sobota
20. července 2019
Svátek slaví: Ilja
© logo projektu



Češi, Norové a islandský loutkář spojí své síly při nastudování norské pohádky

Autor článku: 
bav

PRAHA/ČR/NORSKO: Národní informační a poradenské středisko pro kulturu koordinuje další mezinárodní projekt podpořený z Norských fondů. Projekt Srovnání různorodých cest loutkového nastudování norské pohádky spojuje české divadelní soubory, české loutky, norskou lidovou pohádku, norské herce a světově uznávaného islandského loutkáře. Jak?

Projekt Srovnání různorodých cest loutkového nastudování norské pohádky si klade hned čtyři nemalé cíle: 1) nazkoušet se dvěma norskými herci českou dramatizaci norské lidové pohádky v českém výtvarném pojetí, 2) srovnat dva umělecké přístupy k norské pohádce dvou diametrálně odlišných českých souborů, 3) prozkoumat, jak dětští diváci vnímají norské a české provedení téže pohádky, a v neposlední řadě 4) zprostředkovat českým i zahraničním divadelníkům šestidenní workshop s islandským loutkářem Berndem Ogrodnikem.

O tom, jak nápad na projekt vznikl, jak se přetváří v realitu, a co je na takovém projektu a jemu podobných aktivitách vůbec nejdůležitější, si povídám s Michalem Drtinou, královéhradeckým rodákem, fotografem, amatérským divadelníkem, šéfredaktorem Amatérské scény, iniciátorem a následně koordinátorem celého projektu.

Kdy a jak vznikl nápad pustit se do tohoto projektu?

Někdy o Vánocích 2013 jsme objevili zprávu, že budou vypsány výzvy Norských fondů na živé umění, a to nás zaujalo a rozhodli jsme se, že zkusíme uskutečnit nějaký loutkářský projekt. S nápadem jsem přišel za Lenkou Lázňovskou, ředitelkou NIPOS, a jí se záměr zamlouval. Na první kontaktní setkání, které Ministerstvo kultury uspořádalo, jsme vyslali Zuzanu Vojtíškovou, budoucí dramaturgyni projektu. Potkala se tam s mnoha lidmi, kteří v Norsku provozují kulturu v různých oborech. Byla to náhoda, ale téměř okamžitě si padly do oka s ředitelkou divadla Teater Innlandet v Hamaru. A bylo to takové zajiskření, že hned obě věděly, že ta spolupráce může fungovat. Vyměnily si kontakty a začalo se přemýšlet, jak propojit zájmy obou stran – my stáli o norskou pohádku, oni zase o české loutkářství. Nakonec jsme přečetli mnoho norských pohádek a vybrali z nich asi patnáct, které jsme Norům navrhli. Oni si potom vybrali tu, která se nyní zpracovává – Na východ od slunce, na západ od měsíce. Rozhodla hlavně skutečnost, že tato pohádka je v Norsku velmi známá a oblíbená.

Takže lze s nadsázkou říci, že propojení s Nory je víceméně také náhoda?

Ano i ne. Rozhodně nás zajímala mezinárodní spolupráce, propojení českého a zahraničního divadla. Neuzavírat se jen v českých podmínkách je podle mého názoru důležitá cesta, protože se člověk může kouknout, jak se co dělá jinde. To, že zrovna byly vypsány granty, byla vítaná náhoda, ale tak jako tak jsme byli rozhodnutí, že chceme někde s někým spolupracovat, jen jsme hledali kde a jak projekt připravit.
Ve chvíli, kdy jsme se rozhodli jít na zmíněný kontaktní seminář, byly možnosti spolupráce jasně vymezeny: donátoři jsou z Norska, Islandu a Lichtenštejnska, a u některých typů divadelních projektů bylo podmínkou, že do nich musí být zapojeni partneři z některého z těchto států. Cílem programu je, aby se česká a lichtenštejnsko-norsko-islandská kultura vzájemně poznávaly.

