neděle
23. července 2017
Svátek slaví: Libor
kováři na Helfštýně 2016
© zdroj: www.umeleckoremeslna.cz



Jedenáct tradičních řemesel na jedné škole

PRAHA: Střední odborná škola uměleckořemeslná, s.r.o., se sídlem v pražských Vysočanech, je soukromou střední školou s dlouholetou tradicí, která poskytuje kvalitní vzdělání v celé řadě uměleckořemeslných oborů. Jak vyplynulo ze statistického srovnání a potvrdil to i ředitel školy Mgr. Radek Coufal, spojení tolika jedinečných uměleckořemeslných oborů v jedné škole je mimořádné. SOŠ sídlí na adrese Podkovářská 797/4 a jak už název napovídá, skutečně začínala jako „domov kovářů“, dnešní stav ilustruje slogan z webových stránek školy: „Jedenáct tradičních řemesel, která prověřila staletí.“ O jednotlivých oborech, uplatnění absolventů, úspěších školy, žáků a projektech, kterých se účastní, či o způsobech propagace řemesel se dočtete v následujícím textu. Na otázky odpovídal Mgr. Radek Coufal.

Autor článku: 
Irena Koušková

Mají z Vašeho pohledu teenageři stále zájem o řemesla, ať už tradiční lidová nebo novodobá?

Mladí mají zájem o řemesla, jen je potřeba vhodná propagace řemesel. Když si je mohou žáci základních škol vlastníma rukama vyzkoušet, lépe se jim rozhoduje. Problém je ale často ve vnímání řemesel jako něčeho podřadného, a to především rodinami těchto žáků.

 

„Vyzkoušet vlastníma rukama…“ Myslíte tím tradiční „dílny“? Existuje ještě tento předmět ve vyučovacích osnovách základních škol? (Narážím např. na nedávnou kampaň pražského magistrátu - dílny pro ZŠ v prostorách škol středních…)

Tradiční dílny na ZŠ takřka vymizely. Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR (AMSP ČR) a další asociace se snaží o částečné znovuzavedení. Pražský magistrát cílí na možnost vzdělávání školáků v předem připravených dílnách a učebnách v prostorách středních škol, a to je správně.

 

Tomu by mohla napomoci právě vhodná propagace řemesel. Jak by se podle Vás měla řemesla lépe propagovat?                                                          

Na akcích pro veřejnost – kde si lidé všech věkových kategorií můžou např. výrobu keramiky nebo vykování hřebu zkusit. Občas na historických akcích, na výstavách apod. Dobré je udělat občas den otevřených dveří s ukázkami a mít předtím kvalitní propagaci.

 

Co vede současné absolventy ZŠ k rozhodnutí vyučit se uměleckému řemeslu? A proč právě u vás?

K nám do školy přicházejí ti, kteří mají výtvarné vnímání. Skládají talentovou zkoušku. Možná volí naši školu záměrně, protože zde můžou uplatnit své umělecké sklony a vyhnout se tak přírodovědným předmětům a matematice.

 

Jaké obory studia nabízíte? V jakém lze získat maturitu? O jaký obor je největší zájem? Otevíráte všechny obory každý rok?

Nabízíme krásné výuční obory jako Umělecký kovář a zámečník, zde je ještě zaměření umělecký pasíř. Dále obor Umělecký truhlář a řezbář, Zlatník a klenotník, Umělecký rytec, Umělecký keramik, Umělecký štukatér, Umělecký pozlacovač a Umělecký sklenář. Velký zájem je o obor Vlásenkář a maskér. Po třech letech získají žáci v těchto oborech výuční list a můžou pokračovat v maturitním oboru Umělecké řemeslné práce – to je dvouleté nástavbové studium. Pak máme čtyřletý maturitní obor Starožitník, antikvář a galerista. Daří se nám otevřít všechny obory každý rok, i když např. uměleckých sklenářů je jen pět.

 

Mají absolventi školy možnost studia na VŠ? Kolik z nich tuto možnost volí?

Studium na VŠ určitě volí starožitníci, ale i absolventi nástavby. Nejčastěji míří na výtvarné a průmyslové obory, historii a dějiny umění.

 

Který obor má nejdelší tradici a který je u vás nejnovější?

