úterý
24. října 2017
Svátek slaví: Nina
Politolog, nakladatel, překladatel i vášnivý diskutér Alexander Tomský své komentáře koření Chestertonem
© Foto: archiv autora



„Chestertonista” Alexander Tomský

PRAHA: Před deseti lety infikoval českou veřejnost myšlenkami anglického spisovatele, básníka, malíře, dramatika, esejisty a možná vůbec největšího génia mezi novináři G. K. Chestertona. Dva knižní výbory, které připravil z autorových citátů, úvah a vtipných paradoxů, vyšly opakovaně a ve značných nákladech. Senzaci, jakou vzbudily, připisuje Alexander Tomský tomu, že Chesterton mluví z duše naší doby a také neobyčejně srozumitelně a vtipně formuluje hodnoty západoevropské civilizace, na které jsme už málem zapomněli.

 

Autor článku: 
Lenka Jaklová

Jak to vlastně všechno začalo?

Čirou náhodou! Někdy v roce 2006 se mě páter Fatka z Karmelitánského nakladatelství zeptal, jestli nemám nějaký nápad na knihu. A já jsem se právě na internetu dozvěděl o sedmdesátiletém výročí Chestertonovy smrti. V anglosaském světě totiž patří po Shakespearovi k nejcitovanějším spisovatelům, a u nás nikdy citáty z jeho děl nevyšly. Shodou okolností sedmdesát let po smrti zanikají literární práva (copyright) a kniha může vyjít laciněji. Nabídl jsem, že připravím malý výbor z nejslavnějších Chestertonových bonmotů. Úspěch byl nečekaný, během dvou let se prodalo asi 12 000 výtisků. A tak mě nakladatel požádal, zda bych neudělal další – tentokrát poměrně rozsáhlý výbor včetně delších textů, aby se autorovu širokému rozhledu učinilo zadost. Nazval jsem tu knihu Úžas, radost a paradoxy G. K. Chestertona, obsahuje asi tři tisíce citátů z ohromné - převážně novinářské - každodenní produkce autora (1900 - 1936), a zrovna teď vyšla po třetí, tentokrát v dostupném brožovaném vydání.
Kolosální génius“ – napsal o něm poněkud posměšně G. B. Shaw. A skutečně – všechno na něm bylo kolosální, nejenom těch sto čtyřicet kilogramů živé váhy. Především nenasytná, všepožírající psavost. Psal denně a psal o všem, plných 36 let. Odhaduje se, že publikoval asi 4000 novinových článků (něco mezi esejem a fejetonem), psal pro 125 novin a časopisů, vytvořil 11 novel, 5 životopisů, 3 divadelní hry, asi 200 povídek, 360 básní, a podobně jako u nás F. X. Šalda a v Rakousku Karl Kraus vydával vlastní časopis, ale na rozdíl od jejich občasníků to byl rovnou týdeník s názvem G. K´s Weekly. Dnes takovou výkonnost nedokážeme pochopit – bez počítače, jen s perem, které namáčel v kalamáři. Samozřejmě spisovatelé tenkrát diktovali. Jak vzpomíná jeho sekretářka, v době, kdy psal další detektivku s otcem Brownem a monografii Tomáše Akvinského (vrcholné dílo), dokázal diktovat oba tak odlišné žánry dvěma písařkám.

 

Jak čtivá je jeho beletrie?

Ve své době se proslavil jako prozaik, jeho novely a povídky s postavou nenápadného faráře detektiva, který zná mentalitu a triky zločinců ze zpovědnice, se staly okamžitě světovými bestsellery a otec Brown vychází po celém světě dodnes. Chesterton ale nebyl skutečný romanopisec, v jeho beletrii zápasí ideje a myšlenky, personifikované dobro a zlo. Jeho novely jsou á la thése, „hrdinové“ papíroví, reprezentují liberalismus, socialismus, volnomyšlenkářství, sektářství, ateismus, relativismus nebo etický monoteismus. Autor to samozřejmě věděl, tak jako věděl, že se umění nedá předem nalinkovat, ale protože byl proslavený novinář, jeho knihy šly na dračku. Na dlouho tak zastínily jeho opravdu geniální publicistiku, každodenní reflexi světa, který v londýnské megacity předznamenal už ten náš.

