Česko-polské rezidence spisovatelů pokračují v Literárním domku broumovského kláštera i na podzim. V těchto dnech jej obývají spisovatelé Pavel Gőbl a Jędrzej Morawiecki.

Jędrzej Morawiecki je polský prozaik a novinář, vítěz zvláštní ceny polské filmové asociace za dokumentární film Syberyjski przewodnik. Český spisovatel, scenárista a režisér Pavel Göbl napsal knihy Tichý společník (2008, Magnesia Litera pro objev roku), 4 igelitky (2015) a rozhlasovou hru Z pekla i nebe. Literární Café se koná ve spolupráci Agentury pro rozvoj Broumovska, Českého literárního centra, Goethe Institutu, polského Domu Literatury a Městské knihovny v Broumově. Přinášíme krátký rozhovor s Pavlem Göblem:

Na jakém díle v Literárním domku aktuálně pracujete?

Na povídce, která je součástí už několik let rozepsané knihy – Něžní vyděrači. Tato próza je složena se zdánlivě nesouvisejících útržků dějů a míjejících se postav, aby se zhruba v polovině začalo všechno spojovat do celku, který je do jisté míry pořád tajemstvím i pro mě. Něžní vyděrači je termín, který vymyslel můj kamarád výtvarník Jan Tobola – a označuje jím lidi, či jejich skupiny, které rovnou neřeknou, o co jim jde – ale obrazně řečeno – dělají "psí oči", dokud něčeho nedosáhnou. Přičemž může jít i o celé národy, etnické či jiné skupiny.

Je pro vás klášter inspirativním prostředím pro psaní nebo na vás místo rezidence nijak nepůsobí?

V broumovském klášteře pobývám zatím příliš krátce, na to abych mohl zodpovědně mluvit o inspiraci – ale jedno je jisté: jedna z postav vznikající povídky je z části mnou a pobývá v mém klášterním pokoji. Druhá je volně ovlivněna mým broumovským kamarádem Alešem Lundiakem a jeho příhodou s otravným psem. Další bude mou babičkou přesazenou z její rodné Jevišovky na Břeclavsku právě do okolí Broumova – do Kladského regionu. Uvidím, jestli a jak se mi podaří tohle všechno smíchat dohromady.

Prostory Literárního domku sdílíte s polským rezidentem – ovlivňuje vás to nějak při psaní? Řešíte spolu třeba nějak tvůrčí proces?

Ano. Obávám se, ale že já jsem zatím svého polského kolegu spíš unavil. Povedlo se mi ho seznámit s mým Broumovským kamarádem Alešem Lundiakem a jeho rodinou. Poprvé se toto pracovní setkání konalo v restauraci Alka a pokračovalo o dům výš. Podruhé jsme se prošli po skalách a potřetí nás Aleš donutil ujet 48 km na kole. Vyjeli jsme po obědě. Spolu s Jendrzejem (nevím, jak se to píše) jela i Alešova žena Míla a moje milá Míša. A z výletu na dvě, tři hodiny se vyklubal výlet do tmy, včetně návštěvy polské nádražní restaurace, která už není na nádraží… Takže jestli se toto neodrazí v naší tvorbě, nezbývá než to zopakovat.

A samo sebou – výlety po kraji pokračují i v rovině poznávání zdejší historie, rozmluvami po hospodách, tak i brouzdáním po internetu. Což si vyžaduje zvláště postava mé přesazené babičky – ale to je zatím tajné.

Jste na Broumovsku poprvé, nebo už tento kraj znáte?

Znám Broumovsko relativně dobře. Jsem tady už poněkolikáté v životě, neboť před pár lety jsem chodil se zdejší rodačkou, spisovatelkou a písničkářkou Hanou Lundiakovou. A z Broumovska, z Otovic, pochází i další můj kamarád – šéfredaktor Volvox Globatoru – Michal Hrubý. Takže znám zdejší kraj nejen coby turista obdivující skály a přírodu vůbec, ale částečně i jako bývalý téměř domácí. A můžu říct, že po pauze, kdy jsem tady nebyl, mě velice příjemně překvapilo, jak Broumov, zvlášť kolem náměstí a tedy i kláštera, zkrásněl.