Ve výsledku jste si vytyčili celou řadu úkolů, také všechny vyplynuly z náhodných setkání? Jak probíhala další komunikace?

Už na začátku jsme si řekli, že by cílem projektu nemělo být jenom nastudování divadelní inscenace, ale že by se k tomu mělo přidat něco víc. Když se řekne „české loutkářství“, okamžitě se nabízí propojení s českými loutkářskými festivaly, a pro nás je nejbližší Loutkářská Chrudim, kterou pravidelně pořádáme. Takže jsme se rozhodli udělat ta představení hned dvě a dále se stejným pohádkovým námětem pracovat ještě na workshopech v rámci Loutkářské Chrudimi. No, a aby se to celé nějak uzavřelo, tak při té příležitosti budeme zkoumat, jak pohádky vnímají dětí – což je oblast, kterou se NIPOS dlouhodobě zabývá.

Odbočím – v rámci Loutkářské Chrudimi se nepotkáváte s jinými divadly ze zahraničí?

Potkáváme, ale nikdy jsme nemířili takhle daleko. Hledali jsme především zajímavé kontakty na Slovensku, které nám je divadelní poetikou i loutkářskou historií hodně blízké.

Dobře. Když se vrátím k postupnému vývoji Vaší (poměrně vrstevnaté) spolupráce, mohl bys ještě upřesnit, jak tedy probíhala domluva? Na pražském kontaktním setkání Ministerstva kultury jste se dohodli již na nějakých dalších konkrétních krocích?

Na začátku bylo velké nadšení a vzájemné sympatie, což je hodně důležité. Je to stejné jako na konferenci – měli byste mluvit s co nejvíce lidmi, aby byla šance, že někde u kafe vznikne nápad na spolupráci, která skončí třeba společným vědeckým projektem. Ale už v Praze jsme si ujasnili, v jakém rámci by spolupráce asi mohla fungovat. Pak nastala fáze zjišťování podrobnějších informací, kdy jsme se dozvěděli, že Teater Innlandet je oblastním divadlem hrajícím pro dva norské kraje. Tehdy divadlo ještě sídlilo ve staré a nevyhovující budově, ale než jsme detailně promysleli možnosti naší spolupráce, přestěhovalo se do nového moderního objektu. V květnu loňského roku jsme pak navštívili nádhernou multifunkční, velmi stylizovanou budovu, kde je také knihovna, kavárna, divadelní sál, sály na zkoušení, prostě úžasný moderní prostor v centru Hamaru.
Ještě před cestou jsme však vyhledali české partnery. Jako NIPOS neprovozujeme žádné divadlo, nezaměstnáváme výkonné umělce, ale spolupracujeme se spoustou profesionálů, kteří vzdělávají amatéry, což je pro nás podstatné. Jsou to odborníci, kteří dokáží své zkušenosti předat i laikům. Před dvěma nebo třemi lety vedla jeden ze seminářů Loutkářské Chrudimi režisérka Bela Schenková, která v roce 1999 založila divadlo ANPU a celou řadu let spolupracovala s Divadlem bratří Formanů. Je to energická a pro loutky nadšená žena a mně se tehdy líbilo, jak amatéry učila, proto jsme ji přizvali ke spolupráci.
Úplným protikladem Bely Schenkové jsou Buchty a loutky. Tento soubor staví loutky do kontrastu s mnoha jinými objekty a vnímá je jako dobrý prostředek i k oslovení dospělých diváků. Napadlo nás, že by bylo zajímavé, aby úplně stejný pohádkový námět zpracovala jak Bela Schenková, tak Buchty a loutky. Věřím, že dojde k zajímavému srovnání, jak se dá k jednomu materiálu přistoupit různě.
No, a do Hamaru jsme odjížděli s návrhem nabídnout norskému divadlu českou dramaturgii, režii a scénografii. Na místě jsme se pak dohodli, že Norové dodají herce, muzikanta a techniku, a my zase náš dramaturgicko-režijní a výtvarný pohled.