 

Kdy jste se s tímto robustním a vtipným Angličanem setkal vůbec poprvé?

Chestertona jsem začal číst pod vlivem svého otce. Doma jsme měli velkou knihovnu, ale ty špatné předválečné překlady mne odrazovaly. Později jsem jeho knihy objevil v londýnských antikvariátech, a protože jsem tak třikrát do roka jezdil do Německa, kam moji rodiče emigrovali, kupoval jsem je pro otce, aby si je přečetl v originále. No a jednoho dnes jsem se do nich začetl sám. Nakonec jsme měli otec i já po stovce stejných knih. 

 

Je o Chestertona podobný zájem i jinde ve světě?

V anglosaském světě stále fascinuje, vycházejí nové monografie a nové a nové výbory z jeho nekonečné žurnalistiky, která nebyla půl století k mání. V posledních pětadvaceti letech vycházejí totiž sebrané spisy všech jeho článků, dohromady to má být 36 svazků; každý kolem 600 set stran. Sám jsem si pořídil osm a čerpal z nich pro svůj objemný výbor. Už 42 let vychází Chestertonovská revue a existují chestertonovské společnosti v Kanadě, USA, Austráli a samozřejmě i v Anglii a Irsku. Právě vyšla reedice o jeho ranném myšlenkovém vývoji z pera jednoho z nejvýznamnějších amerických konzervativních publicistů Garryho Willse.

 

Karel Čapek napsal, že se G. K. Chesterton zabýval tím, čemu lze říci pět švestek obyčejného lidského života: jako je domov, víra, demokracie, řád a důvěra…

Ano, citujete z nekrologu z Lidových novin. Čapek byl chestertonovec tělem i duší, i když Chestertonův objev náboženského - řekl bych téměř židovského existencionálního - paradoxu na něj snad kvůli angličtině nezapůsobil. Peroutka jej zase ctil jako básníka demokracie a antistavovského občanského státu. Ale největší vliv u nás měla jeho veselá estetika, ty jeho Ohromné maličkosti (právě vyšly v novém překladu), které tak ovlivnily český poetismus. Malíři Kamilu Lhotákovi objevily městskou periferii a Voskovci, Werichovi, Jiřímu Suchému a mnoha dalším paradoxy a kotrmelce života.
Já jsem v té jeho nekonečné a někdy upovídané publicistice nacházel souvětí, celky, jež stojí samy o sobě nezávisle na kontextu, něco jako středověký sylogismus. Tyhle malé diamanty často začínají: Zdánlivě je to tak, ale… za pomocí negativu: „Není pravda, že se zlo a dobro mění, to jenom náš důraz na některé stránky dobra a shovívavost ke zlu se mění.”
Jeho diagnóza současného světa je dnes v mnohém snad ještě přesnější než za jeho života. Chesterton mluví o záležitostech zásadních, s nimiž se potýkáme dodnes. Najdete je přehledně pod hesly: Krajina dětství, dávný svět úžasu, Patriotismus, Tradice, Morálka, Pravda, Politika, Kultura, Umění a literatura, Láska a ženy, Rozum, víra a náboženství.

 

Co je na jeho přístupu ke světu tak zvláštní? Vždyť se vlastně „jen díval a divil“!

No právě. Ohromné vizuální vidění - omlouvám se za oxymoron - dar vnímat věci všední v nevšedním světle, kterých si lidé běžně nevšímají. Původně chtěl být malířem, měl neobvykle ostré a barvité vidění světa. Stal se malířem slov. Vše popisuje jako obraz, logikou paradoxu a metafory ve francouzské rabelaisovské panoptikální tradici. „Jaképak špatné počasí, existuje jen špatně oblečený člověk!” zdomácnělo v češtině. Svět je samý protimluv. „Nic na světě nemůže být příliš smutné, příliš zlé, nebo snad příliš dobré, abychom tomu nemohli uvěřit. Rozhodně to však nemůže být příliš absurdní v tomto světě (nepochopitelných) žab a slonů, krokodýlů a chobotnic.” Nikoli úžas nad důmyslným řádem kosmu, ale nad jeho - lidskému rozumu mepochopitelnou - zákonitostí. Smysl je skryt za systémem, zevnitř jej pochopit nelze, leda nedostatečně, vědecky.

