Divadlo lidí bez přístřeší

Občanské sdružení Ježek a čížek pomáhá lidem v akutní existenční tísni překonat krizové životní období tím, že jim nabízí možnost tvořivě se zapojit do kulturního dění. A právě divadlo, jedno z posledních útočišť moderních rituálů a prastaré magie, se stalo prostředníkem mezi „normální“ společností a lidmi, kteří žijí na jejím okraji.

Divadlo pro lidi bez domova působí v Praze již od roku 2000 a za tu dobu prošlo souborem přes 300 herců a bylo nastudováno 15 inscenací. Původně vzniklo jako divadelní soubor prodejců „streetpaperového“ časopisu Patron/Nový prostor a postupem doby se okruh herců dále rozšiřoval. Zpočátku oslovováním potenciálních herců-klientů na místech, kde se přirozeně shromažďují - nádraží, rušné ulice, náměstí.

Po prvních představeních začali přicházet herci spontánně sami. Vítán je každý příchozí, jediným kritériem je touha tvořit a hrát si. Ta spojuje jedince s výraznou pozitivní i jedince s výraznou negativní energií, prokleté básníky či tuláky, věčné studenty, outsidery, dosud nerozpoznané talenty, intelektuály nebo blahoslavené chudé duchem až po kurtizány a svačinářky. Ti všichni zde mohou naplno využít svých, někdy netušených, schopností. Je pravdou, že ti z nás, kteří jsou „permanentně na cestě“, se v prostoru pohybují mimořádně ostražitě, ale i vnímavěji a pozorněji.

Ježek a čížek nabízí klientům divadlo na několik způsobů, na počátku „divadlení“, tj. divadelní přípravku, která je otevřená všem zájemcům, a později vážnější práci na inscenacích, jež se od jiného poloprofesionálního divadla nijak neliší.

Veřejná vystoupení

Hraní na veřejnosti klientům dodává nejen sebevědomí, ale účinně napomáhá měnit mínění veřejnosti o bezdomovcích i bezdomovecké stereotypy. Zrodu vzájemného pochopení sdružení dále napomáhá pořádáním seminářů, workshopů a účastí na amatérských i profesionálních divadelních přehlídkách, letních festivalech, pouličních veselicích aj. Například v loňském roce uvedlo v jedinečném prostředí bývalé tovární haly ČKD v Karlíně komedii Václava Klimenta Klicpery „Potopa světa“. Tato dnes již téměř zapomenutá selská fraška čítankového dramatika se v konfrontaci s opuštěnou továrnou nezbytně stala svou vlastní, syrovější, existenciálně-industriální sestřenicí, kde si hrdinové namísto zdobených krojů natáhnou zaprášené montérky a místo dechové kapely je dějem provází symfonická báseň pro vrtačku a úhlovou brusku.

Vrcholem roku pak byl již tradičně mezinárodní festival bezdomoveckých divadel Hic sunt leones 2008, který proběhl společně s festivalem Babí léto v areálu Bohnické psychiatrické léčebny. Největšímu zájmu se těšila dlouho očekávaná premiéra futuristického loutkového představení „Pixy“, podle legendárního komixu Maxe Andersena. Pixy je potracený plod, sígr, žijící v „zásmrtí“. Jednou zavolá své mamince do říše živých, čímž se spouští řetězová reakce událostí. Příběh, ve kterém vystupují recyklovaná těla, fetující embrya, agenti tajné policie smrti a další bizarní artefakty, čpí orwellovskou atmosférou, má cosi i z Kafky, ale především je znepokojivě aktuální. (Fotografie je z prvního slovenského mezinárodního festivalu bezdomoveckých divadel Error 07, který pořádalo slovenské Divadlo bez domova.)

O bližší informace o občanském sdružení Ježek a čížek jsem požádala Lucii Poláchovou z oddělení Produkce a dramaterapie divadla.

Máte originální název, na základě čeho vznikl?

Na základě zdánlivě bezútěšného životního příběhu ruského experimentálního básníka D. I. Charmse (vlastním jménem Daniil Ivanovič Juvačev), který se narodil v leningradském útulku pro ženy propuštěné z vězení, jehož ředitelkou byla jeho matka… V roce 1928 začal vycházet časopis pro děti Ježek, do něhož Charms přispíval svými básněmi, povídkami a pohádkami, stejně jako do časopisu Čížek. Naší první dramatizací jeho absurdních textů, navazujících na expresionismus, dadaismus a surrealismus, byla inscenace „Děti, hlad, vlak, mráz, půda a kufr“ v režii Miroslava Drábka, kterou jsme hráli v letech 2001/2 převážně v klubu Roxy a ve squatech.

Jak svou činnost zajišťujete po finanční stránce?

Základní finanční prostředky na provoz našeho sdružení jsou čerpány z evropských grantů, z dotací ministerstev MPSV a MK, z městských částí a nadací. Další zdroj představují hmotné dary i drobné finanční příspěvky od sponzorů. Z těch odvážných, kteří se nebojí podpořit takovéto divadlo i za dob globálních krizí, je třeba zmínit ČSOB.

Kdo vaše inscenace režíruje?

Naše divadlo samozřejmě kooperuje s více režiséry, ale nejvýraznější stopu zanechal jeho zakladatel Miroslav Drábek. Letos spolupracujeme se slovenským režisérem Českého rozhlasu Petrem Mančalem či duší Bohnické divadelní společnosti hercem a režisérem Martinem Učíkem.

Máte informace o svých klientech, zda a jak se jim daří zařadit se opět do společnosti?

S mnohými bývalými herci jsme nějakým způsobem v kontaktu a jsou i tací, kteří se k nám rádi jednou za čas vracejí. Ze všech, kterým se podařilo postavit se na vlastní nohy, máme samozřejmě velkou radost.

V současné době má divadlo 10 až15 stálých herců. Průměrný herec je čtyřicetiletý muž, žen je na ulici bohudík výrazně méně. Bezdomovecký život však zahrnuje i druhou, daleko prozaičtější stránku, a tou jsou návštěvy úřadů, lékaře či soudu. I zde Ježek a čížek nabízí pomoc − klienti mohou využít sociální, psychologické či právní poradenství. Na adrese Chvalova 12, Praha 3 – Žižkov, je pro tyto účely každý den od 9 hodin otevřeno centrum sociálních a terapeutických aktivit Cesta.

Co plánujete v nejbližší době?

Příště vás pozveme do Bufetu Bondy. V tomto kabaretním představení budeme vycházet převážně z textů Egona Bondyho, ale také z tvůrčí invence našich herců. A doporučuji sledovat www.jezekacizek.cz.

Děkuji a rozhovor

Eva Horníčková