Podkovářská je „domov kovářů“, jak už název napovídá. Budova má historii od 30. let 20. století, byla postavena Zemskou jednotou v roce 1935 právě pro učně kovářství. Absolventi dnes vzpomínají na různé proměny školy, např. v 50. a 70. letech, kdy sem chodili na praxi nejen kováři a zámečníci, ale i kovolijci, cizeléři či strojní mechanici.
Všechna z našich uměleckých řemesel mají dlouhou tradici už z dob cechů, pro zajímavost se zde také učili košíkáři, krajkáři či oděvník pro divadlo.
Nejnovějším rozšířeným oborem je Starožitník, antikvář a galerista. Vznikl v roce 1993, letos jsme jej rozšířili právě o další zaměření.

 

Můžete tento nový obor představit blíže? Jaký je profil absolventa a co vás vedlo k jeho založení? Proč byl obor Starožitník, antikvář rozšířen o specializaci galerista? Jak nákladný je pro školu? Byli jste v roce 1993 první školou, která tento obor nabídla?

Ano, byli jsme první školou, která obor nabídla. Zakladatel oboru, PhDr. Miloslav Vlk, tehdy vycházel z poptávky majitelů starožitnictví – ta zažívala po revoluci „boom“ a chtěla pro provozovny vzdělat další pokračovatele. O specializaci galerista byl obor rozšířen právě kvůli proměně provozu prodejen s antikvitami – galerista je zaměřený víc na současné umění, výstavy, sleduje aktuální dění v umění.

 

V jakých studijních programech lze u vás studovat? Nabízíte také rekvalifikační studium či zkrácené denní studium? Organizujete vzdělávací kurzy? Jaký je zájem o tyto specifické formy studia pro dospělé, a jaké jsou nejčastější motivace zájemců o studium?

U nás se lze vyučit v denním programu – tři roky, ale u mnoha oborů nabízíme i zkrácené studium na dva roky pro žáky s předchozím středním vzděláním. Těch je na naší škole asi 30 % a zájem je velký. Dále nabízíme rekvalifikační studium ve všech výučních oborech, to je dvouleté a dálkovou formou, začne s ním každoročně asi 30 nových studentů. Lidi nejčastěji motivuje zájem doplnit si další obor, pokud jsou umělecky nadaní a zruční, dále pak ambice něco si dokázat, splnit si sen apod. Co se týče vzdělávacích kurzů, zatím jsou v nabídce jen semináře v oborech – například z kovářství, truhlářství a zlatnictví.

 

Jaká je kapacita školy a kolik studentů ji navštěvuje? Jaké jsou počty přijatých studentů podle jednotlivých oborů např. pro školní rok 2016/2017? Jaký je v tomto směru vývoj, např. za posledních deset let?

Kapacita je 430, v současnosti školu navštěvuje 200 denních žáků, máme 100 nově přijatých do příštího školního roku. Nejvíc je vlásenkářů a maskérů, kde si saháme na 30 přijatých do 1. ročníku, kovářů se např. do dílen vejde maximálně 14 týdně, ale oba obory jsou už několikátý rok naplněné. Zájem je také o obor Zlatník a klenotník. U ostatních oborů se bavíme o cca pěti nově přijatých v průměru.

 

Jaké jsou podmínky přijetí ke studiu?

Uchazeč musí splnit kritéria talentové zkoušky. Ta obsahuje základy znalostí z výtvarné dovednosti – lineární perspektivu, barevné vidění, šikovnost v ruce, ale výhodou je přinést ke zkoušce i své domácí práce. Lze u nás absolvovat tříměsíční přípravný kurz k talentové zkoušce.

 

Jaké možnosti mají mimopražští studenti? Je pro ně zajištěno ubytování a stravování?

Zajišťujeme internáty pro dívky i chlapce. Ve škole je malá jídelna, vaří se přímo tam a k výběru je z několika standardních jídel a nápojů.

 

Máte více studentů nebo studentek?

U vlásenkářů jsou povětšinou dívky, ale u kovářů spíš pánové. Jsou tu ale i kovářky, truhlářky nebo štukatérky.

 

Musíte pokrýt výuku teoretických předmětů, ale hlavně praktický odborný výcvik, přeci jen připravujete studenty na specializované profese… Kdo se může stát vyučujícím na Vaší škole?

Vyučujícím odborných předmětů se může stát tzv. odborník v oboru – musí mít výuční list a pětiletou praxi v oboru a pedagogické studium. Těchto odborníků je málo, ale s o to větším nadšením vzdělávají zájemce o své řemeslo – například umělecký keramik František Švancar ve svém ateliéru na Kampě, zlatníci a rytci v SPV zlatnickém a ryteckém apod. Žáci za mistry dojíždějí v týdnu praxe do jejich dílen. Ve škole je zatím pouze dílna vlásenkářská, kovářská a pasířská.