 

Chestertonovsky zní i známý český bonmot: Neexistují ošklivé ženy, jen ženy, které jsou špatně upravené.

Když už mluvíte o ženách - Chesterton jde hlouběji, upozorňuje na diktát řecké symetrie, stačí vzpomenout Suchého a Šlitra: „Štíhlé pasy, rovné nosy…“ Je hezké, že Řekové objevili symetrii, harmonii, geometrii, ale vnucovat abstrakta ženskému tělu? Nehezká žena neexistuje, každá je totiž unikát, tvrdí Chesterton.

 

A co paradox, nejde jen o hříčku slov?

Paradox může být dvojí: existencionální nebo jen falešný, provokativní, povrchní. Občas takový najdeme u Oskara Wildea: „Prvním krokem mladého člověka do života je dobře uvázaná vázanka.“ To je vtipné jen zdánlivě. Chesterton má blíž k židovskému humoru, povýšenému ovšem na klasické antické hledání definice, Angličané říkají maximy.  Chesterton je logik, který si dělá nadšeně legraci z nelogičnosti světa. Na rozdíl od židovského obranného humoru, kde se zákazník rozčiluje nad krejčím, že mu neušil včas kalhoty: „Už jsem tady potřetí a pořád nic. Hospodin stvořil celý svět za šest dní. Co vy na to? Co já na to? Koukněte se tedy z okna, jak to tam vypadá!”
Chestertonův paradox Stvořitele nekritizuje, vystihuje společné jádro dvou věcí, je analogií: „Ctnost a pravda jsou vždy spojenci. Tak jako neřest a polopravda.“ - „Lze balancovat na hraně dobra, ale nelze balancovat na hraně zla.“ - „Sebevrah pohrdá životem, mučedník smrtí.“ - Má-li něco smysl, má smysl to dělat i nedokonale."
V Anglii některé z jeho paradoxů dokonce zlidověly, staly se rčením. K nejslavnějším patří: „Nejen, že se alkoholik a abstinent  mýlí,  ale oba dokonce dělají stejnou chybu, protože považují víno za drogu, nikoli za nápoj.” - Ztratí-li lidé náboženství, nebudou bez víry, budou věřit čemukoli."

 

Můžeme říct, že v dnešní době, kdy tak často slýcháme, že jsme ztratili své evropské hodnoty, Chesterton nám je připomíná?

Ano, Chesterton povýšil společenský bonmot neboli vtipné sousloví na životní filosofii zdravého rozumu, na obranu občanské liberální politiky a tradičních hodnot (ctností) evropské kultury, které jsou zakořeněny v naší civilizaci, a jejichž nejhlubším základem je metafyzika. Teprve ztráta přesahu působí smrt naší civilizaci.

 

Ztráta víry?

