Gabriela Beňačková a Lubomír Brabec ve Vysokém Mýtě

Gabriela Beňačková je světově proslulou sopranistkou, původem ze Slovenska. Od roku 1970 působila jako sólistka Národního divadla v Praze a od roku 1974 byla současně sólistkou Vídeňské státní opery a Metropolitní opery v New Yorku. Velkých úspěchů dosáhla též v londýnské Covent Garden a na dalších operních scénách (Salzburg, Kolín nad Rýnem). Beňačková je pravděpodobně nejslavnější představitelkou Janáčkovy Jenůfy a Káti Kabanové. V těchto rolích se představila po celém světě. Nezapomenutelný je hlas, který propůjčila postavě Emy Destinnové (hrála ji Božidara Turzonovová) v životopisném filmu Božská Ema. Ačkoli v roce 2008 ukončila pěveckou kariéru, konal se v roce 2012 její comeback na Salcburském letním festivalu a v roce 2015 zpívala znovu v milánské Teatro alla Scala.

Lubomír Brabec (nar. 1953) je náš nejznámější kytarový virtuóz. V dětství hrál na housle a ke kytaře se dostal ve třinácti letech. Hru na kytaru vystudoval na konzervatoři v Plzni a v Praze. V roce 1974 na Mezinárodní kytarové soutěži v Paříži získal titul laureáta. V roce 1980 dostal stipendium britské vlády a pokračoval ve studiích na londýnské Royal Academy of Music, kde se věnoval interpretaci dobové hudby minulých století se speciálním zaměřením na loutnovou literaturu. Jeho interpretační umění je velmi pestré. Spolupracuje s řadou významných pěvců a sólistů. Často používá neobvyklé nástrojové a zvukové kombinace. Široký záběr jeho repertoáru sahá od barokní polyfonie až po současnost. Píše i svoje vlastní kytarové kompozice a skladby jiných dotváří vlastními úpravami, jimiž je proslulý a pro které je vyhledáván.

Na koncertě zazní skladby jak italských mistrů, tak i francouzských, španělských a německých romantiků. Počátky italské opery reprezentuje jméno Giuseppe Cacciniho (1545 - 1618), florentský člen Spolku bardů, který položil základy moderního melodramatu.  Jeho „Amarilli, mia bella“ je krásný, starý a jednoduchý song. Velkým talentem byl Giovanni Battista Pergolesi (1710 -1736), jenž zemřel v 26 letech.  Píseň „Tre Giorni son che Nina“, zvána také „Siciliana“ má sice atributy Pergolesiho skladeb, je však často připisována jeho současníkovi Vincenzovi Campimu. Další italský operní mistr Giuseppe Giordani (1751 - 1798) složil řadu písní, včetně známé „Caro mio ben“. S italskou operou je spojeno i jméno Georga Friedricha Händela (1685 - 1759), který si v Londýně vydobyl úspěch operou Rinaldo (1711), z níž pochází překrásná árie „Lascia chio pianga“, jež pohladí na duši. Ze španělských mistrů kytarové hry patří mezi významné Fernado Sor (1778 - 1839), jenž byl typickým virtuosem romantismu. V dobách Napoleonovy intervence do Španělska skládal odbojné a vojenské skladby. Později exceloval jako sólový kytarista v centech Evropy. Jeho skladby byly dlouho považovány za nehratelné. Představí ho skladby Etuda in E op.6/11 a Variace op. 9 „Na Mozartovo téma“.  Jiný Katalánec, Isaac Albéniz (1860 - 1909), byl zázračným dítětem udivujícím hrou na klavír. S koncertní kariérou však záhy skončil a věnoval se skladbě. Jeho hudba čerpá ze strhující španělské rytmiky a melodiky, o čemž se posluchači přesvědčí v jeho Legendě„ Santa Teresa de Jesus“. Francouzské romantiky zastupuje Cesara Francka (1822 - 1890), jehož skladba Panis Angelicus  (v překladu chléb andělů) je niterným duchovním zpěvem na text Tomáše Akvinského.  Dílo „Ave Maria“ německého romantika Franze Schuberta (1797 - 1828) vzniklo pravděpodobně v dubnu 1825. Text pochází z pera anglického spisovatele Waltera Scotta (1771 - 1832), který byl součástí jeho epické poémy Jezerní paní (1810).  Schubert však při kompozici pracoval s dobovým německým překladem Adama Storcka (1780 - 1822). Oproti skladbě Schubertově je Ave Maria italského romantického skladatele Pietra Mascagniho (1863 - 1945) intermezzem (mezihrou) z autorovy nejslavnější opery Sedlák Kavalír. Ta měla svoji premiéru v roce 1890 v Římě a Ave Maria vyšlo samostatně tiskem o deset let později.
Svět muzikálu nám připomene Andrew Lloyd Webber (nar. 1948), jehož „ Pie Jesu“ je nejpopulárnější částí jeho Requiem.

Originálně pojatý recitál posluchačům přiblíží hudbu tří staletí od počátku baroka až po současnost. Nikdo by si neměl nechat ujít tuto výjimečnou poctu jak báječnému hlasu, tak vynikající hře na kytaru.

Více o programu Mezinárodního festivalu Pardubické hudební jaro naleznete na webových stránkách www.pardubickehudebni jaro.cz.