 

Jaké je uplatnění absolventů a jak úspěšní jsou při hledání práce?

Nejlepší pro absolventa je, když se napojí na už existující dílnu a jako to bývalo dřív – stane se „tovaryšem“. Založení vlastní dílny a živnosti je v současnosti těžké, ale i takové případy jsou, a o to víc nás to pak těší. Vlásenkáři a maskéři už při studiu můžou okusit natáčení filmu nebo divadelní či muzikálové zákulisí a „chytit se“ v oboru. Rovnou do pracovního procesu se vydávají umělečtí štukatéři, kterých je na trhu nedostatek.

 

Tato informace mě překvapila. Čím si takový stav vysvětlujete?

Rodiče i sami děti často ani neznají význam slova „štukatér“ nebo štukatéra berou jako odnož zedníka. Ale u nás se jedná o uměleckého štukatéra, který opravuje památky, historické budovy jako zámky, měšťanské domy a jiné skvosty. Ale lidi to často nerozlišují.

 

Můžete se pochlubit úspěšnými absolventy, kteří se prosadili ve svých oborech a jsou široké veřejnosti známí, případně neznámí, ale zaslouží si pozornost?

V létě se vydá jeden z našich učňů „na zkušenou“ do Kanady, kde se v Albertě uchytil absolvent školy Pavel Mara – je prý jedním z pouhých tří kovářů v celém státě Alberta. Náš absolvent Mgr. Miroslav Smaha, starožitník, zase pro veřejnost pořádal Korunovační slavnosti Karla IV. přímo v katedrále svatého Víta a Karla IV. si sám zahrál. Naši absolventi působí napříč kulturními institucemi, divadly, vystavují v galeriích, spolupracují s věhlasnými umělci. Za všechny zmíním pasíře a kováře Tomáše Havránka a Petra Voříška, kteří své kované plastiky vystavují nejen v ČR.

 

V časopise Podkova vyvěšeném na webu školy jsem narazila na článek „(Ne)známí absolventi naší školy“. Píše se tu o Vladimirovi 518 (jeden z nejdéle působících rapperů na české hiphopové scéně)…  Jsou určitě i další známá jména, která školou prošla, ale oboru se nevěnují…

Mnoho absolventů, kteří něco dokázali v odlišných oborech, prošlo naší školou, např. zpěvák Michal Penk. Lákavější jsou ale pro žáky ti absolventi, kteří se dokázali prosadit ve svém oboru jako již zmíněný Pavel Mara, kovář, který se uchytil v Kanadě, a za nímž „na zkušenou“ jede náš žák, Oliver Braun – štukatér, jehož zakázky co do počtu vzrůstají.

 

Čím se Vaše škola liší od jiných středních odborných škol, které také nabízejí vzdělávání pro uměleckořemeslná povolání?

Lišíme se především spojením tolika jedinečných uměleckořemeslných oborů v jedné škole, tradicí a mnohdy i velmi individuálním přístupem k žákům, především na praxích. Snažíme se rozvíjet jejich talent a přizpůsobit výuku oboru.

 

Mohl byste rozvést, co si pod „velmi individuálním přístupem k žákům“ představit konkrétně?

Naši učitelé odborného výcviku vedou žáky v malých skupinách a předávají jim své zkušenosti, žáci už po zkouškách můžou zvolit takové odborné pracoviště, kde se cítí dobře. Např. u keramiků jde k jednomu mistrovi ten, který touží spíš po umělecké sochařině, k druhému ten, který chce vyrábět keramiku ve větším objemu. U uměleckých truhlářů si žák může zvolit mistra, který má malou dílnu a věnuje se drobným zakázkám, nebo mistra, který má velké a hodnotné zakázky.

 

Jistě se účastníte také oborových soutěží. Na co jste pyšní?

Pyšní jsme na výherce z Helfštýna, kde se každoročně koná mezinárodní kovářská soutěž a kde naši žáci vyhrávají 1. a 2. místa. V soutěžích vyhrávají zlatníci a výhrou je samo o sobě zhotovení výrobku, který se veřejnosti líbí a slouží jí – naši štukatéři opravují zámky i Národní muzeum atd.

 

Každoročně studenti vytvoří velké množství výrobků, artefaktů, užitných předmětů… Jaký je jejich další osud?