Ano, ale víra filosofická není totožná s křesťanstvím. Chesterton ji proto spojil s obranou naší protikladné řecko-židovské, a svou nejslavnější knihu nazval Ortodoxii (1908), ta u nás po listopadu 1989 vyšla osmkrát. Mimochodem je to jediná tzv. apologetika, která přežila svou dobu a pod jejímž vlivem ještě po sto letech konvertují lidé ke křesťanství. U nás patří k nejznámějším Tomáš Halík. Jeden z největších anglicky píšících básníků 20. století T. S. Elliot po Chestertonově smrti prohlásil, že Chestertonovi pozastavil sekularizaci Západu o několik generací.
Já mám z Ortodoxie nejradši třetí kapitolu knihy - Etiku říše pohádek, často přetiskovanou samostatně v mnoha jazycích. Na metafoře pohádek ilustruje smysl západní víry a  civilizace. V pohádce svět není samozřejmý, je to dar a dobrodružství. Prvním krokem do světa je úžas, že svět vůbec existuje a nemusel by (Aristotéles). To ovšem vylučuje řecký náboženský fatalismus osudu, žádná vědecká nutnost a zákon. Vysvětlení dvou sice na sobě empiricky závislých jevů ještě není důkazem, že dvě nepochopitelné záležitosti dávají záležitost pochopitelnou: „Ze stromu by místo ovoce, mohly viset třeba tygři za ocas." Víla z pohádek ví, že: "Strom rodí ovoce, protože je kouzelný, voda teče z kopce, protože je očarovaná a slunce svítí, protože je zázračné.“ Taková je podstata filosofie, ale i fantazie. Determinimismus, svět železné nutnosti, by fantazii neumožňoval.  Na existenciální "nahodilost" empirické myšlení snadno zapomíná, když říká, vesmír jen existuje. Prostě je. Všechno je vlastně nudné. Samozřejmost. Vznikl náhodou a jednou zanikne. Tím je ale odkouzlen a odčarován. Ztratili jsme schopnost vnímat věci v jejich podivuhodné, nesamozřejmé existenci, která by mohla vzbudit vděčnost. Člověka jsme dnes povýšili na kult, ale Homo deus, jenž má žít v mrtvém vesmíru beze smyslu, bez hranic domova, bez národa a bez zděděné kultury je ztracen, je sám a vykořeněn. Stává se bezdomovcem vlastního já. „Zvláštní, že tak milují lidstvo, ale nesnáší svého souseda,” pravil Chesterton.

 

Je možné naordinovat si četbu Chestertona místo antidepresiv?

To rozhodně. Antidepresiva ostatně neléčí ztrátu smyslu života. Ti tzv. nemocní by měli Ortodoxii a můj knižní výbor z Chestertona - mimochodem s pěknými obrázky Ludmily Lojdové - dostávat jako lék. Jeho knihy by se měly stát součástí státní zdravotní péče. (smích).
Víte, on byl totiž Chesterton svým způsobem něco jako světec. Všichni odpůrci, s nimiž se vášnivě přel, ho měli rádi. Zvláště ten největší - G. B. Shaw, na jehož adresu jednou prohlásil, že jeho ducha dostatečně zná a přiměřeně se mu obdivuje. Nedávno tímto citátem reagoval Jiří Suchý, když mu vyčítali, že přijal cenu od prezidenta.

 

Není paradoxem, že jste dostal od pana kardinála Dominika Duky medaili za šíření myšlenek G. K. Chestertona u nás?

Myslím, že i za svou exilovou nakladatelskou činnost a konzervativní publicistiku. Ale zvláštní to trochu je – já jsem spíš takový sympatizant křesťanství a k tomu žid! Má žena konvertovala ke katolicismu, což se mně nepodařilo.
Na Chestertonovi mě fascinovala obrana naší anticko-židovské a křesťanské civilizace, jediné na světě, jež vytvořila řád a svobodu, rovnost pod zákonem, která rozlišuje mezi rozumem a vírou, jedincem a společností. Všechny velké říše – jako římská, čínská nebo perská, některé jistě ohromné civilizace, ale také despotické, říše generálního otroctví, individuální a politickou svobodu neznaly. Dnes se Západ hroutí, tradičně chce uznávat lidskou důstojnost, ale nikoli k obrazu božímu, svobodu jedince, ale absolutní a bezzudnou, mír bez ochrany míru, morální omezení státní moci, ale nějak to s lidskými právy nelze skloubit a vzniká zmatek, a dokonce jakási nadřazená mocenská ideologie. Ztratilo se vyvážení paradoxu, bouráme hranice, které Chesterton obhajoval. Neomezená individuální svoboda vede k anarchii. Bez tradice se společnost rozpadá. Práva nenahradí povinnosti. Svobodě se vždy daří v omezení. Chesterton toto omezení aplikuje na politiku i na manželství, platí stejná podmínka: „Milovat jednu ženu, znamená vzdát se ostatních.“ - „Rodina je svobodné království, poddaní jsou děti.“

 

Mohl byste na závěr tuto svoji "chestertologii" shrnout?

