Dříve opuštěná továrna Vaňkovka pulsuje kulturou

Věda pomocí papíru (5. - 10. června 2006), foto archiv o.s. Vaňkovka

BRNO: Historie továrny Vaňkovka sahá až do roku 1865, kdy ji založil podnikatel Friedrich Wannieck. V roce 1990 zde tovární ruch nadobro utichl a vyvstala otázka, co se stane s již nevyužívaným objektem dál. Naštěstí se brzy do celé situace vložila nově založená nadace Vaňkovka, jejíž cílem byla záchrana a nové využití areálu pro kulturní účely. O tom, jak se takový objekt transformuje v kulturní centrum, jsem si povídala s jednatelkou sdružení Blankou Maroušovou.

V bývalé továrně Vaňkovka vytváříte prostor pro netendenční kulturu. Dnes je tento typ revitalizace starých továren na kulturní centra velmi „módní“. Jak vznikl nápad obnovy objektu Vaňkovka?

V případě občanského sdružení Vaňkovka platí, že cílem je cesta. Trvalo nám deset let, než jsme ukončili první etapu. Ta vyžadovala mnoho energie od všech, kteří se připojili k vizi kombinovaného využití továrních hal, tehdy ještě částečně funkční slévárny. Vaňkovka je téměř v srdci Brna, a přitom o ní málokdo věděl. Objektu hrozilo srovnání se zemí a vybudování nákupního střediska, a to rychle z těch nejlevnějších materiálů. Posláním o.s. Vaňkovka bylo starou továrnu odhalit veřejnosti a přesvědčit zúčastněné strany o tom, že má smysl ji zachovat. Velmi nám pomohlo, že jsme našli podobné projekty v zahraničí, konkrétně síť kulturních továren po celé Evropě Trans Europe Haales, která dnes sdružuje v Evropě přes padesát podobných projektů.

Čím vám připadá prostor bývalé továrny jedinečný?

Na Vaňkovce je unikátní poloha blízko historického centra Brna. Naštěstí architekty nové Vaňkovky ovlivnil vzhled původních továrních hal. Na konci 18. století navrhl továrnu August Prokop jako neogotickou stavbu z červených cihel.

Jak je finančně náročné upravit prostor bývalé továrny na kulturní centrum?

Byli jsme velmi zaskočeni, když jsme dostali v roce 2005 prostor bez podlah, elektrických rozvodů a spousty dalších potřebných věcí. Naštěstí mluvíme o době, kdy nebylo těžké někoho požádat o pomoc, a tak s pomocí například ECE (majitel a provozovatel obchodního centra Vaňkovka), ale i firem, které práce realizovaly, jsme vše zvládli. Kulturní centrum Slévárna žije z pronájmu, z grantů a dotací.

Víte o nějakém jiném podobně zajímavém objektu v České republice, který by rozhodně stálo za to proměnit v živé kulturní centrum?

Jen v Brně je takových objektů několik. Bohužel věc není tak jednoduchá a podle mne nelze továrnu proměnit na čistě kulturní centrum, protože by se neuživilo. Citlivou kombinací různých funkcí ve starých budovách a opuštěných továrnách je ale jistě možné dosáhnout velmi zajímavého inspirativního prostoru pro život, který nikdy v novostavbě vzniknout nemůže.

Spolupracujete i s nějakými zahraničními institucemi?

Ano, například s ústavem Caritasheim v rakouském Retzu na každoročních mezinárodních symposiích pro mentálně postižené výtvarníky.

Jste spokojena s tím, jak se v České republice zachází s podobnými objekty, jako je právě Vaňkovka? Jaký kulturně-ekonomický potenciál vidíte v těchto jinak často nevyužívaných objektech?

Nevím. Myslím, že se příliš často volí cesta nejmenšího odporu. Zbourat a postavit znovu. Je to nejlevnější a nejméně komplikovaný postup. Mnohdy je to jediná možnost vzhledem například ke kontaminacím půdy, nebo technickému stavu. Ale často by stačil osvícený developer, který jen jiným postojem může dát obyvatelům města další solitér, který dělá město krásnějším a život hezčím.

Více info na: www.vankovka.cz