Výrobky kovářů zůstávají ve škole jako výstavní. Materiál a energie hradí škola. Vozíme je pak na všechny soutěže. Z jiných dílen nám reprezentativní výrobky buď zapůjčují, nebo přenechávají za účelem reprezentace. Vystavujeme také maturitní výtvarné práce.

 

Zajímalo by mě, jestli škola všechny tyto výrobky uchovává, skladuje a jak dlouho? Přece jen máte dlouhou historii a omezené prostorové kapacity…

Základem je, že kovářská dílna je přímo ve škole a škola investuje do materiálu i uhlí a energií. Proto závěrečné žákovské výrobky zůstávají už od 90. let ve škole a slouží k výstavním účelům. Většina jich je v budově dílen, další rozmístěné ve školní budově. Závěrečné práce žáků ostatních oborů si po domluvě s žáky a jejich mistry zapůjčujeme např. na rok.

 

Jaká je historie školy?

Budova školy vznikla ve 30. letech 20. století přičiněním Zemské jednoty společenstev kovářů a podkovářů v Čechách. Cílem Zemské jednoty bylo zajistit svým učňům školu a dílny v jediném místě.
Roku 1951 vznikl Školský ústav umělecké výroby. Zajišťoval vyučování nejdůležitějších uměleckořemeslných oborů – kováře, štukatéra, zámečníka, truhláře, pozlacovače a kameníka.
V 70. letech byl počet oborů obohacen o kovolijce, cizeléry, ruční vyšívačky, krajkářky, tkalce, košíkáře, vyučovaly se zde i obory scénická krejčová, scénický obuvník či ruční tisk na látky.
Dále se zde v průběhu let učili filmoví laboranti, fotografové, později se připojili zlatníci a klenotníci a také rytci.
V roce 1991 zprivatizovalo školu – tehdy Střední odborné učiliště uměleckořemeslné – Výchovně vzdělávací družstvo Profum.

 

Kdo je vlastníkem budovy školy? Zřizovatelem školy je Výchovně vzdělávací družstvo PROFUM… Můžete tento subjekt představit?

Budovu vlastní Svaz českých a moravských výrobních družstev. Družstvo PROFUM se skládalo z učitelů školy a dalších soukromých osob.

 

Jste soukromou školou, s.r.o. Jaké je školné?

Školné na teorii je max. 12 000 Kč ročně, pak ale žáci platí v jednotlivých dílnách podle požadavků mistra – od 0 do 12 000 Kč ročně.

 

Jaká byla největší investice školy v posledních letech?

Škola se na příhodných místech snaží ušetřit – např. opravou vytápění a snížením sazeb na vynaložené energie. Na druhou stranu je potřeba investovat do reklamy, škola zakoupila dodávku, protože často přepravujeme např. kovářské pracoviště a výrobky na akce a výstavy. Investovali jsme také do kabelové sítě. V budoucnu se chystáme na opravy budov, elektrických rozvodů a osvětlení.

 

Účastníte se také mezinárodních školních projektů?

Máme projekt s Židovskou obcí a norskou školou. Spočívá v tom, že restaurátor opravuje ozdobné prvky na Novém židovském hřbitově a žáci se restaurování účastní. Také jsme si podali žádost o grant v rámci Erasmu plus pro 30 žáků „Za řemeslem do Evropy“ – týká se stáže v Anglii, Irsku a Norsku. Účastnili jsme se projektu „Proč by ne“.

 

Můžete projekt „Proč by ne“ představit? V letošním roce opět probíhá. Přihlásíte se znovu? Účastnili se vaši žáci stáží projektem zprostředkovávaných? Jaká je vaše zkušenost?

K projektu jsme se dostali přes Asociaci malých a středních podniků a živnostníků ČR. Cílem je splnění vysněné stáže – např. zkusit si být číšníkem, asistentkou ministra apod. My jsme chtěli dát šanci některým z našich řemesel – konkrétně štukatérovi Oliveru Braunovi. Nejdřív se udělala propagace, přihlásili se uchazeči a proběhlo výběrové řízení. Dva vysokoškoláci pak stáží prošli, a obě strany si ji chválily. Jestli stážista zůstane v oboru, nebo se mu sen nesplní, to je na něm.

 

Škola pořádá řadu akcí, na kterých se prezentuje veřejnosti…

Například v dubnu se objevila vybraná řemesla na Libeňském posvícení na Praze 8 nebo na Chvalském zámku. Začátkem června probíhá Kování v Litni (poblíž Karlštejna) nebo poslední víkend v srpnu Hefaiston na hradě Helfštýně.