Vidění světa z vyšší perspektivy a z logiky fantazie. Ale i umění žasnout nad tím, co je nám nejbližší. "Jen co je malé, je skuteně krásné."
Jednou jsem se o takovou definici pokusil: „Chesterton je především básníkem ohromující lidské přirozenosti a veselým, hravým mystikem lidské existence i její podivuhodné každodennosti. Dobro, krása, pravda a také všechny ctnosti včetně humoru jsou pro něho extatickým vytržením a velkým dobrodružstvím každého života. A je jenom na člověku, aby si život hloupě nekazil, jinak ho bude mít opravdu obyčejný v tom nudném a otravném slova smyslu.
Teprve když pochopíme život jako dar, svět jako zázrak, ráno jako počátek dobrodružné cesty, druhého člověka jako radostné setkání a příležitost, stávají se obyčejné věci neobyčejnými. Chesterton – toť návod na život!“

                     

Vizitka

Alexander Tomský (nar. 1947)
Politolog, nakladatel, překladatel. Po studiích ekonomie a filosofie v Londýně pracoval v ústavu Keston College, kde se specializoval na výzkum církve a státu, státního ateismu a náboženské opozice ve střední Evropě (1980 - 1986). Šéfredaktor exilového nakladatelství Rozmluvy a konzervativního časopisu Rozmluvy (1981 – 1990). V letech 1986 – 90 nakladatel a ředitel ACN (mezinárodní charitativní organizace). Po návratu do Prahy soukromý nakladatel Rozmluvy 1990 - 94. Následně ředitel nakladatelství Academia, Nakladatelství Národního divadla a Leda/Rozmluvy. Přednášel na New York University v Praze. Léta publikuje glosy a politické komentáře (Lidové noviny, Mladá fronta, Kontexty, Echo, Novinky.cz). Deset let psal pravidelný konzervativní sloupek pro slovenský Týždeň.
Vybral a přeložil mimo jiné rozsáhlý výbor z publicistiky G. K. Chestertona: Úžas, radost a paradoxy. Jak sám říká: "To je to nejlepší, co jsem v životě udělal.” 

Mohlo by vás také zajímat...

PRAHA: Víte, co se říká o brněnských divadlech v Praze? To není vtip! Už dávno neplatí, že se o Brně nemluví, proto Venuše ve Švehlovce nabídne to nejlepší ze současné brněnské nezávislé scény. První ročník divadelního mikrofestivalu D1 začíná již v úterý 24. 10.  

Hl. m. Praha
Soutěže a festivaly, Živé umění
Co se děje
23.10.2017

PRAHA: Slavnostní vyhlášení nejlépe řízených neziskových organizací, které prošly sítem pátého ročníku prestižního nezávislého ocenění NEZISKOVKA ROKU, se blíží. Seznam patnácti semifinalistů je již znám. Zbývá z nich však ještě vybrat „tu vaši neziskovku“! Hlasovat ve speciální kategorii CENA VEŘEJNOSTI může každý.

 

 
Celá ČR, Hl. m. Praha
Instituce a kulturní zařízení, Soutěže a festivaly
Nepřehlédněte
20.10.2017

KRÁLOVÉHRADECKÝ KRAJ: Během letní sezony připravil Královéhradecký kraj s využitím nejmodernější techniky balík nových propagačních materiálů, ve kterých ukazuje největší atraktivity regionu. Pro krajské občany, turisty i pro všechny ostatní jsou nyní připraveny letecké záběry, fotografie či brožury ve 12 jazykových mutacích.

Královéhradecký kraj
Cestovní ruch, Instituce a kulturní zařízení, Knihy, literatura, média
Co se děje
20.10.2017

PRAHA:  Od úterý 24. do neděle 29. října uvede pražské kino Bio Oko devět snímků amerického herce Billa Murrayho. Diváci se na přehlídce komika, jehož kořeny sahají na počátek sedmdesátých let ke stále populární Saturday Night Live, mohou těšit na komerční hity jako jsou Krotitelé duchů, Na hromnice o den více, Caddyshack nebo snímky s kultovním statusem Ztraceno v překladu a Život pod vodou.

Hl. m. Praha
Instituce a kulturní zařízení, Knihy, literatura, média
Co se děje
20.10.2017