České a slovenské loutky doputovaly až do UNESCO
ADDIS ABEBA: Společná česko-slovenská nominace „Loutkářství na Slovensku a v Česku“ byla zapsána do Reprezentativního seznamu nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO na 11. zasedání Mezivládního výboru pro zachování nehmotného kulturního dědictví v Addis Abebě (Etiopie) dne 1. prosince 2016. Zápisem na tento prestižní seznam se završila nadstandardní spolupráce obou zemí při přípravě společné nominace jevu, který je vyjádřením blízkých kulturních vazeb Česka a Slovenska. Společenství loutkářů v obou zemích může oslavovat toto potvrzení jejich umu na mezinárodní úrovni.
Zápis byl schválen po značném úsilí slovenské a české strany, které se ohradily ke stanovisku hodnotícího Evaluačního orgánu. Ten původně navrhl nominaci vrátit předkládajícím státům k doplnění informace o pravidelné aktualizaci národního seznamu, na kterém musí být každý prvek usilující o zápis na Reprezentativní seznam zapsán. Obě země však výbor přesvědčily o tom, že své národní seznamy aktualizují pravidelně.
Výbor letos posuzoval 37 žádostí o zapsání do Reprezentativního seznamu, šest na Seznam nemateriálního kulturního dědictví v ohrožení a sedm do registru osvědčených postupů.
11. zasedání Mezivládního výboru pro zachování nehmotného kulturního dědictví v Addis Abebě se zúčastnilo přes 650 delegátů ze 120 zemí světa včetně 55 nevládních organizací.
Co zápisu předcházelo?
Podnět k prvnímu kroku nominace na prestižní seznam UNESCO přinesli zástupci Sdružení pro podporu tradic východočeského loutkářství spolu s představiteli Královéhradeckého a Pardubického kraje, když v únoru 2012 nominovali na „národní seznam ČR“ fenomén Východočeské loutkářství. Tento počin následně inicioval zápis loutkářství na národní úrovni na slovenský (2013) i český (2014) seznam nemateriálního kulturního dědictví. Společná nominace, kterou připravil Národní informační a poradenské středisko pro kulturu (NIPOS) a Slovenský ĺudový umelecký kolektív (SĹUK) ve spolupráci s loutkářskými soubory, spolky, oborovými organizacemi, dotčenými městy a kraji, byla odeslána do sídla UNESCO v Paříži na jaře roku 2015.
„Po šesti letech usilovné práce cítíme ohromnou úlevu. Pro tento sen se podařilo nadchnout mnoho skvělých lidí - loutkářů amatérů i profesionálů, odborníků zejména z řad historiků divadla, zástupců krajů, kulturních institucí aj. z obou republik.
Letošní rekordní množství nominací nás samozřejmě do poslední chvíle udržovalo v napětí. Naše emoce byly jako na houpačce. Fakt, že jsme úspěšně došli až do cíle, považuji za zázrak. Myslím, že nám z komediantského nebe držel palce "guru" východočeských loutkářů Jan Dvořák (bývalý ředitel Divadla Drak). Ostatně i k jeho poctě jsme tuto troufalou myšlenku původně iniciovali,“ uvedla jednatelka Spolku pro podporu tradic českého loutkářství Lenka Jaklová.
Na Seznam světového dědictví UNESCO se zapisují tradice, které jsou součástí kulturního dědictví a jimž hrozí úpadek či zánik. Kandidující státy se musí zavázat, že je budou zhodnocovat a podporovat jejich přenášení z generace na generaci. Česká republika má už na tomto prestižním seznamu zapsány tyto prvky nehmotné kultury: masopustní průvody a masky z Hlinecka, sokolnictví, slovácký verbuňk a Jízdu králů.
Loutkářství na Slovensku a v Česku od této chvíle figuruje ve skvělé společnosti - hned vedle tradičního japonského loutkového divadla, sicilských marionet či indonéských stínových loutek (javajek).
Mohlo by vás také zajímat...
