A co majitel památky?

Olomoucká vila Primavesi

OLOMOUC: Evidence je základ ochrany kulturnícho dědictví. To nejcennější, co máme, se objevuje na seznamu národních kulturních památek.

Olomoucké vile Primavesi se této cti dostalo letos, když status Národní kulturní památky získala na základě Nařízení vlády o prohlášení některých kulturních památek za národní kulturní památky, které vyšlo 19. května ve Sbírce zákonů s platností od 1. července 2010. Samozřejmě, že v souvislosti s tím majitelce Pavle Honzíkové vznikla i určitá oemezení. A to, co by jiný považoval za vyznamení, ji nenadchlo. Na svých webových stránkách vystavila prohlášení k udělení statusu NKP, z kterého je partná její nespokojenost.
Uvádí komplikace, s kterými se setkává jako majitelka kulturní památky, například složité vyjednávání s úřady a někdy absurdní požadavky úředníků. Kromě toho zpochybňuje často používaný argument, že získat peníze na takový objekt je snazší. Zmiňuje se o něm také mluvčí ministerstva Jan Cieslar, na kterého jsme se v této věci obrátili. Říká: „Pro majitele památky se fakticky nic nemění. Naopak rostou jeho šance v případě žádosti o přidělení dotace ze státních prostředků.“

Nutno zmínit, že žádný ministerský program není zatím orientován na údržbu či rekonstrukce NKP, a slovo šance zde vyjadřuje skutečně jenom špatně uchopitelnou naději.

Zarážející na celé věci je, že se P. Honzíková dozvěděla o rozhodnutí udělit jejímu majetku status NKP pouhou náhodou z médií. Tiskový mluvčí to suše komentuje slovy: „Je opravdu možné, že se vlastník nemusí o vyhlášení dozvědět (narozdíl od procedury v případě prohlášení za kulturní památku) a vyplývá to z legislativních pravidel vlády. Nařízení vlády je obecně závazný předpis, který je publikován ve sbírce zákonů – v tomto případě (stejně jako v případě jiných nařízení vlády či v případě zákonů) se vlastník nevyrozumívá. Jedná se o legislativní proces, nikoli o správní řízení a postupuje se formou mezirezortního připomínkového řízení,“ a dodává, že změnu v seznamu NKP může provést jedině vláda.
Pokud by ale k nějaké změně mělo dojít, logicky by se tak stalo na základě nějakého podnětu. Tím se mohlo stát vyjádření nesouhlasu majitelky s rozhodnutím vlády a její snaha jej zvrátit. Aby tak mohla uničit, potřebovala získat oficiální vyjádření, na které by mohla reagovat. Jak ale z výše napsaného vyplývá, stát tuto povinnost nemá. Neměl by být ale problém tuto zaběhanou praxi změnit a o jakýchkoli státních záměrech s majetkem v soukromém vlastnictví dotčené osoby dopředu obeznámit. Bylo by to přinejmenším slušné.

Tiskový mluvčí Jan Cieslar nám neodpověděl na všechny otázky, zato nám poslal kritéria procesu udělení stausu NKP. Není na škodu je připojit:

Návrhy na NKP většinou podává NPÚ, kraj, ministerstvo, ale mohou to být i další právnické či fyzické osoby. Souhrnný legislativní návrh pak podává Ministerstvo kultury. Změnu v seznamu NKP může provést pouze vláda.

Kriteria:

Kulturními památkami jsou pouze takové věci, na jejichž zachování je celospolečenský zájem. To znamená, že jejich souhrnná památková hodnota je povyšuje nad ostatní věci obdobného charakteru. Památkové hodnoty jsou posuzovány podle následujících kritérií:

:: autenticita věci :: hodnota stáří :: hodnota četnosti věci :: hodnota umělecká nebo umělecko-řemeslná :: hodnota historického významu (vztah k významným dějinným událostem nebo osobnostem) :: hodnota urbanistická

Veškeré uvedené hodnoty se posuzují jednak samostatně, jednak ve vzájemných souvislostech. Výsledkem je soubor věcí, nazývaných kulturními památkami, které si podržely vysokou míru vypovídacích schopností.

Z této množiny jsou vybírány národní kulturní památky, které zákon o státní památkové péči obecně vymezuje tak, že jde o nejvýznamnější kulturní památky. Kromě jejich památkové hodnoty zkoumané v procesu prohlašování za kulturní památky, přistupují zde i další kritéria zakládající jejich mimořádnost.

:: Prvním předpokladem je, že národní kulturní památky přesahují svými hodnotami regionální význam a dokumentují nejdůležitější etapy historie, kultury a vývoje civilizace. :: Jejich umělecké a historické hodnoty mohou být umocněny i skutečností, že jsou obecně chápány skutečně jako národní pro svůj vztah k českému a národnímu povědomí. :: Může jít o nejkvalitnější reprezentanty určité skupiny kulturních památek, které byly vytipovány porovnáním památkových hodnot jednotlivých věcí ve skupině. :: Pokud jejich prvořadou hodnotou je vztah k významným osobnostem, musí se jednat o osobnosti skutečně mezinárodního významu. :: U věcí, kde ještě není dostatečný časový odstup od jejich vzniku je podstatnou podmínkou jejich mezinárodní ohlas.

Rozhovor s Pavlou Honzíkovou a informace o vile Primavesi naleznete v souvisejícím článku.