Archiv textů

Když se řekne veřejný prostor, je jasné, o co se jedná. Ale určitě nebude na škodu, když k našemu tématu řekneme pár upřesňujících slov. Na pomoc si vezmeme legislativu. Naše právní normy sice neznají pojem „veřejný prostor“, ale v zákoně o obcích (128/2000 Sb.) najdete spojení “veřejné prostranství“, což je významově v podstatě totéž. Zákon tak označuje náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejnou zeleň, parky, podchody a další prostory přístupné každému bez omezení, sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru. Potud zákon.

Počítadlo návštěvnosti na webu Místní kultury vykázalo tři čvrtě miliontého návštěvníka, který „se dostavil“ během uplynulého víkendu. Možná si řeknete: nic moc, zvláště, když dodám, že počítadlo „jede“ od začátku roku 2008, kdy jsme přešli z papírové formy výhradně na internetovou síť. Nás ale to číslo těší; na našich stránkách převažují dobré zprávy, nenabízíme žádné skandály, drby ani katastrofy, a pokud jsou některé přeci jen z kategorie blbá zpráva, drží se v rovině suchého, tedy čtenářsky neatraktivního, konstatování.

Nedávno jsem pro potřeby vydavatele vypracovala přehled o tom, jak si Místní kultura vede. Mimo jiné jsem poskytla přehled témat a počet jejich výskytu. Z něho vyplynulo, že téma OSTATNÍ je druhé nejfrekventovanější hned po Živém umění. Jala jsem se tedy pátrat, proč tomu tak je.

Jako smršť se přehnala Českem zpráva, že ústecké Činoherní studio zavírá – končí z finančních důvodů. „Obyčejný“ člověk má málo informací, případně jednostranných. Dostanou se k němu zpravidla od toho, kdo je hlasitější a těžko si může udělat úsudek. Již několik dní slyšíme z médií informaci, že studio nemá na účtech peníze, už nyní chybí na výplaty, a s roční částkou, která je vyčleněná z městského rozpočtu, nemůže vyjít.