ČR: Všechny v kulturním sektoru zajímá, jak se účinněji propagovat, ale někde to umějí lépe… Koncem loňského roku se na Ministerstvu kultury konal seminář věnovaný novým trendům v marketingu a propagaci kulturních zařízení a paměťových institucí. Ukázalo se, že sdílení zkušeností a úspěšných praxí je pro všechny, kteří mají oblast marketingu a propagace na starosti, velmi cenné. Proto jsme v Místní kultuře připravili anketu, která nabízí možnost „podívat se“, jak to dělají jinde. Chceme přinést konkrétní příklady vynalézavé, nápadité, ale hlavně fungující sebepropagace a dobře zvolené komunikační strategie vybraných projektů z oblasti kultury. Jaký je váš příběh? Co pomohlo ke zvýšení návštěvnosti, prodejnosti, sledovanosti? Čím můžete inspirovat ostatní?
Naším prvním hostem je nezávislý divadelní soubor Geisslers Hofcomoedianten. Příště to ale můžete být vy!
Pokud víte, jak na to, napište nám na: redakce@mistnikultura.cz
ČERVENÝ KOSTELEC: V sobotu 20. dubna se v kině Luník v Červeném Kostelci uskutečnilo 71. krajské kolo celostátní filmové přehlídky České vize. Filmová soutěž je určena neprofesionálním filmovým tvůrcům starším osmnácti let. Přihlášeno bylo 19 snímků. Nejlépe z nich uspěly filmy studentů filmových škol, dařilo se i hraným filmům. Porota také rozdala čestná uznání.
ČR: Všechny v kulturním sektoru zajímá, jak se účinněji propagovat, ale někde to umějí lépe… Koncem loňského roku se na Ministerstvu kultury konal seminář věnovaný novým trendům v marketingu a propagaci kulturních zařízení a paměťových institucí. Ukázalo se, že sdílení zkušeností a úspěšných praxí je pro všechny, kteří mají oblast marketingu a propagace na starosti, velmi cenné. Proto jsme v Místní kultuře připravili anketu, která nabízí možnost „podívat se“, jak to dělají jinde. Chceme přinést konkrétní příklady vynalézavé, nápadité, ale hlavně fungující sebepropagace a dobře zvolené komunikační strategie vybraných projektů z oblasti kultury. Jaký je váš příběh? Co pomohlo ke zvýšení návštěvnosti, prodejnosti, sledovanosti? Čím můžete inspirovat ostatní? Zeptali jsme se Kateřiny Hubertové za Geisslers Hofcomoedianten.
HRADEC KRÁLOVÉ: Filmový dokument „Petrkov 13“ představuje místo, ve kterém žil a tvořil básník, grafik a překladatel Bohuslav Reynek se svojí francouzskou ženou, básnířkou Suzanne Renaudovou, a také osudy obou umělců. V obrazech je přítomný i Grenoble, kde se roku 1923 Suzanne s Bohuslavem nad svou básnickou sbírkou seznámila a odkud se do Petrkova po svatbě roku 1926 vydala. Petrkov se měl stát domovem vždy jen na půl roku, aby se manželé a později i se syny Danielem a Jiřím vraceli do Francie vždy na chladné měsíce. Údělem rodinných i dějinných událostí se však stal místem, ze kterého se od roku 1948 do své domoviny Suzanne Renaudová již vracet nemohla. Současná tvář místa si zachovává otisk celé rodiny Reynkových a vypovídá příběh domova i exilu, ve kterém se zrodila dodnes nesmírně ceněná umělecká díla a přivádí nové návštěvníky z české i francouzské kulturní oblasti. Po promítání filmu následuje přednáška Lucie Tučkové Petrkov jako domov i exil, v průsečíku putování. Akce se koná u příležitosti 60. výročí úmrtí básnířky Suzanne Renaudové.
Místní kulturu vydává Národní informační a poradenské středisko pro kulturu - NIPOS
ISSN 1803–2818