 

Jaké máte plány do budoucna, chystáte nějaké novinky?

Do budoucna chceme především posílit osvětu na méně vyhledávané obory – uměleckého sklenáře, štukatéra či pozlacovače. Zapojíme se do iniciativ za podporu řemesel v ČR spolu s AMSP ČR, v rámci budovy vytvoříme podmínky pro aspoň jednu další dílnu. Plánů je mnoho…

 

Z iniciativ na podporu řemesel myslíte např. projekt „Fandíme řemeslu“?

Ano. Zapojíme se ve „Fandíme řemeslu“, ale také v Erasmu plus, v norských fondech, nyní jsme byli na veřejných akcích na Chvalském zámku, na Libeňské pouti, Dni s Erasmem plus na Kampě a např. na Starobohnické pouti. Na akcích prezentujeme vždy několik řemesel a chystáme i takové, kde budou řemesla všechna, např. Řemesla na Libeňském zámku 15. a 16. září. Plánujeme o každém řemesle natočit spot a sestavit krátkou prezentaci.
Chceme se zapojit do projektů magistrátu a asociací a také připravujeme vlastní projekty, např. „Vstříc zaměstnavateli“, kdy žáci kováři mají možnost pracovat v dílně restaurátora a získat tak zajímavou práci.

 

Chtěl byste něco dodat na závěr?

Sledujte nás na www.umeleckoremeslna.cz, objednejte se na den otevřených dveří, přijďte se na nás podívat a hlavně – podporujte stará dobrá řemesla! Děkujeme.

 

Mohlo by vás také zajímat...

HOŘICE: Výstava Max Švabinský - Nic mimo umění v Galerii plastik v Hořicích je připravena u příležitosti 100. výročí první samostatné prezentace grafického díla Maxe Švabinského, která proběhla v Hořicích v květnu a červnu roku 1917. Slavnostní vernisáž zahájila vnučka paní Zuzana Nováková se synem. O hudební doprovod se postarala violistka Jitka Hosprová.

Královéhradecký kraj
Instituce a kulturní zařízení, Živé umění
Co se děje
21.07.2017

HRADEC KRÁLOVÉ: Muzeum východních Čech v Hradci Králové představilo koncem června návrh nové přírodovědecké expozice, která vznikne v rekonstruovaném objektu Vrbenského kasáren. Návštěvníci v moderně řešeném výstavním prostoru spatří nejen rozsáhlé sbírky rostlin a živočichů žijících na území Královéhradeckého kraje, ale také kostru žirafy a nález mamuta ze Svobodných Dvorů. K výsledné podobě muzea se přitom mohou vyjádřit také sami návštěvníci.

Královéhradecký kraj
Instituce a kulturní zařízení, Památky, Vzdělávání
Co se děje
20.07.2017

PELHŘIMOV: Síň Lipských v Pelhřimově, která připomíná život a dílo slavného uměleckého rodu spjatého s Pelhřimovem, se rozšířila, zmodernizovala a přestěhovala do nových prostor. Nadále sídlí v domě čp. 10 na Masarykově náměstí jako dříve, ale nyní se nachází v prvním patře. Návštěvníci, kteří sem zavítají, se mohou seznámit s historií rodiny Lipských, ponořit se do atmosféry nezapomenutelných filmů Limonádový Joe, Adéla ještě neveřeřela, Ať žijí duchové a dalších, ale také si prohlédnout vystavená ocenění Lubomíra, Oldřicha i dalších členů rodiny Lipských.

Kraj Vysočina
Cestovní ruch, Instituce a kulturní zařízení, Ostatní, Vzdělávání, Živé umění
Co se děje
20.07.2017

ČR: Je 23. května 1618 a zástupci české evangelické šlechty napadli a z hradních oken vyhodili dva nejvýraznější představitele králova úřadu. Vypuklo stavovské povstání, tvář Evropy se změnila. Příběh jednoho z nejdůležitějších okamžiků naší historie začala Česká televize natáčet právě v těchto dnech. Snímek Defenestrace vzniká ke čtyřsetletému výročí třicetileté války v mezinárodní koprodukci s prestižní stanicí ARTE a rakouskou ORF.

Celá ČR
Instituce a kulturní zařízení, Knihy, literatura, média
Co se děje
20.07.2017