Archiv textů

KUKS: Muzikolog a vysokoškolský pedagog profesor Stanislav Bohadlo má jedno přání: prostoupit do barokní doby, kdy se zrodil hospital Kuks, mistrovská stavba architekta Alliprandiho se sochami Matyáše Bernarda Brauna. Určitě by se díval pod ruce dvornímu mědirytci hraběte Šporka M. H. Rentzovi a nepochybně by si řádně vychutnal italskou operu. "Kdyby to šlo, hrozně bych si to přál na nějaký čas zažít," přiznává v rozhovoru, který pro podcast Místní kultury vznikl v jeho domově v Kuksu. "Ale myslím, že v tomhle domě jsem tomu velmi blízko," dodává. Z okna se otevírá pohled na kouzelné labské údolí a dnes už opravený hospital Kuks, který patří k nejvzácnějším barokním stavbám v Čechách. K jeho znovuvzkříšení přispěl svými aktivitami, zejména festivalem Theatrum Kuks, právě profesor Bohadlo. Festival barokního umění bude jedním z témat tohoto rozhovoru, ale připomeneme také jeho italské bádání, které ho přivedlo k Josefu Myslivečkovi a ke spolupráci na filmu Il Boemo.

SEMILY: Podkrkonošský symfonický orchestr (PSO) vznikl v roce 2007, ale navazuje na mnohem starší těleso, které na Semilsku fungovalo už od roku 1954. Ve své současné podobě patří k největším hudebním uskupením svého druhu v republice a sdružuje muzikanty širokého věkového spektra zhruba od 12 do 80 let. Tvoří ho více než osmdesát amatérských hudebníků, kteří se sjíždějí z okruhu cirka sta kilometrů kolem Semil, kde orchestr sídlí. Klasický repertoár převážně symfonické hudby 19. a 20. století okořeňuje nevšedními pořady ve spolupráci se známými osobnostmi. Letos na jaře to byl stand-up koncert s podtitulem "Dobrou chuť" za průvodního slova komika Petra Vydry, v němž jednotlivé skladby propojovalo téma jídla a pití. Jak vypadá současné dění v orchestru a co chystá pro následující sezonu? O tom všem s gustem vypráví houslistka a předsedkyně PSO Hana Červenková.

ČR-USA: Pokračovatel známé rodiny Stránských nese náročný úděl služby demokracii a kultivaci svobodné společnosti v této zemi s úsměvem. Má den rozpočtený na minuty, kromě své lékařské praxe řídí polikliniku na Národní třídě, vydává legendární časopis Přítomnost (a ani on nenašel v jeho archivu žádného Hitlera – gentlemana), glosuje do něj i jinam veřejné dění. Ale také pokroky v medicíně a zejména ve svém oboru, neurologii, která má v současné době překotného vývoje IT technologií a umělé inteligence co říci k budoucnosti člověka. Jakožto Homo politicus se prostřednictvím dalších veřejných aktivit snaží vést nekonečný boj s českou povahou, kterou však, dle svých slov, nade vše miluje. A to i přes fakt, že jeho rodina, ve všech svých členech doslova zosobňující Masarykovskou republiku, musela v roce 1948 emigrovat do USA, aby si zachránila životy.  

Pradědeček Adolf Stránský – novinář, politik, zakladatel Lidových novin a také ministr obchodu v Kramářově první československé vládě, spoluzakladatel Československé národní demokracie, od roku 1920 senátor. Dědeček Jaroslav Stránský – právník, novinář a také ministr (spravedlnosti a pak školství). Otec Jan činný podobně jako oni, byl rovněž poslancem československého parlamentu do kritického roku 1948, poté spoluzakladatel Československého stolu Rádia Svobodné Evropy. Jeho syn Martin se již narodil v USA, ale od roku 1990 znovu postupně zakotvil v Česku.  Zvolením do zastupitelstva MČ Prahy 1 v roce 2010 se stal jediným příkladem čtyř generací, které sloužily svobodné republice. 

LEVÍN: V malebném městysu Levín v Českém středohoří žije méně než 200 obyvatel. Mezi nimi tři keramičky, které obnovují tradici hrnčířského a keramického řemesla, pořádají akce na podporu keramiky, ale také koncerty či cestopisné přednášky. Ženy s mnoha nápady, sny a vizemi, které se nebojí naplňovat. O své tvůrčí cestě hovoří za celý spolek dvě z nich, Alena Šumová a Magdaléna Brožová.