Píšete Norům, jak hrát jejich pohádku? Vzniká tedy český scénář norské pohádky pro norské herce a s českými loutkami?

Přesně tak. Nory právě zajímá, jak se my díváme na norskou pohádku, jak ji přetvoříme a jak do ní zakomponujeme svoji loutkářskou tradici. V Teatre Innlandet sice mají loutkovou inscenaci s maňásky, ale chtějí poznat něco nového. Myslím, že náš projekt je proto všestranně přínosný.

Kdo je autorem českého scénáře pro norskou verzi pohádky? Co bude následovat po předání scénáře?

Autorem je Bela Schenková, která napsala scénář v češtině. Norští herci, konkrétně Helena Klarén a Henrik Slåen, dostanou text přeložený do norštiny a budou hrát pohádku ve svém mateřském jazyce. V průběhu května a začátku června ji nazkouší v Praze spolu s režisérkou Belou Schenkovou. Vedle toho zkouší pohádku Na východ od slunce, na západ od měsíce soubor Buchty a loutky, ovšem na základě vlastního textu a ve svém pojetí. Obě rozdílné inscenace vzniklé na motivy stejné pohádky budou moci diváci zhlédnout během června v Praze, Liberci, Hradci Králové a na začátku července na Loutkářské Chrudimi. Ke konci října potom též v norském Hamaru a doufejme, že i v Lillehammeru.

Kdo navrhl loutky?

Pro soubor Buchty a loutky je autorem scénografie, včetně loutek Bára Čechová, pro divadlo ANPU a Teater Innlandet připravila návrhy Barka Zichová, což je uznávaná výtvarnice a ilustrátorka, která dlouhodobě spolupracuje s divadlem ANPU, s Divadlem Bratří Formanů, připravovala návrhy scény pro Naivní divadlo Liberec, Divadlo Lampion v Kladně apod.

Zmínil jsi překlad – jak jste nalezli překladatelku?

Seznámili jsme se s ní také na kontaktním semináři organizovaném Ministerstvem kultury. Když jsme pak zjišťovali na oddělení skandinavistiky Filozofické fakulty UK, který překladatel by byl schopen dobře přeložit scénář pohádky, který je částečně psaný ve verších, dostali jsme doporučení právě na paní Kristin Sofii Kilsti z Norska. Tato překladatelka studovala češtinu jak na Univerzitě Karlově, tak na Univerzitě v Oslu. V roce 2010 působila jako šéfredaktorka norské verze česko-norského vydání časopisu Prostor 87/88. V Norsku pořádá literární semináře na téma současná česká literatura a česká literatura. Do norštiny přeložila knihy Karla Čapka, Jáchyma Topola, Violy Fischerové, Emila Hakla, Michala Ajvaze, Helgy Hoškové, Patrika Ouředníka, J. Kalouska a J. Lapáčka. V roce 2011 spolupracovala s Českým rozhlasem 3 – Vltava v souvislosti s projektem „Severský rok“.

Bylo náročné podávat žádost o grant z Norských fondů?

Žádost se vyplňuje přes internetový formulář a je potřeba zajistit celou řadu příloh a různých podpisů. Navíc vše musí být přeloženo do angličtiny. Pravidla jsou hodně přísná, ale myslím, že je to pochopitelné. Obecně bych řekl, že není jednoduché ten formulář vyplnit, ale rozhodně má svoji logickou strukturu.

Pomáhala i norská strana?

Norská strana pomáhala hlavně při sestavování rozpočtu, protože mnoho nákladů se týká jich.

Co kdyby někdo namítl, jak je možné, že NIPOS koordinuje projekt, v němž jsou zapojeny samé profesionální útvary, ačkoliv sám NIPOS je institucí podporující amatérskou scénu?

