se člověk už v zárodku své existence začal projevovat tvořivě a proč usiluje o nové umělecké výtvory i dnes. Toto umělecké úsilí má být ve shodě s evropskou kulturní tradicí dotováno z veřejných zdrojů!“

Eva Žáková promluvila o kulturní politice v rámci Evropské unie. Kromě jiného vyslovila názor, že široká veřejnost neví, co to vlastně kultura je a proč ji podporovat. Podobně jako J. Vostrý přirovnala kulturu k ekologii, resp. označila ji jako vnitřní ekologii každého člověka. Seznámila účastníky s faktem, že v evropských dokumentech našla kultura oficiální místo až v roce 1991 a to v "článku 151 Smlouvy o EU". V něm se akcentuje hlavně rozmanitost a různorodost různých kultur. Tato priorita byla v roce 2006 ukotvena v dokumentu "Úmluva o podpoře rozmanitosti kulturních projevů". V textu se kromě jiného říká, že kulturní projevy a statky si zaslouží zvláštní opatření a režim. (Vláda ČR zatím dokument nepodepsala.) Zásadní strategický materiál EU byl přijat v roce 2007 a jedná se o EVROPSKOU AGENDU PRO KULTURU, která má tyto 3 cíle:

a) podpora kulturní rozmanitosti a mezikulturního dialogu

b) podpora kultury jako katalyzátoru kreativity v rámci Lisabonské strategie

c) podpora kultury jako životně důležitého prvku mezinárodních vztahů EU

Právě bod b) mluví o partnerství umění a ekonomiky, podtrhuje rozhodnutí Lisabonské strategie o podpoře těch informačních a komunikačních technologií, které mají obsah. „Masová kultura se uživí…, ale nesmí se zapomínat, že umění je základem růstu kulturního kreativního průmysl a masmédií,“ řekla E. Žáková. Dále zdůraznila, že kultura prochází horizontálně všemi dalšími rezorty a zasahuje významně také podnikatelskou sféru. Pokud se posiluje kultura, vytvářejí se i předpoklady nejen ke společenskému, ale také ekonomickému růstu.

Další diskutující – Yvona Kreuzmannová – se rozhovořila o rozdílu mezi ziskovou a neziskovou organizací a o vymezení statutu veřejné prospěšnosti. Připomněla, že nezisková organizace je charakterizována čtyřmi základními rysy:

a) je dobrovolná a organizovaná

b) je samosprávná

c) má jasně vymezený účel svého založení, kterým není podnikání ve smyslu soustavné činnosti za účelem dosažení zisku 

d) nerozděluje zisk mezi vlastníky či vedení

Y. Kreuzmannová jmenovala ukazatele, které jsou sledovány pro přiznání statutu veřejné prospěšnosti (účel založení subjektu, způsob fungování, způsob nakládání se ziskem, cílové skupiny – široký a neomezený okruh příjemců, úroveň platů, cena služeb, transparentnost, povinná registrace, závazná úprava ekonomických činností a nevyvíjení politické činnosti). Během další debaty zdůraznila nutnost dobré legislativy. Kromě jiného také vyslovila obavu, že dobré divadelní adresy ve smyslu divadelních budov mohou být pro podnikatele velkým lákadlem.

Jiří Peňás vyslovil otázku, jejíž zodpovězení by mohlo nastartovat další diskuse – proč jsou argumenty současné neziskové kultury tak nepřesvědčivé, a jak přesvědčit establishment a veřejnost o nutnosti podpory. Vyslovil také názor, že za podporu kultury bojuje pouze menšina s označením „kulturní fronta“, nicméně, že on se k této menšině hrdě hlásí.

Dan Merta, který zastupoval Fórum profesionálních galerií, upozornil na fakt, že rozbití existující kulturní koncepce se netýká jen divadel, ale celého kulturního sektoru. Kultura podle něho zajímá pouze malé procento populace. Je potřeba se postarat, abychom Prahu pouze nenazývali městem kultury, ale abychom ji jako město kultury vnímali my i návštěvníci. Politikům chybí podle něho vize, kam má město po kulturní stránce směřovat.

Marta Smolíková podtrhla ve svém projevu fakt, že od revoluce uplynulo 20 let, tedy stejná doba jako mezi 1. a 2. světovou válkou, a srovnala tak vývoj kultury a společnosti prvorepublikové a dnešní. Uvedla, že po vstupu do EU řada mezinárodních organizací a nadací přestala poskytovat finace na naši kulturu, což si vynutilo potřebu jiného přístupu. Podle jejích slov není spravedlnost  v tom, že všichni mají stejně, ale že všichni mají přiměřeně. Kromě jiného také připomněla, že u nás zatím nebyla dokončena transformace veřejných služeb. Vyslovila nesouhlas s názorem, že o kulturu se zajímá jen menšina veřejnosti. S tím, že kultura je menšinová záležitost, nesouhlasil v pozdější diskusi ani Milan Uhde. Do diskuse také vstoupil moderující Ondřej Černý s tím, že předmětem diskuse není množství finančních prostředků, které se v Praze věnují na kulturu. Zmínil se o i tom, že Národní divadlo uvažuje o možném pokračování debat.

Bohumil Nekolný upozornil na to, že je nutné zachovat síť veřejných divadel. Zdůraznil, že třetina financí, která se dá na kulturu, se nakonec vrací zpět do veřejného rozpočtu, takže spíše než o dotaci by se mělo hovořit o investici.

Jiří Stránský svým krátkým projevem označil za nutné přejít k razantnějšímu postupu. K němu se později připojil také Jiří Peňás.

Herec Michal Pavlata jako pravicový volič před odchodem na představení „otevřeným dopisem“ vyzval primátora Pavla Béma, aby v zájmu výsledků příštích voleb inicioval odvolání Milana Richtera.

Režisér a herec Jan Kačer se přihlásil k odpovědnosti za to, že ho nenapadlo po listopadu 1989, kdy byl v Parlamentu, prosazovat kulturu, kterou tehdy považoval za samozřejmost.  Připomněl, že do Prahy se většinou nejezdí na nákupy, ale stále ještě za kulturou. Podle jeho slov je potřeba mít na paměti, že kultura jako taková je všude kolem nás.

Jan Hančil hovořil o zavádějícím pohledu na ekonomiku a kulturu např. v USA a nevidět stav tamního divadla.

Tomáš Šimerda upozornil na divadla mimopražská a potřebu dívat se na vše v celostátním měřítku. Dan Hrbek se zmínil o skutečnosti, že samotné v orgány hl. města Prahy nedodržují svá vlastní usnesení, tj. přijetí Deklarace o kulturní politice.

Podle Darii Ullrichové je nutné vnímat vše, co se děje v dnešní kultuře, jako symptom naší doby.

Závěrem Ondřej Černý opět připomněl, že cílem debaty nebylo vyslovení konkrétních závěrů, ale šlo o diskusi, která můžeotevřít prostor pro další jednání. Rozhovory pokračovaly ještě v malých kroužcích po oficiálním ukončení diskuse.

Zpracováno z audiozáznamu debaty a dalších zdrojů: 

(http://www.za-prahu-kulturni.cz/tisk.php?c=228;

http://www.narodni-divadlo.cz/default.aspx?jz=cs&dk=Aktualita.aspx&ai=373&pn=254affcc-cb43-4078-86fe-c5544619cf67

Pod petici Za Prahu kulturní se do 29. 5. 2008 podepsalo více než 26 500 občanů.

Petice pokračuje a je možné ji i nadále podepsat na www.tydenika2.cz/petice

Mária Uhrinová