Smyslem NIPOSu skutečně je věnovat se amatérům, tj. mimo jiné připravovat pro ně zajímavé příležitosti ke vzdělávání a rozvoji, přinášet nové podněty, za nimiž si ochotníci sami jen tak nedojedou. Je důležité ukazovat jim, že není jen jedna cesta, ale existují různé způsoby, jak lze v umění pracovat a o věcech přemýšlet. Právě proto je potřeba zprostředkovávat kontakty amatérů s profesionály, aby mohli dále růst.
Jeden příklad – loutkářské amatérské divadlo se velmi úspěšně a zajímavě rozvíjelo v době, kdy v Hradci Králové fungovala tzv. Loutkářská konzervatoř. Honza Dvořák jako profesionál tehdy předával amatérům své zkušenosti a poznatky. A protože dokázal lidi nadchnout a skutečně něco naučit, vznikla pak spousta zajímavých souborů, jejichž tvorbou se následně inspirovali zas profesionálové… Myslím, že právě ve zprostředkovávání zkušeností a kontaktů mezi amatéry a profesionály má NIPOS nezastupitelné místo. Navíc mnozí z těch, co začínali jako amatéři, pak vystudovali DAMU a stali se z nich profesionálové (z nejmladších např. Tomáš Jarkovský a Jakub Vašíček), kteří dnes amatéry učí. Je to zkrátka koloběh, který ukazuje, že propojení amatérského a profesionálního divadla má své podstatné přínosy. Jsou to dva světy, které nelze oddělit, ani spojit, ale komunikace mezi nimi je nesmírně důležitá. Rozdílný je však přístup k práci amatérů. Z jedné strany musíte vnímat a reflektovat jaké dělají divadlo, z druhé strany však musíte také respektovat sociální aspekt jejich snažení. A mnohdy tento aspekt převažuje nad tím divadelním. Ale to by bylo povídání pro jiný článek.

Děkuji za rozhovor, projektu držím palce a do budoucna přeji mnoho dalších mezinárodních inspirativních kontaktů!
Barbora Vávrová

Webové stránky projektu Srovnání různorodých cest loutkového nastudování norské pohádky

Mohlo by vás také zajímat...

ČR: 22. července, začíná v USA, v Západní Virginii, 24. Jamboree – celosvětové skautské setkání. Z Česka na něj zamíří bezmála pět set skautů skautek, tedy nejpočetnější česká výprava všech dob. Historicky největší bude ale i samotné Jamboree, celkem se na akci chystá na pětačtyřicet tisíc skautů a skautek ze sto padesáti zemí světa. Společně vytvoří tábor zhruba o velikosti města Mladá Boleslav.

 

Celá ČR
Děti a mládež, Instituce a kulturní zařízení, Vzdělávání, Menšiny a cizinci
Co se děje
19.07.2019

ČR: Svaz knihovníků a informačních pracovníků ČR vyhlásil již podesáté soutěž o nejlepší Městskou knihovnu roku 2019. Záštitu nad soutěží převzal Svaz měst a obcí ČR. Cílem soutěže je ocenit nejlepší české knihovny, které jsou provozovány či zřizovány městy a motivovat je k rozšíření a zkvalitnění veřejných knihovnických a informačních služeb.

Celá ČR
Instituce a kulturní zařízení, Soutěže a festivaly
Co se děje
19.07.2019

OLOMOUC: Sdružení knihoven ČR a Ústřední knihovnická rada ČR pořádají konferenci: Knihovny současnosti 2019, která se bude konat pod záštitou doc. Mgr. Antonína Staňka, Ph.D. a hejtmana Olomouckého kraje Ladislava Oklešťka. Letošním mottem akce je 1919 - 2019 = KNIHOVNY, kterým reflektujeme stoleté výročí vzniku knihovního zákona.

Olomoucký kraj
Instituce a kulturní zařízení
Co se děje
19.07.2019

ČR: Institut pro památky a kulturu, provozovatel redakce PROPAMÁTKY, se v červnu 2019 stal oficiálním členem Europa Nostra. Evropská síť sdružuje více než 250 neziskových organizací a dlouhodobě upozorňuje na hodnoty a význam kulturního dědictví.

Celá ČR, zahraničí
Instituce a kulturní zařízení, Památky
Co se děje
18.07.2019